Beyond Blue

Máte slabost pro hlubiny moří a oceánů? Milujete přírodopisné dokumenty od BBC a obzvláště ty od Davida Attenborougha? Tak přesně na vás cílí Beyond Blue, který se jednak přiznaně inspiruje dokumentární sérií Blue Planet II a jednak funguje jako nenásilná reklama na projekt OceanX, který se zabývá právě výzkumem oceánů.

Proto asi nikoho nepřekvapí, že Beyond Blue je nenásilná edukativní adventura pro všechny věkové kategorie. Jakkoli tomuhle formátu fakt strašně fandím a rád bych podobné tvorby viděl v herním průmyslu daleko více, ke hře jsem zprvu přistupoval trochu s obavami. Předchozí počin studia - Never Alone, zabývající se kulturou Inuitů, jakkoli byl z výukového hlediska obdobně úctyhodný, dopadl trochu nemastně neslaně a nehrál se jako plošinovka úplně příjemně. To pro Beyond Blue naštěstí neplatí a hra se ovládá nadmíru dobře.

První minuty ve hře opravdu doprovázelo nadšení. Attenboroughovy dokumenty mám poctivě nakoukané v podstatě všechny a ta inspirace je tu skutečně cítit. Beyond Blue sice technicky nepatří ani zdaleka mezi to nejlepší, ale jako celek nevypadá vůbec špatně. Jestli si s něčím tvůrci vyhráli, tak s animacemi a chováním veškeré podvodní fauny. Kdo má k této tématice vztah, tak si to bude užívat. A chvíli je ten exploring opravdu dost zábavný. Jenže se taky docela rychle okouká. Tvůrci toho na hráče nemají připraveno tolik, kolik bych si od takového titulu přál i očekával.

Dechberoucích nebo nějaké větší emoce vyvolávajících momentů je ve hře hodně málo. Drtivá většina hratelnosti stojí na primitivním skenování a kompletování všeho kolem. Není to za prvé uděláno moc zábavně a za druhé, docela bych u takové hry ocenil naopak co nejméně invazivní overlay a ne že budu 90 % herní doby na všechno čučet skrze jakýsi imerzi narušující skener.

Příběh, kromě ústřední zápletky ohledně sledování velryb, nestojí příliš za řeč a veškeré dialogy jsou poměrně strohé (výzkum vs. zanedbávaný osobní život). Co se mi naopak velmi líbilo byl onen edukativní a výchovný charakter titulu. Podobně jako v Never Alone i tady se postupně odemykají krátké filmečky, které hráče seznamují jednak s různými aspekty podvodního výzkumu a jednak představují některé více či méně známé tváře jako Sylvia Earle či Samantha Joye. Opět to byla věc, která se mi na celém titulu líbila ze všeho nejvíce a opět mě mrzí, že filmečky nebyly o něco delší (16x ~2m).

Na těch cca 7 hodin to je docela fajn. Hratelnost sice není nijak hluboká a brzy začne svou primitivní smyčkou nudit, ale protáhne hráče přes různá zajímavá prostředí - od pestrobarevného korálového útesu, přes otevřené moře, až po temné oceánské hlubiny, kde na hráče čekají i nějaká překvapení. Nejedná se ale každopádně o žádnou Subnauticu. Z hlediska hratelnosti je to čistě relaxační a přístupné všem. Navzdory určité kritice ale musím ještě jednou zopakovat, že těmto projektům opravdu hodně fandím. A zejména těm s takto silným enviromentálním apelem, neb je to v dnešní době, kdy světu vládnou hlupáci, kteří dupou vědě a vzdělání na krk a přes sociální sítě je distribuovaná jejich stupidita tak, že tomu část veřejnosti ještě bouřlivě tleská a vědcům se vysmívá, obzvláště potřeba.