Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diskuze

@Cathan (04.02.2024 06:50): To mi už víc pravděpodobné přijde že prostě jen tak bez rozmyslu něco plácla nebo se snažila být vtipná, než to co píšeš. A pokud ne tak se pořád přikláním k tomu co jsem psal.
@AlieN (04.02.2024 12:11): Haha, taky mě to přesně napadlo, ale nechtěl jsem to říkat nahlas, aby sem nenaběhl nějaký mudžahedín s výbušnou taškou plné písmenkové polévky.
@Charllize (03.02.2024 23:10): Ale post-moderní morální relativismus nemá s woke žádnou přímou souvislost, je to mnohem starší než woke v jakékoliv hrubé definici která kdy vznikla. Logicky vzato, woke by teoreticky měli mít zcela jasnou představu o dobru a zlu, která se ale jen zcela neshoduje s tvojí :)

Mediální gramotnost populace je extrémně nízká, což se mi zdá, že souvisí s tím článek mnohem víc, a je to vidět když mají všichni přístup k internetu, ale to už je mimo ten koncept morálního relativismu a woke.
@Charllize (03.02.2024 15:52): Zmíněné dilema neznám, jelikož jsem BG3 zatím nehrál (podobně jako nejspíš ty), ale nemůže to zkrátka být pouze kvůli tomu, že to není napsáno černobíle? Nic proti pohádkovým fantasy, kde se dá dobro a zlo jasně identifikovat (koneckonců první dva díly Baldur's Gate tam taky vesměs patří), ale třeba to třetí díl zkouší jinak? A není to nic nového (a i kdyby bylo, tak co...), ale o tohle se pokoušela mnohá RPG už před dvaceti lety - Planescape, Bloodlines, KOTOR2 a kdovíco ještě. Z těch moderních je v tom výborný třetí Witcher.

Samozřejmě to, že něco není jednoznačné automaticky neznamená, že je to lepší, nicméně (ne)černobílost a mělkost/hlubokost se nutně nepohybují na po stejné ose.
@Tulareanus (03.02.2024 22:53): Já nemyslím že to bude až takový případ co z toho děláš. Jen pocit a názor na základě uvažování recenzentky her pro veřejnost. A nemyslím že to je prvně co tenhle wtf mozkový výstup u někoho vidím. Možná proto mně to přivedlo k obecnějšímu pokryti, jelikož opravdu zřejmě jde o větší skupinu lidí co to mají v hlavě nastavené podobně. A vlastně asi nejvíc jde o podivení se jak k tomu došlo :)
@Charllize (03.02.2024 22:41): práve si odsúdil niekoľko generácií ľudí na základe príspevku jednej osoby, ktorý si si ešte domyslel do absurdnej úvahy ako po desiatom pive, sorry jako. :) Nechcem tu ísť do offtopicu, ale presne takéto hromadné odsudzovanie mladých s vykonštruovanými obvineniami je hodné pohlavárov toho komunizmu, ktorý vraj odmietaš. :)
@Flowerpot (31.01.2024 10:50): Tak jsem se k tomu vrátila, snížila obtížnost a hned na první pokus úplně v pohodě i bez nějaké složitější taktiky. Ale nemůžu říct, že by mě ta linka Shadowheart celkově nějak extra moc bavila (ani ve druhém, ani ve třetím aktu). Spíš jsem ráda, že už je konec. Další zastávka Raphael. Pak Foundry, jakási ta ponorka či co to je (odkud mě Gortash vyhnal), drak, najít poslední kousek klauna, Orin/Gortash, mozek a finito. Zbytek bych měla mít snad vyčištěný (až na ten poltergeist house, na který asi kašlu). Ale ono na mě stejně vyskočí ještě dalších 150 questů. A tak nějak mi dochází, že Karlach vlastně vůbec nemá žádný vlastní quest (kromě nošení infernal iron - Gortashe stejně musím zlikvidovat tak či onak).

Už teď je to moje čtvrtá nejdýl hraná hra na Steamu (Stardew Valley asi nepadne, ale RDR2 pravděpodobně ano). :D
Tmějová na games zase perlila. Při dotazu jestli řešila situaci skřeti vs druidi zlým nebo dobrým způsobem řekla že se přidala ke střetům a pak na internetu četla že to asi teda bylo to to zlý :)
Ona to nepozná :)
prostě ty mladý lidi chápou dobro a zlo, příběhy, úplně jinak než třeba já. Oni nějak nechápou, že je dobro a zlo. Podle nich má každej svůj názor a všechny ty názory jsou stejně platný... je to přesně ta woke vymejvárna mozků, není dobro, není zlo, není pohlaví, není udatnost, není zbabělost - to jsou ty podivný nijaký příběhy, co se teď dělají, nový Star Wars atd... že si říkám a o čem to teda bylo? Co chtěl ten film říct? Asi nic..
@Ria Kon (01.02.2024 19:47):
Mně ti společníci úplně k srdci nepřirostli (Astariona jsem neměl v partě ani jednou, a osobnostně mi byl naprosto odporný), připadali mi spíš jako banda puberťáků, obzvlášť na to, co dle svých backstory už mají mít za sebou. Takže vyústění jejich příběhů pro mě nebyl úplně hnací motor.

Co se týče toho, kdo vlastně tvrdí pravdu, jsem to vnímal spíš opačně, tedy něco jako "ježišmaria, tak radši nevěřím nikomu, beztak všichni lžou a je to jedno".

Obojí jsou záležitosti mého osobního vkusu, holt mi to úplně nesedlo. Bylo tam vlastně dost věcí, u kterých mě hra nepřesvědčila, že mi na nich má záležet. Když se tam pořád objevovali ti tieflingové a gnómové, tak mě to spíš iritovalo, protože jejich potenciál jsem viděl tak na jeden náhodný sidequest, a oni se furt vraceli a vraceli.
Mě teda na třetím aktu strašně hnalo to, že 1) byl plný vyústění questů companionů a 2) sem byla hrozně zvědavá, kdo vlastně tvrdí pravdu (jestli vůbec někdo), protože sem celou hru nevěděla, komu můžu věřit. Chvilkovou krizi sem měla jen hned po vstoupení do Low Town (či jak se to jmenuje), kdy sem se rozhodla, že půjdu NPC po NPC a domek po domku a všechno do puntíku vyčistím, než půjdu plnit questy. To byla kritická chyba. Daleko lepší bylo procházet město organicky dle questů a pak dovyčistit zbylých pár zákoutí. Naštěstí sem rezignovala na druhý způsob vcelku rychle. Jinak u mě se o první místo těžce perou první a třetí akt, každý z jiných důvodů - jeden pro pohádkovost a druhý pro epičnost. Poslední je pro mě akt druhý, protože obecně nemám ráda temné lokace (připomínalo mi to Deep Roads). Naštěstí je ale nejkratší a Underdark je navzdory temnotě dostatečně mysteriózní, aby měl jiný nádech (míň smrti, víc tajemna).
Zrovna jedu druhý průchod a upřímně se nemůžu dočkat, až spustím třetí.
Já jsem to prozatím ve třetím aktu vzdal. Druhou šanci můžu dát snad někdy, až třeba vyjde nějaké DLC.

Třetí akt sice konečně uspokojil touhu po troše toho městského dobrodružství a obyčejných questů, ale jednak to působilo zvláštně, když jsem měl příběhově spěchat, a jednak jsem v té fázi hry prostě už byl unavený celým předchozím průběhem, takže mít najednou k dispozici velké město mě docela přehltilo.

Krom toho tedy Baldur's Gate příliš nepůsobí jako staré známé Baldur's Gate, ale to asi není nic divného, protože celá hra nepůsobí jako Baldur's Gate.

No, a když přišly zdlouhavé nudné souboje na každém kroku, věděl jsem, že je zle. Zpěváka z Green Day jsem ještě dokázal zabít, ale když jsem potkal Viconii, řekl jsem si, že to nechám na později. Totéž u Sarevoka. A Rafaela. Až jsem nakonec zjistil, že to všechno odkládám na později, protože se mi to vlastně vůbec nechce hrát, a děj mě nechytil natolik, abych musel vědět, jak to dopadne.
@Starletka (30.01.2024 19:28): Jako fakt si nemyslím, že je niečo potupného na tom, znižovať obtiažnosť, keď danú človek nedáva, naopak mi to príde ako príčetná a zdravá možnosť, než sa hodiny srať s jedným súbojom. :D

Inak v danej lokácií sa mi tradične extrémne vyplácal Globe of Invulnerability, odkiaľ sa dal za pár ťahov spraviť masívny crowd control fireballmi, a potom vymydliť tých pár, čo stojí na nohách. Je tam samozrejme problém, že kúzlo Darkness je extrémne prepíčene overpowered (a mali ho už dávno nerfnúť), že funguje ako Silence na steroidoch a pri tom je to kúzlo druhého levelu, tak sa oplatí mať náležite vybavenú Lae'zel alebo Karlach (zrovna v tej lokácií, kam nechceš ísť, sú na to ideálne predmety) ako supertanky, ktoré môžu vždy v jednom ťahu rozbiť koncentrácie či rovno zabiť dané postavy, ktoré darkness udržujú.

A teda ak môžem, za Raphaelom určite choď, je to jeden z vrcholov tretieho aktu.
@Starletka (30.01.2024 19:28): Jestli myslíš boj s (waifu) Viconií a spol, tak tam se mi strašně osvědčilo stáhnout se po začátku fightu zpátky nahoru na to schodiště a pak přes něj hodit třeba Wall of Fire. Krásně to tam pak všechno hoří. ;)
Bohužel, čím dýl jsem v aktu 3, tím víc mě to nebaví, potažmo v této fázi spíš už vyloženě sere. Je to strašně, strašně, strašně šíleně přeplácaný akt, kde je vykřičník na každém rohu, ale zábavný je možná tak každý desátý quest. A i ty boss fighty jsou na mě už opravdu až moc těžké. Hlavně The House of Grief je úplné wtf. To jako někdo dokáže bez cheatů vyhrát? To někoho jako baví hrát 5 hodin jednu bitvu a pokaždé dostat na prdel?? Zlatý Cazador a i toho jsem musela kvůli tomu časovému omezení klátit čtyřikrát. To mě čeká ještě Raphael, tam snad ani nepůjdu. Grrr. Jdu si uvařit čaj z novýho pytlíku. A asi to vzdám a potupně snížím obtížnost.
A ďalšia kritika, čo ma vysiera viac než pri prvom hraní: tvl, keď už je ten limit na blbých štyroch panáčkoch - ja chápem, že DnD balanc piatej edície to nejak vyžaduje a je ťažké sa držať klasických šiestich, ok. Aj keď teda je bolestné, že pri klasickej zostave "bojovník - mág - zlodej - klerik" to neposkytuje vôbec žiadnu flexibilitu pri zostavovaní party. Ale tak aspoň sakra zjednodušte vymienanie companionov, mala to byť proste výmena cez dve kliknutia jak v Dragon Age: Inquisition, nutnosť vždy ísť do kempu, tam si dať to citové vydieracie koliečko "a fakt ma nechceš v parte? skutočne? skutočne ma chceš opustiť?", potom ďalší dialóg s companionom, ktorého chcem najať, potom návrat na miesto... to je fakt otravné.
@Jab (30.01.2024 14:06): Jj, to je dobrá rada, ktorej sa často sám nedržím - a hlavne jedným z najdôležitejších kritérií kvality hry pre mňa pri spätnom pohľade je, akú stopu mi to v psýché zanechalo.

To sa mi presne stalo u Pillars of Eternity: tú hru som si vlastne celú dobu užíval a hrala sa mi príjemne, ale týždeň po dohraní som zistil, že mi z nej neostali žiadne trvalé dojmy, že si ju vlastne nepamätám (a teraz spätne ani nie som schopný si moc spomenúť na NPCčka).

Čo prípad BG3 zas nie, ten má fakt mnoho memorable momentov, ktoré mi v pamäti ostali - podobne ako u WotR, kde som si istý, že aj za rok-dva budem s dojatím na mnohé momenty spomínať, rovnako že si budem živo pamätať všetkých companionov aj ich príbehy.

Yup, a ten brloh je jeden z vrcholov tretieho aktu, ktorý sa u mne vyrovná aktu druhému - žiaľ takýchto momentov tam zas toľko nie je.
@Flowerpot (30.01.2024 12:17): To mi samozřejmě na třetím aktu vadí. Doupě Raphaela tak sice bylo fajn. Ale hned poté jsem se zase vracel k naklikávání panáčků po městě.

Btw mohu doporučit dělání si poznámek při hraní. Či odstup pár dní mezi dohráním a napsáním komentu. Mně se to osvědčilo, abych tu či onu hru sám nepřechválil.
@Tulareanus (30.01.2024 12:31): "a ten pocit antiklimatickosti je tam tiež, len tam je človek natešený, že sa dostal do veľkého mesta,"

Ale toto presne pre mňa konštituuje tú klimatičnosť: nie nutne dejovú, ale zážitkovú, že hráč je z toho nadšený. Ale je nepochybne pravda, že je to celým kontextom hry: keď v jednotke človek prejde z trajdania sa po myriádach lúkach, kde je akurát jeden zlatý prsteň, do mesta, tak aj keď v tom meste je tiež kopu explorácie, tak je to zovretejšie, a teda klimatickejšie.

Dvojka to potom vyriešila vynikajúco, že to ludonaratívne zladila a dala mesto na začiatok, kde je v hernom tempe náležitá explorácia.
@Flowerpot (30.01.2024 12:17): Zjednodušene povedané, by asi v hre fungovalo, keby sa vymenil druhý a tretí akt, s tým, že samozrejme by tam museli byť veľké úpravy, ale pointou je to, že je nejak viac očakávané od hry, že temná prekliata oblasť s temnou pevnosťou a tajomstvami je viac archetypom klimatického záveru, než mesto, v ktorom sa dá "ešte" normálne žiť.

Ono na jednej strane ten ubraný pacing dáva zmysel aj v tom, že veľké RPGčka fungujú ako seriály, na série dramatické, nejaký zvrat, nejaký cliffhanger, to sa vyrieši v prvej epizóde ďalšej série, zvolní sa a následná gradácia sa opäť naberá postupne.

Inak Baldur's Gate v jednotke mi neprišlo klimatickejšie, hral som pár rokov dozadu EE, čiže hru som si celkom pripomenul a ten pocit antiklimatickosti je tam tiež, len tam je človek natešený, že sa dostal do veľkého mesta, kde má kopec explorácie a lore, tak mu to nevadí. Podobné pocity som mal aj v treťom akte BG3, len oproti BG1, to, čo príchodu do mesta predchádzalo bolo oveľa dramatickejšie a klimatickejšie, preto bol ten "pád" väčší.
Inak jak to hrám teraz druhý krát, tak mi viac vyvstáva, jak je fakt nešťastný ten pacing v tretej kapitole (čo mi pri prvom ponorenom playthrough vystávalo len latentne): čo je dané samozrejme tým, že sa rozhodli dať Baldur's Gate do tretieho aktu, ale zas na druhú stranu - jednotka má mesto tiež na konci, a tento problém tam nie je.

V zmysle, že keď už má hra kulminovať do epického finále, tak sa hrozne zriedi a tam, kde človek už chce klimaticky tiahnuť na bránu, tak sa zrazu po ňom vyžaduje exploration. Takto je fakt vrchol druhý akt a v treťom stráca dych.

K tomu sa viaže aj ďalšia výčitka, ktorá mi vyvstala už pri prvom hraní, ale nezaniesol som ju do komentu - a mal som ju zaniesť, lebo je dôlezitá. Že samotné Baldur's Gate je vlastne dosť antiklimatické. Nie, že by bolo zlé, je hrozne fajn: ale to je ten problém, že je "len" hrozne fajn. Ja som rozmaznaný z cRPGs, že mestá bývajú fakt designovým vrcholom: Athkatla z dvojky je v tomto svätý grál herného urbánneho designu (spolu so Sigilom a Tarantom z Arcana), ale aj samotné Baldur's Gate s jednotky je proste lepšie a klimatickejšie a "mestskejšie" než Baldur's Gate v trojke. Myslím, že je to mechanicky aj tým, že to proste nie je viac lokácií - a je to práve rozdelenie na viac lokácií, ktoré vytvára živy dojem skutočného mesta, z ktorého vidíte len highlighty.
@RXQ79rudax: V prvom rade si už bol upozorňovaný na to, že nemáš svoje príspevky zakaždým spamovať odkazmi na svoje videá a myslím, že 5 videí na 4 riadky je nový rekord.

A v druhom rade začni používať označovanie spoilerov. Ďakujem.
A taky - ještě ohledně toho aktivního prohledání okolí - když jsem to hrál poprvé tak mi docela dlouho trvalo než jsem na to přišel - a třeba v nějakém tom sklepení s nějakou otevírací stěnou jsem jak blb pracně najížděl na jednotlivé předměty - teď jsem prostě použil to automatické prohledání - a to pak už jen jednoduše cvakám na ty položky v tom seznamu - abych je sebral/otevřel/přečetl/prozkoumal blíže. - je to opravdu užitečné - nějaké různé malé povalující se předměty je totiž normálně velmi obtížné zaměřit a sebrat/prozkoumat.

viz tohle: odkaz
Já jsem to rozehrál znova - před pár měsíci jsem se dostal jen do toho skřetího tábora na začátku pak jsem to na čas přestal hrát - tentokrát jedu za Temnou Touhu 
- teď mi chudák ta zpívající koza s tou loutnou vlezla do kempu
jo a Karlach tentokrát do party neberu
Vypadá to, že třetí akt konečně nabídne mírumilovné prozkoumávání civilizace. Škoda, že to v předchozích aktech spíše chybělo, a byly narvané akcí a souboji. Hraju to bez vědomí jakýchkoliv spoilerů, takže jsem upřímně zvědavý, co přijde dál. Po zklamání z konce druhého aktu mě to zase celkem chytá.

@Tulareanus: Je to možné, že tenhle žánr už není pro mě. Ale taky záleží, jak je to udělané. Stalo se tak nějak normou, že prostě postupně "odemykáš" příběh všech společníků, až ti o sobě vyklopí úplně všechno, a ještě k tomu se oni tebe nebo ty je už od začátku snaží dostat do postele. Asi už jsem z toho unavený a byl bych radši, kdyby měli víc vlastní agendy, nebo kdyby se ten systém společníků nějak změnil, inovoval. Viz třeba Kim Kitsuragi z Disco Elysium, ale napadají mě třeba i NPC z Alpha Protocol, což sice nejsou přímo společníci, ale je tam zajímavý a originální provedení toho, kdy, jak a s kým lze interagovat, a ty interakce můžou být hodně různé na základě hráčových činů. Nebo Kreia z KotOR 2, to ani tak není společnice, jako spíš je protagonista její společník. Je to tedy i zapeklité v tom, že když jsou společníci moc obyčejní, tak by si nejspíš hráči stěžovali, že jsou o ničem, ale takhle máme ve všech hrách samé vyvolené unikátní postavy s pohnutým osudem, a zrovna se všichni stanou členy té samé družiny...

Mám dojem, že ten žánr se moc neposunul, protože nemusel. Naopak fanoušci vítali, že se vrátí hry ve stylu Baldur's Gate a Tormentu. Ale od tohoto návratu (dejme tomu s prvními Pillars) už je to vlastně dlouhá doba, a opravdu té inovace moc nepřišlo. Tedy, aspoň ne u tebou zmíněných her. Mimo mainstream nevím, ale co jsem se bavil s různými lidmi, tak prý se tam najde dost neotřelých her. Divinity si jdou trochu vlastní cestou, ale ne úplně tou, která by mi vyhovovala.
@Zero (15.01.2024 17:54): Ešte mi napadlo, že či si napr. niektoré tie príbehové veci vopred nevyspoiloval, lebo ja som napr. strašne rád, že som tú hru začal hrať asi týždeň po finálnom vydaní, lebo teraz je na každom kroku internetu, ktorý sa i len letmo dotýka hier masívny spoiler za spoilerom. A to by mi príbehovo zážitok pokazilo už len tým, že by som vedel, čo asi očakávať.

No a potom je druhá otázka, či ťa už tento družinový cRPG žáner trošku neunavil, nevyčerpal a preto už nie je to nadšenie. Ja napríklad za seba môžem povedať, že z Pillars of Eternity som sa extrémne tešil a užíval si ho asi aj preto, že bola taká extrémna časová medzera medzi starými infinity engine hrami a podobne a týmto. Ale potom bola Pillars 2, Tyranny, Torment, Pathfinder: Kingmaker atď... a hoci na jednej strane som bol strašne rád, že sa tento subžáner vrátil a pokračuje, tak v mnohom vlastne nejaký väčší krok vôbec neurobil a časom som si medzi nimi radšej dával väčšie pauzy, lebo inak by ma to už nebavilo. Original Sin 2 som ešte stále nehral (ani prvý Original Sin), ale zahrať niekedy určite chcem, takže v tomto smere to neviem veľmi posúdiť. No z môjho pohľadu až práve ten Baldur's Gate 3 je nejaký posun oproti 20 rokov starým hrám, než to, čo priniesli vyššie spomínané hry, hoci ma bavili.

Ad nezávislý prieskum, viem čo myslíš a ja napr. nemám na RPGčkach rád, keď to hra od začiatku alebo veľmi skoro hrotí do nejakej epickosti a záchrany sveta a podobne veľmi skoro (najradšej by som bol, keby to skipla úplne, tak ako to napr. skipol Planescape: Torment) a ty si nemáš ako užiť nezávislé príbehy, resp. ak tam aj sú, pôsobia nepatrične. V tomto mi to v tom BG 3 práve z hľadiska tej ludonaratívnej disonancie, ktorá by inak nastala, nevadilo. Dialógy sú bohaté, postáv je veľa, deje sa toho pomerne dosť, tak som nemal pocit, že by som bol ochudobnený o nejaké vyhýbky a tak. Ono hlavne v tej tretej kapitole je pomerne dosť vedľajších questov, len majú nejakú logickú náväznosť na hlavný príbeh alebo potreba questu vznikla práve ako dôsledok počínania niekoho v hlavnom príbehu. To mi príde fér.
Popravdě nevím, mně se Divinity: Original Sin 2 zas tak nelíbilo, ke konci hry jsem se už musel nutit. :-D

Hlavně mi vadil ten koncept "na každém dalším levelu si musíš koupit vybavení daného levelu, které zázračně mají všichni obchodníci náhle k prodeji, jinak se budeš zbytečně střílet do nohy". Člověk pak nemá pocit progresu, protože prostě přijdou silnější nepřátelé, silnější vybavení, a hraje se to plus mínus stejně. Díkybohu tohle v BG3 není.

Pak je tam ta provázanost všeho s hlavním dějem, což někomu sedne, někomu ne. Mně to přijde, že dohromady je to vlastně jednoduchá skládačka, která v různých fázích nabízí různé způsoby, který dílek a jak tam zasadit, ale výsledek je tak nějak pořád stejný. Tohle v BG3 podle mě je.

Co se hráčům asi líbilo mohlo být různé experimentování v boji, které pro mě bylo ze začátku celkem sranda, a zaměření na osobní příběh protagonistů. Ale nevím, já si takhle po roce už ten příběh – protagonistů, ani hlavní – ani nijak zvlášť nevybavím, moc mě to nezaujalo.

Jinak určitě jsou důvody, proč Pillars a nový Torment neměly zas tak skvělé ohlasy, ale sám pořádně nevím jaké konkrétní. Prostě to nějak nevyšlo tak, jak mohlo. Přitom třeba u Pentimentu Obsidian ukázali, že i dnes umí fakt skvělé hry.
@Zero (15.01.2024 17:54): O vývoj BG3 prosili WotC kromě Larianu také Obsidian a inXile, kteří by určitě dodali Unity hru mnohem podobnější původním hrám. Ale ani Pillars of Eternity ani "sequel" Tormentu neměli tak dobré ohlasy, aby jim to odklepli. Až Divinity: Original Sin II prorazil, měl jak vynikající hodnocení na metacriticu (90+), tak se dostal i do povědomí části mainstreamových hráčů. Tudíž bych řekla, že napodobit D:OS bylo jaksi v zadání. Můžeme to jako hráči starých RPGček nést nedobře, ale je to důvod proč BG3 vůbec mohlo vzniknout, a hlavně s takovým budgetem...

Takže se spíše ptejme, proč se všem tak líbilo Divinity: Original Sin II?
@Tulareanus (15.01.2024 12:11): Něco mezi. Podle toho, jak mě daná pasáž chytne ji buď zkoumám do hloubky, nebo prostě nějak vyřeším a jdu dál. Obecně se ale snažím spíše procházet všechna zákoutí.

Zrovna zbraně na dálku používám, a moje postava je assassin, takže je to v případě kuší ještě omezeno na lehké. Připadá mi, že co se damage týče, zbraně jsou velmi jednotvárné, a mění se hlavě další bonusy, které ty zbraně přidávají. Já bych teda radši konečně luk či kuši +2, protože použití kouzel nebo speciálních schopností, které ty další zbraně přidávají, je velmi situační.

Super, že zmiňuješ ludonarativní disonanci, to je hledisko, ze kterého jsem na to nepohlížel. A je pravda, že hry od Larianu mají skutečně všechno propojené se vším. Na druhou stranu, ve hře, která nese jméno Baldur's Gate, mi dost chybí i prozkoumávání zcela nesouvisejících vedlejších questů, celých volitelných map a podobně.

Jinak já jsem hrál Pathfindery i Pillarsy a tyhlety moderní variace na Baldur's Gate, a u všeho mám pocit onoho lehkého nadprůměru. Je to fajn, ale tak nějak mě to nechytlo jako ve své době Planescape Torment, a po přistoupení na naivní high fantasy atmosféru i původní Baldury. Nevím, nakolik je to problém těch her, a nakolik proměnou mého hráčského vkusu.