Atomic Heart se odehrává v alternativní realitě v Sovětském svazu roku 1955. V této realitě již dávno byl vynalezen internet, hologramy a kybernetika dosahuje svého vrcholu. Speciální agent KGB označený jako P-3 byl vládou vyslán k prozkoumání určitého zařízení, se kterým bylo ztraceno spojení. Po vstupu ale zařízení začne odhalovat své podivné experimenty a některé věci se nezdají být úplně v pořádku.
Hra se prezentuje jako first-person akce s prvky RPG, kde v boji budete využívat jak střelné zbraně, tak i zbraně nablízko. Veškeré zbraně jsou podomácku vyrobené, jelikož hra obsahuje crafting systém, který umožňuje spojovat různé kovové části k jejich vytváření nebo vylepšení. Tyto části jdou sbírat z padlých robotických protivníků či rozebíráním domácích spotřebičů. Munice nebude vždy dostatek a tak se budete muset často uchýlit k plížení.
Za hudbou ke hře stojí známý skladatel Mick Gordon, který má na kontě soundtrack ke hře Doom nebo Wolfenstein: The New Order.
[neexistující příspěvek]: Velmi střízlivě shrnuto, také se snažím se být člověkem nejenom fyziognomicky a nepodléhat davovým psychózám a předsudečně nenávistné my vs. oni mentalitě.
Nu, ale již ke Atomic Heart samotnému, Stalker 2 mě zklamal asi nejvíce víc než nedopečeným A-lifem, opravdu považuji stacionární mutanty a spawnující se příšery za zády v AA-AAA hře z roku 24´ za neakceptovatelné. Oblivion Remastered mě zase utvrdil v tom, že magie Bethesdy co do artstylu je definitivně pryč, že už neumí ani RPG jako žánr ukázal Starfield. Atomic Heart bylo na první hru studia malý zázrak, ale nebylo to bez muh a u dvojky nebudu shovívavý. Nesmí se opakovat situace s rozbitými achievementy, kontaktní souboje měly na můj vkus také dost janku, open world segmenty nebyly zdaleka tak zajímavé jak mohly být. Hodně to nesla atmosféra jako série Bioshock, Metro a právě Stalker, ale jen to na úspěšný druhý díl nepostačí, tak doufám, že se v M-Fish poučili ze svých chyb.
Nu, ale již ke Atomic Heart samotnému, Stalker 2 mě zklamal asi nejvíce víc než nedopečeným A-lifem, opravdu považuji stacionární mutanty a spawnující se příšery za zády v AA-AAA hře z roku 24´ za neakceptovatelné. Oblivion Remastered mě zase utvrdil v tom, že magie Bethesdy co do artstylu je definitivně pryč, že už neumí ani RPG jako žánr ukázal Starfield. Atomic Heart bylo na první hru studia malý zázrak, ale nebylo to bez muh a u dvojky nebudu shovívavý. Nesmí se opakovat situace s rozbitými achievementy, kontaktní souboje měly na můj vkus také dost janku, open world segmenty nebyly zdaleka tak zajímavé jak mohly být. Hodně to nesla atmosféra jako série Bioshock, Metro a právě Stalker, ale jen to na úspěšný druhý díl nepostačí, tak doufám, že se v M-Fish poučili ze svých chyb.
Pro: Grafika, výtvarná stylizace, technický stav, soundtrack, gunplay, mnoho typů nepřátel a zbraní, svět a atmosféra, crafting, celkový gameplay loop
Proti: Dialogy a dabing, příběh