Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 40
Prvnímu dílu jsem se zpětně v duchu omluvil, protože se mi na něm nepozdávalo množství soubojů. To jsem totiž ještě netušil, kam to vyhrotí druhý díl. Paradoxně by si zasloužil omluvu i on, protože moji výtku k nelogičnosti hádanek postavilo zakončení trilogie do nového světla. V něm autoři vyrazili směrem do krajiny šílenství, zhruba v první hodině hry překročili linii příčetnosti a dále zrychlovali. 

Děj Alone in the Dark 3 se vymanil ze strašidelných domů a přenesl hráče do opuštěného westernového městečka. Zápletka tím nasála trochu exotiky a nové prostředí otevřelo dveře k netradičním situacím. Hrdinou je navrátivší se Edward Carnby a vyprávění se postupně obtočilo i kolem postav známých z minulých dílů. Autoři zatoužili logicky uzavřít celou ságu, ale v samotném závěru se projevila jejich ztráta soudnosti, sled událostí se zalomil fantasmagorickým směrem a zanechal rozpačitý dojem.  

Stejně jako v minulém díle, i tady mi hledání indicií a nasávání atmosféry kazila přehnaně hektická akce. Vývojáři uznali že ve dvojce byla náročnost soubojů přehnaně vysoká. Místo aby radikálně snížili jejich počet, zpomalili akci, nebo vylepšili ovládání, tak přidali volbu obtížnosti. Vyzkoušel jsem několik variant a po dlouhé úvaze se rozhodl, že je tam jenom pro parádu. Souboje byly frustrující, ať už jsem ji nastavil jakkoliv. Občas nebohý detektiv zemřel dříve, občas později, ale umíral často a opakovaně.  

Roztrpčení z nekonečného sledu marných bojů o holý život nebylo nic v porovnání se vztekem který mi přinesly hádanky. To že se něco odemkne prozkoumáváním, to bych ještě snesl. To že zvednu předmět jen když k němu stojím přesně v tom správném úhlu, přičtu nesmlouvavé devadesátkové hratelnosti. Ale to že musím házet věcmi o stěnu aby z nich vypadly jiné věci, případně abych tím vyřešil infarktovou situaci, to už mi hlava nebere. Výčet nepochopitelných řešení by zabral dvě hustě popsané stránky A4 - přesně tak dlouhý je totiž návod ve Score číslo 15. Postupem času jsem rezignoval na jakoukoliv invenci a tupě následoval psaný text. Myslel jsem si, že můj oblíbený příklad špatně vymyšlených adventurních momentů "otočením na koberci se nabijete statickou elektřinou a tím omráčíte stráž" už nic nepřekoná, ale tady se žebříček top tří kravin povážlivě otřásl. 

Ani ve zbytku kategorií hra zrovna neoslní. Hudba je pořád slušná a westernový motiv má v sobě kus kouzla i strašidelnosti. Není to žádný Ennio Morricone, ale je to jediný opravdu pozitivní dojem, který jsem si odnesl. Grafické zpracování bylo v prvním díle skvělé, ve druhém díle omluvitelné a v tom třetím už lehce zastaralé. Ovládání je kapitola sama pro sebe. Dokonce i kluci z Piranha Bytes se postupně dostali k něčemu použitelnému. V Infogrames pro lepší hráčský zážitek nikdo nehnul prstem. 

Alone in the Dark 3 je cesta do časů k nimž mají mnozí nostalgii, ale troufnu si tvrdit, že jen málokdo by je chtěl vrátit. Pokud máte rádi staré a pekelně těžké adventury od Sierry, můžete si sérii užít. Koneckonců vysoké hodnocení 9/10 v Levelu i ve Score mluví samo za sebe. S klidným srdcem ovšem můžu doporučit jen první díl.

Pro: hudba, prostředí

Proti: ovládání, nelogické řešení problémů, souboje, vyvanulá atmosféra

+21
  • PC 40
Jmenuji se Edward Carnby a jsem specialista na paranormální jevy.


Budu vám vyprávět svůj příběh. Jo, ten příběh o tom, jak se Jeremy Hartwood voběsil na půdě svého panství Derceto, to asi už znáte. To jsem se hodně bál, byť mám pro strach docela uděláno, ne že ne. Ale tehdy v dvacátém čtvrtém to bylo fakt dost strašidelné. Asi budete znát i můj druhý příběh. Tehdy jsem na něm makal se svým parťákem Tedem Strykerem. Dobrej chlap to byl. Bohužel, při záchraně Grace Saundersové ho zabili. Piráti. Mrtví piráti. Malou jsem nakonec zachránil, ale oproti Dercetu to byla v Hell's Kitchen doslova jatka.

A můj třetí příběh? 

Psal se rok 1925 a vybrali si mě na vyšetřování zmizení filmového štábu v Slaughter Gulch. To je to zpropadené kovbojské město v Mohavské poušti. Původně jsem to vzít nechtěl, pořád jsem si říkal, že ty jatka v Hell's Kitchen byla přece jenom dost přes čáru, ale nakonec jsem to vzal. Z osobních důvodů. Ptáte se, co mě mohlo nakonec přesvědčit? Byla to Emily Hartwood. Neteř starého Hartwooda, co se voběsil v Dercetu. Jo. Kruh se uzavřel.


K městu jsem přijel po obchodní cestě, ale jak jsem překročil most, nevím proč, explodoval. Zůstat u něho o kousek blíže, už bych se z té prašivé cesty nezvedl. No, dostat se zpět už nebylo možné, protože propast u mostu byla příliš široká, než abych se ji pokusil nějak vůbec překročit. A protože po tom výbuchu jsem byl krapet rozhozenej, rozhodl jsem se začít v baru hned na hlavní třídě za mostem. Panák na cestu dál se hodí a já se pokusím zjistit, proč to tu vypadá jako po vymření a kde je vlastně Emily…



Jaký je vlastně třetí díl?

Hra Alone in the Dark 3 pokračuje v sérii stylem, který předvedl druhý díl. Hra opět běží na identickém enginu jako jednička i dvojka, ale strach z neznáma, ten pocit, když jste hráli Alone in the Dark, ten se tu jednoduše nedostavuje. Stejně jako druhý díl, i ten třetí zcela rezignuje na hororové prvky ve stylu H. P. Lovecrafta, jenž tak svědčili prvnímu dílu. A opět i zde se bude hodně bojovat, byť zběsilých hromadných přestřelek, jako ve druhém dílu, se zde hráč naštěstí nedočká.


Co bohužel bude hráče provázet třetím dílem v míře více než hojné, jsou nesmyslné hádanky a postupy, které se zábavou příliš společného nemají. Jak jinak si vysvětlit eliminaci jednoho monstra tím, že mu odpálíte do obličeje blesk z fotoaparátu? Bez jakéhokoliv vodítka. Bez toho, aby hráč měl alespoň tušení, že by něco podobného mohl udělat. Navíc, v rámci místnosti, kde k odpálení blesku dojde, lze blesk aktivovat pouze z jednoho jediného místa. Proč blesk nejde odpálit u dveří? U stolu? Proč to jde jenom u skříně?

Dveře, které se otevírají pouze střelbou (tímto stylem se otevírají jediné dveře v celé hře, aniž by hráč měl jakékoliv vodítko), výtah přivolaný vhozením pytle se škorpióny do prázdné výtahové šachty, zprovoznění parního stroje švihnutím biče poté, co místo ozubeného kolečka hráč použije šerifskou hvězdu, nebo zjištění, že kraj propasti, když zoufalý hráč již neví kudy kam, funguje sice na 4 místech z 5 běžným způsobem - postava tedy spadne dolů a zabije se - na jednom jediném místě se ale pod nohama objeví kouzelná plošina. Hráč poté musí hledat cestu nad propastí tak, že bude z každé následující plošinky padat dolů (Load) a hledat, kterým směrem se objeví jiné plošinky (Save) a takto stále dokola, než propast přejde. Všechny výše uvedené příklady reprezentují pouze část hromady nelogických a špatně navržených úkolů a postupů. 


Pro Alone in the Dark 3 tak není žádná omluva. To, že je to hra z roku 1995 neznamená, že vývojáři museli používat neférové postupy a uměle prodloužit herní dobu tím, že nutili hráče používat doslova a do písmene všechno na všechno. A mnohdy ani to nepomohlo a hra kombinuje vyloženě bizarní postupy. Pokud například u postavy, která leží v mdlobách na zemi, zkusíte použít čpavek k jejímu probuzení, který má hráč v inventáři, hlavní hrdina suše oznámí, že toto nemůže udělat. Bez jakéhokoliv vysvětlení to prostě nejde. Nicméně, čpavek k probuzení ležící postavy musí hráč použít později ve vedlejší místnosti při doslova a do písmene boji o holý život. Pokud v této vypjaté situaci, kdy má hráč plné ruce práce s vlastním přežitím, rozbije čpavek o zavřené dveře, jeho éter pod těmito dveřmi prostoupí zpět do místnosti, kde leží postava v mdlobách, která se tímto probere. Ne, opravdu mě nenapadlo rozbíjet láhev s čpavkem o dveře, když se na mě valí nepřítel a k tomu posuvná stěna s bodáky. Podobných zcela nesmyslných a logiku postrádajících akcí je bohužel v Alone in the Dark 3 více, než je vhodné.


Ovládání hry zůstalo v zajetých kolejích prvních dvou dílů. A i když nepřesné a špatné ovládání u prvního dílu příliš nevadilo, díky pomalému postupu, u třetího dílu je ovládání opět jedním z kamenů špatné hratelnosti, vzhledem k tomu, že po hráči jsou mnohdy vyžadované přesné a rychlé akce, které ale právě ovládání úspěšně sabotuje. 



Jak se Alone in the Dark 3 hraje?

Jedním slově, špatně. Když se ale pokusím oprostit od neférového přístupu tvůrců k hráči, samotný příběh zlý není. Už ona zmiňovaná dějová provázanost s prvním dílem je fajn, tak jako například nalezení fotografie, která zachycuje událost druhého dílu. Tyhle malé pomrknutí směrem k znalcům předchozích dílů jsou příjemné.

Co už bohužel tolik příjemné není, je špatná práce 3D enginu s 2D pozadím, kdy se, narozdíl od předchozích dílů, poměrně často špatně překrývají 3D postavy s 2D objekty v rámci vykresleného prostoru. Postavy jsou navíc vykresleny stále jako shluk několika málo vektorů bez jakékoli textury, takže jakmile jsou pouze trochu dále od kamery, stávají se spíše shlukem pixelů. Podotýkám, že v roce vydání AitD3 vyšli takové hity, jakými jsou bezesporu Magic Carpet, Star Wars: Dark Forces, HeXen: Beyond Heretic, či stylem hraní velmi podobný a překvapivě dobrý BioForge. Kvalita 3D grafiky se jednoduše posunula, ale série Alone in the Dark to nijak nereflektovala a napříč všemi třemi původními díly je tak patrná technologická stagnace. 


I když jsem celý komentář hře většinou něco vyčítal, umí ukázat i pozitiva, které jsou zde zastoupeny především subjektivně lepším příběhem, než měl druhý díl, a méně unavujícím prostředím, taktéž oproti druhému dílu. Městečko má svojí logiku, co se týká rozmístění budov, také záběry kamer na scény jsou v některých případech velmi dobré a ukazují velký smysl pro detail právě ve 2D kresbě, která je tak svojí kvalitou o několik řádu výše, než 3D postavy. 



Shrnutí

Alone in the Dark 3 uzavřelo kapitolu prvních třech dílů této slavné francouzské série. Bohužel, nepříliš kvalitně. Tvůrcům se nepodařilo navázat na úspěch prvního dílu, který má téměř sám na svědomí dobré jméno této značky. Třetí díl hráče naopak zahrnuje nesmyslnými postupy, přitom nenabízí adekvátní odměnu ve formě uspokojení z dobře vykonané práce, naopak, dostavuje se často frustrace z nepochopení toho, co hra vlastně po hráči chce. A tohle je to nejhorší, co může tvůrce potkat.

Nakonec přesto hře uděluji stejné hodnocení jako dílu druhému. Kvůli často nesmyslným hádankám a postupům by si hodnocení AitD3 zasloužil nižší, ale lépe podaný příběh a lepší celistvost prostředí to zde vyvažují. I když otázka je, jestli je to vůbec něco platné. Dobrou hru to Aitd3 neudělá.

Pro: Příběh není špatný, zajímavé záběry, hezky nakreslené pozadí

Proti: Mnohdy nelogické hádanky, občas bizarní řešení úkolů, špatná akční stránka, někdy se špatně překrývající 2D s 3D, opakující se hudba, toporné ovládání

+18
  • PC 60
A mám za sebou třetí a nejslabší díl. Vše co mě na téhle sérii frustruje zůstalo a tvůrci přidali ještě několik nových chuťovek a vrátili pár starých.

Píše se rok 1925 a Carnby se vydává do města duchů (doslova) Slaughter Gulch. Parta filmařů si zde jela natočit film, ale všichni zmizeli a mezi nimi i Emilia Hartwoodová, stará známá z prvního dílu (kterou Carnby vlastně nikdy nepotkal). Hned po příjezdu mu zombíci vyhodí do vzduchu jediný most spojující město s okolním světem a záhy začnou útočit ve velkém. Příběh není drtivou většinu hry špatný. Nese se ve westernovém duchu, záporákem je jistý Jed Stone. Ten někdy v 19. století nalezl zlato a rozpoutal zlatou horečku, vedoucí k založení městečka. Jed Stone ale nebyl dobrý člověk, se svou bandou si dělal co chtěl a po dvou vraždách toho měli lidi dost a zahnali je do hor, které je zavalili. Drtivou většinu hru se hra drží v nějakém normálu, ale závěr tomu dává na prdel. Jed Stone objevil radioaktivní rudu, v horách si vybudoval sci-fistické bondovské sídlo a ve finále na hrdinu vyrukuje v hi-tech brnění s energetickou zbraní. Je tu ještě jedno odhalení z rodu "já jsem tvůj otec Luku" kdy se ukáže že Stone je synem Pregtze z prvního dílu a Elizabeth z druhého. Ech.

Na grafice se nezměnilo ani ň, což v roce 1994 (dle mobygames), kdy už vznikaly vizuálně nápadité a zajímavé hry je na pováženou. Subjektivně bych řekl, že prostředí je ještě o něco hnusnější než v prvních dvou dílech.

Mizerné ovládání zůstalo, stejně jako akčnost. Až budete koukat, jak se Carnby pět sekund napřahuje k úderu, zatímco nepřítel mu solí jednu za druhou, budete skřípat zuby. Totéž platí o střelbě, která je pomalá až běda a opravdu se spíše vyplatí schovat zbraň a běžet nepříteli namlátit. Tvůrci si toho nejspíše byli vědomi a tak milosrdně dali volbu obtížnosti, kdy na tu nejlehčí máte spoustu životů a nepřátelé jen pár.

A vrátily se dvě chuťovky z jedničky. Skákání přes plošinky (zařval jsem asi 20*) a ruční prohledávání všeho. Tentokrát Carnby nesebere ani věc co leží zjevně na očích, musíte ji prohledat a stát v přesně správném úhlu.

Co se týče adventurní části, přituhlo a to hodně. Spousta věcí co uděláte je nelogických (například proč vysypat pytel štírů do propasti aby se zavřelo propadlo?), jiné popírají pravidla stanovené hrou. Takže jednu skříň otevřete nikoliv příkazem prohledat či odtlačit, ale tím že do ní praštíte. Jindy zase musíte rozstřelit zamčené dveře, přičemž 99% ostatních dveří chce normálně klíč. Na některé nesmysly jsou tu nápovědy v knihách, jiné Vás nenapadnou ani za sto let (neviditelná cesta přes propast). A tak jsem tentokrát nakukoval do návodu víc než by bylo zdrávo.

Co oceňuji je průzkum města, dílčí nápady (proměna v pantera), informace tentokrát získáváte stylově ze starých novin nebo filmových pásek. Párkrát Vám hra také vyčistí inventář v rámci přechodu dál (ovšem díky tomu jsem nevyzkoušel ultimátní gatling). Rovněž oceňuji, že tvůrci tentokrát neodflákli outro a udělali celkem slušnou 3D animaci. A jistá zábavnost tu pořád je, jinak bych hru odložil a nehrál.
PS: Celkem by mě zajímalo jaká je čtverka, tu jsem si kdysi koupil originálku a po chvíli zkoušení odložil a nikdy nedohrál.
+20
  • PC 80
AITD3 uzavírá základní trilogii Alone in the Dark vyrobenou firmou Infogrames. Přestože se nejedná o špatný titul, pro mě osobně je tento díl nejslabší.

Jakoby tvůrcům docházely nápady, poprvé mi zde úplně nesedí příběh, hra je sice propracovaná, ale nevidím zde žádný zásadní posun oproti předchozím dílům. O co hůř, místama mi přišlo, že grafika a propracovanost je ještě horší než v předchozím díle. Rádoby westernová/komediální/hororová hudba mi tady nesedí, vůbec celý engine nenabízí nic nového a začínám tady postrádat atmosféru, která byla tolik typická pro předchozí dva díly.

Alone in Dark je přesto pro mě série, kterou už díky zásluhám nejde moc kritizovat, ale pravdou je, že oproti nespočtu hraní prvního a druhého dílu, jsem ten třetí hrál řádově jen několikrát. Co by se dalo vyzdvihnout je komplexnost mapy, se kterou si tvůrci opět vyhráli a opět nechybí ani drobné logické hádanky v některých zákysech. Jako plus se dá určitě považovat i fakt, že v průběhu hry se na chvíli převtělíte do zvířete a klobouk dolů, ona 3D animace a hraní ze zvířecí perspektivy opravdu funguje.

Pro: Komplexnost mapy, logické hádanky v zákysových situacích, hra za zvíře

Proti: Atmosféra už není taková, jako v předchozích dílech, žádný zásadní posun oproti předchozím dílům, místy až překvapivě odfláknutá grafika

+13