Diskuze

@Richmond (18.11.2018 14:26): Já nějaké soundtracky k hrám také mám, ale skoro nikdy jsem si je nepustil. Ale já obecně moc často hudbu neposlouchám, byť pochopitelně krásnou muzikou nepohrdnu. Co se týče vypínání hudby ve hrách, já sám to dělal jen v Unreal Tournamentu a to hlavně v multiplayeru na internetu. Ono je vždy lepší slyšet, kde se pohybuje v duelu nepřítel, než se obdivovat umu skladatele :-)

@Ringo (18.11.2018 13:38): Tohle je asi hodně věc vkusu a hlavně nostalgie. Mnoho hráčů má u her oblíbené ty atributy, které poprvé zaznamenal na začátku své herní cesty. Já jsem již odkojen CDčky, kam se technicky kvalitní hudba vměstnat dala. Pro mne jsou etanolem kvality například teskné melodie Planescape Torment, nebo fantastické hudební téma v Kuldaharu v Icewind Dale. A právě z těmito zkušenostmi vyžaduji od her jistou technickou úroveň, co se týče hudby. Kdyby například Pink Floydi hráli v MIDI, asi by se mi už nelíbili. Nicméně plně chápu, že to ostatní mají jinak. Mně se třeba vždy líbilo, když nostalgici vzdychají například nad starým Doomem a tvrdí, že je to nejlepší hra všech dob. Já si to ani zdaleka nemyslím, ale plně věřím, že oni to tak cítí a že z toho svého času byli stejně nadšeni, jako já ze svých oblíbených her. Je pochopitelně obtížné a tak trochu nevyhnutelné, že v recenzích jeden názor narazí na jiný, ale tomu se dá těžko vyhnout. Mne hudba UU neohromila, ale plně věřím, že mnoho lidí ji vnímá stejně kladně, jako já třeba hudebné téma při romanci s Fall From Grace.

@Richmond (18.11.2018 12:40): Hudba v UU je jako by někdo dal Jimi Hendrixovi kus dřeva s jednou strunou a on na to hrál Beethovena :-)

Tak jsem nakonec Ultimu Underworld dohrál, byť těžce lamáckým způsobem. Při odinstalaci jsem nesmazal savy, takže jsem mohl pokračovat v mé cestě do nejnižších pater vulkanické propasti, byť ruku v ruce s několika radami z internetu. Konkrétně jsem potřeboval celkem čtyři rady. Při pohřbívání kostí Garamona jsem dělal tu školáckou chybu, že jsem je přenášel na hrob, ale měl jsem je kliknutím použít a aplikovat na náhrobek. To by ještě nebylo tak zlé, protože jsem následně potřeboval poradit i se sháněním artefaktů. Dva mi totiž chyběly. Nevěděl jsem, kde mám zahrát na flétnu, abych získal pohár (melodii jsem znal) a protože jsem od Goldthirsta nedostal odměnu za zabití Gazera (zabil jsem ho, ale při rozhovoru o odměně jsem asi řekl něco špatně), nedostalo se mi později ani rady, kde získat prsten. V poslední řadě jsem také potřeboval poradit, že mám Garamonovi říci slovo "talisman", aby mi poradil, jak na finálního bosse. Jmenoval jsem mu jména všech talismanů, které jsem měl, ale to nestačilo :-)

Nedá se tedy říci, že bych hru konečně dohrál a pokořil, ale že ona pokořila mne :-)

@mazar1234 (12.11.2018 20:41): Ano, ale například v Baldurs Gate 2 bys měl v deníku a v úkolech napsáno, kdo po tobě co chce a nějaké vodítko by ti poskytl i popis předmětu. A v neposlední řadě bys mohl předmět předat kliknutím na nabízenou možnost v dialogu. V Ultimě Underworld si to musíš pamatovat, nebo si podobné věci psát. Nedovolil bych si ale tvrdit, že je to od BG2 úlitba jednoduchosti. BG2 obsahuje mnohonásobně více questů, předmětů a postav než Ultima Underworld, nehledě na fakt, že mnoho questů je i o dost komplexnějších a zahrnuje více kroků. Kdyby měla BG2 tak strohou nápovědu jako UU, těžko by to někdo dohrál.

Ultima Underworld hodně sází na takové to osobní ponoření do svého světa, což je trend, který mnoho z jejich tvůrců uplatnilo například v System Shocku 2 či Deus Ex. Co si v UU nedáš dohromady sám z jednoho dialogu, hra ti to většinou nezopakuje a znovu nepřipomene. Částečně to je trend tehdejší doby, z části záměr tvůrců a asi také i důsledek technických omezení. Ale možná je to jenom tím, že jsem to hrál moc lamácky a ta další vodítka ignoroval či je v angličtině nepostřehl :-)

@Richmond (12.11.2018 13:43): Protože jsem fanda prvních dvou Thiefů, zas tak by mi to nevadilo, pokud by to byla dobrá hra. Umím se ponořit do hlubokého transu a meditace a oprostit se od toho, že nějaká hra není taková, v co jsem původně doufal :-). Nicméně mám obavu, že Ascendant nebude dobrá hra, ať už to bude jakýkoli žánr. Hodně se těším i na Scorn, ale to už je hodně jiný žánr :-)

@Richmond (12.11.2018 12:45): Jen bych ke svým předešlým slovům dodal, že Ultima Underworld v sobě obsahuje jistý prvek "pomalé chůze". Jako hráč jsem měl radost se jen tak pomalu ploužit vpřed, pečlivě zkoumat každou zbytečnou hromádku haraburdí, sem tam si přerovnat inventář, prozkoumat mapu a tetelit se nedočkavostí a chvět se obavami, co mne asi čeká za dalším rohem. Netvrdím, že je to styl čistě jen této hry, ale zde tento způsob hraní dle mého soudu hodně vynikal.

Ano, máš pravdu, lehce jsem narážel na zdejší slavnou řevnivost mezi kobkaři a Infinity hráči. Nerad bych zde ale plácal nějaká osvícená moudra. Dle mého soudu mají oba druhy hry své úžasné klady. V každém případě ale oceňuji, že Ultima Underworld disponovala automapou. Po pravdě řečeno, bez té bych to nedal vůbec. Mám totálně otřesný smysl pro orientaci v prostoru a ztratím se v podstatě kdekoli. A dělat si mapu sám, to by mi přišlo až moc úmorné.

Jsem docela zvědavý, jak se povede Underworld Ascendant, ačkoli první ohlasy se nezdají moc optimistické.

@ugraugra (12.11.2018 10:25): To je zvláštní. Přísahal bych, že jsem klikal i hlavou o klávesnici :-). Pokud jde o masochismus, ten považuji za základ. Hry přeci nejsou žádná zábava :-)

Předpokládám, že se na mou hlavu snese hněv i výsměch místní komunity, ale Ultimu Underworld jsem nepokořil. Je to škoda, protože hra je to vskutku výtečná, atmosférická a svůj status legendy si bezpochyby zaslouží. Prošel jsem ji takřka celou. Bezpečně jsem dosáhl maximálního levelu, měl všechny runy, drtivou většinu z osmi pater jsem prolezl a Tyballa jsem seřezal jak žito. Pochopitelně mnoho questů jsem z těch či oněch důvodů nesplnil, mnoho dalších ano. Nezdolatelnou překážkou mi nakonec byly asi kosti a má hrdost. Protože má znalost anglického jazyka je tristní, dost jsem ve hře tápal a nebyl si ničím zcela jistý, ale pokud jsem to pochopil dobře, měl jsem pohřbít Garamonovy kosti v jeho hrobě, aby mi pomohl dostat se k tomu démonovi, který se pravděpodobně nacházel v osmém patře v té budově uprostřed mapy. Kosti jsem našel, jeho hrob také, ale jen tak je sem pohodit asi nebylo dost uctivé :-). Zkoušel jsem vše možné, ale nic nepomohlo. Ne, nežádám vás o radu. Hru jsem již odinstaloval, protože do návodů se zásadně nedívám a když hru nedokáži dokončit bez cizí pomoci, tak ji prostě nedohraji.

Jak jsem již zmínil, hra to byla parádní. Recenzi na nic psát nebudu, protože jsem ji nedohrál, ale pár postřehů zde zmínit mohu. V té hře se mezi pavučinami a pachem staroby vznáší zvláštní kouzlo, které hráče nutí a ponouká k dalším krokům a odhalování tajů těchto míst, jenž se vynořují ze tmy jako dávné a zapomenuté záhady. Hra má pochopitelně i své neduhy, který vyplývají z jejího stáří, ale ty jsou jako prach na staré lakované krabičce, kterých vás rozkašle, když odhalujete její krásu.

Paradoxně si ovšem nemyslím, že by byla Ultima Underworld komplexnější a propracovanější než třeba Baldurs Gate 2 či jiná RPGčka následující generace. Ultima Underworld je vlastně o poznání jednodušší a její složitost a z ní vyplývající zádrhely spočívají spíše v absenci nápovědy. Zde není žádný deník s poznámkami a úkoly, kde by vám hra vše sama sesumírovala a připomněla. Zde předměty nemají jasné popisy, které vás upozorní, jak moc je ten předmět důležitý a kde a jak ho máte použít. Zde si musíte vše potřebné pamatovat či zapisovat a případné návaznosti si dát dohromady sami. To je jistě o poznání realističtější a v jistém smyslu to hráče nutí se do hry více ponořit. Na druhou stranu to má i svá omezení. Hru se takto nedá udělat až tak komplexní, protože by se v ní ztratil úplně každý a ne jen jednodušší jedinci mdlého myšlení, jako jsem já :-)

Mám doma z GOGu i druhý díl, jenž je dle zdejšího hodnocení ještě lepší. Věřím, že za nějaký čas se i na toto pokračování podívám a slavně mu podlehnu :-)

Musím přiznat, že to hledání modrých kamenů v dolu pátého podlaží pro kouzelníka, který se snaží tvořit zlato, či co, mi hodně připomnělo Pac-mana :-). Není bez zajímavostí, že v pátém patře Strážcovi tvrze v datadisku k BG2 hráč rovněž hraje hru ve hře, kde ovládá pomocí příkazů postavu posedlou duchem válečníka. Asi by bylo příliš konspirační a iracionální v tom hledat nějakou souvislost a odkaz jedné hry na druhou, ale zajímavé to je.

@mazar1234 (31.10.2018 21:16): Ano, o legendárnosti Ultimy Underworld pějí bardi písně natolik líbivé, že je musely zaslechnout i hráči Diabla. Prozatím si nedovolím vynášet soudy a recenze, ovšem je fakt, že to hraju jako lama lamovitá. Nicméně prozatím jsem nenarazil na žádný zádrhel, jenž by mi dělal větší potíže. A to mne trochu překvapilo. O této hře jsem toho před hraním mnoho nevěděl, ale tipoval jsem, že tu bude více zapeklitých puzzlů a naopak méně dialogů. Zkrátka jsem si ti představoval jako obrovské bludiště, kde budu na každém kroku řešit něco s nějakýma páčkama, šiframa a portály, ale nikdo se tu se mnou bavit nebude. Hra je tedy trochu jiná, než jsem čekal, ale vůbec to není na škodu. Největší obtíže jsem měl pochopitelně při řešení questu s ještěřím jazykem a němým vězněm. Ale problém byl spíše tom, že skutečně neovládám angličtinu, takže jsem dost tápal. Jinak zde zatím nejsou questy a hádanky o nic náročnější, než například v Infinity RPGčkách. Ale to se pochopitelně ještě může změnit. Hra mne baví, ale nemohu zaručit, že ji dohraji. Jakožto velice chabý angličtinář zde mohu kdykoli zakysnout na nějakém lingvistickém problému.

Jakožto dungeony příliš neposkvrněný jedinec jsem se před nějakým časem rozhodl poprvé rozehrát tuto legendami opředenou hru a teprve nyní, když se nacházím ve čtvrtém podlaží, jsem shledal, že prsteny nemám nasazeny ve slotech pro prst, ale v těch pro zbraň a štít. Samotnou zbraň a štít jako kouzelnice už nějaký čas nepoužívám vůbec. Je to skutečně zvláštní případ slepoty. Prostě normálně hraju, ustupuju a metám magické střely na pavouky a když po boji trochu odpočívám a kochám se inventářem, najednou mi přijde, že ty prsteny mají podobný tvar jako ty dva nenápadné kroužky u prstů mé postavy. Nikdy jsem neměl takovou chuť si připlácnout dlaň na obličej.

Předpokládám, že hráči této slavné hry, jakožto správní kobkaři, přes den odpočívají ve svých rakvích a sarkofázích, takže se v nich nyní mohou začít otáčet na znamení, jak jejich oblíbenou hru przním. Ještě že to tu nečte Ringo. Asi by poznamenal něco v tom smyslu, že další jednoduchý hráč Baldurs Gate nepochopil skutečné a pořádné RPGčko, které je nad jeho mdlou mysl :-)