Tak jsem dohrál Ultimu Underworld II, ačkoli není zcela přesné říci, že jsem ji dohrál já sám, protože jsem se musel 5x podívat do návodu, což považuji za ostudu a dehonestaci mého herního skillu. Možná bude zdejší harcovníky zajímat, na čem může dungeonový laik v této hře zakysnout. Většinou to byly takové podivné drobnosti. Hned někde na začátku jsem sice věděl, že pro překonání oněch nehmotných mříží musím mít nasazená rukavice, ale já hlupák je měl nasazené v jednom z těch koleček u postavy a ne na rukách a stále se divil, v čem je problém a proč nemohu projít dále. Následně jsem v Ethereal Void nemohl dokončit "modrou" cestu, ačkoli jsem úkol s bulvama hotový měl. Háček byl v tom, že jsem se odsud nevrátil bránou k pyramidě, ale stejnou cestou, jakou jsem sem přišel. Zadrhl jsem se i na impovi od lávy, kterého jsem odmítal zabít, jsa přesvědčen, že to není až tak důležité, a ona mne hra nechtěla pustit dál, dokud jsem ho nesejmul. V Ethereal Void jsem měl i další problém a to dostat se k svatyni. Návod mi poradil, že mohu použít například kouzlo portál. Já ho do té doby ani jednou nepoužil a vlastně jsem měl pocit, že na patnáctém levelu mi to ani nepůjde. To vše by se dalo považovat za drobnosti. Skutečně pořádně jsem se musel podívat do návodu kvůli celkovému dokončení hry. Netušil jsem, že quest s láhví a džinem je nezbytný pro ukončení hry a z toho popisu mága jsem ani nepochopil, jak mám tu láhev, olej, bláto a lávu vlastně použít.
V této hře tedy není obtížné zakysnout, zvláště pak, když máte problémy s angličtinou, ale to je asi obvyklý charakterový rys většiny starších dungeonů, které vývojáři nešili na míru mainstreamu, tak jak je to běžné dnes. Oproti předchozímu dílu mi tento díl přišel trochu méně atmosférický, ale zato o poznání pestřejší. Osm odlišných světů prostě má větší potenciál, než jeden "vězeňský" dungeon. Nedá se popřít, že tato hra má status legendy zcela oprávněně. Má velice osobitou a přitažlivou atmosféru, plno nápadů i slušný příběh, byť možná trochu moc "fantasy". Tato hra má i své nedostatky. Část z nich padá na vrub jejímu stáří a asi není správné je hře vytýkat (grafika, hudba, zvuk, ovládání). To je jako tvrdit o Archimedovi, že to byl hlupák, protože neznal integrály, které se dnes učí i na střední škole. Ve hře se mi nějak špatně pochybovala myš (při pomalém pohybu myši se kurzor téměř nepohyboval) i celková postava, kde mne to při ustupování táhlo nějak do strany. Tak jako v předchozím dílu mi přišlo, že většina skillů zde nemá moc velké uplatnění, byť se to o něco zlepšilo. Líbilo se mi, že například dveře můžete rozbít (pokud nejsou moc pevné), najít klíč, odpaklíčovat (to jsem nikdy nedělal, neměl jsem ten skill naučený) či otevřít kouzlem. I přes některé překážky můžete prostě díky kouzlu přeletět a neřešit nějaké kejkle s páčkami, butony a hledáním cesty. Podobnou variabilitu mám ve hrách moc rád, ačkoli v tomto směru existují hry, které jdou ještě mnohem dál, ale člověk stále nemůže každé hře předhazovat například Fallouta 2, že? A jak tuto hru zhodnotit na závěr? Je to opravdu legendární dílo. Jo, má své mouchy, některé pasáže mi přišly trochu nudnější a v určitých detailech by šla hra zpracovat lépe, ale to nic nemění na skutečnosti, že jde o klenot herního nebe, byť už trochu zaprášený. Ale když si dáte tu práci na něj dýchnout a otřít ho rukávem, jistě se i vám v oku zableskne jiskra zábavnosti. Někdo by mohl říci, že těch 75% je pro takovou hru málo, ale mne zkrátka některé hry bavily více.