Mafia: The Old Country

Mafie je po pěti letech zpátky. Do posledního dne jsem příchod nové hry příliš nevyhlížel, protože jsem si říkal, že srpen 2025 je až za dlouho a třeba nastane odklad vydání. Nicméně, remake prvního dílu mi ukázal, že když vývojáři chtějí, tak se mají s čím předvést. Sice udělali pár přešlapů, ale jako celek hra fungovala a bavila mě. Když tedy nastal den vydání jejich zbrusu nové hry, začalo mě nahlodávat očekávání s troškou naděje, s čím se Hangar 13 vytasí a předvede se v plné kráse. Nakonec jsem se rozhodl hru pár hodin před vydáním předobjednat. A nelituji jediné koruny, co jsem utratil.

Po zapnutí hry nás přivítá zápach sirných dolů a s nimi i Enzo Favara, místní caruso, tedy důlní otrok. Během otřesů a následném závalu dolu se mu podaří uprchnout ze zajetí. Během ukrývání před pronásledovateli v nedaleké stodole se ho ujme místní vinař a don Bernardo Torrisi a dá mu důstojnou práci na farmě. Vděčný Enzo začne poctivě pracovat na hospodářství, jenže jak to tak na Sicílii bývá, začne docházet na prácičky pro dona a jeho rodinu, kdy se z Enza pomalu, ale jistě stává soldato. Není na to sám, společnost mu dělají parťáci Luca, jeho mentor a čestný muž s vybraným slovníkem; a jeho přesným protikladem Cesare, jenž užívá bohémského života plnými doušky. Oba jsou Enzovi po boku a stávají se jeho blízkými přáteli.

Během prvních dní na hospodářství se Enzo seznámí s místní krasavicí, Isabellou Torrisi, dcerunkou samotného dona. Jak Enzo postupně stoupá po mafiánským kariérním žebříčku a buduje si uznání i úctu, tím častěji ho don Torissi pověřuje hlídáním své dcery, pro kterou má už vybraného snoubence. Enzo ví, že tahle slečna mu může přinést jen potíže, jenže Isabelle nechybí iniciativa a tak je na průšvih zaděláno. Jak je známo, zakázané ovoce chutná nejlépe a tak Enzo zcela propadne své vášni pro okatou krásku s vlnitými kadeřemi. Enzo je mezitím přijat do rodiny, jenže je jen otázkou času, kdy taškařice s Isabellou přinesou své důsledky. Mezitím dojde k několika nešťastným událostem, které zapříčiní rozkol v Enzovi a jeho slibech. Bude jen na něm, čemu dá ve svém životě přednost… 

Připravte se na to, že hra je tradičně velmi filmová. Videohra mi dala 20 hodin parádní zábavy. Sice jsou v ději místa, jejichž obsah je odhadnutelný, ale není jich zase tolik, aby vám hra filmový zážitek zruinovala. Hru jsem odehrál jako fanoušek série v českém dabingu. Volím ho pro jeho krásné slovní obraty, práci s intonací i emocemi. Především musím pochválit lip-sync, kdy se dabing skvěle trefuje do otevřených úst postav i do jejich aktuálních emocí ve tváři. Probudí to u vás pocity, že ani nejde o dabing, ale o zamýšlený jazyk přímo od vývojářů.

Zůstaňme ještě chvíli doma; soundtrack ke hře složil skladatel Brian Transeau a zahrál ho Pražský symfonický orchestr, který se opět náramně povedl. Spoluvytváří parádní atmosféru celé hry. Jeho propracování a hloubka dosahuje stejných kvalit, jako měla originální hudba v druhé Mafii. Je tak dobrý, že by zasloužil samostatně vydat a poslechnout si mimo hru.

Cutscény si také zaslouží vychválit. Všechny se odehrávají v reálném čase přímo ve hře a díky day one patchi, který odemkl možnosti více snímku za sekundu, jsem nepoznal přechod z cutscény do gameplaye; vše je krásně plynulé. Vše se dá příjemně nastavit v hlavním menu hry.

Ale jak je na tom gameplay? Ze hry je poznat, že byl primárně dělán na ovladač a na konzole, což dnes platí pro celou herní sérii. Hráči na počítači tedy musí různé asistenty míření povypínat. Nicméně hra se na klávesnici a myši hraje také dobře. Především během přestřelek má hráč větší svobodu během míření a je jen na jeho schopnostech, jak dobře se mu během přestřelek povede. Konzolisté zase ocení pomocníky během míření i snazší souboje na nože. Ty jsou na počítači jediné větší mínus v hratelnosti. Jsou poměrně náročné, navzdory viditelné snaze tvůrců mít tlačítka pro ovládání souboje blízko sebe, ale prostoru na chyby v boji příliš není. Například ve finálním souboji s Il Merlem, po autonehodě a pádu ze skalnatého srázu, jsem se v boji na nože zasekl na nepříjemně dlouhou dobu a těch nadávek, co během boje padlo, byl víc než dost. Podobně jsem dopadl během přestřelky po zradě barona Fantonelly v továrně na tuňáky, kde jsem se zasekl tak na půl hodiny. Ale upřímně, více věřím tomu, že se mé schopnosti hrát akční hry pomalu vytrácí, takže to bude chyba spíše mezi klávesnicí a židlí. Naštěstí jsem oba eventy překonal a nemusel se ponížit a snížit obtížnost hry; už takhle jsem hrál na střední úroveň (a v budoucnu mě čeká další průchod na těžkou).

Stojím si tedy za tím, že stejně jako Mafia remake i Mafia Domovina se dá plnohodnotně zahrát jak na počítači, tak i s ovladačem na konzoli. Obě hry jsou na to stavěné.

Hraní hry je jinak více poutavé, než dřívější díly. Ve hře nemáte minimapu na okraji obrazovky, takže vám nezbývá nic jiného, než se orientovat podle směrových šipek na každé křižovatce, co vypadají jako dobové rozcestníky. Doporučuji si vypnout viditelnost cíle mise a v nastavení přístupnosti zmenšit HUD, aby měla obrazovka hry co nejvíce prostoru. Hra je tak velmi imerzivní, a když se ztratíte, stačí zmáčknout - všem herním veteránům série známou - klávesu TAB. Po dohrání hry se vám v možnostech výběru kapitol odemkne i volná jízda, takže si můžete otevřenou mapu hry vychutnat svým tempem. Po mapě jsou rozesety sběratelské předměty, takže i tahle činnost vás na několik hodin zabaví.

Gunplay je jinak příjemný, enemáci přemýšlí a taktizují, jak vás zmáčknout nebo takticky obejít. Dali mi zabrat, ale kombinace pušky a pistole / lupary (sestava, se kterou hraju v každém díle, pokud je to možné) mi dala zábavný mix zbraní na blízko i na dálku, se kterými se mi příjemně hrálo. Cover shooter mechaniku, co se ve hře vyskytuje, mám v oblibě, hraje se mi s ní o něco lépe. Toto není první díl, co staví gunplay na cover systému, takže si myslím, že k sérii Mafia tato mechanika prostě patří.

Ve správné Mafii nesmí chybět automobily a tady tomu není jinak. Doručuji si zapnout simulaci řízení, což udělá ze řízení vozů výzvu. Nejednou ztratíte kontrolu nad vozem, neboť jste ve velké rychlosti v mírné zatáčce najeli na hrbol, což vás rozhodí, roztočíte se a skončíte i s vozem pod mostem v místním potoce. Díky dobovému zasazení do let 1905 vozy ještě hodně připomínají koňské kočáry, jen s tím rozdílem, že mají vlastní motorový pohon. I pneumatiky hodně připomínají loukoťová kola, které se odlišují jen vrstvou kaučukové gumy po obvodu. Místní prašné silnice však vozům příliš nesvědčí a ani neexistující provoz mě moc nemotivoval jezdit v autech.

Teď napíšu něco, co bych nikdy nečekal, že o hře Mafia někdy řeknu, ale mnohem raději jsem sáhl po koni než po autě, pokud jsem dostal možnost výběru. Mnohem více mi to sedí do venkovského prostředí ze začátku 20. století, automobily byly tehdy ještě velká vzácnost. Stejně tu nejsou žádné kloudné silnice, jen prašné cesty a občas kočičí hlavy na mostech a ve městě. Herní atmosféra ze sedla koňského hřbetu byla přeci jen lepší.

Po grafické stránce hra běží až na pár zaškobrtnutí naprosto parádně. Unreal Engine 5 poskytl tvůrcům nástroj, jak realizovat fotorealistickou grafiku. Vše vypadá uvěřitelně a živě, především místní krajina a její ráz; květiny, pole, ovocné stromy, lesy, domy a jejich místnosti. Má to však svůj háček; hra je velmi náročná na grafiku. Přiznám se, že jsem se úplně nevyznal v grafickém nastavení, tak jsem prostě nastavil grafiku na preset „epické“ a jen si užíval nádherných detailů. Moje grafika i procesor to zvládal, jen se mi roztočily větráky o sto šest. Následkem bylo, že jsem si doma, uprostřed léta, pěkně zatopil a u hraní se nejen vlivem obtížnosti pěkně zapotil. Hra nicméně běžela stabilně, bez pádů a relativně plynule; na žádné dlouhodobé propady snímků jsem nenarazil. Tím ale nechci říkat, že propady nejsou; to ne, občas se vyskytnou, ale po vteřině je hra zpátky na požadovaných FPS. Jediné, co občas zazlobí, jsou probliky textur, známé už z her běžících na předchozí generaci enginu. Naštěstí nejsou příliš časté a netrvají příliš dlouho.

Co tedy říci závěrem? Po pěti letech tu máme zpátky další díl ze série Mafia, tentokrát úplnou novotinu. Je z ní poznat, že se jedná o projekt, který byl úspěšně dotažen do konce tak, jak ho tvůrci zamýšleli. Příběh je správně mafiánsky temný s drobnou příměsí humoru. Avšak když nahlédnete do diskuzí pod recenzemi na internetu, všimnete si hlasité části hráčů, co po shlédnutí několika videí hru automaticky odsoudili, aniž by ji sami zahráli a hru označili za AAA odpad. Začínám nabývat dojmu, že je dnes trendem vše nové předem odsoudit a kdo tak nečiní, je jen vazalem velkých studií a vděčně přijímá vše, co tyto studia vydají. Tato přebujelá snaha vymezit se vůči každé videohře, co v dnešní době vychází, do hodnocení her podle mého názoru nepatří. A už vůbec ne do Mafie, které se povedl návrat na jedničku.

A pamatujte, přátelství je sračka!