Jumasův pohled
O prvním oficiálním DH srazu se mluvilo již nějaký ten pátek, a tak bylo jasné, že se dříve či později prostě musí uskutečnit. Pátého dubna 2011 napsal Fg svůj první článek do DH blogu, v němž bylo určeno místo konání. Oním místem samozřejmě muselo být město Zlín, tedy místo, kde naše milovaná databáze před více než třemi lety vznikla. V dalších třech článcích byl mimo jiné ještě domluven termín, cena na jednoho účastníka a program, a pak už všichni budoucí účastníci toužebně očekávali poslední pátek v srpnu, tedy den zahájení srazu.
Když ten den konečně nastal, někteří z nás byli zaskočeni dopravní situací ve městě, protože se ve stejný termín jako sraz konala proslulá Barum Rallye, a jelikož měl můj autobus zpoždění, tak jsem ani já nebyl tohoto omezení ušetřen, ale na druhou stranu, kdo může říci, že jel v autobuse za Fabií Romana Kresty. Nakonec ale vše dobře dopadlo a kromě všemi očekávaného uživatele s nickem Marcelzvon postupně dorazili všichni nahlášení účastníci, kteří se díky DH visačkám mohli jednoduše seznámit.
Oficiální zahájení se trochu opozdilo, ale protože měl každý o zábavu postaráno, nikomu to příliš nevadilo. Potom přišel na řadu táborák, kde sice několik účastníků nebylo spokojeno se vzdáleností, jakou je potřeba překonat pro načepování dalšího piva, ale když byl sud přinesen k ohni, došlo k vyřešení i tohoto nepatrného problému. Na konci pátečního večera, nebo spíše na začátku sobotního rána, jsem já spolu s Indianem a strougym vyrazil na obhlídku okolí, protože se v sudu již nenacházelo ani jedno pivo. Po chvíli hledání se nám podařilo najít non-stop s otevírací dobou do deseti hodin do rána, kde jsme ukojili naše potřeby a navrátili se na chatu.
Jelikož byl sobotní program naplánovaný až od jedné hodiny odpoledne, měl každý dostatek času pořádně se vyspat a nabrat síly hlavně na Laser game. Před arénou se dalo čekání, než přijdeme na řadu, zkrátit závodním simulátorem, fotbálkem anebo zkouškou síly pomocí palice. Když už ale člověk přišel na řadu a bylo mu vysvětleno zacházení s výstrojí a zdůrazněna její cena, ocitl se v temné místnosti s velkým množstvím blikajících světélek, kde na něj protivníci stříleli lasery. Po uběhnutí patnácti minut nám byly rozdány výsledky a myslím si, že na konečném skóre -1500 mám ještě co zlepšovat.
Dalším bodem na programu byl oběd v pizzerii, na který měl už jistě každý chuť, protože mu v aréně značně vyhládlo. Na pizzu se většina z nás vcelku dost načekala, ale nejvíce to jistě mrzelo Indiana, který jako jediný hrál Laser game dvakrát, a tak měl o to větší hlad.
Po přesunu zpět na místo srazu se konal herní DH kvíz, jehož pekelně těžké otázky, kromě jedné nebo dvou, měl na svědomí Karasman. Nejvíce bodů měl po skončení Memphis, ale nakonec byl jako vítěz určen druhý v pořadí foxter a mohlo se přejít k závěrečnému bodu programu, což byla prezentace o nové verzi databáze s názvem DH 2.0. Tam jsme se dozvěděli vše, co jsme chtěli, a mohla pokračovat volná zábava, kde se celý víkend ještě jednou probral a na řadu přišel dokonce i tanec, po jehož skončení moje paměť malinko pokulhává.
Nejmenovaný admin zažíval intenzivní kreativní chvilku...
Restart přišel až po tvrdém spánku, tedy až v neděli okolo jedenácté hodiny. V tu dobu měla již většina účastníků srazu sbaleno, ale minimálně naší chatku (mě a Indiana) to ještě čekalo. Nakonec si každý, kdo chtěl, mohl vzít na památku nějaký ten herní plakát, a pak se naše cesty rozdělily. Neplatilo to pro všechny, protože pár z nás se ještě šlo podívat do hospody, jelikož nám zbylo trochu času, který však byl ještě zkrácen přeběhnutím trati Barum Rallye, jejíž jedna etapa probíhala kousek od místa konání DH srazu. To už byl ale opravdu úplný konec srazu a po několika hodinové cestě vlakem jsem se v Pardubicích rozloučil s Pražáky a pokračoval do rodného Hradce Králové. Mou myslí přitom probíhaly vzpomínky na předešlý víkend, který se doufám ještě někdy zopakuje.
Jumas
Vicova slohová práce: Co jsem dělal o prázdninách
PátekPo domluvě s Indianem a Pipboyem po telefonu jsme se sešli na Hlaváku, kde byli oba pro jistotu o hodinu déle. Dal jsem jim úkol, aby se na nádraží našli, což jim prý trvalo půl hodiny, takže se snad nenudili. Když jsme se úspěšně našli, tak jsme šli koupit lístky Praha-Otrokovice asi za 250 kč na osobu a hned jsem si udělal dluh u Pipboye, protože jsem neměl nazpátek. Již jsme se vyrovnali, když jsem mu v pondělí koupil Sim City 4 přes Steam. Indy si šel pro zdravý oběd do Burger Kingu. Ve vlaku bylo celkem plno a už od začátku jsme měli 5 ze 6 míst obsazených. (No vlastně plno s plnošíthlou osobou vedle Indiana viz foto). Indy požil svou dobrotu a musel se podělit, protože v tom horku rychle nemohl. Anyway kecali jsme, Indy nám předvedl co chce se všemi pít/jíst včetně překvapení uvnitř a pak všichni začali chrápat a odpočítávat čas do příjezdu. Pařák byl, ale nám kupé řádně profukovalo a když jsem byl propocený, tak jsem se šel do průvanu na chodbě vyfénovat.
V Otrokovicích mi na nádraží někdo začal volat, tak jsem si říkal, že už mě schání, kde jako sem. Číslo bylo Ugry, tak mě asi už vyčkává na srazu a ptá se po mne. Zvednu, říkám „čau“ a druhý „čau“ se mi ozve za zády, kde je Ugra himself. Ugra byl sťasten, že konečně poznal Pipboye. Nasedli jsme na trolejbus a mířili na zastávku Malenovice-křižovatka a cestou projížděli zastávky jako Sklady, Pošta apod. Směr sme dále tipli dobře a pak sem velel za ukazatelem na hrad. Zastavili sme na križovatce nejisti kam dál, ale veděl sem, že se mi do toho kopce nechce. Naráz se z hospody ozvalo s přízvukem: „vy dete na dh sraz“? Měli jsme štěstí, že sme narazili na team, který vyrazil pro alkohol i když zastavit se v hospodě v plánu neměl. Byli to Simísek: hosteska, prezentací vypovidajici, Javor, Popkec a Flowerpot, u kterého jsem zjistil, že není holka. Všimli jsme si že Alko team má vizitky, takže jsem se začal tešit na tu svou. Simísek hned na Ugru vypálila, že ho nemá ráda, protože její jednovětný komentář přesunul do diskuze. Potom co jsme se posilnili, vyrazili jsme správným směrem, kde byly vidět ukazatele "DH SRAZ" a začli se soukat do kopce.
První věc za branou byly suché záchody nazvané Alone in the Dark. Výše byla umístěna hlavní chata, kde nahoře na schodech vítal nově příchozí nějaký usměvavý človek. Nebyl to nikdo jiný než sám Don Memphis. Na chvíli jsme poseděli v chatě a pak jsme si šli najít bydlení. Od Fg sem dostal na výběr ze dvou spodních chatek a sympatičtější mi přišla ta nejníž. Byl v ní stolek ve skluzavkovém úhlu, dvě palandy, dvě poličky a na skle dveří nápis Assassins. Bydlel jsem s Ugrou a DoomCZE (čti jako důmče). Po uplynulé době strávené průzkumem okolí a hovorem s dalšími účastníky jsem zašel s Fg a dalšími pro opozdilce: auto Musy a MCZ s Hamsterem bloudícími někde v místních lesích. Toto jsem si zopakoval s čekáním na Derhaa a poté jsme si společně připili tou Tequilou od Indiana. Na další se rozhodlo nečekat, protože už tak jsme měli programové zpoždění a tak proběhl Fg-ho proslov. Při jeho představovačce zapomněl zmínit Ugru, který z toho nebyl Happy. Dále byl táborák s opíkáním buřtů a klobás ve společnosti Piva. Foxter vytáhl kytaru a tak jsme do toho s pár lidmi falešně zpívali. Nejvíc si s Pivem rozumněl Fg, protože ho strašně bavilo courat ohněm sem a tam. Když byl obličejem v hlíně, tak dostal záchvat smíchu, poté chvilkové bezvědomí a po uprdnutí fungoval zase dál. Já jsem funguval asi do 3 hodin a pamatuju se jak jsem s Fg a Jumašem hasil oheň a jak Memphis trsá s koštětem.
Noc jsem spíše probděl kvůli nezvyku z jiné postele, která měla 30 cm na šířku, vedru ve spacáku a z neustavajíciho hluku pařby z hlavní chaty. Kolem 6 hodiny ráno cestou do sprchy jsem potkal partičku uživatelů, kteří ani spát nezkusili.
A teď už jen stručněji.
SobotaLaser game byla výborná, rozhodně lepší než Unreal Tournament a s Virusem jsem běhal a dával si znamení jako správný Team mate.
Oběd-pizza byla celkem hrůza: nepříjemná, ultra pomalá obsluha a pizza mi moc nechutnala, ale rozdodně to neházim na hlavu pořadatelům. Myslím, že ten oběd zabral snad tři hodiny a většinu času vyplnilo čekání na jídlo.
Když jsem se vrátil, tak se hrála jakási pantomima s herní tématikou a ve smyslu tiché pošty.
Hodně těžký DH kvíz se skládal cca ze 60 otázek s maximálním počtem 100 bodů. Dostal jsem 25 bodů a byl sem mezi těmi lepšími, protože ultimátní vítěz Memphis dosáhl pouhých 45 bodů, ale cenu nedostal. Rozdali se ceny za Laser game a DH kvíz: Hry, trička, kličenky s hlavou Duke Nukema a přišla na řadu prezentace DH 2.0. O té prozradím, že je pěkná, hodně nastavitelná a že se na ní hodně těším.
To byl oficiální konec programu a začala volná zábava s deštěm.
NeděleV neděli nás ráno probudilo vodní komando s Hannou. Naštestí jsem to schytal ve spacáku jen do ramene, ale u ostaních to byly headshoty. Bylo kolem jedenáctý a já se naštěstí vyspal. Všichni začli vyrážet zpět svých herních doupat a zvlašť Ugra se nemohl dočkat až si „zapaří a pude chrápat“. V hlavní chatě byli všichni svěží. Mělo se jít na hrad, ale místo toho vetšina vyrazila do putyky čekat na vlak. Hrad tedy prozkoumali jen Musa s Hannou.
Zabalil jsem si, i když se mi pryč nechtělo. Pozvali mě na společné foto, dobalil jsem a šel do společné chaty zabavit plakáty, které se mi líbily. Rozloučili jsme se, poplakali a vyrazili.
Nahoře (zleva): Flowerpot, Jumas, Hamster, MCZ, strougy, Say, ugra, Foxter, Vic; Dole (zleva): Indian, Fg, Memphis, Falagar
Držel jsem se Musa teamu vedeným scoutem Drizztem Hvezdosvitem, který nás ve zdraví dovedl přes nástrahy Rally závodů.
Poslední koho jsem viděl byl Ugraugra a to už sem vystoupil z autobusu doma na sídlišti.
Všechno mě bolí, ale jsem zatraceně rád, že jsem se účastnil prvního oficiálního srazu ve Zlíně. Děkuji všem přítomným za parádní atmosféru a pořadatelům za bezproblémový průběh srazu.
S pozdravem, odhalený uživatel Vic - Martin.
Pár fotek od Vica: album
yenn a jeho Střízlivý pohled
V odpoledních hodinách pátku 26. srpna jsme se s Ajantisem a jeho přítelkyní Doprovodem vypravili osobním automobilem směrem k Malenovicím za Uralem. Očekávali jsme zhruba tříhodinovou cestu, avšak člověk míní, D1 mění. Na 11. kilometru došlo k dopravní nehodě, a tak jsme na prvních 11000 metrech dálnice strávili dvě hodiny. Jediným rozptýlením nám při tom byl posměch na adresu okolních posádek, jejichž vozy nebyly vybaveny klimatizací.
Kolem desáté hodiny večerní náš stroj přistál a o několik desítek vteřin později jsme po neosvětlené a nezpevněné cestě dorazili pěšky k místu konání. Prozatím bohužel z nežádoucí strany plotu, tudíž jsme se o několik metrů vrátili a tentokráte nás po neosvětlené a zpevněné cestě dovedla vůně hořícího dřeva na správné místo. Hned nás přivítali Memphis a Fg, již nás obdarovali jmenovkami s fórovými nacionáliemi. Doprovod, jakožto na stránkách neregistrovaná, dostala cedulku s malou Ajantisovou ikonkou, aby bylo zřejmé, ke komu patří.
Ubytovací chatky měly herní označení, a byť na nás nezbyli Psychonauts, The Lost Vikings byli ze zbývajících možností tou nejlepší. Když jsme si odložili zavazadla, Fg nás provedl po areálu, načež jsme se opět vrátili k ohni a jali se hodovat. „Hosteska“ byla v době našeho příchodu ve veselé náladě a namísto obsluhování si nechala opékat uzeniny od druhých. Před půlnocí se k nám přitočil strougy, s nímž jsme sdíleli chatku, s dotazem, zda si nechceme zahrát Citadelu. Jelikož se návrh v tuto pozdní dobu nesetkal s kladným ohlasem, slíbil Ajantisovi, že mu přinese pivo, a to byl na dlouhou dobu poslední okamžik, kdy jsme jej toho dne viděli. Znovu byl spatřen až spící v posteli.
Oficiální sobotní program začínal až po poledni, dopoledne jsme si tedy konečně užili naši oblíbenou stolní hru, k níž se připojil také hvezdosvit. Jako obvykle nás s kartami a zlaťáky potkalo mnoho zábavy (okrást žoldnéře, jenž se vám chystá zbourat cennou stavbu, je nesmírně uspokojující). Druhá z her zůstala nedokončena, jelikož nastal čas odjezdu do Zlína. Doprovod si zapomněla jmenovku v chatce, a tak jsem Ajantisovi navrhl, aby si na svou dopsal „Doprovod“ se šipkami na obě strany (kdyby měnila pozici). On se však zatvrdil, šipku směřoval jen vlevo, tudíž jsem se jeho doprovodem občas stával já, případně i jiní účastníci srazu.
V Gottwaldově nás očekávala laserová hra na vojáčky, přičemž jsme zvolili team deathmatch, kdy proti sobě nastupovala dvě čtyřčlenná družstva. Rozhodli jsme se pro hru se známými tvářemi ze Sigilu - za zelené jsem tedy nastoupil já, Ajantis, Doprovod a AlieN, za červené Hamster, Javor, MCZ a Flowerpot. Hra dopadla dle očekávání drtivým vítězstvím červených (jen AlieN, který už s laser game měl zkušenosti, držel se soupeři krok), ale zábava to byla vynikající, byť vyčerpávající. (Profesor Ajantis po celou dobu hry prováděl experiment, jehož výsledek formuloval do následujícího závěru: „Je třeba si uvědomit, že hráč v rukou netřímá kulomet. Pokud namísto opakovaného stisku spoušť neustále drží, zbraň to neregistruje a nedochází k výstřelu.“)
Když bylo dobojováno, vydali jsme se do pizzerie na hromadný oběd, po němž následoval přesun zpět do tábora. Ve „společenské místnosti“ se část srazovníků rozdělila do dvou skupin, které si předváděli „řetězovou pantomimu“ s herní tematikou: Jedna skupina vymyslela krátkou scénku (např. „Mario se schovává v zákopu“), načež byl povolán první člen druhé skupiny a po seznámení s obsahem scénky ji pantomimicky předvedl druhému, druhý následně třetímu atd. Poslední pak měl hádat, oč jde, což se slušně podařilo jen v posledním případě. Vzhledem k tomu, že nemám herecké ani opilecké ambice, vše jsem jen sledoval, ale i pozorování postupné degenerace předváděného bylo místy velice zábavné.
Před setměním jsme se shromáždili kolem vyhaslého ohniště, kde byla přichystána největší fraška celého programu (pominu-li ty opilecké, jichž jsem se neúčastnil) - vědomostní kvíz. Očekával jsem, že si povedu nevalně, tudíž mě hojnost prázdných políček nijak nerozladila. O to větší byl šok, když se ukázalo, že mých ubohých 40 bodů ze 100 možných stačilo na 3. místo (po odečtení jednookého krále Memphise). Hanba vám! (Podotýkám, že mezi účastníky srazu (ne všichni odpovídali na kvíz) byli jen čtyři, kteří na Databázi her ohodnotili méně her než já, přičemž minimálně tři z nich se do kvízu ani nezapojili. Dosud mi ta záhada vrtá hlavou.)
Překvapený yenn přebírá cenu za třetí místo v DH kvízu
Během čekání na vyhlášení výsledků laser game a kvízu se na scéně zjevil zbytek Červovice. strougy se již dříve chlubil, že si jednoho červíka zamluvil, když však na stole přistál panák s devíti členovci, chuť jej přešla. Ani nikdo jiný se k činu neměl, a tak jsem musel předvést, jak snadno potemník brazilský vklouzne do chřtánu. Pak už se osmělilo i několik ostatních (včetně strougyho), pročež jsem svou červovládu raději stvrdil dalšími dvěma tvory; poslední z nich byl na oslavu úspěchu v kvízu.
Posledním bodem programu byla prezentace nové verze webu, jež se setkala se zaslouženým potleskem, byť nás Memphis zradil a sám od sebe předvedl i herní poličku, již jsme si chtěli vybojovat demonstrací. Když představení skončilo a zjevila se hrozba herních trailerů, rozloučili jsme se s několika entitami a v nočních hodinách a za počínajícího deště s Ajantisem a Doprovodem sraz opustili.
yenn
A to už je ze srazu definitivně vše, ale příští rok a s ním další podobná akce už se blíží!