Konečně jsem si dal zálusk na tuto hru. Po upgradu PC s grafickou kartou podporující DX 11 jsem ani vteřinu neváhal a znovu nainstaloval Crysis 2, opatchoval, nainstaloval DX11 pack, HighRes Texture Pack a hurá do akce.
Milé překvapení se dostavilo hned na začátku. Druhý díl se odehrává ve městě New York. Žádná džungle. Kdyby se to vše mělo odehrávat opět v džungli, nevím jak bych byl nadšen. Takto tuto změnu prostředí velice vítám.
Tak a dostávám se k často debatované a kritizované stránce hry, a to grafice. Autoři nahypovali hru tím, že o ní mluvili jako o nejlepší supr graficky vypadající hře všech dob. V době vydání běžel Crysis 2 na DX9 a často se říkalo, že původní Crysis vypadal mnohem lépe. Nevím už, jak jsem na tento fakt reagoval tehda já, protože se mi hra neskutečně kousala a nehodlal jsem ji hrát. Až nedávno, posílen lepšími komponenty, jsem si mohl hru konečně naplno vychutnat ve stabilních hodnotách frame rate. Překrásné ztvárnění města, všechny ty ulice, budovy, super nasvícení , stíny, modely postav , efekty, výbuchy. Já nemám sebemenší námitku a řadím Crysis 2 mezi graficky nejpovedenější hry současnosti.
Co se týče hratelnosti, Crysis 2 je lineární o tom žádná. Ale že by to bylo nějak na škodu a byl bych z toho na nervy se nedá říct. Hra má velice dobrý spád, během postupování kupředu je Vám vyprávěn souvislý příběh a za celou dobu se mi nestalo, že bych se nějak zvlášť nudil. Samotné akce, kdy budete bojovat s nepřátelskými jednotkami, ať už mimozemskými, tak lidskými, jsou (jak se taky mnohokrát říká všeobecně) sandboxové. Já osobně jsem s tímto neměl problém. Vše je naskriptováno dobře, animace taktéž sedí tak jak mají, pohledy na bortící se mrakodrapy, ničící se cestu a vůbec tak celkově, jak mimozemšťané prorůstají městem, vše je monstrózní a nejednou se mi až tajil dech.
Celkově se řadí Crysis 2, co do délky hrací doby, mezi nadprůměr z mého pohledu. Nepočítal jsem přesně čistou herní dobu, ale pár dnů po večerech mi tato hra vydržela.
AI nepřátel je velmi povedená a nadstandardní. Konečně se dá skoro mluvit o inteligenci a nepřátele mi dali nejednou celkem i zabrat. Snaží se Vám přijít na kloub, nadbíhají vám, spolupracují mezi sebou, komunikují , schovávají se za bariéry a umí také zpoza bariér střílet naslepo. Hra je tak velmi návyková a i když se může zdát, že bitvy poté nabírají monotónní dech, nikdy jsem se jinak extra nenudil a nehrál žádnou část z donucení, abych se konečně dozvěděl , co mě čeká na konci hry.
Dostávám se ke konci komentáře. Než zmíním chybičky, které hra má z mého pohledu, tak znovu si připomenu a vychválím nanooblek. Oproti předchozímu dílu máte k dispozici pouze režim odolnosti a režim neviditelnosti. Je to zjednodušeno a mě to stačí. Stačí mačkat tlačítka Q a E a nikdy jsem nepotřeboval nic víc. Pro rychlejší běh zmáčknu shift, skoky byly vyřešeny taktéž solidně. Oblek má taky sloty na vylepšení, které si odemykáte za posbírané nanoduše po padlých emzácích. Nijak na prdel jsem si z toho nesedl, ani jsem to nijak extra nevyužil, jakmile jsem měl dost bodů, něco jsem tam napráskal a bylo :D až tak mě to nedonutilo taktizovat. Taky nesmím opomenout nanovizi (termovizi), kterou jsem využil snad 1x a to u konce hry, kdy bylo v určité fázi vidět dost velké prd. Zbraně a efekt jejich vylepšování je takřka stejný od minulého dílu. Já hru prošel se 3 druhy zbraní a stačilo mi to.
Na závěr ve stručnosti minimum chyb, které mě napadají. V prvé řadě je to němota hlavního hrdiny, pokračuje to občasnými technickými chybami. I když mi hra jela po většinu stabilně, nastávaly sem tam situace, kdy se hra podivně kousala a jakoby lagovala, špatně mi reagoval pohyb myši a velice špatně se mi mířilo na nepřátele. Sem tam zazlobila (jinak velmi kvalitní) zvuková stránka hry. Nepříjemné ozvěny, špatné koordinace hlasitosti apod. A poslední věc, co mě napadá, byly chybné skripty. Pár emzáků mi chodívalo čelem ke zdi a neustále naráželi do zdi, nebo se prostě sekli za bariérama.

Komentář píši jako vzpomínku na éru mého hraní před cca 10 lety. Za celou tu dobu co hraju PC hry, mám nějaký svůj pomyslný žebříček TOP nejlepších her, tato hra patří rozhodně mezi ně.
Tehdejší kombinace špičkové grafické stránky hry, návykové hratelnosti, skvěle navržené úrovně (až na jednu), svým stylem, kdy je klasická 3D akce vyšperkovaná do detailů na tehdejší poměry, to vše při dlouhé hrací době, činí z mého subjektivního pohledu jasného favorita.
O perfektní grafickou stránku se staral upravený Quake 2 engine. Zde beru jako velké plus skloubení kvality a kvantity. Hra oplývala množstvím detailů a efektů a přitom měla velmi přijatelné HW nároky.
AI nepřátel byla taky hodná pochvaly. Od méně inteligentních vetřelců až po dosti agresivní vojáky, kteří svojí vzájemnou kooperací ze sebe činili dosti dobrého protivníka.
Zbraňový arzenál byl nadstandardní. Ve hře jste mohli vlastnit od notoricky známého páčidla přes pistoli, magnum, kulomet, brokovnici až po raketomet, mimozemské zbraně, granáty a další.
S hrou více hráčů jsem nikdy neměl moc tu čest, zde se zdržuju komentáře. Po Internetu jsem tuto hru nikdy nehrál, snad jen po lokální síti jsme jen tak 4fun zkoušeli pár her s bratrem.
Dále je dobré zmínit, že Half-Life není jen tak ledajaká 3d akce, kde neustále přímočaře jdete kupředu a jen kosíte nepřátele. Obsahuje i logické prvky, které mi tehda uměly celkem i zavařit mozek. Dokonce mě to donutilo si koupit oficiální příručku a sem tam jsem se musel nahlédnout co a jak udělat, abych se mohl dostat dál. Dodnes tuto knihu vlastním a sem tam seberu z poličky a prolistuju jako určitý způsob zavzpomínání na staré časy :)
Na závěr bych chtěl zmínit snad jen jediný zápor ve hře, který mě stejně nedonutí snížit ohodnocení z plného počtu. Jedná se o mnohokrát avizovanou závěrečnou pasáž. Mimozemská planeta Xen. Přes hodně úmrtí a zasekávání se prostě nemohu jinak.

Nebudu zde porovnávat a vyjmenovávat všechny možné hry v oblasti 1st person stříleček ze 2.sv.v. a půjdu rovnou k věci.
Před cca deseti lety se stalo to, že světlo světa spatřila tato hra, kterou mnozí opěvovali jako jednu z nejlepších akčních her všech dob. A dle mého úsudku zcela právem.
Hra s perfektním spádem, na tehdejší dobu úchvatnou grafikou tikající na Q III enginu, filmová atmosféra s dobrou váhou realismu a zábavnosti, suprová audio stránka, která pořádně vtáhla do hry.
Ve hře jsme se podívali jak do horké Afriky, tak do Francie, Německa až po mrazivý sever, který se mě osobně nejvíc líbil. Mám rád zimu a sníh :)
Celkově se hra skládá z šesti kampaní, na začátku každé kampaně se mi líbila místnost, kde jsem dostával úkol ke splnění mise. Celkově je náplň misí víceméně o tom samém, čili někde dojít, něco splnit,vyhodit do vzduchu apod. a pak rychle utéct a zachránit si kejhák. I přesto se nedá říct, že by hra nějak začala nudit nebo upadala do stereotypu. Ba naopak, vše je skvělé, má to filmový spád. Když jsem u té filmovosti, nejfilmovější část na celé hře bylo zaručeně vylodění v Normandii, kdy si prožijete na vlastní kůži film Zachraňte vojína Ryana.
No a než se nadějete, tak je konec hry a to je tak asi jediná výtka, která mě napadá, čili délka hry. Kdyby hra obsahovala více kampaní, určitě bych se nezlobil. Ale to je takové všeobecné přání, které celkově za tu dobu, co vznikají hry, je málo kdy naplněno.
V dnešní době bych si hru asi z těží zahrál, netřeba, MOHAA ve mne zanechal hodně velmi příjemných vzpomínek, které jen tak nevymažu.

Nemá cenu se zde opakovat ve slovech a větách, které jsem již použil v původním D 2.

Datadisk, který vypiloval základní Diablo 2 k dokonalosti. Navýšení rozlišení na 800 x 600 (stále pravda málo, ale já hrál v okně a byl spokojen) , nové postavy, nová lokace a u mě začátek hraní hry online a jestliže jsem říkal u Diabla 2 o herním maratonu, zde to bylo ještě o kus intenzivnější a delší.

Právě s příchodem datadisku jsem nejprve hrál single, kdy jsem si postupně procházel hru (většinou na obtížnost normal a nightmare) za všechny dostupné postavičky, postupně po nějakém tom odehraném roku nastal přechod na online hraní.

Miliony kliků myši, statisíce zabitých monster, desetitisíce posbíraných předmětů, tisíce Baal-runů, stovky propařených dnů, desítky vyměněných myší a pouze jedna hra - D2 LOD :)

Nu a nezbývá, než se těšit na pokračování a doufat, že bude minimálně tak dobré jako 2.díl

Když jsem se tehda dozvěděl informaci, že se připravuje pokračování Diabla, moje reakce (radost), která následovala byla jedna z nejintenzivnějších a největších. S každou další novinkou, preview, s novýma obrázkama jsem se na tuto hru těšil víc a víc.

Většinou, když se na něco těším moc a dlouhou dobu, tak můj zájem opadne a na závěr už nejsem tak zapálenej, nebo čekám od dané věci více a jsem třeba i zklamanej. V tomto případě tomu tak rozhodně nebylo. Čekání bylo dlouhé, nicméně se vyplatilo :)

Jakmile jsem se stal majitelem této hry, začal maraton probděných nocí, snaha o simulování nemocí za účelem zůstání doma (místo chození do školy), zvětšování kruhů pod očima, minimum vycházek ven na čerstvý vzduch s kamarádama, ... tak mě tato hra ovlivnila (do té doby to byla moje první velká závislost na PC hře).

Diablo 2 nezklamalo, opět se zde konají klikací orgie, návykovost postupovat dál a dál ve hře, touha zahrát si za všechny postavičky, zkoumat skilly postav, hledat lepší a lepší vybavení pro své postavičky. To vše opět při skvěle odvedené audio stránce hry. Grafická stránka je opět dle mého pokulhávající. I na tehdejší dobu rozlišení hry 640 x 480 bylo žalostně málo. Být Diablo 2 dokonalejší po grafické stránce, člověka jako jsem já by to asi u toho počítače zabilo (zapomněl bych jíst, pít, spát, ... :D ). Ovšem co musím smeknout, intro hry a sekvence mezi aktama byly superní, to se Blizzarďákům povedlo, Diablo by byl perfektní film :D

Multiplayer hry jsem nehrál, začal jsem jej hrát až s příchodem datadisku.

Mou nejoblíbenější postavou byl Barbarian (díky tomu jsem si i zvolil svůj první nick na Internetu - do různých xchatů apod. :D ) , Diablo 2 jsem s Barbarianem prošel i za hell obtížnost a udělal si tehda maximální 99 level postavičky. Škoda, že nemám zdokumentován výsledek.

Ke hře Diablo jsem si "přičichnul" před cca 12 lety, kdy jsme s kámošem šli k němu domů a začali testovat shareware verzi. Byla to láska na první pohled, přikovalo nás to k židlím na nespočet hodin a tak ve mně vznikla diablománie, která se postupně s dalším dílem a datadiskem víc a víc stupňovala.

Je fakt, že v dnešní době už mám na tento první díl jen matné, mlhavé vzpomínky, jen prostě nemohu zapomenout na to těžko popsatelné kouzlo hry, které mě takto uchvátilo. Byla to kombinace velmi příjemného městského prostředí s dokonale znějící hudbou na pozadí, návykovou klikací orgií, kdy jsem zabíjel mraky nepřátel a neustále jsem měl nutkání jít dopředu (do nižších a obtížnějších dungeonů).

Blizzard nikdy nedělal graficky překrásné hry, ale o to více si zvyšovaly reputaci na hratelnostní stránce. To platí i u této hry. Je sice nesmysl v dnešní době nějak extra hodnotit grafiku, ale vžiju-li se do časů minulých, hra rozhodně neudělala ostudu, ale asi ani nenadchla. Tehda se na to ale tak nehledělo, dle mého názoru. Jak jsem vzpomínal, město ztvárnili překrásně, dungeony tak střídavě oblačno - některé mi padly do oka, jiné mi přišly nepřehledné a až nevkusné.

Hru jsem prošel za Warriora a Maga. S oběma postavami mi bylo ctí zabít finálního bosse, bitva to byla monstrózní (i když více monstrózní bylo dojít k němu samotnému :D ).

Znovuhratelnost mě u tého hry nějak moc tehda neříkala, 2x zabití Diabla, 1x zkoušení projít hru i za Rogue (neúspěch), poté po několika letech pokud o znovuprojití hry (neúspěch). Intenzivní první dojmy doprovázené mnoha hodinami hraní, nicméně bez mého nadšení ke znovunainstalování hry po několika letech, to je důvod, proč jsem nedal 100%, ale o 5% méně :) jinak nemám námitek.

Jsou hry, o kterých vím s dosti velkým časovým předstihem a těším se na ně (a buďto mě zklamou, nebo potvrdí mé těšení se, nebo dokonce i předčí má očekávání).
Jsou taky hry, o kterých se dozvím náhodou, zaujmou mě na první pohled svým žánrovým zařazením a audio-vizuálním provedením. Poté se rozhodnu si danou hru zahrát a zjistit, zda dokáže zaujmout i svojí hratelností.
Tento případ se stal v mém případě u této hry. Před X lety jsem náhodou četl o tycoonovce (ty já rád), kde se vše točí kolem plážového života na krásných prázdninových ostrovech.
A vskutku, hra krásně jak vypadá, tak se neméně dobře i hraje. K dispozici bude dost úkolů (misí), možností, jak danou misi splnit, velké množství budov, atrakcí, scenérií apod. To vše se odehrává při velmi dobře zvolené hudbě na pozadí, která do hry stoprocentně pasuje. Dodnes, když si pustím OST k této hře, lehnu si na postel a začnu vzpomínat na ty propařené hodiny Beach Lifu spojené s velmi příjemnými dojmy.
Beach Life je ve své podstatě titulem originálním a navíc zábavným. Některé může odradit pozdější dost velká obtížnost hry (v některých misích se opravdu zapotíte).

3rd person akční kooperativní střílečka, zdarma na Steamu. Sám bych se o tuto hru nikterak nezajímal, osobně sleduju dění na Steamu velmi ojediněle. Jednoho dne přišel za mnou bratr, že hrají s kámošema perfektní hru, jestli se nechci přidat. Nejprve jsem to odmítl, že ať mě neotravuje, že žádná super hra nevyšla :D Nicméně nedalo mi to a zeptal jsem se, o jakou hru se jedná a pohledal si malé info o hře. O pár minut později se hra stahovala, seznámil jsem se s ní pomocí "singleplayerové části" a následoval tvrdý vstup do online herní reality (tvrdý pro mě, jelikož jsem spíše SP hráč).

Hra mě překvapila svojí krásnou vizáží, grafika a veškeré efekty hry vypadají velmi "roztomile". Další silná stránka (Valve se to opravdu povedlo) je vydařený a fungující multiplayer hry a vše kolem kooperace hraní. Jako třešnička na dortu jsou již zmíněné achievementy, které dle očekávání nutí hráče mezi sebou soutěžit o "toho nejlepšího", takže není nouze o znovuhratelnost a jistou návykovost hry.

Teď jsem pár dní mimo dění, nevím jak situace kolem hry pokročila, v době, když jsme hráli, obsahoval Alien Swarm relativně krátkou kampaň, věřím ovšem, že Valve další mapy a lokace dodá.

Takže zde máme hru, co pěkně vypadá, je návyková, dobře hratelná, ovladatelná, zábavná ... co víc si přát ? Snad jen více map a lokací :)
P.S.: můžete hádat, jakou profesi jsem si zvolil :) ano ... Special Weapons :D lets rock !

Další akční RPG, které se mi dostalo pod ruce, nicméně těšil jsem se alespoň na důstojného napodobitele Diabla v čínské verzi, ale nedočkal jsem se.

První šok přišel hned po vpádu do herního menu, rozlišení 640x480. V nastavení se dalo jen maximálně zvolit 800x600 a tím to končí. Vím, že můj miláček Diablo 2 LOD není na tom o moc lépe, ale umí s tím alespon naložit.

Celkově grafická stránka u této hry je podprůměrná. Největší vliv na to má asi výše zmíněné nízké rozlišení. Vzhled hlavní postavy, NPC i nepřátel je nekvalitní, animace postav, ohánění se mečem, to vše působí velmi jednoduše a nudně. Atmosféra se snaží působit tak tajemně, temně, místama se ji to i daří mě přesvědčit.

Zvuková stránka je primitivní, na pozadí hraje pro mě solidní čínská atmo-hudba, která nijak neotravuje moje uši. Ale tím chvála zvuků končí. Nemluvící NPC, podivné řvaní hlavních postav, celkově zvukové efekty prostě stojí za starou belu.

Hru jsem prostě vydržel hrát jen chvíli a nijak mě nepřesvědčila. Když nakousnu nepřátelé, za tu hodinu hraní jsem narazil na zombie a vlčí strážce, jednoho kance bosse, pak nějaké psy a kočky. Nevím, jak to je v pozdějších fázích hry, ale mám pocit, že více druhů nepřátel se konat nebude.

Ve hře je vše velmi zjednodušeno, ať už velice chudý inventář, tak i nemožnost manuálního navyšování atributů při level-upech, strom skillů o tom ani nemluvím. Žádné sbírání předmětů a následné vylepšování postavy nečekejte, kruté. Alespoň, že nám tam nechali možnost teleportů :)

Titan Quest byl před 4 lety překvapením roku pro mě. Nějakou tu akční RPG hru rádoby Diablovku jsem si prošel, ale snad nic (ano, možná jen Dungeon Siege) se k Diablu nepřibližovalo, jako právě TQ.

Hra, která od prvních momentů nadchne velmi příjemnou a detailní grafikou, zajímavým, dlouhým, dobře lokalizovaným příběhem. Tehda jsem netušil, jak dlouho u PC zkejsnu. Klikací orgie mohly začít.

Začátek hry klasika, výběr postavy (možná až moc zjednodušenej, ale nevadí, je to rubačka). Máte možnost volby mezi mužem a ženou, nic dalšího nenastavujete. Výběr povolání se nekoná (ten se bude konat až s přístupem 2.levelu postavy ve hře ; druhá a zároveň poslední volba povolání se bude konat v 8.levelu postavy).

Většinou volím postavičky se zaměřením na hrubou sílu mečů/seker, v TQ jsem udělal výjimku a rozhodl jsem se specializovat svojí postavu na profesi "snipera", čili luky, lovec, zabiják. Celkem hra nabízí 8 povolání, každé povolání má dost skillů. Osobně se mi dost líbí tento systém, bavilo mě študovat si v tom a říkat si, co by tak mohlo být nejlepší :)

Od prvního vstupu do herního světa Titan Questu mě velmi příjemně překvapí grafická stránka hry, smysl pro detail, to jak svět "žije". Ve hře se nám střídá den s nocí, chyběl mi snad už jen déšť(sníh), nějaká ta bouřka apod. Mimochodem, velmi romantické rubat protivníky při západu(východu) slunce. Interiéry (jeskyně, paláce, pyramidy, sfingy) jsou opět velmi detailně a precizně zpracovány.

Nedočkavě vyrážím kupředu k plnění prvních úkolů, ať už hlavních (dějových), tak i těch vedlejších. Celou dobu jsem se snažil splnit veškeré vedlejší úkoly. Je pravda, že nejsou nijak originální, stále se opakují (většinou se jedná jen o vyčištění dané lokace od nestvůr), ale stále mě nutkala touha plnit je, ať už za honbou extra zkušeností, tak za nedočkavostí, jakej předmět dostanu jako odměnu.

Systém měst, teleportací, checkpointů (studánek) je řešen dobře, zde bych neměl námitky. Taktéž jsem uvítal možnost zateleportovat si do města s neomezeným množstvím teleportů, žádné kupování svitků. Rozestupy mezi jednotlivými městy jsou tak akorát, nikdy se mi nestalo, že bych nervózně pokukoval po mapě a říkal si, kdy už konečně bude další město.

Je to i díky tomu, že boje, co se odehrávaly mezi městy, byly hutné, zábavné. Protivníků bylo místy pomálu, jindy zase nespočet. Druhů protivníků je dost, přičemž se autoři hry snažili vhodně rozmístit jednotlivé druhy podle daných lokací a vydařilo se jim to. Protivníci se ve hře objevují v různých variantách (podobně jako tomu je v Diablu třeba), čili od těch tuctových přes vzácné s tuhým kořínkem až po bossy s velmi tuhým kořínkem. Jediná moje výtka směřuje k absenci krve a krvácení. Ale asi to je záměr hry, či co. Pomyslnou váhu ale dorovnává fakt, že je ve hře alespoň ragdoll fyzika.

Jak jsem zmínil, ve hře se opravdu vyskytují tuny předmětů. Poškozené, klasické, magické, vzácné, setové - zkrátka nic, co by vám bylo cizí v rámci akčních RPG her. Předměty se dají vylepšovat pomocí charmů, což není taky nic revolučního. Na závěr bych jen zmínil, nikdy nepodceňujte sebemenší bedýnku, truhlu, nikdy nevíte, co z nich vypadne. Já sám vím o tom své, náhodou jsem otevřel jednu malou truhlu zhruba v polovině hry a vypadl mi unikátní luk, se kterým jsem prošel celý zbytek hry na obtížnost Normal, do konce jsem nenašel nic lepšího.

Na závěr ještě vzpomenu ozvučení hry. Zvuky drsného boje s protivníky čas od času doprovodí i povedená hudba na pozadí.

Crysis si bere od svého předchůdce (Far Cry) vše, co dělalo hru před lety hitem. Velmi věrně a realisticky vypadající tropické ostrovy o velké rozloze + všechny možné detaily. Žádná revoluce žánru se nekoná, pouze je zde vše dopilováno takřka k dokonalosti.

Grafická stránka hry je jak jinak, než úžasná ! Ještě dnes, když si hru zahraju (konečně v plném rozlišení a na plné detaily), se je na co koukat ! Západy, východy slunce, krásné pláže, monstrozní výbuchy, to vše působí velmi realisticky. Je až k neuvěření, co všechno Crytek engine zvládne. Těším se na v2 :)

Zvuky nelze hodnotit jinak, než na výbornou. Jediná výtka, která mě napadá, je chybějící možnost změny Sterea, Surroundu … Hra běží pouze v prostorovém zvuku a tak si to moc na sluchátkách nevychutnám, musím tudíž pořádně zesílit svoje 5.1 repro a to je pak ovšem hukot !

Co říci na závěr ? Snad jen, že tato hra je prostě jedna velká, úžasná audiovizuální pecka se zajímavým příběhem a námětem a výbornou atmosférou (s páru mouchama - pár krátkých úseků bylo pravda trochu horších), akční od začáku do konce. Pravda, sice má brutální HW nároky, že i dnešní super-stroje se pořádně zapotí, ale to je daň za tu fotorealistickou grafiku. Já jsem nadšen.

P.S.: do sekce galerie jsem přidal vlastní in-game videa, co jsem natočil.

Sice opožděně, ale napíšu vzpomínkové dojmy na tuto hru.
Grafická stránka na tehdejší dobu byla dá se říci revoluční. Práce se stíny, částicové efekty, perfektní mimika charakterů, nic z toho v tehdejší době nemělo konkurenci. Hra si tehda díky jejímu super-enginu vybírala kruté daně na Váš stroj. Dnes se tomu již směju, ale tak už to s odstupem času bývá.
Zvuková stránka hry byla zvládnuta opět na jedničku s hvězdičkou. Dodnes nezapomenu na ty hororové ambience okořeněné výbornou hrou zvuků, skřípění, skřeků a ďábelského smíchu.
Doom 3 se stal hodně rozporuplnou hrou. Někdo je nadšen, jak něco takového mohlo vznikout, někdo naopak mluví o Doomu 3 jen jako o něčem, kde je celou dobu jen tma a nuda. Já si to myslím asi takto: Doom 3 je zkloubení perfektní hratelnosti a hutnou, hororovou audio-vizuální stránkou. Síla Doomu 3 je v její jednoduchosti a hororové atmosféře, která mě po celou dobu hraní nenudila a dá se říct, že mě přikovala k židli a nepustila, dokud jsem ji nedohrál.

Tato hra splňuje všechny aspekty moderní závodní hry a tím se stává velmi úspěšnou. Hra si bere inspiraci z různých jiných titulů, jako je Need for Speed, nebo Project Gotham Racing … taky inovuje svojí již zaběhlou tradici ze série TOCA a výsledek je, jak jsem naznačil, superní.
Grafická stránka hry je velmi povedená, takřka dokonalá na svojí dobu. Dnes ještě rozhodně se nemá za co stydět a stále patří mezi špičku. Hru jsem oprášil někdy před rokem a půl a zahrál si ji na svém tehda vylepšeném PC, při maximálních detailech a rozlišení mi hodnota FPS ukazovala hodně přes 100 a hra šla jako po másle. Nádherné stíny, nasvícení, detailnost tratě i aut, interiéru, krásnej dým, tvořící se na základě smykování od vašich pneumatik, to vše je prostě tak jak má být a já byl velmi spokojen.
Zvuková stránka hry už není taková lahoda, jako grafika. Čekal jsem realističtější zvuky aut. Něco, co mi nažene husí kůži. Tady v této hře se to nekoná. Škoda. Špičkové zvuky se spojením špičkové grafiky by byla šupa. Takto auta jen podivně pískají, zdánlivě připomínají reálný zvuk aut. Snad jen formule ujdou, dají se poslouchat.
Nyní k hratelnosti samotné hry. Kampaň hry je dost dlouhá, než jsem ji prošel, zabralo mi to dost dnů. Závodí se ve 3 oblastech, každá je jinak dobrá a aby nedošlo k nějakému stereotypu, je dobré je střídat. Když jsem se rozhodl projít nejprve celou Evropu, po pár závodech jsem své rozhodnutí změnil. Tratí je málo, často se opakují, hra tak může leckomu upadat do stereotypu, mě osobně to až tak nevadilo a hraní Gridu mě nijak neomrzelo. Rozhodně bych přidal i na výběru aut. Druhy závodů jsou různé, od těch klasických, jako je jízda na okruhu ve snaze být na prvním místě, až po driftování z kopce dolů, nebo jízda nočním japonským městem plná adrenalinu. Taková specialitka je potom možnost zajetí si závodu LeMans v rámci ukončení závodní sezony. Ze začátku jsem si LeMans zajel, ale rozhodně jsem tento závod nepodstoupil po každém ukončení sezony, je to přeci jen závod na dlouho a přestával mě pak bavit.
Celkově bych osobně zhodnotil tuto závodní hru jako výbornou. I přes moje výhrady, jako je málo druhů aut a tratí, slabší zvuky aut, jsem si tuto hru velmi oblíbil, na jednu stranu je možná stereotypní, na tu druhou vás ale nutí jít dál a dál a dokončit kampaň.

Pokračování slavné válečné série tímto dílem změnilo směr. Pryč je hrdinství jednotlivce z druhé světové, nyní nastupuje součastnost, moderní zbraně.
Grafická stránka hry se mě velice líbila, animace a celkové ztvárnění postav je prostě dokonalé. Spolu s celkovým nasvícením hry, různé efekty apod. vás do hry úplně vtrhnou a je to nesmírný zážitek pro vaše kukadla.
Zvuková stránka hry je rovněž na velmi vysoké úrovni. Požitek, kdy furt něco kolem lítá a tam někdo střílí a tu zase něco vybouchne, je úžasný.
Call of Duty je známá svými přesně definovanými skripty ve hře, já osobně si myslím, že jsou tak precizně udělány, že to vůbec jako negativum nemohu brát. Hra má spád od začátku do konce a člověka to nedonutí si ani na chvíli oddychnout.
Po dohrání tohoto dílu Call of Duty mohu za sebe konstatovat, že je to nejpovedenější díl série. Mě osobně změna dobového zařazení sedla. Navíc hra je úžasně návyková, vtáhne Vás a nepustí, dokud ji nedohrajete do konce. Pak jen vidíte závěrečné titulky a ještě 15 minut budete mít otevřenou pusu a nebudete chápat, jak něco tak intenzivního mohlo vzniknout. BRAVO !

Grafika: 9/10
Zvuky: 9/10
Hratelnost: 10/10

RC auta byly mým koníčkem za mladších let. Byl jsem z nich udiven, jedny Vánoce jsem pod stromeček dokonce i jeden model teréňáku dostal a najezdil s ním mnoho kilometrů, vyšťavil nespočet baterek a užil si kupu legrace.
Proto, když jsem se tehda dozvěděl o počítačové hře Re-Volt, letěl jsem do krámu a ihned přemlouval tatínka, aby mi ji koupil, že to bude určitě super hra :D Tatínek mi vyhověl a já mohl upadnout do víru zážitků virtuálního bláznění s RC autíčkama.

Audiovizuální stránka a fyzika autíček na tehdejší dobu byla nadstandartní. Všechny prostředí byly dobře navrženy, aut jste měli na výběr dost a působily různorodě. Zvukové efekty byly výtečné, zvuky typického bzučení autíček byly věrné, enviromentní zvuky působily velmi věrně taky. Hudebně se mě hra rovněž velice líbila, obsahovala skvělé techno-skladby (které se ohřívají dodnes na mém HDD).

Fyzikální model autíček působil věrně a realisticky, autíčka se chovala tak jak měla, zatáčela přesně tak, jak bychom to čekali, autíčko se snadno mohlo dostat do smyku, jako v reálném světě RC autíček a bylo potřeba dost trénovat styl jízdy.

A jak jsou na tom tratě a AI? Oba aspekty udělaly velmi dobrý dojem. Tratě jsou hodně náročné, zahrnují bonusy, které jsou vhodné pro RC autíčka. Rampy jsou nastaveny pro hráčovo využítí, existuje zde i spousta power-up objektů. Umělá inteligentce protivníků je na vysoké úrovni. Soupeři jsou agresivní, bojují zuby nehty, aby vás porazili.

Závody aut, které jsem si oblíbil hlavně díky akčnějšímu pojetí. Závodit v San Franciscu bylo lepší, město na mě působilo pozitivnějším dojmem. Na druhou stranu pořádně se projet Londýnským metrem a otestovat maximálku svého bouráku taky nebylo na škodu.

Když jsem neměl chutě závodit, často jsem i volil volné jízdy po městech, trpěl jsem tehda úchylkou, jen tak jsem si prostě jezdil městem a prozkoumával různá zákoutí.

Další silná stránka hry byl multiplayer, často jsme hrávali s bratrem po síti, dělali jsme nepořádek v ulicích :)

Tak, konečně jsme se dočkali 2.dílu oblíbené akční 3rd person hry.
Jakmile se po Internetu začaly objevovat rozporuplné ohodnocení, dost jsem znejistěl. Někdy je ale prostě nejlepší nespoléhat na ty bláboly recenzentů a hru si prostě zahrát a spoléhat na jistotu, že pánové od 2K prostě neumí neudělat špatnou hru.

A ejhle, hra mě, stejně jako jednička, opět dostala. Po velmi dlouhé době jsem vydržel sedět u počítače několik hodin, dát si jen malou čůrací pauzu, něco si zakousnout, abych neumřel hlady, zásobit se pitím a jedéém.

Grafická stránka hry je famózní, město neskutečně krásně vypadá, žije. Hlavně zimní atmosféra zkloubená s nocí byla okouzlující.
Dabing se mě osobně líbil, hlavně hlas Joea :) hned jsem si vzpomněl na oblíbený animák.
Autama se mi jezdilo dobře, žádné extra velké bouračky jsem nepůsobil během hraní.
Do příběhu jsem se vžil, byl typicky mafiánský. Hra má neskutečný spád, sice je zde jedna pokulhávající a zdlouhavá kapitola, ale budiž.

Nezbývá, než povyskočit a zajásat, paráda !

Jakožto fanda akčních RPG her musím tuto hru ohodnotit jako "nejhorší" svého žánru, kterou jsem mohl hrát. Ostatním titulům, jako je Diablo ; Diablo II: Lord of Destruction ; Dungeon Siege ; Titan Quest , sahá maximálně tak po pupík. Akční RPG jsou velmi často náchylné k postupně přicházejícímu stereotypu, pokud to vývojáři hry neumí, hra prostě po čase začne nudit. To přesně přišlo při hraní této hry. Hra navíc obsahuje dost bugů.

Hra, která mi tehda vzala dech. I dnes jsem se ji snažil na starém počítači rozjet a připomenout si ji.
K absolutnímu 100% ohodnocení chybí velmi málo, na mě osobně byla hra dosti obtížná, hlavně v bitevních fázích hry.

Závodní hra s autíčkama, plná akce. Dlouho jsem ji nehrál, ani hrát nehodlám. Ale ve vzpomínkách mi zůstane a tyto vzpomínky jsou jen a jen kladné. Tehda jsme tuto hru hráli spolu s kámošem, zábava byla neskutečná.

Musel jsem vylepšit hodnocení této strategie, která byla pro mě srdcovkou. Tehda jsem ji prošel a byl jen udiven, jak na tehdejší dobu měla nádhernou grafiku, animace. Kampaň byla návykově hratelná. Soundtrack ke hře mám dodnes uchován na pevném disku, občas si i pustím nějakou tu písničku :)

Nemohu jinak, než ohodnotit 100% tuto akční pecku, u které jsem proseděl několik dní, týdnů, měsíců, roků. Zažil přitom nespočet zážitků, projezdil jsem nejednu lan-party, dostal se do nejednoho klanu, dokonce i vyhrál nějakou tu cenu.

Hodnotit tyto šachy je dosti obtížné. Jedná se o jednu z prvních her, které jsem vůbec hrál. Tehda jsem byl u počítače pečenej vařenej, jako milovník šachů. Navíc se mě prostě ty animace líbily, to jo. Dneska nevím, zda by se mě tyto šachy líbily. Ale vzpomínky mám pěkné.