Dungeon Siege

Dungeon Siege je typická rubačka, kde se vlastně většinu času jen díváte na to, jak vaše postavy likvidují nepřítele. Kupodivu je to i přesto zábava :) Nějaká ta taktika se ale při soubojích přecejen najde (pokud nehrajete osamoceni a přiberete si někoho do party) a samotné vybavování postav a hledání stále nového a lepšího vybavení mi přišlo taky celkem zábavné. Co bych rozhodně vyzdvihla, je systém vylepšování té schopnosti, kterou používáte (jak je asi tak realistické, když vyšlete tisíc fireballů a pak si zvýšíte sílu?) a velmi různorodá prostředí.
Na druhou stranu hra je příšerně lineární. Jdete chodbičkami dál a dál, jen čas od času je tu nějaká odbočka, kterou když půjdete, možná dostanete nějakou odměnu, ale jinak nikam nevede. Vůbec celý svět kvůli tomu vypadá dost nerealisticky (celkem brzy na začátku narazíte zničený most, vedoucí do města Stonebridge. Nakonec se do Stonebridge dostanete oklikou, ale nemělo by náhodou být možné se k tomu mostu dostat i z druhé strany? Podle tvůrců asi ne :)) Vše je prostě viditelně připravené jen pro vás, abyste měli co rubat.
Ale jako oddechovku, když nechcete moc přemýšlet, můžu Dungeon Siege doporučit.

Napojen fenomenálním Diablem 2 byl Dungeon Siege druhá rubačka v tomhle stylu, co jsem zkusil a dohrál. Tehdy jsem ještě na hry neměl takové nároky, a mým hlavním měřítkem na mém tehdejším novém počítači byla hlavně grafika. Těsně po vydání měl špičkovou grafiku. Ale jo, i ta hra mě docela bavila.

Po několika letech jsem se k ní vrátil znovu. Hned jsem si všiml, že hra je strašně lineární, ale zábavná. V posledních fázích hra už ničím nepřekvapí, at o stále stejné rubání tupých nepřátel začne nudit. Hra je zbytečně dlouhá. Nějakých 25 hodin (čistého) lineárního postupu. Příběh je kýčovitý (dobro vs. zlo), stokrát viděný a pár větama vyprávěný. I když musím přiznat, že díky stále se měnícímu prostředí. Díky stále novým nepřátelům a absenci jakéhokoliv dlouhého nahrávaní, mě hra udržela až do konce. Technické spracování je celkově na špičkové úrovni. Žádné chyby, pěkné zvuky, žádné zdlouhavé přechody z dungeonů do exteriérů. Všechno krásně plynulé.

Co mi ale dost vadilo, byl RPG systém. V praxi se žádné přerozdělování bodů do různých atributů nekoná. Jsou tu jenom síla, mrštnost, inteligence. Jinak, meč, luk, kouzlení. Zkušenosti se rozdávají podle rozdané damage. Takže už někde v polovině těžce ztrácí lučištníci a mágové, protože nemají tak rychlé ruce. Během chvíle se udělá strašná propast ve výkonnosti. Lučištníci jsou úplně k ničemu a mágové jen na léčení dvou, tří bojovníků vpředu. Je to strašně nevyvážené a strašně debilní. Věcí padají víc než v Diablu. Kromě zbraní co používáte je můžete nechat ležet. Ke konci už zlato neunesete a věci ztratí cenu.

Hra mě zabavila, ale rozhodně nemám chuť se k ní vracet.

Keď sa objavili prvé screenshoty z pripravovaného titulu Dungeon Siege. Blahom, pamätám si na obrázok s modrým drakom cez pol obrazovky, slintal som blahom očakávania. Chris Taylor ako správny kecálek, sľuboval množstvo questov a schopností a zábavy a kvalitný príbeh, veď príbeh by mal byť napriek všetkým tabuľkám a levelovaniu tou hlavnou hnacou silou kvalitného erpégéčka.
Možno to bolo spôsobené vysokými očakávaniami, ale keď mi spolužiak Dungeon Siege priniesol a ja som ho okamžite nainštaloval, nadšenie začalo vyprchávať až prirýchlo.
Grafické nastavenie som "vytunil" na max a aj tak sa mi zdali xichty postáv veľmi divne placaté, ale vravím si, čo už, je to detail, aj tak nejde o grafiku a na xichty im permanentne čumieť aj tak nebudem. Našťastie po vytvorení postavy a vstupe do herného sveta sa mi grafické pracovanie páčilo, konečne les vyzeral skutočne ako les a nie len ako pár otexturovaných stromčekov nahádzaných okolo cesty. Dokonca aj jaskyne a akási krypta do ktorej som sa dostal pôsobili príjemným grafickým dojmom. Problémy som ale videl inde, hlavná postava mlčala a sem tam sa ozval akýsi rozprávač, toto spojenie mi postupom času začalo vnucovať predstavu, že moja postava nie je len akýsi sedliak, ale je to sedliak mentálne retardovaný.
Postupom hry sa ku mne pridávali ďalšie postavy včetne batožinového somára, lenže hra sa moc nemenila, len prostredie, inak stačilo vybrať schopnosť či kúzlo mojich postáv a nechať ich automaticky rubať, sekať, metať ohne a blesky a ani občas pridať nejaký ten bodík do vlastností mi hra nedovolila, všetko bolo až priveľmi automatické, dokonca postavy ani neumierali, len boli omráčené a po čase sa zdvíhali na nohy (s výnimkou omráčenia všetkých postáv, ale to sa mi ani nestalo), po čase som sa dostal do mesta, aké bolo moje prekvapenie, keď som zistil, že NPC sú chudobné nielen majetkovo, ale aj dialógov (a nedajbože aby mali nejaký charakter) a tým pádom mesto fungovalo len čosi ako zastávka na vypredanie vecí čo som ukoristil mlátením potvor a dokúpenie liečiacich nápojov a smerovka "pokračuj ďalej", tak som šiel ďalej a prišiel do nejakých trpaslických baní a mlátil a mlátil a vlastnosti sa sami zvyšovali, boje sa sami bojovali a ja som len zbieral všetky tie pakšamety (rozumej nepotrebnú korisť pochybnej kvality) a pomaly chytal mikrospánky...Po neviem akom čase som sa dostal do ľadových jaskýň a mlátil som ďalej a ďalej...a zrazu som sa vzoprel a už klikal na položku Uninstall.
A ten modrý drak z preview screenshotu? Nikdy som sa k nemu nedostal.

Jakožto Diablo maniakjsem hru dohrál jedním hltem a přestože nedostatky má, bavil jsem se dobře. Okolní prostředí se negeneruje jako v Diablu, díkz čemuž si ho mohli vývojáři vymodelovat přesně tak, jak chtěli. Ve výsledků dostanete neuvěřitelně lineární akční RPG, ve kterém ale až na výjimky budete postupovat dál s radostí a kochat se designem okolí. Navíc v MP luxusní záležitost.

DSku jsem nějak nepřišel na chuť, soubojový systém byl zmršený - pokud si dobře pamatuju tak se hra hrála skoro sama, příběh nezajímavý a itemy nic moc. Na druhou stranu DS přinesl originální vývoj postavy a zajímavé potvory, každopádně o "diablo killera" jak o něm někteří mluvili se rozhodně nejedná.