Medal of Honor: Allied Assault

První velkolepá válečná hra, snažící se zachytit realitu, ale ne za cenu zbytečné hráčské náročnosti. Medal of Honor je stále spíše "arkádová" zábava, můžete to párkrát schytnout do hlavy s tím, že obvaz a viagra z lékárničky to v pohodě spraví, ale svým designem levelů, tedy prostředím, značně evokuje realistickou atmosféru druhé světové a to je zajímavá kombinace. Náplň misí se snaží o variabilitu, jednou máte vyhodit něco do povětří, někoho přepadnout, něco přinést, ubránit, nebo se jen prostřílet dopředu, ovšem opět platí, že MoH je normální střílečka, takže žádnou sofistikovanost, či důraz na detaily zde nehledejme.

Délka hry nebyla špatná, navíc multiplayer i když nemá příliš širokou hráčskou základnu, byl taktéž nadprůměrně povedený, jenže přesto mi přijde, že takový RtCW přeživá čas mnohem lépe, byl výraznější hrou s hutnější atmosférou a zkrátka většíma koulema, byť bojiště a prostředí z MoH bylo propracovanější. RtCW jsem dohrál 3x, MoH jednou, bylo to pohlcující to ano, ale ani by mě nenapadlo to projíždět znova.

Graficky je MoH skvělé, těží z Quake 3 enginu maximum a dokonce ani listy stromů, které byly tvořeny navzájem se protínajícími děrovanými plochami se nezdály vůbec nepříjemné. Celkově výborná hra na svůj ročník, žádné výrazné chyby, ale ani s výrazně kulervoucími momenty, stále si totiž myslím, že první půlhodina Zachraňte vojína Ryana je silnější, než dřív tolik opěvovaná mise Omaha Beach v MoH.

HW: Minimum: 450 MHZ CPU, 128 MB RAM, 16 MB VGA (ATi Rage 128/Riva TNT) / Doporučeno: 700 MHZ CPU, 192 MB RAM, 32 MB VGA (GeForce 2MX)

Nedostižný první díl z už poměrně vyluhované válečné série byl originální svými novátorskými postupy, svou prácí s emocemi, svým neustálým tlakem na hráče, zkrátka svou atmosférou. Každá mise má nějakou geniální pasáž (konvoj, psi, vylodění, infiltrace...), která se později stala nezbytným klišé každé druhé FPS hry s nejen válečnou tématikou. Nemohu opomenout ani skvěle navržené menu, návykový a dokonale vyvážený multiplayer a hlavně hudební složku, o kterou se postaral tehdy ještě neznámý Michael Giacchino (Ztraceni, Ratatouille). V mých očích určitě nejdůležitější válečná FPS, jež proslavila studio 2015 Inc. po celém světě. Studio se následně rozpadlo a vzniklo Infinity Ward. A dál už tu písničku o pár skriptech znáte...

V současnosti na poli filmově zběsilých akčních stříleček vévodí, co do počtu prodaných kopií a samotné oblíbenosti, série CALL OF DUTY. Její kvalitu si každý hráč přebírá samozřejmě po svém. Před nějakou dobou s tímto dnes už typicky ztvárněným subžánrem přišlo (myslím si) jako první studio 2015 Inc a jeho MEDAL OF HONOR. Více či méně se vezlo na vlně popularity blockbusteru ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA., a že to svezení bylo setsakramensky výborné naznačuje i mé hodnocení. Dle mého skromného názoru tuto věčnou a dlouhotrvající bitvu mezi oběma herními sériemi vyhrál snad právě jedinkrát MEDAL OF HONOR prvním dílem (s podtitulem ALLIED ASSAULT) - jeho rival zůstal v tomto případě ve stínu.

Pro svou masovou rozšířenost je zcela zbytečné zdlouhavě popisovat o co vlastně ve hře jde (nošení dříví do lese bylo by oproti tomu vyloženě logickou aplikací). Po technické stránce mistrovsky zvládnuté dílo přibližující nejkrvavější řež novodobé historie, Druhou světovou válku (jedno z mých nejoblíbenějších témat). Slovem “mistrovsky“ je myšleno, že vše co se ve hře vyskytuje, má svůj přesně daný funkční smysl, ať už jde o líbivou grafiku, údernou i podmanivou hudební (hlavní theme smyčce a trubka - naprosto dokonalé) a zvukovou kulisu v pozadí (zbraně: typické cinknutí prázdného zásobníku u M1 Garand, střelka z Thomsonu, výbuch granátu, smrtelný zvuk MG 42, žbluňknutí lahvičky, přidávající zdraví a mnoho a mnoho dalšího). Dalším výbornými prvky jsou vyvážená obtížnost (tedy až na hodně frustrující poslední level), nápadité úkoly, dobře navržené lokace (Ardeny, vylodění v Normandii, ponorkový přístav) a stoprocentně (již v té době) zakomponován jakýsi druh achievementu v podobě medailí, získaných za dosažení určitého a předem neznámého cíle – jednoznačně palec nahoru. Jasně si vybavuji chvíle, kdy jsem obdržel medaili v levelu, kdy přijíždíte vlakem spolu s jinými vojáky a kolem jsou čtyři věže se sniperama...

Někdo by mohl namítnout, že to, nad čím se tady blaženě rozplývám, obsahuje mnoho jiných her a obsahuje snad i lépe, a že jde jen o koridorovou střílečku, kde primárním úkolem je se prostřílet na konec. Může to být pravda, ale Medal všechno co jsem popsal dělá s bravurně vytříbeným vkusem, s hutnou, do morku se zavrtávající atmosférou a s do té doby nevídaným pocitem, že jste součástí něčeho většího a přímo se podílíte předkládaných bojů. Podobný pocit mě v dnešní době zprostředkovává snad jen RED ORCHESTRA: OSTFRONT 41-45, to už je ale na jiný komentář.

Tak tuhle hru mám velmi rád. jde totiž o jednu z nejlepších stříleček z druhé světové války a navíc se inspirovala mím nejoblíbenějším válečným filmem - Zachraňte vojína Ryana. Doteď si rád zahraji precizně vyobrazené vylodění v Normandii. Za jediné mínus bych mohl pokládat snad jen na dnešní dobu starší grafiku, ale odjakživa se řídím mottem:"Grafika není všechno".

Nebudu zde porovnávat a vyjmenovávat všechny možné hry v oblasti 1st person stříleček ze 2.sv.v. a půjdu rovnou k věci.
Před cca deseti lety se stalo to, že světlo světa spatřila tato hra, kterou mnozí opěvovali jako jednu z nejlepších akčních her všech dob. A dle mého úsudku zcela právem.
Hra s perfektním spádem, na tehdejší dobu úchvatnou grafikou tikající na Q III enginu, filmová atmosféra s dobrou váhou realismu a zábavnosti, suprová audio stránka, která pořádně vtáhla do hry.
Ve hře jsme se podívali jak do horké Afriky, tak do Francie, Německa až po mrazivý sever, který se mě osobně nejvíc líbil. Mám rád zimu a sníh :)
Celkově se hra skládá z šesti kampaní, na začátku každé kampaně se mi líbila místnost, kde jsem dostával úkol ke splnění mise. Celkově je náplň misí víceméně o tom samém, čili někde dojít, něco splnit,vyhodit do vzduchu apod. a pak rychle utéct a zachránit si kejhák. I přesto se nedá říct, že by hra nějak začala nudit nebo upadala do stereotypu. Ba naopak, vše je skvělé, má to filmový spád. Když jsem u té filmovosti, nejfilmovější část na celé hře bylo zaručeně vylodění v Normandii, kdy si prožijete na vlastní kůži film Zachraňte vojína Ryana.
No a než se nadějete, tak je konec hry a to je tak asi jediná výtka, která mě napadá, čili délka hry. Kdyby hra obsahovala více kampaní, určitě bych se nezlobil. Ale to je takové všeobecné přání, které celkově za tu dobu, co vznikají hry, je málo kdy naplněno.
V dnešní době bych si hru asi z těží zahrál, netřeba, MOHAA ve mne zanechal hodně velmi příjemných vzpomínek, které jen tak nevymažu.