Call of Duty: Modern Warfare 3

Končí jedna válka, jeden příběh a jedna subsérie, která mi změnila herní život. Call of Duty jsem totiž poznal díky prvnímu Modern Warfare jako někdo, kdo hrál akční FPS jen v nejdelší chvíli a loučím se jako někdo, kdo očekává podzimní období právě kvůli novému dílu téhle (dnes již zaslouženě kultovní) značky. A není lepšího pocitu než s údajem 5:55 na časoměřiči odehraného času přečíst "Objective complete" a cítit, že to stálo za to.

Příběhové nitky se totiž rozuzlily a dopletly a vyšponovaný adrenalin v poklidu klesnul. A můžu bilancovat pozitiva..a jen pozitiva. Na koncept interaktivního průvodce válkou slyším nadávky ze všech stran, ale zrovna mně tento systém vyhovuje dokonale. Není nad to přesně vědět, co a jak udělat (zákysy naštěstí znovu nereálné) a podle pokynů něco rozbít, otevřít, nechat vybouchnout nebo se zavěsit na lano.

MW3 funguje skvěle i na poli emocí. Přestože ve válce není pro jedince místo, jsou to právě Yuri, Price nebo Soap, kteří mi s každým výstřelem přirůstali zase víc k srdci a nejeden dějový zvrat mi tak dal po téhle stránce pěkně zabrat. A stránka atmosféry a střídání prostředí? Na jedničku s hvězdičkou. Evropské metropole v troskách, africké dusno zalezlé pod uniformu nebo pražští vojáci v plné polní (zdravíme Dobromila, Nikolu a Ctibora!) potěší smysly každého rozjetého hráče.

Zkrátka a dobře - ten šmak COD ze mě doteď nevyprchal. Pořád jsem v koutku duše uprostřed ponorky, na palubě letadla i ve společnosti rozežrané hyeny. A pořád mě ten prst na spoušti setsakramentsky svrbí.

Vstupujeme do éry, kdy se nad videohrami neustále stahují nějaká ta mračna. Developerům a publisherům svítí v očích často lákavý zelený dolar (euro, díkybohu, není tak rozšířené) a krmí své nedočkavé konzumenty polotovary uspokojivé chuti, ale bídné kvality. Jednou za čas internet řekne dost, ale prodejní čísla jejich snažení pohřbí. Do banky se už vezou pytle stovek milionů dolarů, které desetinásobně pokryjí už tak přemrštěný rozpočet. Bobby Kotick se opře do koženého křesla, nasadí ďábelský úsměv, zírá ven z okna a v hlavě mu už lítají nápady na tři díly dopředu. Je válka a v Activision vyhráli.

Tohle už dávno není o scénáři, grafice nebo zvuku. Jak svým chraplákem zmínil generál Shepherd ve dvojce, moderní válka vyžaduje moderní strategii. Klíčová je prezentace - bannery, postery, první obrázky, TV spoty, trailery. Do hajzlu, třeba i nějaký ten uniklý spoiler je v plánu. Hráči se chytí, kritici se chytí. Ve stoje pak salutují smradlavému trusu, protože voják na krabičce efektně kontrastuje s bílým pozadím. To panorama zdevastovaného Londýna a Berlína jim dává za pravdu. Myslí to upřímně a ani v nejmenším o svém přesvědčení nepochybují. Orwell by měl radost. Je válka a v Activision vyhráli.

Není války bez soupeře a Call of Duty našlo protivníka v Battlefieldu. Trojka vyrazila kupředu s arzenálem daleko lepšího enginu, žal, jsou dva díly pozadu, hype přepískli a sliby o vtahujícím singlu se rozplynuly. Zato zavedená sérka si s mdlými trailery přijela pro 9,3 milionů prodaných kopií za jeden den. Je válka a v Activision vyhráli.

Je to přesně takové, jak to hateři škodolibě celý rok spamovali. Každé tři minuty vykoukne nějaký programerský megaloman, zmáčkne červené tlačítko a srovná se zemí kilometr čtvereční, přičemž vám v neovladatelných naskriptovaných sekvencích řve do ucha, jak moc monumentální to je. Velice ráda se znásilňuje veškerá dosavadní estetika videoher, nechybí hysterické mačkání kláves, neustálý respawn, koridorová šablona, tuny testosteronových hlášek, časové elipsy, flasbacky i dokonale zbytečný flashforward. Totálně schizofrenní příběh funguje jako reklama na světové metropole. Z přívalu informací a jejich slepých uliček se nejednomu zavaří mozek. Z letargie občas vytrhne Tylerova heroická hudba a poslední mise, v níž se konečně nejde na věc zbytečnou oklikou (přesto chybí nějaké silné outro). Ale hlavně že to baví, viďte? Vždyť je válka a v Activision vyhráli.

I tak jsem nadšen. Jsem nadšen, že i naše generace má hry, které neupadnou v zapomnění. Modern Warfare 3 je nový Doom, System Shock 2 a Planescape: Torment dohromady. Zná své hráče a boří zavedené konvence, jen na to jde z druhé strany. O co víc je nenáviděn, o to víc nasbírá fanoušků. Genialita nabyla zcela nového významu.

A je to. Ani ne po pěti hodinách hraní jsem v moři potu a řevu radosti a blaha završil onu epickou řež a zachránil celej svět aneb exkurze se zbraní v ruce po hlavních metropolích Evropy a vůbec světa se povedla na jedničku.

Hra se od prvního Modern Warfare řádně rozmáchla, především pak tím, že si tvůrci obstarali prvotřídní filmový esa. Například scénář napsal výbornej scénárista a režisér Paul Haggis a o dabing hlavních postav se postarali skvělí herci např. Timothy Olyphant, William Fichtner, Idris Elba a další. Už jenom tenhle fakt mi vykouzlil úsměv na tváři. Když jsem pak vlítnul do hry samotný úsměv nepadnul až do úplnýho konce. Co na tom, že je hra přescriptovaná. Nascriptovaný scény působí tak monumentálně a epicky a šíleně, že je musí milovat každej. Dalo by se říct, že celá hra je vlastně jeden velikej script. Všechno umocňuje parádní ozvučení, ale ani ne tak zbraní, jako okolních efektů právě během oněch script scén. Graficky se hra nemění od prvního Modern Warfare, vyloženě zastarale se však netváří a vlastně člověk nemá ani moc času se grafikou nějak zaobírat (důležitý je, že to rozjedete na max i na horších strojích). Tradičně skvělá hudba tentokrát v podání Briana Tylera dotváří obří epičnost, nutno ale říct, že Zimmer byl lepší.

Já jsem si jakožto fanoušek série CoD završení trilogie užil maximálnim možnym způsobem (mít po ruce doutník už by hořel). Nechtěl jsem hledat chyby, nechtěl jsem testovat co všechno je ve hře možný, chtěl jsem si hru užít jak to jen jde a je to právě onen zážitek, kterej vás při závěrečný scéně donutí řvát z plnýho hrdla a prožívat a hltat a milovat! Kdo zatratí moře skriptů a nazve je trapnými (nebo jinak) neni normální, protože to měl čekat. Teď už jenom nainstalovat BF 3 a doufat, že to bude horší. Jinak si svým způsobem užívání vyřvu hlasivky :)

HODNOCENÍ SINGLEPLAYERU:

Třetímu pokračování Modern Warfare jsem moc nevěřil. Jelikož mě dvojka už moc nepřekvapovala a přišla až moc standartní (když nepočítám perfektní kooperační mise), třetí díl zase ukázal, kdo je na poli válečných "no brain" akcí králem. Alespoň z pohledu singlu to tak je.

První, co praští do očí, je starý engine. Jistá technologická zastaralost tu sice vidět je, ale o to více překvapí, co tvůrci s tolik let starou technologií dokážou. Tentokrát mi huba padala hlavně z parádních světelných efektů. Proto občas zamrzí nějaká ta mizerná textura, zejména některé plochy v pozadí (jako např. hory) jsou v hodně nízké kvalitě (což je u CoD už pár let standartem). Naštěstí jich není zas tolik a mnozí si toho třeba ani nevšimnou. MW3 hlavně boduje v poměru grafika/výkon, což je pro mnohé stěžejním prvkem pro multiplayer a v tomto směru je MW3 v souboji s třetím Battlefieldem jasný vítěz. Samotný mulťák se s Battlefieldem porovnávat nedá. BF mi svou rozlehlostí vždy seděl více a proto se mu v MW3 nehodlám věnovat.

Bitvy jsou opět hodně epické, často jsem jen nevěřícně koukal na obrazovku, což mě někdy stálo i život. Skripty jsou povedené a až na jeden pád hry, kdy jsem běžel špatným směrem, jsem problém neměl. Trochu mě vadilo, že je hra až moc hrrr hrrr a nenechá mě na chvilku zastavit, natož taktizovat. Je to vidět i u spolubojovníků. Chovají se značně netakticky a hrnou se kupředu jak parta nesmrtelných terminátorů, aniž by se jakkoli kryli.

Zvuky jsou skvěle a na plné kule je to pořádnej rachot. Obzvláště povedený, i když tentokrát bez Zimmera, mi přišel hudební doprovod, který tentokrát boj doprovázel častěji, než kdy dříve. Jak je vidno, prvky realističnosti jdou mimo úplně. Hra opravdu spíše vypadá jak béčkový akčňák s áčkovými efekty.

Mimochodem, pád Eiffelovky byl boží. Dokonale mě při něm mrazilo v zádech.

85%

Herní doba kampaně: 6h 46min (nechápu, kdo to mohl dojet za 4 hodiny)

HODNOCENÍ KOOPERATIVNÍHO SPECIAL OPS:

Samotné coop mise mě celkem zklamaly. Mnohem lepší byly ty v Modern Warfare 2. Tady jsou až moc arkádové a málokdy se tam dostanete do opravdového boje. Většinou jde o takové malé přestřelky. Naopak survival mód je pořádná zábava kde se vyřádí opravdu každý! Coop 70% a Survival 90%.

Ach mé srdcové CODčko, na které se těším od prvního dne, kdy jsem slyšel, že vyjdeš....
Ach jak jsi mne potěšilo i zklamalo...
Ach, jak rozporuplné city ve mne vyvoláváš...

Na nové COD jsem se těšil jako na smilování. Hlavně se mi líbilo, že vychází chvilku po BF3 a jakožto zastánce (tak 70 na 30%) COD oproti BF, jsem čekal, kdo komu nakope zadní část obalu.
Máme plichtu :)

HRA + PŘÍBĚH

Hned na začátku musím říct, že koncept příběhu COD: MW mám moc rád. Ve trojce už je to sice trochu přehnané, ale já se na takovýhle blbosti těšim. Okamžitě po startu hry vám příběh připomene "minulost". A navazujeme na události z MW2. Tak bylo jasný, že to přežije, ale nikdo jsme nevěděli za jakých okolností.
Nápad 3. světové války mezi Rusama a Američanama je dost ohranej... Ale tím, že to vlastně navazuje na 1 a 2, za to je nemůžeme vinit. (Třeba BF3, tam si taky vymysleli Rusáky, ikdyž na nic nenavazujou...)
Bohužel, oproti MW 1 a 2, kde byly 2-3 postavy, zde jich je spousta. A stejně jako v BF3 se s nima nesžijete.
Herní prostředí se neustále mění (od toho to je World War 3 ne?). Rád jsem si zavzpomínal na prázdniny v Paříži , Eiffelovku jsem teda padat neviděl, ale co...a Londýně - stanice metra Westminster opravdu vypadala věrohodně.. A samozřejmě PRAHA! Ten hotel s Makarovem se mi moc nezdál, ale však já se tam někdy podívám :)... A v Praze umřel Soap, a to se mi teda moc nelíbilo :/
Poslední mise, hráč = Cpt. Price = Juggernaut - BOMBA
U CODček se mi libí ty loadovací videa... A v MW3 je ... Takhle to nestačí... Dám to do spoileru
Ladies and gentlemen, prepare your ears for CPT. MACMILLAN!


GRAFIKA

Grafika - jako MW2 + asi tak 20% kvality. Občas nějaký ten bug (s jednim kulasem šlo krásně zajet do zídky...). Berlínská věž byla i při nezoomovém kolimátoru jasnej obrázek... Ale ostatní lokace byly pěkný.
Ještě jedna vítka - auta - V Praze měly auta suveréně americký poznávačky :D
Praha - český nápisy ✓ (ne dokonalý - smrt "A"kupantům...)
Predator drone + AC-130 - vylepšený, pěkný, účinný, zavedli "zásobníky" (však v tom letadle to nemaj na páse, ale strkaj tam zásobníky...)
To UGV - paráda :)

ZVUKY

Jak bylo slibováno, dialogů tam bylo dost.
Zbraně, vozidla atd - dobrý zvuky...
Hudba - dobrá
Pochvala - A-10 Thunderbolt II - kanón ✓✓✓✓✓✓✓✓✓✓✓✓✓✓✓✓✓ zvuk
Dialogy - češi - rusky nebo česky s megaruskym přízvukem... Palec dolů

CELKOVĚ

Hrací doba - asi 4,5 hodiny
Nuda - 0%
Akce - 90%
Videa - dají se přeskočit po nalodování (BlOps nesnášim videa...)
Hratelnost - 95%