Hra od studia Arkane Lyon přináší originální mix střílečky, detektivky a časové smyčky, zasazený do stylizovaného světa s retro nádechem 60. let. Hráč se v roli Colta ocitá na ostrově Blackreef, kde je uvězněn v nekonečně se opakujícím dni. Aby se z této smyčky vymanil, musí během jediného cyklu zlikvidovat osm klíčových postav.

Není to však o bezhlavé akci – hra vyžaduje plánování, sbírání stop a trpělivé poznávání světa. Hlavním kouzlem Deathloopu je právě struktura hry. Den je rozdělen do čtyř částí, přičemž každá lokace se mění podle denní doby. Hráč musí postupně sestavit ideální plán atentátů, což sice vede k opakování, ale zároveň motivuje k experimentování.

Zážitku výrazně přispívá i možnost, že vás kdykoli napadne Julianna – postava řízená AI nebo jiným hráčem, což dodává nečekané momenty. Graficky i zvukově hra vyniká – svět je vizuálně nápaditý, soundtrack skvěle sedí atmosféře a dabing obou hlavních postav je výborný. Hratelnost je svižná, kombinuje střelbu, schopnosti a kreativní řešení situací. Občas sice může zklamat AI nepřátel nebo frustrace z opakování, ale celkově jde o zážitek, který se vymyká běžným herním šablonám. Deathloop není hra pro každého, ale kdo jí dá čas, najde chytrou, stylovou a originální akci, která vás přinutí přemýšlet – i znovu začít.

Tato hra není pro každého. Je dlouhá a těká. Kdo má rád příběh, důkladně propracované postavy a rád se soustředí na detail, mohla by se mu hra líbit. Vaše volby skutečně ovlivňují herní svět, jste často odměňováni za důkladné prozkoumávání. I vaši společníci jsou vesměs sympatičtí. Co je ale nepovedné, tak bojový systém, který je extrémně otravný. Rád v bojích užívám výzvy, ale tady je ten boj hodně nevyvážený, nespravedlivý a mnohdy hodně zdlouhavý. Občas jsem musel i snížit obtížnost, abych se dostal přes některéhodně dlouhé a mučivé dungeony. Hra je hodně nevybalancovaná s ohledem na počty potvor a jejich typy. Levelování postav je až příliš překomplikované, stejně tak je nepovedený systém armády. Závěrem bych dodal i nedodělanost hry. I přes všechny tyto výtky se jedná o nadprůměrné RPG.

Jedná se o pokračování legendární hry The Lost Vikings a přináší další dobrodružství tří vikingů - Erika the Swift, Baleoga the Fierce a Olafa the Stout. Ti jsou uneseni mimozemšťany a přeneseni na cizí planetu. Cílem vikingů je opět najít cestu domů. Stejně jako u prvního dílu jde o typickou platformovku s mixem logických hádanek, kdy každý z vikingů má své jedinečné schopnosti, které je třeba kombinovat. Oproti prvnímu dílu má samozřejmě lepší vizuální zpracování, které ale obzvlášť na PC není žádným zázrakem. Naopak design jednotlivých levelů je na hodně vysoké úrovni, naproti tomu obtížnost je doslova ohavná.

Tahle hra má skutečně kreativní premisu, zkoumání sluneční soustavy i využívání získaných zkušeností k řešení hádanek. K čemu to i s podařenou vizuální stránkou je, když chybí to nejdůležitější. Hratelnost. Ta hra prostě není zábavná. Většina hry spočívá v cestování z bodu A do bodu B pomocí letu vesmírem, kde neustále bojujete s ovládáním a většinu hry strávíte vzhůru nohama. A vzhledem k tomu, že je cestování vlastně jedinou herní mechanikou ve hře, její neohrabanost začně hodně brzo mrzet. Navíc je vše založeno na čase a jeho omezenosti. Máte málo času na průzkum planety, omezený přísun kyslíku, omezené palivo do trysek. Často se tak ocitnete v situaci, kdy najdete novou oblast a místo toho, abyste si vklidu přečetli nové informace, které by měly být odměnou za to, že jste se tam dostali, tak musíte všechno dělat hodně rychle. A to je právě asi největší chyba hry - má jít o poklidnou explorativní věc, ale právě všemožné tlačení času všechno kazí. Tím, že jste v časové smyčce, tak se hra stává velmi záhy frustrující. Pořád repetitivně navštěvujete oblasti, snažíte se být ve správný čas na správném místě, abyste našli tu jedinou věc, kterou hra chce, abyste se dostali dál. A do toho vám dochází kyslík, čas a všechno možné. Mnohdy ani nevíte, proč umřete. Tahle hra je víc frustrace než zábava.

Na tuhle hru jsem se hodně těšil, ale jsem zklamaný. Forma zvítězila nad obsahem. Vizuální zpracování je úchvatné, ale to je asi tak všechno. Není to pořádně ani adventura, ani střílečka, pořádně ani walking simulator. Příběh nulový, nikde nejsou žádné texty, nikde nejsou žádné rozhovory, adventurních prvků minimum. Spousta chození odnikud nikam, občas nějaké puzzly, které nejsou příliš intuitivní, občas nějaké nucené střílení. A do toho všeho tuna úchylností, nechutností a krve. Asi nejlíp by se to dalo popsat jako walking simulátor mezi nezáživnými a nudnými puzzly, kde spoustu času strávíte chozením odnikud nikam. Shrnuto - podařené umělecké dílo, ale jako hra dost špatné. Tahle hra měla velký potenciál, hodně jsem se na ni těšil, ale je z toho akorát obrovské zklamání.

Po podařené Dračí historii se NoSense pustili do hybridu adventury a RPG. Jak to tak u těchto hybridů dopadá, není to dobré ani pro fandy adventur, ani pro fandy RPG. Na svou dobu slušná grafika i dabing, náročná obtížnost, zprasené akční souboje, nepříliš zajímavý příběh, rozhovory i další adventurní prvky. Kdyby z toho vytvořili klasickou adventuru a nebo klasický dungeon, udělali by líp.

Poslední díl ze slavné RPG série od Sir-Techu. Po podařené osmičce jde o velký propad. Nejde už o tradiční RPG, ale jednoduchý mix RPG a adventury, kde ani jeden prvek nefunguje ideálně. Souboje byly zjednodušené na minimum a jsou triviální a realtimeové. Puzzly ve hře jsou spíš primitivní a hlavu moc nezaměstnají. Fanoušci RPG a hlavně série Wizardry budou hodně zklamaní. Hráči nezatížení původní sérií přistupující ke hře s čistým štítem si ji můžou oblíbit a užít.

Sračka nejhrubšího zrna. Mix filmu a bojovky. Hlavní hrdina nejistého pohlaví, který je hluchý. Díky tomu ve hře nejsou skoro žádné zvuky, neslyšíte žádné hlasy. Takže ani nevíte, kdo se jak jmenuje ani o čem se baví. Což hodně hapruje. Jestliže je vaše hlavní postava hluchá od narození, tak určitě umí odečítat ze rtů. A z filmečků jde poznat, že ostatním postavám rozumí, co říkají. Vy, i když za tuto hlavní postavu hrateje, tak nevíte vůbec nic. Ani to, co si myslí vaše postava. Po většinu tříhodinové hry sledujete nezajímavé nudné filmečky, které by byly nudné i se zvukem, bez nich jsou nesledovatelné a nedávající žádný smysl. Občas je mezi filmečky vložena naprosto příšerná a nezajímavá rubačka, aby se pak zase pustil další film. Těžko se hledá cokoliv pozitivního.

Předělávka konzolové verze, přestože vyšla skoro o rok později, nepřinesla žádné zásadní vylepšení a přinesla veskrze průměrnou akci ze světa Batman. Jedná se o dílo postavené hlavně na komiksovém animovaném seriálu zasazený do známého světa v Gotham City. Příběh není žádný zázrak, pátráte po unesené Mary. Při pátrání se setkáte z velkým množstvím postav známých z filmů i komiksů od Jokera až po Poison Ivy. Použijete také množství známých vylepšováků Batmana jako Batauto, Batkřídla nebo Batlano. Náplň samotná je hodně nudná. Jde o mix plošinovky, third person akce a stealth pasáží. Celé to tak nějak ubíhá, žádné překvapivé věci se nedějí, prostě nuda. Do toho děsné ovládání převzaté z konzolí, které se na PC vůbec nehodí. Náplň jednotlivých misí je různorodá, některé jsou i zajímavé, některé jsou hodně nudné. Šedivý průměr, který ničím nezaujme.

SSI se po dokončení série Eye of the Beholder rozhodli přesunout do další série Dark Sun. V podivném světě kde hlavním středobodem jsou gladiátorské zápasy se stáváme partou čtyřech přátel otroků, kteří se snaží z této válečnické arény uniknout, dostat se do hor a získat kontrolu nad svojí budoucností.

Jde o předělávku stolní hry podle advanced dungeons and dragons. Jedná se o klasické RPG poplatné své době. Oproti předchozím hrám SSI je pěknější grafické i zvukové zpracování, v izometrickém pohledu podobném sérii Ultima. Více se hra soustředí na interakci s ostatními charaktery než na procházení dungeonů. Velkou nevýhodou je velké množství bugů.

Frenetický rogue-like dungeon crawler od slovenského studia Volcanic je čistočistá hektická akce. Až moc jde vidět inspirace hrou Enter the Gungeon. Graficky jde o pixel-art, částečně stylizovaný do staré grafiky Doomu, do svižného tempa akce hraje doprovodná hudba. Svým způsobem připomíná staré arkádové hry. Hratelnost je rychlá a hektická, jedná se o velkou výzvu. Příliš se ale nepovedl balanc postav, obsahuje hodně bugů. A celkově je nudná k hraní.

Nejlepší RPG roku 1999 a jedno z nejlepších, které kdy vyšly. Celý příběh ve světě Sword Coast, kde začínáte jako nemrlý a bezbranný učenec mága Goriona a postupem časi za pomocí ostatních NPC postav dostanete až k vládci Sarevokovi, který se stane vládcem města Baldurs Gate snažícím se rozpoutat válku s městem Amn. Postupně se příběh rozvíjí, zamotává a dosahuje parádních kvalit. To vše zasazené do AD&D pravidel s klasickým izometrickým pohledem a obvyklým ovládáním.

Hodně se mi líbila pěkně zpracovaná fantasy grafika, spousta objevování a zajímavých úkolů. Také kombinace mezi bojem, rozhovory a kouzlením je správně vybalancovaná.

Jedna z největších klasik mezi RPG hrami, která odstartovala hvěznou kariéru týmu Bioware.