ALL HAIL OBSIDIAN!
Pentiment je setsakra užvaněná historická adventura, která má tak poutavou stylizaci, za kterou by se nemusel stydět kdejaký dobový kronikář. Díky našim volbám utváříme nejen charakter, minulost i budoucnost hlavní postavy, Andrease Mahlera, ale také běh událostí, jenž se dotkne osudu všech. Na pozadí zdánlivě idylického pohansko-křesťanského panství se pouštíme nejen do vyšetřování mordu, ale také se zaplétáme do tiché revolty. Jiskru hereze však nevykřesal přespolňák Martin Luther (hojně zde zmiňovaný), nýbrž jeho předchůdce, John Wycliffe, jejíž plamen roznesl náš Jenda Hus a následně až Luther dopomohl přiložením svého polínka už do tak vzniklého požáru, ženoucí se Evropou. Tento středověký výlet není pro všechny a je výhodou, když má hráč alespoň nějaký XP z dějin, aby lépe chápal souvislosti a zaplul do atmosféry. Ale to je pouze můj osobní postřeh. Co na závěr. Nehltejte, ale užijte si to po doušcích a nikam nepospíchejte.....
"AUDENTES FORTUNA IUVAT!"

Začátek JFO byl hodně atmosférický, později už hra ztrácela drive. Ano, je to SW, vypadá to labůžově, ale že bych si z toho sedla na zadek, to se nestalo. Vlastně se toho v té hře zas tolik neděje, celou dobu totiž strávíte nad skákáním, běháním, kličkováním mezi ruinami, řešením hádanek a následně hledáním cesty zpět k osobnímu tryskáči (což bylo na provaz). Postupně jsem si ovšem obtížnost snižovala na tu nejlehčí, jinak by PC letěl rychle oknem...tyhle jakože soulovky nejsou pro mé staré pocuchané nervy úplně nejideálnější odreagování po práci :D
Souboji se tedy dalo pak krásně prošvihat, za to u ovládání jsem málem rozlomila klávesnici vejpůl. Jedno z nejhorších ovládání, co jsem snad zažila, ač nevím, zda to nebylo děláno primárně pro konzole a PC se nějak ošulil. Co se týče planet, jsou fajn, moc fajn, ale nic mě vyloženě nenutilo je dokončit na 100%. Mít totiž bandu ponč, to byl vždycky můj sen, že ano....ne. Ostatně mě doslova iritovaly opakované návraty na planety, jen proto, že některé sektory byly uzavřené a otevřely se až po získání schopností na dalších planetách. Takže ne jak Jedi, ale jak Jouda lítáte sem a tam. Největším tahounem nebyl pro mě Cal, ale BD-1, mít ho tak v životní velikosti, beru si ho na rameno i ven!

Když ošleháni severákem dostanete povel drancovat britské ostrovy, nepohrdnete a s plamenným šílenstvím v očích se vydáte vstříc pořádné pohanské sekané. K velký smůle je však tak suchá, že jí musíte neustále přelejvat medovinou, aby vám úplně nevyschlo v hrdle. Když už si jakž takž zvyknete, kocháte se alespoň úchvatnou krajinou, či nějakou dobrou ideou, kousnete rázem do šutráku, až vám nechutně zaskřípou zuby. V čem vidím největší kámen úrazu je slaboučký (skoro mám na jazyku, až prázdný) příběh a špatně vykreslené veškeré postavy. Eivor je vlastně docela fajn, ale jen docela a těch chvil, kdy jsem jí/jemu měla chuť dát kladivem po tlamě, bylo bohužel víc. Nepomohl tomu ani dabing, který z mojí Eivorky dělal nebetyčnou chlapnu. Zbytek nestojí za řeč, až tedy na charismatického Basima, kterého bylo však pomálu. Graficky se Valhalla taky moc nevytáhla. Oproti vyšperkované Odyssey žádný velký posun, naopak...až hnusně vymodelované obličeje bily doslova do očí a je vidět, že tvůrci svou pozornost obrátili jen na hlavní protagonisty a řádění v divočině. Průzkum světa byl vlastně to jediné, co mě u hry fakt přikovalo na nějakých 160 hodin a někdy jsem se vážně nemohla vynadívat a fotila jsem, jak divá. Musím taky ocenit cestovando po Asgardu, skoro avatařím Jotunheimu a člověk se doplavil na kukandu i do Kanady (well...tam jsem se těšila na nějaký překvápko, mno a kýžený wow efekt se úplně nevydařil, ale čož no)..zkrátka lokací požehnaně, jen tak jaksi napůl využity, přitom nápady skvělé.

Valhalla se inspiruje předchozími assassíny a bere si z nich třeba vylepšování osady (III.), hledání "pravdy" (II.), sběr antických masek atd. a přináší i nové mini hry, jako je orlog (na kterém jsem si vybudovala závislost :D), chlastání ze sudu, battle v poezii, stavění věžiček z kamenů (v reálu zábava, tady zlo!, který dokáže pocuchat nervy úplně bravurně a přivodí nemálo bezesných nocí) a skládání obrazců dle strejdy Brendana (hezké irské pomrknutí). Legendární zvířata už se stávají zřejmě klasikou a jejich hlavy vám budou očumovat jídelnu ve velkém domě.

Moc jsem nepochopila, že mi hra předhazovala lascivní Randvi, a to i přesto, že jsem už zadaná byla...ach tyhle romance, to UBI fakt nejde. Podruhý jsem tý lasici zrzavý řekla jo, jen abych měla od ní klid. A pozor, polygamie tu celkem frčí :D Abych si pořád jen nestěžovala....Valhalla hráče nevede za ručičku, chce po něm, aby zapojil mozkový závity a přemýšlel jak se dostat k vytouženému pokladu nebo vyřešil různé záhady a mystéria. Za to vážně velký dík, jelikož nemám ráda tupotiny. Combat systém prošel velkou proměnou, vyždímala jsem ho na max a těšila se z každého střetu, jak nenasytné děcko. Ale...už tu máme zase to ale a opět další mínusy. Dle mého skromného názoru se skill points získávají až moc rychle a nepřátelé jsou tak trubkovití, že mnohdy není problém prosvištět pevností bez sebemenších problémů. Mimochodem ovládání pohybu stále katastrofa. Chyběla mi zde i výroba, nasbírané suroviny využíváte jen na upgrade zbroje a zbraní. Když si je však dostatečně vytuníte na mýtický lvl a okořeníte runami, těžko už se hledá pořádná výzva. Templářští tuláci jsou tu snad jen do počtu, vlastně vás vůbec nepronásledují a stačí pár dobře mířených ran a jedou bradou brázdu v zemi.

Valhalla má dosti pokroucenou pátěř a také obsahuje nemálo zlostných bugů. I když vaří hodně z vody, utváření některých aliancí bylo však celkem zábavné, překvapující, někdy šokující a volby v dialozích měly svůj dopad. Jen závěrečný souboj (vlastně souboje) byl málo epický a za největší osinu v zadnici prohlašuji otce všech havranů. Přesto všechno nového assassína doporučuji a mlaskám blahem i u návratu Jespera Kyda, který spojil síly s frontmanem Wardruny, Selvikem a vytvořili tak nádherný soundtrack, na který se jen tak nezapomíná. Bravo. Jen...ale už radši nic, prostě si to užijte po svém a zapomeňte na to, že se jedná o assassína, o řád tu totiž ani moc nejde a vlastně se od něj i na plná ústa na konci distancuje.

ACU jistě trpí mnohými nedostatky, hlavu na špalek ale rozhodně pokládat nemusí. Arno je neskutečný tahoun, alespoň v mých očích a zařadil se tak mezi mé fav assassíny. Svou galantností a zároveň frackovitostí mi připomněl staré dobré časy s Eziem, což byl možná i účel. Dost se mi zamlouvalo i takové to mazání pomyslné čáry mezi dobrem a zlem. Nic totiž není absolutní, a to už načal do jisté míry AC I. a III. Naivně jsem si myslela, že by Unity mohlo tuto myšlenku víc posunout/dotáhnout a vzejde z toho nějaká dlouhodobá a plodná kooperace mezi oběma řády/světy. Toho jsme se sice nedočkali, ale tak třeba někdy v budoucnu....
Bugy mě ani žádné nepostihly, ale ovládání bylo sem tam jaksi grrrrrrrrr iritující (což ostatně u Valhally moc nevylepšili :D). Některé vedlejší postavy byly slabší, o tom žádná, třeba z Napoleona se sakra dalo vytěžit o mnoho víc, doteď mi to hlava nebere. Co se týče přístupnosti zbroje, zbraní a dovedností, tak to mi taky nebylo úplně po chuti a jsem opravdu ráda, že v tomhle stylu nepokračovali i dále. Souboje jsem si ale náležitě užívala a Paříž, páchnoucí střelným prachem, byla vážně pohlcující.

Ne. Ne fakt to není must have. Asi budu působit zatrpkle, ale čekat 9 nebo 10 let na jakože přelomovou hru, z který vyleze jedno velký WTF....? Oči bych si tehdy raděj vypíchala. Sliby, sliby a zase chyby. Sliby o unikátnosti voleb, mimiky, propracovanosti vedlejšáků i stromu dovedností atd. atd. atd. a nakonec z toho vyleze pouze slabý vývárek sci-fi žánru. Sterilní a bez nějaké echt nápaditosti, a že se s tím světem dá vyhrát! Čekala jsem prvně atmošku Blade Runnera, ale to by asi byla moc velká depka...nebo...co...? Neměla jsem chuť prozkoumávat jak celé město, tak pustiny. Poprvý! Což jsem v tomhle celkem blázen a musím mít vše do puntíku prolezlý, vycraftěný i nafocený ze všech míst a úhlů! Poprvý jsem neměla chuť dělat ani vedlejší questy, protože mě neskutečně nudily a bylo všeobecně znát, jak hra byla razantně osekána a následně sešita horkou jehlou. Těžko za to vinit jen grafiku, která, pravda, co si budem, v roce 2020 nedělá sice ostudu, ale výhra to taky není, a to jsem to drtila na ultra. Ostatně ani k vedlejším postavám mé srdíčko nepřilnulo, až jsem si říkala čím dál častěji, jestli jsem vadná já nebo CP. Klidně mě žeňte na pranýř, jak je libo. Bohužel na první pohled naleštěný svět oplývající vnitřní prázdnotou není zrovinka můj šáleček. Začátek byl ovšem vtahující, to nepopírám, než ovšem začalo naskakovat a přibývat čím dál tím víc bugů, glitchů, a to už sakra nebylo vtipný. Navigace mě sem tam naváděla jak se jí zachtělo, když mi navíc někdo zavolal (zrovinka v nevhodnou dobu!), běhalo mi přes obrazovku tolik titulků, že jsem se už pak ani nesnažila pobrat, o co jako šlo. Za to u mimiky jsem se nasmála. Často se mi stávalo, že se mnou postavy špíš telepaticky komunikovaly :D No popojedem k tý perverzácký stránce. Dvě šlapny na celý město je fakt málo, dilda nejdou využívat? (jako cože???!) a k čemu jsme si vybírali přirození, když nám ho ani nikdo nepochválí?? :D Každopádně jo, s V bych na pivo klidně zašla i s tím nevycválaným rockerem. Burn it all.

29.1. 2021 Vrátila jsem se k opáčku příhodně a náhodně přesně v den vydání, minulý prosinec a musím uznat, že jet cestu corpo dává větší smysl, na většině věcech se zapracovalo a na konci jsem byla fakt dojatá. Věřím, že si CP vyladí reputaci, tak jako No Man Sky a bude hrou, která sice fandům zpočátku zkratovala důvěru, ale tu střelu z hlavy a srdce časem už nevydolujeme. Díky, těším se a připíjím na kumby z CDPR!

Těžké, opravdu těžké zklamání. Nevěřila jsem, že by to mohl být takový propad a fail a stále jsem si udržovala chladnou hlavu. Když jsem se však konečně dostala k Andromedě, pochopila jsem. Facelift nálož by postavy potřebovaly jako sůl. Doufám, že tenhle výbuch supernovy EA pořádně vzbudí a tu zaraženou fanouškovskou špicu boty ze zadnice hned tak nevyndaj. Pět let v tý nejhlubší díře...z téhle frašky se bude Pathfinder dostávat velmi těžko. Navzdory všemu jsem přesto pro další pokračování, naivně věřím, že druhý díl Ryderovic rodinky bude stát za to. Bavily mě inovace, planety i některé charaktery. Krom toho ústřední hrdina je víc lidský. Ale jakoby tvůrcům došel po pár hodinách dech, nuda, zkratkovitost, ořezanost a nerozvinutost důležitých aspektů hry i repetetivnost. Závěr zas pořádně nakopli a nakonec mi přišlo, že byli rádi, že mají tu divokou jízdu za sebou.

Třetí díl je prazvláštní odklon od předchozích Assassínů. Nápad bych ani tak neodsoudila, jako zpracování příběhu s podivně užvatlaným a vlažnějším hrdinou. Connor není sice moc ukecaný, za to muž činu a jeho surová a neuhlazená comba jsou fakt cool. Města jsou skoro všechna jak přes kopírák...šedavá...nepřitažlivá, za to na přírodě se tvůrci vyřádili. A co si budeme povídat, pobíhat po americkým Řáholci se sekáčkem u pasu a lukem za zády je prostě slast. Uchvátaný konec byl dost přes čáru a multiplayer mě bavil spíše v Revelations, zde bylo hůře zpracované hlavní menu a graficky nic extra. Trojka mě chytila až napodruhé a i když mě něco přiotrávilo, rozhodně mě baví víc a víc. Zaslouží si proto pozornost i takto zpětně, už kvůli inovacím, kterými požehnaně oplývá.