Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Cyberpunk 2077

  • Stadia 75
Miluju technologie a prožít si příběh ve světě, kde je technologie součástí člověka je pro mě povinnost. Na Cyberpunk jsem se těšila a doufala, že už budu mít v době vydání nový herní PC i s grafikou nové generace. Ale víme, jak to v 1Q 2021 vypadá. Vzala jsem za povděk Google Stadia, se kterým jsem spokojená a za mě přišlo v pravý čas.
Ale k samotné Cyberpunk. Ze začátku jsem byla strašně zahlcená informacema: seznamování s ovládáním, tréninky boje, hackování, implantáty, zbraně, do toho pořád někdo volal, psal zprávy a k tomu přehršel dialogů. No, co si budem, vzdycky jsem vydržela tak hodinu, než jsem hru úplně vyčerpaná vypla. Postupem času se to ale začalo zlepšovat: zprávy a cally jsem ignorovala a vracela se k nim až jako k vedlejším kšeftům. A právě ty mi pomohly se do hry více vžít, craftit, vyzkoušet si hackování, střelbu, plížení, boj z blízka. Byla u mě chyba, že jsem šla tolik po hlavním příběhu, kde je přece jen těch dialogů víc.
Město je nádherné, jen po čase jsem si začala všímat, že během pár metrů potkávám 3x stejnou holčičku. Většina obyvatel si s váma nepopovídá, spousta dveří je zamčených a ani se superhacky se tam nedá dostat. Vedlejší kšefty jsou dost repetitivní. Po čase jsem se snažila je plnit s co nejméně mrtvolama, tak jsem jela po plížení, zpacifikování zezadu, hackování. Což pro mě činilo hru zase pestřejší, ale po uzavření hlavních příběhů, ani toto brzy nestačilo a já se po uzavření pěti alternativních konců rozhodla Cyberpunk nechat a posunout se dál.
Ke koncům mám taky jednu výtku. Hlavní příběh jsem dokončila 5x. Hra vás po uzavření každého vrátí zpět do bodu před rozhodovací misi, bohužel i s vývojem postavy, který se ztratí. Hlavní kšeft je neuzavřen a pořád na vás skáče, a nedá se na delší čas ztlumit. Já asi chápu proč to vývojáři takhle udělali, ale já jsem kompletovač a fakt, že mám pořád nedokonečnou hlavní linku (i kdyz jsem ji dokončila 5x), mě rozčiloval.
Postavy jsou skvělé, každá jedná mě bavila, bohužel, po tom, co uzavřete jejich příběh, vám zmizí ze života (podle vašich voleb se některé z nich objeví až na konci). Brala bych ještě nějaké vedlejší kšeftíky s oblíbenci. Oceňuji i jakýsi rozvoj v osobní rovině hlavní postavy...i když ten sex byl fakt divný :-D
Poslední moje výtka míří k balastu. Ve hře se objevuje strašně ale strašně moc zbraní a informací o nich. Ve skutečnosti mě zajímala hlavně síla a zbytek jsem ani nechápala, jaký má vliv. Používala jsem všudy všechno dokola 3-4 zbraně a zbývající rozebírala. A perky? Nepřišlo mi, že by měl na hru nějak velký vliv.
Oproti tomu možností hacků nebo cyberimplantátů podle mě zase tolik nebylo. 2-3 pro každou část těla. Jestli jich bylo možné získat někde víc, asi jsem to přehlídla.
Cyberpunk je skvělá hra, ale trpí všemi neduhami her s otevřeným světem: po uzavření hlavních i vedlejších linek, jsem jela na automat, a proto se rozhodla všechny ty opakující se minor službičky od kšeftařů a přepadení nechat být.
Můžete jít kamkoliv, ale ve skutečnosti jsou pohyb a možnosti ve měste dost omezené. Mnoho postav si nepamatuje, že jste jim pomohli a ony vám byly vděčné, a při setkání s vámi vás div jako cizince nezastřelí. Vozový park jsem úplně ignorovala řízení čehokoliv pro mě bylo utrpení. Měla jsem 5 aut a nemohla se jich zbavit ani prodejem.
Ve hře jsem strávila přes 90 hodin, užila si ji a jsem ráda, že něco takového vzniklo. Doufám, že v budoucnu se setkám s více hrami aspoň nejen na takové úrovni, ale s co nejméně neduhy send boxů.

Pro: grafika, postavy, hlavní příběh, hudba, hackování, craftění, technologie

Proti: repetitivnost, ne až tak živé město, jak se hra tváří, stále neuzavřený hlavní příběh, řízení, spousta balastu, nevyužitý vývoj postavy, nedostatek možností kyberwaru a hacků, málo dalších kšeftů s vedlejšíma postavama

+26

Gylt

  • Stadia 70
Gylt je hra, o jejíž existenci málokdo ví a hra, kterou skoro nikdo nehrál. Vyšla totiž exkluzivně pouze na platformu Stadia. Tituly od studia Tequila Works - RiME a The Invisible Hours - se mi líbily. Po Gylt jsem po očku pokukoval už od vydání a v tichosti vyčkával její příchod na PC. Jenže jsem se, na rozdíl od jiných Stadia exkluzivek, jejího vydání zde nedočkal. Pár let nazpět by moje podprůměrně rychlé připojení na její streamování jistojistě nestačilo. Situace se ovšem do jisté míry změnila, rychlost navýšila a já se rozhodl Stadii zkusit - přeci jen, měsíc předplatného na zkoušku je zdarma. Už jsem ale pozapomněl, že kromě předplatného musí hráči kupovat i samotné hry. Za plnou cenu. A jsme zpátky u toho, že Stadia nikoho nezajímá (což dokazuje i fakt, že pro Gylt coby jedinou opravdovou exkluzivitu není k dispozici žádný pořádný návod nebo přehledný a detailní walkthrough).

Ale teď už k samotné hře. Gylt je spojením akční adventury a stealth akce s hororovými prvky. Hlavní hrdinkou je holčička Sally pátrající po své zmizelé sestřenici Emily. Vlivem podivných událostí se dostává do strašidelného snového světa, který je jakýmsi podvědomým odrazem jejího rodného městečka Bethelwood. Již po několika minutách ve hře jsem se neubránil pocitu, že hraju dětskou light verzi Silent Hillu a s každou další hodinou byl tento dojem intenzivnější. Tvůrci se ale inspirací příliš netajili a narazil jsem i na pár nepřímých odkazů i narážek.

Hráč se podívá do paralelní verze Sallyiny základní školy a přilehlého okolí, kde se realita mísí s fikcí a kterou obývají podivná monstra. Pro boj s nimi lze použít po vzoru Alana Wakea baterku, ale její účinnost je omezená, stejně jako kapacita baterií. Velkou částí hry je teda nutno se proplížit. Mimo plížení čeká na hráče i sada různých jednoduchých hádanek.

Ačkoli evokuje Silent Hill, ve skutečnosti je Gylt daleko více pochopitelný a doslovný. Průběh děje a jeho pointu lze odhadnout po pár minutách hraní (už i ten název je spoiler) a nic extrémně překvapivého na hráče nečeká. Ta zamýšlená cílovka, tedy lehce odrostlejší děti, je na hře dost cítit. Ale to není nutně špatně. Dětských hororů na trhu zase tolik není a Gylt se hraje naprosto bezproblémově, baví a příjemně odsýpá.

Vizuálně i stylizací hra vypadá moc pěkně, tady si zase nelze nevzpomenout na Little Nightmares. Jediný moment, kde je znát mírně budgetový původ, jsou podivně trhané a na zbytek hry nenavazující instakilly, které může Sally ze zálohy provádět nic netušícím monstrům.

Skrze platformu Stadia běžela hra překvapivě velice slušně (přes kabel, na wi-fi naopak nehratelně). Zejména takřka neznatelný input lag (při hraní na gamepadu) jsem nečekal a musím uznale pokývat hlavou, že od OnLive ušlo streamování her slušný kus cesty. Na druhou stranu stále to má své rezervy. Pořád je to videopřenos a že je zrovna Gylt hodně tmavá hra, tak se obraz hry v černých pasážích trochu sypal - prostě jako u jakéhokoli videa s nižším bitrate. Je ale možné, že třeba na vysokorychlostní optice by tenhle problém nebyl - to nedokážu s vesnickým netem moc posoudit. Zároveň se místy hra trochu trhala a i ten občasný tearing obrazu byl docela otravný. Ruku do ohně bych za to nedal, ale pocitově jsem měl spíše pocit, že tohle trhání byl naopak problém hry samotné, než-li neduh streamu.

Stálo to tedy za to pětikilo? Inu, že jsem zvyklý za podobné tituly dávat výrazně méně, poloviční cena by hře slušela asi o něco více. Zklamaný ale taky nejsem. Gylt se příjemně hraje, umí napnout a místy i trošičku vyděsit. A být mladší a neznat o poznání propracovanější příběhy z městečka Silent Hill, budu ještě asi o fous nadšenější.

Pro: příjemná hratelnost, stylizace, pohodové hádanky, atmosféra, vhodné i pro (nebojácná) děcka

Proti: předvídatelná, na můj vkus trochu mělká a navíc neoriginální zápletka; strohý konec

+16