První díl Poldy se mi podařilo poprvé dohrát až na Vánoce 2024. Na rozdíl od dvojky jsem ho kdysi alespoň hrál, takže v roce 2026 jsem si Poldu 2 zahrál i dohrál poprvé. Pěkné adventurní resty. Dvojka se mi líbila o něco více. Díky remástru vypadá dost slušně, ale i původní verze se mi stylizací líbí více než první díl, který mi přišel ještě hodně devadesátkový.

Polda je samozřejmě nejvíc o humoru, takže jak to bývá, kadence vtípků, parodií a čehokoliv dalšího je velmi vysoká. Což také znamená, že ne vše člověku přijde vtipné. Trošku výhra u mne hlavně bylo, že mi téměř nic nepřišlo trapné. Naopak jsem se párkrát i zasmál, vícekrát než u jedničky. Výhoda jsou mé prošedivělé vlasy, čili pamatuji období, kdy Polda vyšel, takže některé dobové vtípky, reálie, narážky nebo osoby mi přišly známé až nostalgicky.

Jako adventura je Polda 2 směšně jednoduchý. Tady se člověk fakt nezapotí, inventář není přeplněný, takže i bez nápovědy stačí zkusit vše na vše a krásně to vyjde. S nápovědou už úplná pohoda. Přesto je to takové příjemné a oddechové adventuření, hra mi dobře odsýpala a dobře se mi i hrála. Nová příběhová kapitola vydaná v roce 2024 také nebyla špatná, je to zhruba hodinka hry navíc s pár fajn nápady. Plus dobře doplňuje příběh.

Dabing je samozřejmě výborný, profesionální, a to říkám jako člověk, který má se Sobotou rád tak dva filmy a jeden seriál. A také je fér říct, že tohle je typická česká hra pro Čechy, zahraniční konkurence byla tehdy na míle vzdálená. Jenže Co je doma, to se počítá, Polda 2 je odpočinková adventura, kterou jsem si docela užil, jakkoliv to není dokonalá hra.