Většina legendárních her získala svůj status díky hratelnosti, která je nadčasová nebo alespoň byla výjimečná ve své době. Dragon's Lair je ale úplně jiný případ. Jde totiž v podstatě o interaktivní pohádku ve stylu Disneyho, která už v roce 1983 vypadala naprosto skvěle a to díky technologii laserdisku. Hra tak na automatu vypadala lépe než pohádky na videokazetách a navíc nabízela interaktivní zážitek. I samotná kvalita animace je vysoká díky Donu Bluthemovi, který dříve v Disney pracoval. Bohužel, i navzdory své unikátnosti, hra způsobovala kontroverze už ve své době a dnes je to ještě horší.
Prvním problémem je herní doba. Při úspěšném průchodu nejde ani o dvacet minut. Samozřejmě, naučit se něco takového trvá, takže hře pár hodin dáte, ale stejně je to dost málo. Obzvláště na titul u kterého je hlavní příběh. Druhým problémem je kombinace hratelnosti a obtížnosti / ceny. Celá hra je jen sekvence včasného mačkání směrových tlačítek a útoku. Nevím zda jde o první QTE, ale rozhodně první takto masivní. Celá hra opravdu spočívá jen v tomto. Sice ovlivníte nejen přežití, ale občas i cestu hlavního hrdiny, přesto to bylo málo už tenkrát. Náročnost načasování je navíc dost vysoká a průchod hrou tak není vůbec jednoduchý. Na první pokus rovnou zapomeňte, chce to spoustu memorování. Životy jsou hned pryč a další kredit na cestě. Což je opět problém, protože jeden kredit stojí vhození dvou mincí!!!
Dnes naštěstí existuje lepší způsob jak si hru užít. Tehdejší verze pro jiné platformy byly natolik kompromisní, že ani nestojí za řeč. Ale pro moderní platformy je k dispozici vylepšená verze a to po všech stránkách. Od prvního spuštění potěší vyšší rozlišení, možnost nastavení více životů, arcade nebo home režim a obtížnost, která ovlivní čas na stisk tlačítka. Hra se rozhodně nestane snadnou, ale kredity už nejsou problém. Ve výchozím nastavení je navíc zapnut pomocník jasně ukazující co je třeba stisknout, takže už není nutné spoléhat na nejasné náznaky samotné hry. Bonusy v podobě rozhovorů a krátkého představení vzniku kresby velmi oceňuji. Hra ani v této podobě není nijak extra dobrá, ale už rozhodně stojí za vyzkoušení. Přesto bych hraní doporučil jen zájemcům o herní historii a fanouškům animace.
Prvním problémem je herní doba. Při úspěšném průchodu nejde ani o dvacet minut. Samozřejmě, naučit se něco takového trvá, takže hře pár hodin dáte, ale stejně je to dost málo. Obzvláště na titul u kterého je hlavní příběh. Druhým problémem je kombinace hratelnosti a obtížnosti / ceny. Celá hra je jen sekvence včasného mačkání směrových tlačítek a útoku. Nevím zda jde o první QTE, ale rozhodně první takto masivní. Celá hra opravdu spočívá jen v tomto. Sice ovlivníte nejen přežití, ale občas i cestu hlavního hrdiny, přesto to bylo málo už tenkrát. Náročnost načasování je navíc dost vysoká a průchod hrou tak není vůbec jednoduchý. Na první pokus rovnou zapomeňte, chce to spoustu memorování. Životy jsou hned pryč a další kredit na cestě. Což je opět problém, protože jeden kredit stojí vhození dvou mincí!!!
Dnes naštěstí existuje lepší způsob jak si hru užít. Tehdejší verze pro jiné platformy byly natolik kompromisní, že ani nestojí za řeč. Ale pro moderní platformy je k dispozici vylepšená verze a to po všech stránkách. Od prvního spuštění potěší vyšší rozlišení, možnost nastavení více životů, arcade nebo home režim a obtížnost, která ovlivní čas na stisk tlačítka. Hra se rozhodně nestane snadnou, ale kredity už nejsou problém. Ve výchozím nastavení je navíc zapnut pomocník jasně ukazující co je třeba stisknout, takže už není nutné spoléhat na nejasné náznaky samotné hry. Bonusy v podobě rozhovorů a krátkého představení vzniku kresby velmi oceňuji. Hra ani v této podobě není nijak extra dobrá, ale už rozhodně stojí za vyzkoušení. Přesto bych hraní doporučil jen zájemcům o herní historii a fanouškům animace.
