Pokud by se mě někdo v roce 2010 zeptal, jaké hry bych si chtěl vzít do protiatomového krytu, ve kterém následně strávím zbytek života, určitě bych zmínil Baldurs Gate, Deus Ex a Fallout. Kdyby mi následně dotyčný oznámil, že do této kategorie budu časem řadit i druhý Starcraft, myslel bych si, že to krapet přehnal se stimpacky. Přesto je tomu tak. Život je plný překvapení.
Těžko říct, čím mě Starcraft II kdysi tak uchvátil. Strategie nejsou můj nejoblíbenější žánr a první díl jsem poctivě dohrál relativně nedávno a na jeho datadisk jsem už nikdy nenašel odvahu. Asi to bylo westernovou atmosférou, drsným a sympatickým hlavním hrdinou a koneckonců i tím, že se tu člověk může na poměry strategií docela dost vyřádit i mimo mise.
Prokecávat lidi v různých částech lodi. Koukat na zprávy. Hrát arkádovku na hracím automatu. Vylepšovat jednotky jednak za peníze a jednak pomocí nasbíraných vzorků cizích ras. Najímat žoldáky. Poslouchat v baru jukebox.
Pořadí misí není pevně dané a každá vám zpřístupní novou jednotku. Na rozdíl od jiných her jsou mise navržené tak, že se vám nová jednotka bude setsakra hodit. Variabilita misí je další klad druhého Starcraftu. Takových těch klasických „postav chumel a pošli to na nepřítele“ tu je jen několik. Zbytek misí obsahuje nějakou speciální vychytávku - mezi mé oblíbené patří opatrná těžba na lávové planetě nebo závod s žoldáky o to, kdo jako první natěží 2000 minerálů :)
Grafika je za mě prostě překrásná, všechny ty modely, rozkládající a skládající se stroje (Viking a Siege Tank ve skladišti!), radost na to pohledět i dnes.
Hrál jsem většinou na normální obtížnost a bylo to dost o pohodě. Zkoušel jsem i těžkou a docela to šlo, ale když mně se u této hry tak krásně relaxuje, že mi přišlo škoda míchat ji s adrenalinem…
Pravda, příběh už nám vykazuje náznaky debility (aneb když nevíš jak dál, hoď tam mýtus o věčném návratu), ale v této první části to ještě není tolik znát (koukám na tebe, Heart of the Swarm a hlavně Legacy of the Void!)
Zkrátka je toto pro mě hra, kterou si užiju pravidelně, nepřestává mě bavit a je to taková příjemná oddechovka (na normal).
Herní výzva 2026 - Opomenutá kvalita (SC)
Těžko říct, čím mě Starcraft II kdysi tak uchvátil. Strategie nejsou můj nejoblíbenější žánr a první díl jsem poctivě dohrál relativně nedávno a na jeho datadisk jsem už nikdy nenašel odvahu. Asi to bylo westernovou atmosférou, drsným a sympatickým hlavním hrdinou a koneckonců i tím, že se tu člověk může na poměry strategií docela dost vyřádit i mimo mise.
Prokecávat lidi v různých částech lodi. Koukat na zprávy. Hrát arkádovku na hracím automatu. Vylepšovat jednotky jednak za peníze a jednak pomocí nasbíraných vzorků cizích ras. Najímat žoldáky. Poslouchat v baru jukebox.
Pořadí misí není pevně dané a každá vám zpřístupní novou jednotku. Na rozdíl od jiných her jsou mise navržené tak, že se vám nová jednotka bude setsakra hodit. Variabilita misí je další klad druhého Starcraftu. Takových těch klasických „postav chumel a pošli to na nepřítele“ tu je jen několik. Zbytek misí obsahuje nějakou speciální vychytávku - mezi mé oblíbené patří opatrná těžba na lávové planetě nebo závod s žoldáky o to, kdo jako první natěží 2000 minerálů :)
Grafika je za mě prostě překrásná, všechny ty modely, rozkládající a skládající se stroje (Viking a Siege Tank ve skladišti!), radost na to pohledět i dnes.
Hrál jsem většinou na normální obtížnost a bylo to dost o pohodě. Zkoušel jsem i těžkou a docela to šlo, ale když mně se u této hry tak krásně relaxuje, že mi přišlo škoda míchat ji s adrenalinem…
Pravda, příběh už nám vykazuje náznaky debility (aneb když nevíš jak dál, hoď tam mýtus o věčném návratu), ale v této první části to ještě není tolik znát (koukám na tebe, Heart of the Swarm a hlavně Legacy of the Void!)
Zkrátka je toto pro mě hra, kterou si užiju pravidelně, nepřestává mě bavit a je to taková příjemná oddechovka (na normal).
Herní výzva 2026 - Opomenutá kvalita (SC)
Pro: Grafika, možnosti vylepšování jednotek, filmečky, sympatický hlavní hrdina, nepovinné úkoly