Pokud jste nikdy neslyšeli o RPG West of Loathing, minula vás tak jedna z nejvtipnějších her posledních let. Na první pohled svérázně působící z boku viděné tahové RPG, kde však až na nezvyklý grafický styl najdete vše, co byste v takovém RPG očekávali. Za fasádou extrémně jednoduché, až dětské, černobílé grafické stylizace se stickman postavami, se skrývá plnokrevné RPG plné zajímavých postav a questů s řadou možností jejich řešení, s propracovaným soubojovým a RPG systémem a především vyznačující se všudypřítomným, velmi milým a duchaplným humorem. Proto jsem okamžitě po vydání s nadšením sáhl po jeho volném pokračování Shadows Over Loathing, které divoký Západ vyměňuje za lovecraftovskou tématiku.
Celá taškařice začíná výběrem vašeho povolání. Tradiční RPG svatou trojici ve složení bojovník, mág a zloděj nahrazují steroidy nadopovaný Pig Skinner, mocí laktózy vládnoucí Cheese Wizard a svobodomyslný Jazz Agent. Osobně jsem v settingu inspirovaném Amerikou 20. let nemohl odolat cestě jazzového agenta a likvidovat nepřátele saxofonovými debuffy, buffovat přátele sólem na bubny a léčit hraním na flétnu… to vše samozřejmě do rytmu in-game soundtracku. A u výběru povolání to samozřejmě nekončí. Humoru se ve Shadows Over Loathing nedá uniknout, jak v dialozích, tak v popisech předmětů, tak i dokonce v menu nastavení, ale i přesto nezačne humor po celou dobu hraní nikdy být otravný a úsměv na tváři dokáže vykouzlit i v cílové rovince, ať už jde o různé slovní hříčky, vizuální vtípky či situace jak vystřižené z grotesky.
Ačkoliv hlavní zápletka, točící se okolo pátrání po vašem strýčkovi a postupné odhalování vládní konspirace, rozhodně není špatná, naprostá většina zhruba dvacetihodinové herní doby spočívá v sledování vedlejších příběhových linií, kde leží ta pravá síla hry. Shadows Over Loathing nabízí celou řadu zapamatovatelných situací a úkolů, ať už komediálního nebo spíše vážnějšího rázu. V paměti mi nejvíc utkvěla například snaha o záchranu obyvatel historické vesničky před magickou katastrofou ve dvou časových rovinách, znepokojující epizoda ve vězeňské kapesní dimenzi v podobě labyrintu z kukuřice, či vyšetřování domnělé vraždy v hotelu pro podomní obchodníky. Stejně tak bych ale mohl zmínit vedlejší linku s budováním bezdomoveckého království, snahu dostat se z nekonečné časové smyčky či excelentní snové pasáže, v nichž se snažíte očistit magické předměty od kleteb. Je toho zkrátka příliš mnoho na to, abych mohl vše zmínit, a některá překvapení rozhodně zkazit nechci.
Pokud máte načtenou tvorbu H. P. Lovecrafta, budete v světě Shadows Over Loathing jako doma. Na rozdíl od Lovecraftových děl se sice Loathing nebere příliš vážně, ale ze hry je poznat, že autoři jsou jeho velcí fanoušci a skládají mu obrovský hold. To pak kombinují s absurdními proprietami světa Loathing, jako místní platidlo v podobě kusů masa či místní ekvivalent první světové války, Cola Wars, kde se proti sobě postavily armády sil červené a modré coly. A světě div se, i takovýto nesourodý mix skvěle funguje. Na tom lví podíl samozřejmě má scenáristický talent autorů, kde scénář vhodnou mírou kombinuje inteligentní humor s vážnějšími a hororovými pasážemi. Svůj komediální talent tvůrci prokázali dostatečně již v minulých hrách ze světa Loathing, avšak zvolená tématika Shadows Over Loathing je přece jen vážnější. Ani při popisech kosmických hororů se však scénáristé nemají za co stydět a skrz text dokáží, když to je potřeba, vytvořit tu správnou tísnivou atmosféru.
Boje pak následují zcela standardní šablonu klasických JRPG, kde proti sobě na jedné obrazovce stojí vaše družina a skupina nepřátel, která se po tazích střídá v akcích. Na rovinu, ačkoliv souboje nejsou mechanicky špatné a v rámci herních kapitol nabídnou i slušnou variabilitu nepřátel, o žádnou hitparádu se taky nejedná. Po prvních pár hodinách svými statistikami, schopnostmi a vybavením dalece přesáhnete veškeré nepřátelské síly a jedinou výzvu může představovat jen nepovinný superboss, na kterého musíte přece jenom zvolit určitou taktiku. Vzhledem k tomu, že většina questů má alternativní, nebojové řešení, vás hra nezavalí nějakým zvláštním přehršle soubojů a jednoduchý soubojový systém tak nemá příležitost začít frustrovat.
Podobně jako nemá smysl snažit se prolomit zeď hlavou, nemá smysl ani snažit se dohrát hru jen s použitím hrubé síly. Jednotlivé questy mají v naprosté většině více řešení, kde přijdou na řadu jak oblíbené skillchecky, dialogové a morální volby, tak, pokud nic jiného nezbude, i souboje. A právě nalézat často velmi zapeklité způsoby, jak souboje obejít, je na místním questování často to nejzábavnější. Hrou je dokonce možné kompletně projít i jako pacifista, za což jste náležitě odměněni achievementem. V rámci osvědčené tradice počítačových her sice i pacifistický průchod Shadows Over Loathing často znamená, že násilí se odehraje jen formou skillchecku či správné dialogové volby, ale i tak se snaha autorů připravit alternativní řešení, kde to jen jde, rozhodně cení.
Pochválit si zaslouží i grafická stránka. I když se mnozí z vás určitě chytají za hlavu, jednoduchý vizuální styl neznamená vizuální styl odfláknutý. Černobílé, ručně kreslené prostředí k sérii Loathing neodmyslitelně patří a Shadows Over Loathing je v tomto ohledu prozatímním vrcholem série. Kresby jsou čisté a detailní a ač se to ze screenshotů nemusí zdát, v pohybu hra díky různým efektům a animacím vypadá překvapivě živě. Podobně kvalitní je i soundtrack, který skvěle dokresluje atmosféru ať už strašidelných momentů, kde hudba zpomalí a zvážní, či v klidnějších lokacích jako například v táboru bezdomovců, kde vyhrává veselý jazz.
Shadows Over Loathing se vydařil minimálně stejně jako jeho westernový předchůdce a pokud se u her rádi zasmějete, je to pro vás jasná volba. I kdybych však nebral v potaz humor, je Shadows Over Loathing velmi solidní příběhově zaměřené RPG, které i přes jednodušší soubojový systém nabízí celou řadu originálních questů a velkou variabilitu při jejich řešení.
Celá taškařice začíná výběrem vašeho povolání. Tradiční RPG svatou trojici ve složení bojovník, mág a zloděj nahrazují steroidy nadopovaný Pig Skinner, mocí laktózy vládnoucí Cheese Wizard a svobodomyslný Jazz Agent. Osobně jsem v settingu inspirovaném Amerikou 20. let nemohl odolat cestě jazzového agenta a likvidovat nepřátele saxofonovými debuffy, buffovat přátele sólem na bubny a léčit hraním na flétnu… to vše samozřejmě do rytmu in-game soundtracku. A u výběru povolání to samozřejmě nekončí. Humoru se ve Shadows Over Loathing nedá uniknout, jak v dialozích, tak v popisech předmětů, tak i dokonce v menu nastavení, ale i přesto nezačne humor po celou dobu hraní nikdy být otravný a úsměv na tváři dokáže vykouzlit i v cílové rovince, ať už jde o různé slovní hříčky, vizuální vtípky či situace jak vystřižené z grotesky.
Ačkoliv hlavní zápletka, točící se okolo pátrání po vašem strýčkovi a postupné odhalování vládní konspirace, rozhodně není špatná, naprostá většina zhruba dvacetihodinové herní doby spočívá v sledování vedlejších příběhových linií, kde leží ta pravá síla hry. Shadows Over Loathing nabízí celou řadu zapamatovatelných situací a úkolů, ať už komediálního nebo spíše vážnějšího rázu. V paměti mi nejvíc utkvěla například snaha o záchranu obyvatel historické vesničky před magickou katastrofou ve dvou časových rovinách, znepokojující epizoda ve vězeňské kapesní dimenzi v podobě labyrintu z kukuřice, či vyšetřování domnělé vraždy v hotelu pro podomní obchodníky. Stejně tak bych ale mohl zmínit vedlejší linku s budováním bezdomoveckého království, snahu dostat se z nekonečné časové smyčky či excelentní snové pasáže, v nichž se snažíte očistit magické předměty od kleteb. Je toho zkrátka příliš mnoho na to, abych mohl vše zmínit, a některá překvapení rozhodně zkazit nechci.
Pokud máte načtenou tvorbu H. P. Lovecrafta, budete v světě Shadows Over Loathing jako doma. Na rozdíl od Lovecraftových děl se sice Loathing nebere příliš vážně, ale ze hry je poznat, že autoři jsou jeho velcí fanoušci a skládají mu obrovský hold. To pak kombinují s absurdními proprietami světa Loathing, jako místní platidlo v podobě kusů masa či místní ekvivalent první světové války, Cola Wars, kde se proti sobě postavily armády sil červené a modré coly. A světě div se, i takovýto nesourodý mix skvěle funguje. Na tom lví podíl samozřejmě má scenáristický talent autorů, kde scénář vhodnou mírou kombinuje inteligentní humor s vážnějšími a hororovými pasážemi. Svůj komediální talent tvůrci prokázali dostatečně již v minulých hrách ze světa Loathing, avšak zvolená tématika Shadows Over Loathing je přece jen vážnější. Ani při popisech kosmických hororů se však scénáristé nemají za co stydět a skrz text dokáží, když to je potřeba, vytvořit tu správnou tísnivou atmosféru.
Boje pak následují zcela standardní šablonu klasických JRPG, kde proti sobě na jedné obrazovce stojí vaše družina a skupina nepřátel, která se po tazích střídá v akcích. Na rovinu, ačkoliv souboje nejsou mechanicky špatné a v rámci herních kapitol nabídnou i slušnou variabilitu nepřátel, o žádnou hitparádu se taky nejedná. Po prvních pár hodinách svými statistikami, schopnostmi a vybavením dalece přesáhnete veškeré nepřátelské síly a jedinou výzvu může představovat jen nepovinný superboss, na kterého musíte přece jenom zvolit určitou taktiku. Vzhledem k tomu, že většina questů má alternativní, nebojové řešení, vás hra nezavalí nějakým zvláštním přehršle soubojů a jednoduchý soubojový systém tak nemá příležitost začít frustrovat.
Podobně jako nemá smysl snažit se prolomit zeď hlavou, nemá smysl ani snažit se dohrát hru jen s použitím hrubé síly. Jednotlivé questy mají v naprosté většině více řešení, kde přijdou na řadu jak oblíbené skillchecky, dialogové a morální volby, tak, pokud nic jiného nezbude, i souboje. A právě nalézat často velmi zapeklité způsoby, jak souboje obejít, je na místním questování často to nejzábavnější. Hrou je dokonce možné kompletně projít i jako pacifista, za což jste náležitě odměněni achievementem. V rámci osvědčené tradice počítačových her sice i pacifistický průchod Shadows Over Loathing často znamená, že násilí se odehraje jen formou skillchecku či správné dialogové volby, ale i tak se snaha autorů připravit alternativní řešení, kde to jen jde, rozhodně cení.
Pochválit si zaslouží i grafická stránka. I když se mnozí z vás určitě chytají za hlavu, jednoduchý vizuální styl neznamená vizuální styl odfláknutý. Černobílé, ručně kreslené prostředí k sérii Loathing neodmyslitelně patří a Shadows Over Loathing je v tomto ohledu prozatímním vrcholem série. Kresby jsou čisté a detailní a ač se to ze screenshotů nemusí zdát, v pohybu hra díky různým efektům a animacím vypadá překvapivě živě. Podobně kvalitní je i soundtrack, který skvěle dokresluje atmosféru ať už strašidelných momentů, kde hudba zpomalí a zvážní, či v klidnějších lokacích jako například v táboru bezdomovců, kde vyhrává veselý jazz.
Shadows Over Loathing se vydařil minimálně stejně jako jeho westernový předchůdce a pokud se u her rádi zasmějete, je to pro vás jasná volba. I kdybych však nebral v potaz humor, je Shadows Over Loathing velmi solidní příběhově zaměřené RPG, které i přes jednodušší soubojový systém nabízí celou řadu originálních questů a velkou variabilitu při jejich řešení.
