Je 3. května 2008, do oficiálního spuštění Databáhe her zbývá ještě víc než měsíc a Falagar se právě chystá přidat do Databáze teprve devátou hru. Bude to nějaká nová pecka, třeba Crysis, Call of Duty 4: Modern Warfare, Portal nebo The Witcher? Nikoliv. Falagar přidává DOSovou vykopávku, která právě oslavila patnácté narozeniny. Ale proč? A proč já píšu o dalších dvanáct let později svůj komentář? Na té hře asi něco bude...
The Lost Vikings je úplně první videohra, kterou jsem na vlastní oči viděl a hrál. Bylo to tehdy ve škole mnohem zábavnější než grafický editor ZEBRA. Když jsme sehnali disketu, přenesli jsme hru ke kamarádovi, kde jsme pak v hraní pokračovali na notebooku 386 s monochromatickým LCD a bez zvuku. Mezi spolužáky kolovaly kódy k pokročilým levelům a báje o jejich obtížnosti. My mezitím marně bojovali už s GR8T, nadávali si vzájemně za pokažené pokusy a nakonec bujaře slavili postup rovnou k dalšímu zákysu. Nedohráli jsme tenkrát ani druhý svět, hra u mě na dalších patnáct let zapadla a zůstal jen pocit, že „to bylo něco”.
Dohrání jsem se dočkal až s manželkou a DOSBoxem před pár lety. Kombinace nostalgických vzpomínek, nových zážitků a nestárnoucí hratelnosti fungovala báječně. Nadávali jsme si stejně jako kdysi se spolužáky. Takže mě vlastně ani nepřekvapuje, že jsme letos tak dlouho procházeli Steam knihovnu, až jsme se najednou rozhodli pro Vikingy, kteří se ještě povalovali na ploše. A bylo to ještě lepší než dřív. Podíl na tom bude mít gamepad, na který jsme si ovládání prostřednictvím AntiMicro přenastavili. Jednoduché to ale nebylo ani tak a nejedno kolo jsme opakovali tolikrát, že trojici hrdinů už došly hlášky. Ale i tohle tryhardění, kdy lze první minutu hrát už i poslepu, má něco do sebe.
Gaučový coop-faktor je velmi vysoký, i když nelze ovládat více hrdinů naráz (na PC): každý si najde svou oblíbenou pasáž a taky s radostí odhodí ovladač, když už má té oblíbené pasáže plné zuby. A pak může kibicovat a posmívat se. Zkrátka týmová práce, jak má být.
Celkově hře nemám co vytknout; takhle má vypadat správná plošinovka. Silicon & Synapse, tedy vlastně Blizzard Entertainment už tehdy jasně ukázali, co dovedou.
Herní výzva 2020: 9. Základní kameny - tentokrát tedy opravdu v každém smyslu.
The Lost Vikings je úplně první videohra, kterou jsem na vlastní oči viděl a hrál. Bylo to tehdy ve škole mnohem zábavnější než grafický editor ZEBRA. Když jsme sehnali disketu, přenesli jsme hru ke kamarádovi, kde jsme pak v hraní pokračovali na notebooku 386 s monochromatickým LCD a bez zvuku. Mezi spolužáky kolovaly kódy k pokročilým levelům a báje o jejich obtížnosti. My mezitím marně bojovali už s GR8T, nadávali si vzájemně za pokažené pokusy a nakonec bujaře slavili postup rovnou k dalšímu zákysu. Nedohráli jsme tenkrát ani druhý svět, hra u mě na dalších patnáct let zapadla a zůstal jen pocit, že „to bylo něco”.
Dohrání jsem se dočkal až s manželkou a DOSBoxem před pár lety. Kombinace nostalgických vzpomínek, nových zážitků a nestárnoucí hratelnosti fungovala báječně. Nadávali jsme si stejně jako kdysi se spolužáky. Takže mě vlastně ani nepřekvapuje, že jsme letos tak dlouho procházeli Steam knihovnu, až jsme se najednou rozhodli pro Vikingy, kteří se ještě povalovali na ploše. A bylo to ještě lepší než dřív. Podíl na tom bude mít gamepad, na který jsme si ovládání prostřednictvím AntiMicro přenastavili. Jednoduché to ale nebylo ani tak a nejedno kolo jsme opakovali tolikrát, že trojici hrdinů už došly hlášky. Ale i tohle tryhardění, kdy lze první minutu hrát už i poslepu, má něco do sebe.
Gaučový coop-faktor je velmi vysoký, i když nelze ovládat více hrdinů naráz (na PC): každý si najde svou oblíbenou pasáž a taky s radostí odhodí ovladač, když už má té oblíbené pasáže plné zuby. A pak může kibicovat a posmívat se. Zkrátka týmová práce, jak má být.
Celkově hře nemám co vytknout; takhle má vypadat správná plošinovka. Silicon & Synapse, tedy vlastně Blizzard Entertainment už tehdy jasně ukázali, co dovedou.
Herní výzva 2020: 9. Základní kameny - tentokrát tedy opravdu v každém smyslu.
