Že se DiRT Rally 2.0 zvláště povedl, bylo zřejmé už po prvních recenzích. Ohlasy samotných hráčů, které často zmiňovaly kvalitu rovnou snad i kultovnímu Richard Burns Rally, byly také všudypřítomné. Očekávání tedy byla nejvyšší možná.
Sérii Codemasters mám rád již od dob Colin McRae Rally 2.0, které bylo perfektním mixem arkádového překonávání časů erzet a do jisté míry realistické správy vozů a jejich nastavení. U dalších dílu se osvědčená formule začala mírně zadrhávat (z mého pohledu průměrné až podprůměrné pokračování 3, 2004, 2005), a vyvrcholila k proměně série na Colin McRae: DiRT. Zde můj zájem (o videoherní podobu rally) zcela opadl, a získal si pozornost až s příchodem DiRT Rally z roku 2015. Ke kterému jsem se ovšem dosat až o tři roky později. Zábavné, poměrně realistické a plné obsahu. Ale něco neurčitého tomu chybělo. Z mého pohledu jízdní model a fyzika, která nedosáhla úrovně, se kterou přišel Richard Burns Rally o mnoho let dříve.
To se změnilo s pokračováním, které dorazilo na počítače a konzole na začátku roku 2019. Tvůrci nasbírali spoustu drobností a již kvalitní DiRT Rally dokázali vylepšit prakticky ve všech směrech. Vizuálně povedené menu, zábavný (ale náročný) jízdní model, detaily na trati a tak dále. A pokud si odmyslíte DLC politiku a nepochopitelné dokupování tratí/aut, i obsahu (dnes již vyřešené Game of the Year Edition) je více než dostatek. Ačkoliv zábavný sprint do vrchu (Pikes Peak) chybí.
V základu se tedy nachází šest lokací (Španělsko, Argentina, Polsko, Nový Zéland, Austrálie, USA) a dalších sedm lze dokoupit v DLC (nebo plné verzi hry). Vozový park je v DiRT Rally 2.0 dostatečně široký, a lze si v každé kategorii nalézt své oblíbence. Osobně jsem si nejvíce oblíbil dobře ovladatelné auta Volkswagen Golf GTI 16v, Škodu Fabii a samozřejmě Mitsubishi Lancer Evolution X. Naopak udržet na úzkých tratích Argentiny a Nového Zélandu v Porsche 911 RGT nebo Ford Mustang GT4 s výkonem nad 400 koní a váhou pod 1,5 tuny byla výzva. Na druhou stranu, DiRT Rally 2.0 je o překonávání obtížnosti. Pro správný pocit z jízdy tak doporučuji vypnout HUD, zapnout reálné poškození vozu a pustit se do šampionátu (historického rally) a to v méně oblíbeném stroji. I na nízkou obtížnost (30-50/100) je otázka finiše na dobré pozici závislá na striktní absenci (větších) nehod a poškození vozidla. A to, často při délce etapy nad 14 až 16 Km, znamená plné soustředění na více jak deset minut. Právě v tyto momenty je ale DiRT Rally 2.0 nejzábavnější. Udržovat mírný náskok na zrádné trati a za silné bouře, kdy nezvládnutý nájezd do zatáčky může znamenat špatné umístění v celém šampionátu, patří k vrcholům rally. Přítomen je i rally cross, ale ten mě zcela minul a podobně jako i u jiných závodních her jsem se mu nevěnoval.
DiRT Rally 2.0 jsem hrál jak na klávesnici, tak i na volantu (starším). Zábavná je hra za použití obou ovládačů, nicméně s kvalitním volantem, spojkou a řadicí pákou by byl zážitek ještě o něco výše. Po technické stránce si nelze na nic výrazné stěžovat – grafická stránka hry je výborná (detaily kabin jsou ovšem někdy trochu nižší) a některé tratě, zvláště na Novém Zélandu, jsou až krásné. Stabilní engine také zajištuje bezproblémový chod (bez poklesu FPS), a to i na starších sestavách.
Vedle Project CARS 2 zaměřeného na okruhové ježdění je DiRT Rally 2.0 druhý ideální závodní simulátor, který je přístupný většině hráčů a zároveň není arkádou.
Po vyzkoušení V-Rally 4 a WRC 7 také zdaleka to nejlepší v oblasti rally, kde jedinou reálnou konkurencí je dnes významně zlepšené WRC 8. Jasné doporučení, a to i díky povedenému online módu (kde se mění různé denní výzvy) a rekapitulací kariéry Colina v FLAT OUT.
Sérii Codemasters mám rád již od dob Colin McRae Rally 2.0, které bylo perfektním mixem arkádového překonávání časů erzet a do jisté míry realistické správy vozů a jejich nastavení. U dalších dílu se osvědčená formule začala mírně zadrhávat (z mého pohledu průměrné až podprůměrné pokračování 3, 2004, 2005), a vyvrcholila k proměně série na Colin McRae: DiRT. Zde můj zájem (o videoherní podobu rally) zcela opadl, a získal si pozornost až s příchodem DiRT Rally z roku 2015. Ke kterému jsem se ovšem dosat až o tři roky později. Zábavné, poměrně realistické a plné obsahu. Ale něco neurčitého tomu chybělo. Z mého pohledu jízdní model a fyzika, která nedosáhla úrovně, se kterou přišel Richard Burns Rally o mnoho let dříve.
To se změnilo s pokračováním, které dorazilo na počítače a konzole na začátku roku 2019. Tvůrci nasbírali spoustu drobností a již kvalitní DiRT Rally dokázali vylepšit prakticky ve všech směrech. Vizuálně povedené menu, zábavný (ale náročný) jízdní model, detaily na trati a tak dále. A pokud si odmyslíte DLC politiku a nepochopitelné dokupování tratí/aut, i obsahu (dnes již vyřešené Game of the Year Edition) je více než dostatek. Ačkoliv zábavný sprint do vrchu (Pikes Peak) chybí.
V základu se tedy nachází šest lokací (Španělsko, Argentina, Polsko, Nový Zéland, Austrálie, USA) a dalších sedm lze dokoupit v DLC (nebo plné verzi hry). Vozový park je v DiRT Rally 2.0 dostatečně široký, a lze si v každé kategorii nalézt své oblíbence. Osobně jsem si nejvíce oblíbil dobře ovladatelné auta Volkswagen Golf GTI 16v, Škodu Fabii a samozřejmě Mitsubishi Lancer Evolution X. Naopak udržet na úzkých tratích Argentiny a Nového Zélandu v Porsche 911 RGT nebo Ford Mustang GT4 s výkonem nad 400 koní a váhou pod 1,5 tuny byla výzva. Na druhou stranu, DiRT Rally 2.0 je o překonávání obtížnosti. Pro správný pocit z jízdy tak doporučuji vypnout HUD, zapnout reálné poškození vozu a pustit se do šampionátu (historického rally) a to v méně oblíbeném stroji. I na nízkou obtížnost (30-50/100) je otázka finiše na dobré pozici závislá na striktní absenci (větších) nehod a poškození vozidla. A to, často při délce etapy nad 14 až 16 Km, znamená plné soustředění na více jak deset minut. Právě v tyto momenty je ale DiRT Rally 2.0 nejzábavnější. Udržovat mírný náskok na zrádné trati a za silné bouře, kdy nezvládnutý nájezd do zatáčky může znamenat špatné umístění v celém šampionátu, patří k vrcholům rally. Přítomen je i rally cross, ale ten mě zcela minul a podobně jako i u jiných závodních her jsem se mu nevěnoval.
DiRT Rally 2.0 jsem hrál jak na klávesnici, tak i na volantu (starším). Zábavná je hra za použití obou ovládačů, nicméně s kvalitním volantem, spojkou a řadicí pákou by byl zážitek ještě o něco výše. Po technické stránce si nelze na nic výrazné stěžovat – grafická stránka hry je výborná (detaily kabin jsou ovšem někdy trochu nižší) a některé tratě, zvláště na Novém Zélandu, jsou až krásné. Stabilní engine také zajištuje bezproblémový chod (bez poklesu FPS), a to i na starších sestavách.
Vedle Project CARS 2 zaměřeného na okruhové ježdění je DiRT Rally 2.0 druhý ideální závodní simulátor, který je přístupný většině hráčů a zároveň není arkádou.
Po vyzkoušení V-Rally 4 a WRC 7 také zdaleka to nejlepší v oblasti rally, kde jedinou reálnou konkurencí je dnes významně zlepšené WRC 8. Jasné doporučení, a to i díky povedenému online módu (kde se mění různé denní výzvy) a rekapitulací kariéry Colina v FLAT OUT.
Pro: jízdní model, grafika, zábava, obtížnost, vozový park
Proti: invazivní DLC politika, velký prostor rally crossu