Sundered má všechny předpoklady pro to být výbornou plošinovkou. Nabízí pohledný grafický styl, zajímavou tématiku a zasazení (zvláštní mix sci-fi a lovecraftovských motivů), velmi pohodlné ovládání a příjemnou hratelnost, ozvláštněnou postupným odemykáním rozmanitých upgradů, které jsou všechny smysluplné a zajímavé. Soubojový systém sice není bůhvíjak složitý, ale svoji roli splňuje a hlavně v bossfightech pořádně otestuje hráčovu zručnost, ne ale nijak frustrujícím způsobem. Základy hratelnosti jsou tedy v pořádku. Celkový zážitek bohužel sráží řada zvláštních designových rozhodnutí, které dohromady připomínají výsledek toho, jak pejsek s kočičkou pekli dort.
Autorům totiž nestačilo udělat metroidvanii a museli do ní zakomponovat trendy roguelike prvky, takže část hry je procedurálně generovaná. V praxi to vypadá tak, že mapa světa se skládá z pevně daných bodů (jako jsou zkratky, místnosti s bossy a upgrady atd.), které jsou spojeny náhodně generovanými oblastmi. Což někde pozitivně přispívá k variabilitě hry (jako v Dead Cells), v téhle implementaci ale všechny různé konfigurace místností působí tak nějak… pořád stejně (včetně rozmístění slepých uliček a pokladů) a nikdy v nich nenajdete nic zajímavého, slouží prostě jen jako překážka mezi těmi „důležitými“ místy. Výsledek je prostě tak na půli cesty mezi metroidvanií a roguelikem a působí mdle. Funkčně, ale mdle.
Pozoruhodnější než náhodné úrovně je ale systém spawnování nepřátel. Ti totiž nejsou ručně rozestavení po světě, ale hra je na vás posílá ve vlnách v náhodných intervalech. Jednou za čas se rozezní gong a hra na vás pošle obří vlnu nepřátel (ne nekonečnou, ale tak velkou, že by skoro mohla být nekonečná), nad kterými většinou nemáte reálnou šanci zvítězit a nezbývá vám nic než prostě zdrhat, než najdete bezpečnou místnost či otevřete zkratku a pak umřete. To společně s náhodnými chodbami spolehlivě odrazuje od touhy něco prozkoumávat, což podle mě jde dost tvrdě proti podstatě žánru. Proč vytvořit rozlehlý svět, který nejen nemáte důvod pečlivě projít, ale jste od toho dokonce přímo odrazováni?
Hra taky disponuje RPG systémem, který sestává z rozsáhlého stromu skillů (podobně jako třeba v Path of Exile), které kupujete za zkušenosti získané ze zabitých nepřátel, a perků, které získáváte částečně na pevně daných místech a částečně náhodně. Perky jsou celkem variabilní a jejich kombinací můžete docílit řady unikátních buildů – já například po většinu hry využíval perků, které mi posilovaly neustále regenerující štít za cenu snížení HP na minimum. Skilly jsou naproti tomu nudné a 90% z nich se skládá z vylepšení typu „+2% štítu“ nebo „+1% damage“, ale většinu hry je nemusíte příliš řešit a bude vám pohodlně stačit to, co získáte normálním hraním. Pořádně se vliv statistik projeví až ve finále hry, kde většina hráčů narazí na poměrně nepříjemnou difficulty spike, kterou budete muset zdolat zdlouhavým grindem. Což je trochu škoda, protože takhle skilly působí poněkud nevyužitě a slouží hlavně k natažení herní doby před finále.
Ale okej. Když přistoupím na podmínky hry a vtěsnám si do hlavy, že je nežádoucí uhýbat z té nejkratší cesty nebo bojovat s nepřáteli, kteří mi nebrání někam vyskočit, a místo toho to mám brát spíš jako frenetickou plošinovku, tak se vlastně docela slušně bavím. Baví mě nacházet nové perky a nové schopnosti, se kterými je platforming ještě zábavnější. Baví mě bojovat s bossy, kteří jsou někdy opravdu epičtí (až tak, že u některých kamera odzoomuje tak, že vaše postava má asi deset pixelů na výšku). Jsem zaujatý systémem příčetnosti, který přede mě pokládá celkem složitou volbu, jestli vylepším ty schopnosti, co mám, nebo jestli si radši odemknu zcela nové skilly, což překvapivě hratelnost dost ovlivňuje a dokonce si tím můžete odemknout až tři odlišné konce s unikátními bossfighty.
Bavím se, ale odnáším si celkově rozpačité dojmy. Sundered je zvláštní hra, která se snaží o neobvyklou fúzi žánrů, ale jak to u takových fúzí často bývá, jednotlivé části ne vždycky fungují dohromady. Neustále se nabízí otázka, proč si místo hry, která se neobratně snaží kombinovat žánry, prostě nezahrát pořádný roguelite či pořádnou metroidvanii. Není to ale úplně marný pokus a na hře se dá najít ledacos dobrého, chtělo by to ale pořádně vybalancovat, promyslet a rozšířit o větší množství zajímavého obsahu pro náhodný generátor. Fandím Thunder Lotus Games, aby se jim to příště povedlo!
Autorům totiž nestačilo udělat metroidvanii a museli do ní zakomponovat trendy roguelike prvky, takže část hry je procedurálně generovaná. V praxi to vypadá tak, že mapa světa se skládá z pevně daných bodů (jako jsou zkratky, místnosti s bossy a upgrady atd.), které jsou spojeny náhodně generovanými oblastmi. Což někde pozitivně přispívá k variabilitě hry (jako v Dead Cells), v téhle implementaci ale všechny různé konfigurace místností působí tak nějak… pořád stejně (včetně rozmístění slepých uliček a pokladů) a nikdy v nich nenajdete nic zajímavého, slouží prostě jen jako překážka mezi těmi „důležitými“ místy. Výsledek je prostě tak na půli cesty mezi metroidvanií a roguelikem a působí mdle. Funkčně, ale mdle.
Pozoruhodnější než náhodné úrovně je ale systém spawnování nepřátel. Ti totiž nejsou ručně rozestavení po světě, ale hra je na vás posílá ve vlnách v náhodných intervalech. Jednou za čas se rozezní gong a hra na vás pošle obří vlnu nepřátel (ne nekonečnou, ale tak velkou, že by skoro mohla být nekonečná), nad kterými většinou nemáte reálnou šanci zvítězit a nezbývá vám nic než prostě zdrhat, než najdete bezpečnou místnost či otevřete zkratku a pak umřete. To společně s náhodnými chodbami spolehlivě odrazuje od touhy něco prozkoumávat, což podle mě jde dost tvrdě proti podstatě žánru. Proč vytvořit rozlehlý svět, který nejen nemáte důvod pečlivě projít, ale jste od toho dokonce přímo odrazováni?
Hra taky disponuje RPG systémem, který sestává z rozsáhlého stromu skillů (podobně jako třeba v Path of Exile), které kupujete za zkušenosti získané ze zabitých nepřátel, a perků, které získáváte částečně na pevně daných místech a částečně náhodně. Perky jsou celkem variabilní a jejich kombinací můžete docílit řady unikátních buildů – já například po většinu hry využíval perků, které mi posilovaly neustále regenerující štít za cenu snížení HP na minimum. Skilly jsou naproti tomu nudné a 90% z nich se skládá z vylepšení typu „+2% štítu“ nebo „+1% damage“, ale většinu hry je nemusíte příliš řešit a bude vám pohodlně stačit to, co získáte normálním hraním. Pořádně se vliv statistik projeví až ve finále hry, kde většina hráčů narazí na poměrně nepříjemnou difficulty spike, kterou budete muset zdolat zdlouhavým grindem. Což je trochu škoda, protože takhle skilly působí poněkud nevyužitě a slouží hlavně k natažení herní doby před finále.
Ale okej. Když přistoupím na podmínky hry a vtěsnám si do hlavy, že je nežádoucí uhýbat z té nejkratší cesty nebo bojovat s nepřáteli, kteří mi nebrání někam vyskočit, a místo toho to mám brát spíš jako frenetickou plošinovku, tak se vlastně docela slušně bavím. Baví mě nacházet nové perky a nové schopnosti, se kterými je platforming ještě zábavnější. Baví mě bojovat s bossy, kteří jsou někdy opravdu epičtí (až tak, že u některých kamera odzoomuje tak, že vaše postava má asi deset pixelů na výšku). Jsem zaujatý systémem příčetnosti, který přede mě pokládá celkem složitou volbu, jestli vylepším ty schopnosti, co mám, nebo jestli si radši odemknu zcela nové skilly, což překvapivě hratelnost dost ovlivňuje a dokonce si tím můžete odemknout až tři odlišné konce s unikátními bossfighty.
Bavím se, ale odnáším si celkově rozpačité dojmy. Sundered je zvláštní hra, která se snaží o neobvyklou fúzi žánrů, ale jak to u takových fúzí často bývá, jednotlivé části ne vždycky fungují dohromady. Neustále se nabízí otázka, proč si místo hry, která se neobratně snaží kombinovat žánry, prostě nezahrát pořádný roguelite či pořádnou metroidvanii. Není to ale úplně marný pokus a na hře se dá najít ledacos dobrého, chtělo by to ale pořádně vybalancovat, promyslet a rozšířit o větší množství zajímavého obsahu pro náhodný generátor. Fandím Thunder Lotus Games, aby se jim to příště povedlo!
