Musím se hned na začátku přiznat, že tyto bojové hry mám velice rád, ale ve většině z nich jsem dostával nakládačku. Nic méně zde se to nekonalo a hru jsem bez nějakých velikých komplikací projel od začátku do konce. K tomu jsem si střihl i DLC DmC: Devil May Cry - Vergil's Downfall.

Hra mě ihned chytla a už mě víceméně nepustila, dokud jsem ji nedohrál. Příběh byl vcelku zajímavý a stále mě nutil poznávat jeho další části a skládat příběhové dílky dohromady. Dojem může trochu pokazit tabulka, ve které si přečtete počet misí, které chybí k dohrání hry, a tím pádem trochu odpadá napínavost příběhu, který ke konci začne ztrácet dech.

Nejvíce jsem se na hře obával soubojů, protože kvůli nim jsem většinu bojových her nedohrál. Bylo to z prostého důvodu, protože na každé monstrum jsem se musel naučit nějaké kombo a na to jsem prostě neměl náladu. Zde to nebylo tak hrozné a nepřátelé se vždy dali nějak umlátit a těch několik základních (trochu i pokročilých) komb mi prostě k dohrání hry bohatě stačilo.

Zbraně ve hře byly dobře vymyšleny a nejvíce mi asi sedla sekera. Byla silná a účinná, i když byla trochu pomalejší, využíval jsem ji velice často. Napříč tomu kosa mě příliš nezaujala a byla takovým slabším článkem. Palné zbraně jsem využíval pouze v případě nutnosti nebo na určité typy nepřátel, jak bylo zapotřebí.

Souboje s bossy mě velice bavily a nebyly to takové ty souboje, kde jsem chytal rage a nevypínal kvůli nim hru. Byly vcelku jednoduché a já si je prostě a jednoduše užíval. Párkrát dokázali i potrápit, ale nebylo to nic, co by mi hru znechutilo.

Do hry jsem vstoupil nepolíbený sérií Devil May Cry a tak jsem neměl žádně předsudky. Možná i díky tomu jsem si hru více užil, protože jsem nekoukal na to jestli to nějak souvisí s předchozími (budoucími) díly.