Herní výzva 2018 #3
Abych nezačal hned hejtem, tak pochválím práci grafiků, kteří si se Seasons After Fall fakt vyhráli. To je zřejmé už ze screenů, které nalákaly i mě. A v tom hra určitě určitě nezklamala – každá lokace vypadá skvěle ve všech čtyřech ročních obdobích, všechny jsou krásně detailní, plus hudba je taky pěkná – radost pohledět a poslechnout. Docela příjemný je i příběh, který je sice taková jednoduchá pohádka, ale je namluvený dvěma kvalitními vypravěči a pro účely hry to určitě stačí. A dál...
Technicky se jedná o plošinovku, spíš bych ji ale nazval 2D walking simulátorem, protože v ní neexistuje jediná část, kde by nějak záleželo na vaší hráčské zručnosti. Nemůžete umřít, nic není na čas a když spadnete z plošinky, ztratíte akorát pár vteřin progresu. K tomu je ovládání nerezponzivní a lišák se občas pohybuje dost toporně.
Puzzly jsou podobně jednoduché a všechny jsou jen o tom přepnout na správné roční období, které aktivuje objekt, co vám umožní cestu dál – ať už je ten objekt gejzír, co je třeba zmrazit, poupě, co je potřeba rozkvést nebo list, který je potřeba zvednout větrem. Až na jeden na úplném konci, kde je třeba vytvářet obrazce z elektřiny, ten byl nejzajímavější z celé hry.
A tahle vražedná kombinace jednoduchých puzzlů a jednoduchého platformování společně s nutností projít každou část hry třikrát (s obměnami) a absencí mapy dělá dohromady velmi, velmi stereotypní hru, která po prvotním wow efektu nemá co nabídnout. Smysl ji hrát bych viděl, pokud hledáte vysloveně chill meditační zážitek a okouzlil vás grafický styl, případně by se mohla zalíbit mladším hráčům.
Podobné pocity jsem měl i z prvotiny studia Swing Swing Submarine jménem Blocks That Matter, která mě unudila podobným způsobem. Tu jsem ale nedohrál a bez Výzvy bych asi nedohrál ani Seasons After Fall. Asi prostě nejsem cílovka, co naplat.
Abych nezačal hned hejtem, tak pochválím práci grafiků, kteří si se Seasons After Fall fakt vyhráli. To je zřejmé už ze screenů, které nalákaly i mě. A v tom hra určitě určitě nezklamala – každá lokace vypadá skvěle ve všech čtyřech ročních obdobích, všechny jsou krásně detailní, plus hudba je taky pěkná – radost pohledět a poslechnout. Docela příjemný je i příběh, který je sice taková jednoduchá pohádka, ale je namluvený dvěma kvalitními vypravěči a pro účely hry to určitě stačí. A dál...
Technicky se jedná o plošinovku, spíš bych ji ale nazval 2D walking simulátorem, protože v ní neexistuje jediná část, kde by nějak záleželo na vaší hráčské zručnosti. Nemůžete umřít, nic není na čas a když spadnete z plošinky, ztratíte akorát pár vteřin progresu. K tomu je ovládání nerezponzivní a lišák se občas pohybuje dost toporně.
Puzzly jsou podobně jednoduché a všechny jsou jen o tom přepnout na správné roční období, které aktivuje objekt, co vám umožní cestu dál – ať už je ten objekt gejzír, co je třeba zmrazit, poupě, co je potřeba rozkvést nebo list, který je potřeba zvednout větrem. Až na jeden na úplném konci, kde je třeba vytvářet obrazce z elektřiny, ten byl nejzajímavější z celé hry.
A tahle vražedná kombinace jednoduchých puzzlů a jednoduchého platformování společně s nutností projít každou část hry třikrát (s obměnami) a absencí mapy dělá dohromady velmi, velmi stereotypní hru, která po prvotním wow efektu nemá co nabídnout. Smysl ji hrát bych viděl, pokud hledáte vysloveně chill meditační zážitek a okouzlil vás grafický styl, případně by se mohla zalíbit mladším hráčům.
Podobné pocity jsem měl i z prvotiny studia Swing Swing Submarine jménem Blocks That Matter, která mě unudila podobným způsobem. Tu jsem ale nedohrál a bez Výzvy bych asi nedohrál ani Seasons After Fall. Asi prostě nejsem cílovka, co naplat.
