Herní výzva 2017 #1
Momodora: RutM je až učebnicovým příkladem dobře navržené metroidvanie. Obsahuje skoro všechno, co by taková správná metroidvania měla mít, a v přesně dávkovaném množství.
Svět tvořený zajímavými a rozmanitými lokacemi, které jsou promakané nejen vizuálně, ale i po stránce level designu. Je tak akorát velký a nedochází k zbytečnému backtrackingu i díky množství různých odemykatelných zkratek a alternativních cest.
Obtížnost, která je tak akorát. Někdy dokáže zatopit, ale nejedná se o nic nezvladatelného. O to je větší radost, když se obtížného bosse nakonec povede skolit nebo úleva, když polomrtví najdete checkpoint. Ačkoliv obtížnostní křivka by se určitě dala trochu vyladit - začátek mohl být jednodušší a konec naopak těžší.
Bezproblémové ovládání umožňující v obtížnějších částech hry precizního manévrování. Nikdy s ním nebojujete, naopak dělá přesně to, co po něm chcete, tudíž je každá smrt vaše vina. Jak by to mělo být.
Tempo hry na jedničku s vyváženým poměrem prozkoumávání, boje a bossfightů. S projitím mapy na 100%, nalezením všech health upgradů a broučků, poražením nepovinného bosse a jedním speciálním achievementem to vyšlo na necelých šest hodin. To ale určitě neberte jako výtku, v tomhle žánru je kratší délka celkem standart a každá metroidvania holt nemůže být Hollow Knight.
Vydařený soundtrack a grafický styl, trochu připomínající legendární Cave Story, dohromady zdařile budující atmosféru.
Co se Momodoře dá vytknout? Tak v první řadě příběh, o kterém se dá říct asi jen to, že tam je. V druhé řadě zvláštní rozhodnutí, že část upgradů dostanete, jen když porazíte určité bosse bez zranění. Což jsem samozřejmě zjistil až po dohrání, jelikož jsem se divil, že jsem jich našel tak málo a podíval se na fóra, co jsem udělal špatně. Pak asi absence klasických secretů, jak je známe z jiných metroidvanií - všechny "skryté" místnosti jsou jasně viditelné na mapě a po chvíli hledání je musí najít každý. A zbytek by už bylo jen hnidopíchání.
To všechno ale jsou jen malichernosti. V jádru je to setsakra dobrá metroidvania, která moc dobře ví, čeho chce docílit a to se jí daří na jedničku. Pokud o tenhle žánr máte aspoň trochu zájem, nedá se Momodora nedoporučit.
Momodora: RutM je až učebnicovým příkladem dobře navržené metroidvanie. Obsahuje skoro všechno, co by taková správná metroidvania měla mít, a v přesně dávkovaném množství.
Svět tvořený zajímavými a rozmanitými lokacemi, které jsou promakané nejen vizuálně, ale i po stránce level designu. Je tak akorát velký a nedochází k zbytečnému backtrackingu i díky množství různých odemykatelných zkratek a alternativních cest.
Obtížnost, která je tak akorát. Někdy dokáže zatopit, ale nejedná se o nic nezvladatelného. O to je větší radost, když se obtížného bosse nakonec povede skolit nebo úleva, když polomrtví najdete checkpoint. Ačkoliv obtížnostní křivka by se určitě dala trochu vyladit - začátek mohl být jednodušší a konec naopak těžší.
Bezproblémové ovládání umožňující v obtížnějších částech hry precizního manévrování. Nikdy s ním nebojujete, naopak dělá přesně to, co po něm chcete, tudíž je každá smrt vaše vina. Jak by to mělo být.
Tempo hry na jedničku s vyváženým poměrem prozkoumávání, boje a bossfightů. S projitím mapy na 100%, nalezením všech health upgradů a broučků, poražením nepovinného bosse a jedním speciálním achievementem to vyšlo na necelých šest hodin. To ale určitě neberte jako výtku, v tomhle žánru je kratší délka celkem standart a každá metroidvania holt nemůže být Hollow Knight.
Vydařený soundtrack a grafický styl, trochu připomínající legendární Cave Story, dohromady zdařile budující atmosféru.
Co se Momodoře dá vytknout? Tak v první řadě příběh, o kterém se dá říct asi jen to, že tam je. V druhé řadě zvláštní rozhodnutí, že část upgradů dostanete, jen když porazíte určité bosse bez zranění. Což jsem samozřejmě zjistil až po dohrání, jelikož jsem se divil, že jsem jich našel tak málo a podíval se na fóra, co jsem udělal špatně. Pak asi absence klasických secretů, jak je známe z jiných metroidvanií - všechny "skryté" místnosti jsou jasně viditelné na mapě a po chvíli hledání je musí najít každý. A zbytek by už bylo jen hnidopíchání.
To všechno ale jsou jen malichernosti. V jádru je to setsakra dobrá metroidvania, která moc dobře ví, čeho chce docílit a to se jí daří na jedničku. Pokud o tenhle žánr máte aspoň trochu zájem, nedá se Momodora nedoporučit.
