Na první pohled vypadá Teslagrad jako fajn hra. Steampunkový svět inspirovaný Ruskem 19. století, ve kterém se odehrává, je pro hry dost netypický a hra graficky vypadá vážně pěkně. Puzzly využívající elektřinu a magnetismus jsou zajímavé. Ovládání sice není to nejpřesnější, které jste u plošinovky kdy viděli, ale puzzly naštěstí velkou přesnost nevyžadují, takže to není velká tragédie. Pokud by takhle vypadala celá hra, tak určitě jdu s hodnocením výš, ale vystřízlivění bohužel přijde poměrně brzo, a to u prvního bossfightu, kde se z logické plošinovky stane Super Meat Boy. První ještě nebyl tak těžký, ale je relativně dlouhý, jediná chyba znamená vaši smrt a boss má útoky, které nemůžete očekávat, takže souboj pořád dokola opakujete, dokud se ho celý nenaučíte nazpaměť a neuděláte v něm žádnou chybu, což se s každým bossem čím dál víc stupňuje. Se zbytkem hry souboje s bossy ostře kontrastují a pokud někdo čeká, že Teslagrad je pomalá logická hra, bude velmi nepříjemně překvapený.

Tohle se opakuje víceméně celou hru: děláte puzzly, narazíte na bosse, se skřípáním zubů bojujete do zblbnutí s bossem a dostanete předmět, který vám dá novou schopnost, se kterou můžete dělat puzzly v jiné části věže. Po třetím bossovi si ale asi autoři řekli, že hra je moc jednoduchá a předhodí vám ty nejhorší a nejvíc frustrující puzzly z celé hry, abyste si pořádně vychutnali, jak neobratně se to vlastně ovládá a ztratili i ty poslední zbytky dobré vůle, kterou jste ke hře měli. Vrcholem všeho bylo, když vás hra po čtvrtém bossfightu hodí na začátek věže a řekne vám, že jelikož má v značkách na Steamu napsáno metroidvania, nějak vás teda musí donutit k backtrackování, takže máte projít celou mapu znova - tentokrát ale nezapomeňte posbírat nepovinné collectibles, jinak se nedostanete k poslednímu bossovi!

Je to škoda, ale bohužel Teslagrad nemůžu nikomu doporučit. Možná kdyby ty bossfighty byly lépe udělané, ale na rozdíl od již zmiňovaného Meat Boye jsem se u nich vůbec nebavil, akorát jsem byl frustrustrovaný pochybnými hitboxy, pochybnou fyzikou a nečekanými útoky zaručeně vedoucími k mojí smrti. Logická část hry je sice fajn, ale sama o sobě nestojí za tu frustraci z bossfightů, které v mém případě tvořily aspoň třetinu herního času.