Rok 1999 považuji za jedno z nejlepších a nejsilnějších herních let, spousta skvostných a revolučních her vyšla v této době a jednou z nich je právě i Age of Empires II. Začnu hned z ostra – AoE II naprosto rozdrtila konkurenční RTS své doby, jako byla série C&C, Total Annihilation, Dune 2000 apod. Bokem zůstává stát jedině Starcraft, jakožto trošku jiný typ strategie (rychlejší, akčnější, menší důraz na budovatelství a hlavně multiplayerová modla). AoE II však nepokořila jen dosavadní hranice, ale stanovila i laťku natolik vysoko, že do dnešní doby ji není možno snadno přeskočit. A proč?
Strategické elementy – Jsou jednoduché, snadno pochopitelné pro běžného hráče a přitom se dá hodně přemýšlet taktizovat a dostávat se do hloubky. Těžíte 4 suroviny, což je optimální počet pro strategii s důrazem nikoli na rychlost, ale na budování infrastruktury. Stavba města je intuitivní, pohybujete se mezi čtyřmi „věky“, každý vám odemkne nové technologie a jednotky. Jednoduchost spočívá v tom, že hra působí „hladce“, jde vám se svojí logikou na ruku, každý pochopí, že je třeba posekat pár stromků, zasít pole, vyrobit pár vojáčků apod. Ovládání je také primitivní, jednotky se příliš „nemicrují“, zkrátka se pošle všechno do bitvy a ta dopadne dle kvality vaší a nepřátelské armády. Přitom pokročilejší hráči se nebudou nudit, můžou stále více a více přemýšlet o counterování jednotek kámen-nůžky-papír, mohou se soustředit na konvertování jednotek s mnichy, v úvahu pak přichází i pozice boje (naběhnout na lučištníky a obléhací stroje z boku, popř. do zad) a nakonec dojde i na to „micrování“. Abych přiblížil méně zkušeným hráčům, co tím myslím, představte si mou oblíbenou strategii – picknete mongoly a vycvičíte si armádu složenou jen z elitních mangudaiů, pokud na vás naběhne ekvivalentní (dle ceny, popř. počtu) armáda halapartníků, elitních velbloudů, nebo dokonce paladinů a vy se ani nehnete, pravděpodobně umřete velice bolestivou smrtí, ale když po každém výstřelu uděláte krok vzad, pak zase vystřelíte s tím, že každým krokem zabijete jednoho paladina, jste schopni vyhrát i souboje 1v2 hráči. Další level pak spočívá v přidání siege onagerů (vylepšený katapult), s jejichž microváním porazíte i 1v3 běžné hráče. Ani zde však užití strategie nekončí, ty nejvíce pro hry využívají fakt, že pohyb přes mapu v AoE II zabere nezvykle mnoho času, proto se vyplatí své vojenské budovy „proxovat“, neboli stavět je např. půl obrazovky od enemy báze a okamžitě mu tak obtěžovat těžící vesničany. Zkrátka od několikahodinového klikání v jedné hře až po intenzivní „profi“ strategie, to vše nabízí AoE II.
Další poznámky k možnostem hry – na první pohled vás AoE II zasype neuvěřitelným množstvím „ras“, resp. národů, nutno však podotknout, že odlišnosti typu zerg-protoss-terran zde rozhodně nenajdeme, národy se liší pouze jednou speciální jednotkou, menšími bonusy a několika uzamknutými výzkumy a jednotkami v technologickém stromě. Klíčovým faktorem pro výběr rasy bude pro 90% hráčů speciální jednotka, z nich u mě kraluje rychlý nájezdník, lučištník na koni – mangudai, hned za ním anglický longbowman a pak třeba byzantský cataphract. V týmových hrách naopak oceníte trochu jiný druh jednotek – válečné slony s nekonečnou výdrží, teutonské rytíře oplývající monstrózním armorem, popř. chu-ko-nu s rychlou sazbou damage. V profesionálních, rychlých hrách se naopak předpokládá, že se většinou k unikátním jednotkám nedostanete a národy se tedy volí podle bonusů – rychlejší výroba lučištníků nebo zlevněná pěchota nejlépe koresponduje s proxováním výrobních budov za stínem nepřátelské báze.
Technické zpracování hry – jsou hry, jejichž grafika jednoduše nerezaví ani po letech – Half-Life, Quake 3, Heroes 3 a Age of Empires II – z těchto mistrovských děl se vám kufr nezvedne ani po 15 letech. AoE II vypadá „realisticky“, hýří barvičkami, zachovává si přehled za každé situace (velice důležité) a ke všemu vám do uší pouští tematicky vhodnou a přitom i docela originální hudbu. AoE II je opus, který vřele doporučuji zapařit i dnes!
Strategické elementy – Jsou jednoduché, snadno pochopitelné pro běžného hráče a přitom se dá hodně přemýšlet taktizovat a dostávat se do hloubky. Těžíte 4 suroviny, což je optimální počet pro strategii s důrazem nikoli na rychlost, ale na budování infrastruktury. Stavba města je intuitivní, pohybujete se mezi čtyřmi „věky“, každý vám odemkne nové technologie a jednotky. Jednoduchost spočívá v tom, že hra působí „hladce“, jde vám se svojí logikou na ruku, každý pochopí, že je třeba posekat pár stromků, zasít pole, vyrobit pár vojáčků apod. Ovládání je také primitivní, jednotky se příliš „nemicrují“, zkrátka se pošle všechno do bitvy a ta dopadne dle kvality vaší a nepřátelské armády. Přitom pokročilejší hráči se nebudou nudit, můžou stále více a více přemýšlet o counterování jednotek kámen-nůžky-papír, mohou se soustředit na konvertování jednotek s mnichy, v úvahu pak přichází i pozice boje (naběhnout na lučištníky a obléhací stroje z boku, popř. do zad) a nakonec dojde i na to „micrování“. Abych přiblížil méně zkušeným hráčům, co tím myslím, představte si mou oblíbenou strategii – picknete mongoly a vycvičíte si armádu složenou jen z elitních mangudaiů, pokud na vás naběhne ekvivalentní (dle ceny, popř. počtu) armáda halapartníků, elitních velbloudů, nebo dokonce paladinů a vy se ani nehnete, pravděpodobně umřete velice bolestivou smrtí, ale když po každém výstřelu uděláte krok vzad, pak zase vystřelíte s tím, že každým krokem zabijete jednoho paladina, jste schopni vyhrát i souboje 1v2 hráči. Další level pak spočívá v přidání siege onagerů (vylepšený katapult), s jejichž microváním porazíte i 1v3 běžné hráče. Ani zde však užití strategie nekončí, ty nejvíce pro hry využívají fakt, že pohyb přes mapu v AoE II zabere nezvykle mnoho času, proto se vyplatí své vojenské budovy „proxovat“, neboli stavět je např. půl obrazovky od enemy báze a okamžitě mu tak obtěžovat těžící vesničany. Zkrátka od několikahodinového klikání v jedné hře až po intenzivní „profi“ strategie, to vše nabízí AoE II.
Další poznámky k možnostem hry – na první pohled vás AoE II zasype neuvěřitelným množstvím „ras“, resp. národů, nutno však podotknout, že odlišnosti typu zerg-protoss-terran zde rozhodně nenajdeme, národy se liší pouze jednou speciální jednotkou, menšími bonusy a několika uzamknutými výzkumy a jednotkami v technologickém stromě. Klíčovým faktorem pro výběr rasy bude pro 90% hráčů speciální jednotka, z nich u mě kraluje rychlý nájezdník, lučištník na koni – mangudai, hned za ním anglický longbowman a pak třeba byzantský cataphract. V týmových hrách naopak oceníte trochu jiný druh jednotek – válečné slony s nekonečnou výdrží, teutonské rytíře oplývající monstrózním armorem, popř. chu-ko-nu s rychlou sazbou damage. V profesionálních, rychlých hrách se naopak předpokládá, že se většinou k unikátním jednotkám nedostanete a národy se tedy volí podle bonusů – rychlejší výroba lučištníků nebo zlevněná pěchota nejlépe koresponduje s proxováním výrobních budov za stínem nepřátelské báze.
Technické zpracování hry – jsou hry, jejichž grafika jednoduše nerezaví ani po letech – Half-Life, Quake 3, Heroes 3 a Age of Empires II – z těchto mistrovských děl se vám kufr nezvedne ani po 15 letech. AoE II vypadá „realisticky“, hýří barvičkami, zachovává si přehled za každé situace (velice důležité) a ke všemu vám do uší pouští tematicky vhodnou a přitom i docela originální hudbu. AoE II je opus, který vřele doporučuji zapařit i dnes!
