Komentáře

Letos mě ty hry trápí. Další hra do Herní výzvy 2023, se kterou jsem měla technické problémy. Wolfenstein: The New Order by byla přesně hra pro mě, kdyby mi jen na počítači šla. Bohužel tomu tak není. I když mám počítač výrazně lepší, než jsou doporučené hardwarové požadavky (možná je problém ve Windows 10, v požadavkách jsem našla Windows 7 nebo 8, ale to pochybuji). I když je to hra z roku 2014, tak evidentně k hraní v rozlišení 2560 × 1440 je potřeba nejnovější herní mašina. I s nastavení minimálních detailů jsem hnu na své sestavě měla na pomezí hratelnosti. Nízké FPS, s tím s pojené sekání obrazu a doskakování textur. Někdy textury nedoskakovali takřka vůbec. Měla jsem tam takový moment, kde jsem si říkala, jestli náhodou na Epicu nerozdávali cenzurovanou verzi, protože jsem našla jeden obraz, který byl úplně rozmazaný. Až po hodně dlouhé době (v rámci až minut) se textura konečně načetla a zjistila jsem, že tedy nejde o cenzuru, jen mi to prostě hra nejde. Nefunkčnost se taky projevila při cutscénách a i v rozhovorech v rámci hraní. Zvuk ani titulky absolutně neseděli s obrazem. Možná zvuk a obraz by se dal akceptovat, ale titulky byly úplně mimo. Učinila jsem pár pokusů o nápravu, jako změnu kompatibility v nastavení, nebo jsem zkoušela měnit nastavení v zobrazení detailů a tak, ale nic nepomohlo. Nakonec jsem musela spustit hru na svém vedlejším starém monitoru s výrazně nižším rozlišení. Pak jsem se konečně dostala na 60 FPS. Jen to byl velký nezvyk hrát zase na monitoru s poměrem strat 4:3.

Samozřejmě znám Wolfensteina 3D, tak podle toho jsem měla nastavené očekávání. Čekala jsem přímočarou trochu za vlasy přitaženou akci a tu jsem vlastně dostala. Jen mě překvapilo, jak velký prostor se ve hře dává stealthu (je pravdou, že ostatní hry neznám a dle popisu Castle Wolfenstein je stealthovou hrou). Překvapilo mě to mile, protože stealthové hraní je můj šálek kávy. Stealtové hraní je odměněno poměrně výrazně snadnějším postupem (minimálně pokud se vám podaří potichu odklidit velitele vysílající poplach). Mimo celou dovednostní větev, tiché zbraně a úkryty, jsou k dispozici na některých místech i šachty, kterými lze potají prolézat. Já tedy většinou nakonec stejně skončila u otevřeného souboje, protože mě někdo viděl, nebo někdo našel mnou zabitého vojáka. V W:NO když jednou najdou mrtvolu, je těžké zbytek vojáků pozabíjet potají, už se neuklidní jako v jiných hrách. Možná tento snadnější postup byl ovlivněn i obtížností, na kterou jsem hrála. Neměla jsem zrovna náladu na nějaké výzvy, tak jsem zvolila defaultní střední obtížnost "Bring 'em on!".

Bláznivá je hra také dostatečně. Ať už se podíváme na všechny ty stroje, které nepřátelé používaní, samotní vojáci, kteří jsou často napůl lidé a napůl stroje, nebo i prostředí kam se dostaneme. Ve hře navštívíme tajemnou podmořskou pevnost i se dostaneme na měsíc. Nejvíce šílené je ale to, co Blazkowicz dokáže přežít. Toho chlapa jen tak něco nedostane.

Příběh nepatří mezi ty nejoriginálnější. Záchrana blízkých, pomsta nepřátelům, však to znáte. Pouhé zabíjení Nácků už jako příběh není dostačující, tak autoři museli přihodit nějaké to drama ať už v podobě ztráty kamaráda nebo samozřejmě nějakou tu lásku. Zajímavou část přinášejí části deníku, které čte Anya. Jen se úplně nepovedlo znamení, které je hráči dáno v momentě, kdy je možné si část deníku pustit. Na ten hlasitý zvuk, nazvala bych to až ránou, jsem si za celou dobu, kdy je možné deníky poslouchat, nezvykla. Hlavně v částech, kdy jsem se zrovna plížila, jsem se neskutečně lekla.

Hlavní záporáci jsou tam celkem 3. Všichni neskutečně zlí a špatní. Hned 2 (Deathshead a Bubi) z nich jsou odpraveni v poslední kapitole. I když s Frau Engel jsme se mohli vypořádat dříve, ale místo toho, aby jí zabili, jen jí někam odhodili. To jsem moc nepochopila. No, aspoň se mohla vrátit jako hlavní záporák v pokračování. Bubi vlastně není hlavní postavou, což ukazuje jeho smrt, která byla trochu odbytá. Žádný velký bossfight. Zato ten s Deathsheadem byl tedy pěkný oříšek. Jak jsem psala, nezvolila jsem si vysokou obtížnost, a tak většina hry se obešla bez záseku a téměř bez smrti. Porážka Deathsheada má několik kol a byla prvním mým větším zásekem. Nejdříve je potřeba eliminovat robota s mozkem kamaráda. Při tom se mi nejspíše stala drobná chybka, protože v souboji s ním jsem neměla nic než nůž, a pak z ničeho nic jsem měla tu laserovou zbraň a prostřelila mu mozek. Nechápu, proč mi zmizela, a jak se pak najedou objevila. Nejtěžší část byla pro mě ta poslední, která byla hodně nepřehledná. Nejčastěji jsem umřela, protože jsem si nevšimla, že stojím v ohni. Už jsem myslela, že jí nezvládnu a budu si muset obtížnost ještě snížit, když jsem se podívala, jak to někdo vyřešil na youtube a zjistila, že možná nebude nejlepší variantou mít vždy 2 zbraně v ruce a pálit do nepřítele oběma najednou, ale mít jen jednu a hezky si zamířit.  

Při hraní se rozhodně nevyplatí si šetřit silné zbraně, náboje či granáty, protože o vše přijdete a do nové kapitoly půjdete zase jen s vybavením, které vám přidělili vývojáři. Musím říct, že tohle se mi vůbec nelíbilo. Končila jsem s plnou výbavou a plnými štíty a bum a zase nic nemám. Je pravdou, že doplnění zásob není složité. Štíty jsou všude a zbraně jsem taky velmi rychle doplnila. Například na začátku poslední kapitoly se prochází snad zbrojnicí, protože tam bylo všeho tuna. Je pravdou, že hned za rohem to bylo všechno potřeba, ale to je věc jiná. Opakem byla kapitola ve věznici, kam jdeme zachránit své přátele a spolubojovníky. Tam se člověk k další zbrani dostal až velmi pozdě. Kupodivu ale ani stráže zde nebyli vybaveni zbraněmi. Měli pouze obušky. Asi aby jim je nevzali vězni.  

Wolfenstein je úplným opakem otevřených světů, což mi vyhovuje, ale na druhou stranu bych vynechala ty místa, kde mě zavřením dveří znemožnily cestu zpět. Byla bych raději, kdyby se v rámci kapitoly mohlo libovolně vracet, nebo alespoň většinou. Chápu, že jsou případy, kdy by to příběhově a logicky nedávalo smysl (něco vybuchne apod.), ale aby nedocházelo k tomu, že se prostě jen za vámi zavřou dveře, a to je ten důvod, proč nemůžete zpět a ani to není jako, že vás nepřátelé snaží v té části uzavřít. Takhle jsem přišla o jeden předmět. Viděla jsem ho na mapě, ale nemohla se k němu vrátit. Vím, že je to moje chyba, že jsem ho nesebrala hned, ale nepodívala jsem se na mapu a prostě ho přešla.  

Jako takový hezký easter egg je možné v úkrytu si zdřímnout a nechat si zdát sen v podobě Wolfensteina 3D. Tato možnost se několikrát opakuje, ale bohužel level, který můžete hrát je pokaždé stejný. To je trochu škoda, určitě by bylo fajn, kdyby se jednalo o různé úrovně.