Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Wolfenstein 3D je kultovní hra, se kterou jsem se již v minulosti setkal, ovšem v té době hlavně z pozice pozorovatele. To tehdá léty páně byly časy, kdy my malí prvňáčci hleděli s úctou a respektem přes ramena ostřílených a zkušených druháků na obrazovku starých počítačů ve školní družině.

Po mnoha letech jsem si na starého Wolfa vzpomněl během práce na očkovacím centru, kdy zejména zezačátku byly prostoje mezi pacienty dostatečně dlouhé k tomu, abych si je mohl krátit pařením této nesmrtelné hry.
Výhodou takto starých her je, že už dnes běží úplně na všem, i na těch nejpomalejších kancelářských počítačích a já tak mohl dohnat další herní rest.

Dnešnímu hráči už toho Wolf mnoho nenabídne, všechny systémy i mechaniky již byly dávno překonány. Přesto všechno je hra i dnes v pohodě hratelná a střelba kostičkovaných nacistů pořád nabízí dostatek zábavy a zadostiučinění.

Oceňuji především první 3 epizody, ve kterých postupně roste s počtem nepřátel obtížnost a jejich vrcholem není nic jiného než zabití samotného vůdce - už jen to považuji za dobrou motivaci si minimálně tyto 3 epizody zahrát. Zbylé 3 epizody jsou pak místy dost překombinované, jak blouděním, tak počtem nepřátel a jejich vynecháním hráč opravdu nic neztratí.

Je obdivuhodné, že otec (děda?) žánru FPS je i dnes hratelným a i přes své stáří značně zábavným kouskem. Fanoušci tohoto žánru by tak neměli váhat v putování za poznáním jeho kořenů, Wolf na rozdíl od jiných starších her víceméně žádné klacky pod nohy neháže, pomineme-li občasné bloudění plynoucí z absence mapy.

Pro: zábavné, výzva, na svou dobu revoluční, pocit ze střelby

Proti: absence mapy vedoucí k bloudění

+22
  • PC 90
Tato legendární hříčka mi otevřela dveře do herního světa, coby šestiletému capartovi. Někdy v roce 1997 jsem u mé babičky dostal svolení zahrát si na jejím stařičkém počítači s černobílým monitorem a se systémem Windows 3.1. kde bylo předinstalováno několik her. Mezi nimi byla také nenápadná ikonka vypadající jako otevírající se dveře a pod ní nápis Wolf-3D. Když jsem hru spustil vyskočilo na mě menu a já spustil novou hru s výběrem první epizody s názvem: Escape from Wolfenstein.

Hra mě od první chvíle vtáhla a já s velkým úsměvem na tváři střílel nácky. Jelikož jsem byl hraním nepolíben, grafika se mi líbila i přesto, že byla v té době zastaralá. Zvuk byl opatřen PC speakerem, který vyluzoval roztomilé zvuky. Záhadou mi bylo ovládání, které jsem si tehdy nebyl schopen přenastavit a tak jsem si zvykal pouze na samotnou myš, kterou se chodilo a zároveň i střílelo. Dnes bych toto praktikovat nemohl. Trochu mi vadily některé levely, které byly opravdu jedním velkým bludištěm a trvalo mi někdy i hodinu než jsem byl schopen dostat se na konec. Druhy nepřátel jsem rozlišoval důkladně, protože na každého jsem si bral jinou zbraň pokud byla k dispozici. Musím podotknout, že zbraní na výběr nebylo moc a už tehdy bych uvítal větší sortiment. S bossy jsem měl ze začátku velký problém ale díky rotačnímu kulometu se dali nakonec zvládnout. Později, když jsem byl ve hře téměř u konce kamarád mi prozradil onen slavný cheat "ILM", který vám přidá všechny zbraně, náboje a zdraví. Samozřejmě jsem neodolal a v poslední epizodě jsem cheat využíval.

Hru jsem si i po více než dvaceti letech znovu oprášil ve formě verze Brutal Wolfenstein 3D a voilà. Stále je to zábava i po tolika letech. Samozřejmě s lepším ozvučením, přidanými zbraněmi a také vylepšenou grafikou. Atmosféra hry je skvělá a pro mě snad i lepší než v prvním Doomu, který mě zasáhl až na základní škole o pár let později. Wolfenstein 3D je pro mě srdeční záležitostí a není pouze jen vzpomínka na dětství ale i na babičku u které jsem díky této hře strávil více času než bych tehdy byl ochoten strávit za normálních okolností.

Pro: skvělá atmosféra, obsáhlost hry, zvuky, nostalgie, "Mein Leben".

Proti: bossové, malý výběr zbraní, později časté bloudění.

+32
  • PC 75
Tak ako mnohých posledné týždne, aj mňa prinútil núdzový stav prejsť na home office a keďže som tým získal trochu viac voľného času ktorý by som inak trávil cestou do a z práce a behaním všade inde možne, hľadal som niečo na jeho menej zmysluplné vyplnenie. Voľba padla na starú hernú klasiku (najnovšie pecky nehrám kvôli tomu, že na to nemám dosť výkonný PC a ani nie som vlastníkom žiadnej konzoly) a prvou sa stala legenda na poli FPS Wolfenstein 3D. A keďže som chcel aby mi hra vydržala čo najdlhšie, tak som si dal výzvu - hrať na najvyššej obtiažnosti, prejsť všetky levely vrátane bonusových, s maximálnym možným skóre (100% kills, sectrets a treasure) a bez použitia jediného cheatu v hre.

Hodnotiť grafiku, ozvučenie a iné charakteristické prvky tej doby nemá príliš veľký zmysel, nakoľko oboje sú v súčasnosti niekde úplne inde. Pokúsim sa aspoň zhrnúť svoje herné zážitky v porovnaní s tým, ako som Wolfa hrával čoby malý chalan v 90-tych rokoch. Vtedy ešte nie veľmi zbehlý som to hrával na kombinácii šípky/WASD + Spacebar + Ctrl a ani nevedel, že existuje niečo také ako strafovanie alebo rýchly beh - preto som sa v hre ani príliš ďaleko nedostal, ak som nepoužil cheaty :-) to sa pri tejto výzve ukázalo ako kľúčové, pretože na najťažšej obtiažnosti nepriateľov rozhodne nie je málo a i jediný zásah zblízka od nich znamenal rýchlu redukciu životov. Lekárničiek (ak nerátam tie v secretoch) síce bolo v leveloch práve tak akurát, ale niekedy nie príliš šťastne rozmiestnené, hlavne keď vás od nich delila pasáž s nie práve malým počtom neprateľov a vy ste neoplývali zrovna vysokým zdravím ani počtom nábojov :-)

U zbraní sa musím na chvíľu zastaviť - aj keď rotačný guľomet je bezpochyby najlepšia zbraň v hre, kvôli svojej kadencii je to veľký žrút munície ktorý sa mi nevyplatil na malé počty nepriateľov, pretože strieľať v krátkych prerušovaných dávkach tak, aby ste rýchlo zlikvidovali nepriateľa a on medzitým nezlikvidoval vás bol kumšt. Preto som väčšinu hry odohral so samopalom. Bežných vojakov v priemere dával na 1-2 zásahy, psov (aj keď ich veľa v hre nebolo) detto, dôstojníkov tak na 3-4. SS-áci boli o niečo tuhší, potrebovali tak 5-7 zásahov podľa situácie, ale vďaka tomu že z nepriateľov vždy padala munícia (zakaždým 4 náboje), tak môj muničný deficit pred a po potýčke s nepriateľom bol buď nulový alebo len veľmi veľmi mierny, čo by pri použití rotačáku bolo veľmi problematické - preto som si ho nechával na bossov a veľké skupiny nepriateľov, ktoré nešlo odstrániť postupne jeden po druhom.

Keďže som sa snažil vypátrať naozaj všetko a bez použitia cheatov, neraz som strávil v niektorých leveloch 30 minút aj dlhšie, než som našiel posledný secret alebo kúsok pokladu. V tomto ohľade mi veľmi chýbala možnosť in-game mapy daného levelu, ktorá by hru určite sprehľadnila. S vyzabíjaním nepriateľov na 100% nebol až na výnimočné prípady žiaden problém :-) Napr. E2L8, kde pri hlbšom prieskume jedného secretu mi došlo, že sa jedná o nejaké sofistikované bludisko...v tomto leveli som si pomohol mapkou na webe, lebo sa to inak nedalo. Ako jeden z mála levelov som ho nedal na úplných 100% o.i. aj okrem toho že som si v úzkych chodbičkách netrúfol na dvojitého Hansa z E1 :-). Ďalšie asi 2 levely som nedal úplne na 100% kvôli bugu, ktorý zostal v originálnej tj. nesourceportovanej verzii hry dodnes (hral som klasickú DOS verziu emulovanú cez DOSBox), ale o tom neskôr. Celkovo si myslím, že za moje skóre na konci hry sa nemusím hanbiť.

Tajné/bonusové levely sú kapitola sama o sebe. V kompletnej hre je ich celkom šesť a každý je svojím spôsobom unikát - v dobrom i zlom slova zmysle. Zatiaľ čo bonusy z E1 a E2 sa od "klasických" levelov až tak príliš nelíšili, tajňák tretej epizódy človeka vyvedie zo stereotypu - bludisko á la Pac-man aj s preň príznačnou hudbou i štvoricou duchov, ktorých nemožno zabiť a pri dotyku rapídne redukujú životy. Do toho samozrejme bežní nepriatelia, ktorých je síce len pár, ale na pohode človeku nepridajú. Ani to však nemalo na tajňák E4, ktorý bol nadlho mojou nočnou morou - štvoruholníkové bludisko bez dverí, s poprepájanými chodbami kde je nemožné byť dobre krytý, prakticky bez lekárničiek, a do toho (podľa webu) 75 oficírov, ktorí sa po prvom výstrele všetci pustia vašim smerom. Ten level som dal asi na 40. pokus ale bolo to o nervy aj napriek ďalšiemu bugu (viď nižšie). Je možné ho dokončiť rýchlo s tým, že tam človek nechá takmer všetko, ale touto cestou som ísť nechcel...Tajný level E5 bol znova pohodová, viac-menej koridorová záležitosť. Posledný tajný level z E6 sa niesol v duchu celej epizódy - nič hráčovi nedá zadarmo. Ale tú úchyláreň v podobe trojitého Hansa Grosseho si vývojári mohli odpustiť.

Spomenul som dva bugy, s ktorými som sa počas hrania stretol. Tým prvým bol fakt, že v leveloch, kde bolo veľké množstvo zabitých nepriateľov na malej ploche, napr. v úzkej chodbe alebo veľmi malej miestnosti, sa v týchto miestach stávalo, že novopríchodzích nepriateľov engine nevykreslil. Aj keď boli stále živí a strieľali po mne, stali sa pre mňa neviditeľní a jediná možnosť ako ich zabiť bolo strieľať okolo seba naslepo. Veľakrát ma však vďaka tomu dokázali poslať pod kytičky (viď poznámka o tajnom leveli v E4). Druhým bolo nepríjemné zistenie, že niektoré steny za ktorými boli ukryté secrety sa pri ich aktivovaní odsunuli až príliš ďaleko, čím niekedy buď úplne zablokovali jedinú prístupovú cestu k danému secretu či secretom (napr. E6L2), alebo "prikryli" kúsok z pokladu ktorý sa následne nedal získať. Účinnú fintu ako sa s týmto bugom vysporiadať mi nakoniec poradil jeden chlapík zo Steamu (za čo som mu vďačný). Jediná vec, ktorá ma mrzí, že som riešenie tohto problému nehľadal skôr, ale až počas hrania poslednej epizódy...

Na záver len toľko, že som si túto nostalgickú jazdu priekopníckou legendou na poli FPS užil a aj keď to vyzerá, že núdzový stav sa pomaly ale iste chýli ku svojmu koncu, aspoň viem akou cestou sa uberať, keď náhodou príde ďalší :-D

Pro: FPS bez zbytočných zložitostí, atmosféra, nostalgia, pri vyššej obtiažnosti vydrží na dlhšie

Proti: absencia in-game mapy, dva celkom nepríjemné bugy

+22
  • PC 85
Nedávno jsem zde v jiném komentáři uvedl, že, cituji: "Wolfenstein 3D bez debat uznávám jako prvního opravdového povedeného zástupce stříleček z prvního pohledu, ale pravda je taková, že už kdysi jsem ho považoval prostě jen za třízbraňové kostičkované stereotypní bludiště."
Za tím si pochopitelně stojím, každopádně v devadesátém druhém muselo jít přinejmenším o zjevení a tehdejší hráči museli být minimálně jako u vytržení. Nevím to samozřejmě jistě, to mi byly zrovna tři roky, ale aspoň myslím, že si tu situaci dokáži nějak zhruba představit. Pohled z první osoby, relativní volnost omezená jen samotnými zdmi, výběr z několika zbraní, info lišta s měnící se tváří hlavního charakteru ve spodní části obrazovky, to tedy muselo být něco..

Já osobně jsem se s "Wolfem" (zkratka v DOSovském prostředí) setkal až o nějaký čas později a to už jsem předtím stihl částečně poznat novější klasiky typu Doom nebo Duke Nukem 3D. Jenže můj tehdejší herní stroj byl stále 386ka, takže jsem si vlastně nemohl ani tak moc vybírat a vzal W3D za vděk. Jako jednomu z mála lidí v celém mém širokém okolí mi na počítači naštěstí přistála kompletní verze o všech šesti plnohodnotných epizodách. První dohrání proběhlo na nejlehčí obtížnost a trvalo mi poměrně dlouho. Samozřejmě jak jinak, než kvůli nekonečnému bloudění v pozdější fázi každé jednotlivé epizody. Kromě střílení nácků a jiných podivných existencí si tady díky tomuto hráč užije i logické vsuvky. Což vlastně není vůbec špatné, paměť zde totiž procvičí určitě stokrát lépe než třeba v pexesu.

Na zvuky otevírání dveří, při zastřelení psa nebo sebrání těžkého kulometu (úsměv) asi nikdy v životě nezapomenu. Stejně tak jako na nepříjemné drhnutí o zdi. Typů nepřátel zde sice není zrovna mnoho, o zbraních ani nemluvě, ale vše vynahrazují místy až šílené level designy a závěrečné souboje s bossy na konci každé ze šesti částí. Tenkrát jsem se každého z nich tak bál, že jsem si kolikrát i zakrýval oči a střílel naslepo. S hodnocením ale naslepo určitě nestřílím. 85%.

---
Doporučuji zahrát si také Spear of Destiny, které nabízí to samé v bledě modrém, akorát v mnohem strašidelnější atmosféře a zakončené soubojem se samotným Andělem smrti. No nezní to skvěle?

Pro: Adolf ve "skafandru"

+25
  • PC 80
Starý, dobrý, legendární Vlčák byl určitě nejen pro mě prvním setkáním s žánrem FPS - chodícího vojáka kosícího nepřátele. Nikdy nezapomenu na hodiny strávené před rozpáleným monitorem a hučícím diskem mé 286ky - kde se PC speakeru řinuly prapodivné zvuky při konfrontaci s herním prostředí - štěkající ovčáčtí psi, otevírající se dveře, střelba nácků a hlavně při sběru relikvií.

V šesti levelech si jeden užil spoustu zábavy a už bych jen zbytečně opisoval to, co ostatní popsali v několika odstavcích. Dnes už s odstupem času to taková pecka není, spíš jen s nostalgickým úsměvem vzpomínám na bludiště chodeb, dveří a zdí přetékajícími nacistickými symboly.

Takže pokud se najde někdo, koho původní Wolf ještě nepokřtil, ať se pustí do kličkování labyrintem a prostřílí se přes hnědé a modré uniformy až k samotnému Dolfovi, já si určitě dám některé z dalších verzí Wolfa.

Pro: atmosféra, bosové v závěrech levelů, rotační kulomet

Proti: design levelů vedoucí nepřehledosti, zvuk

+18
  • PC 65
K Wolfovi 3D jsem se dostal až poté, co jsem měl za sebou Doom, takže je jasné, že jsem z něj nijak zvlášť odvařený nebyl. Nemohu hře upřít jisté prvenství na poli 3D akcí z pohledu vlastních očí, přestože nejde o úplně první hru tohoto žánru. Minimálně je totiž z těchto průkopníků nejznámější a dočkala se řady pokračování.

Na počátku mého útěku z hradu Wolfenstein jsem měl pouze nůž a pistoli, ale později se přidal kulomet a nakonec i rotační kulomet. Nejde o nějaký rozsáhlý zbraňový arzenál a na likvidaci nepřátel stačí, nějaké té pušce navíc bych se však nebránil.

Střílení nacistů je v akčních hrách vcelku častým jevem, ale zabíjení psů, a především pak samotného Vůdce, to už je jiná. Já se k němu bohužel nikdy nedostal a nedokončil tak ani původní tři epizody (skončil jsem někde uprostřed té druhé). Ztratil jsem totiž motivaci hrát dál a bloudění v modrošedohnědém labyrintu tomu moc nepomohlo.

Po letech jsem se dostal k nějaké upravené verzi Wolfa 3D pro svou Nokii 3510i, ale dlouho jsem u hry nevydržel, protože už jsem si zvykl na ovládání akčních stříleček pomocí myši a ne kláves, natož pak tlačítek telefonu. Dnes již nevidím důvod, proč bych jednu z prvních 3D stříleček vůbec spouštěl, když existuje řada lepších alternativ a na nostalgické vzpomínání mi lépe poslouží jiné tituly.

Pro: průkopník na poli 3D stříleček, střílení nacistů, psi

Proti: pouze čtyři zbraně, časté bloudění

+26
  • PC 80
K teto hre jsem se dostal prekvapive pozdeji, nez jejimu nasledovnikovi Spear of Destiny. Dohral jsem ji ale o vice nez dekadu drive, nekdy po roce 2000. Na hrani jsem si dal zalezet a vsech sest kapitol dotahl do konce na 100% zabiti, tajnych mistnosti a pokladu. Jedinou vyjimkou byla druha epizoda, kde se v jednom z jejich poslednich levelu nachazi nervydrasajici labyrint. Ten bohuzel neni technicky mozne projit tak, abyste dosahli maxima 100% ve vsech trech kategoriich. Samozrejmosti byla hra na nejtezsti ctvrty stupen obtiznosti.

Wolenstein 3D je v porovnani se svym nasledovnikem delsi, kdy se vsemi tajnymi urovnemi cita az 60 pater. Obtiznost postupne vzrusta, ale ne linearne. Napriklad po velmi jednoduche prvni kapitole, kdy utecete z hradu Wolfenstein, se vydate lovit doktora zodpovedneho za vyvinuti nacistickych mutantu a ti se svym rychlym strilenim jsou nejvetsimi vasimi neprateli. Ostatni nepratele jsou stejni pokracujiciho dilu, tedy hnedi pesaci, modri SS, bili dustojnici a v zaveru treti kapitoly dokonce samotni duchove nacistickeho vudce Adolfa Hitlera. Hra mela puvodne pouze tri kapitoly a koncila zabitim samotneho vudce. S verzi 1.4 ale autori pridali dalsi tri kapitoly. Ctvrta a pata byly dost podobne, kdy obe obsahovaly stredne velke a rozsahle mapy. A sesta kapitola byla jeste tezsi, jelikoz mapy byly vetsi a hustota nepratel vyrazne stoupla. A najit vsechny nepratele, tajne mistnosti a poklady dalo notne zabrat. Nakonec se mi to ale povedlo, i kdyz objizdeni mapy a zurive mackani klavesy pro otevirani dveri cim dal vic iritovalo.

Tuto hru, ktera se s nejvetsi pravdepodobnosti hranicici takrka s jistotou stala praotcem vsech budoucich FPS titulu bych doporucil zahrat si kazdemu. Samozrejme ma hra i sve neduhy, ktere spatruji predevsim v nevyvazenem poctu rozmistenych lekarnicek a naboju. V nekterych urovnich je za sebou nechavate po tunach, jinde se jich absolutne nedostava. Paradoxne jsou ve hre kvuli tomuto i tezsi patra nez ta, kde bojujete s bossy. Dale muze nekoho po case iritovat nekonecny system bludist v jedne rovine a nakonec smrt v situaci, kdy jste predtim hru neulozili pul hodiny a vice. Na toto zejmena pozor!

Pro: dnes jiz herni klasika plna tajnych mistnosti, tun nepratel, pokladu a sesti bossu, delsi nez druhy dil

Proti: lehci nez druhy dil, na svoji dobu dost brutalni, casto se ztratite, obtizne

+23
  • PC 90
Když tato hra vyšla, tak jsem ještě posledním rokem chodil po houbách... Po pár letech si ji však
oblíbil můj děda, ke kterému jsem velmi rád jezdil (a nejen kvůli tomu, že byl v rodině první,
kdo vlastnil PC:)). Nikdy nezapomenu, jak jsme spolu do noci seděli u počítače a hledali poslední
tajnou místnost v levelu. Ve školním počítačovém kroužku jsem si vždycky vyhledal potřebné
secrety, a děda pak nestačil valit oči.
V dobách kdy jsem wolfensteina 3D hrál já, už byla tato hra, dá se říci, "přežitek". A možná právě díky tomu, že jsem hned nepřičichl k novým hrám, jsem si Wolfensteina tolik oblíbil. Byla to pochopitelně moje první střílečka z pohledu první osoby, a myslím si, že určitě nejen pro mě.
Dnes se již těžko vysvětluje, že mi v té době grafická stránka připadala skvělá. Ale starší hráči
jistě pochopí, že když jsem do té doby hrál pouze The Legend of Kyrandia a Prince of Persia pro mě byla střílečka z pohledu první osoby naprostá bomba.
O ozvučení hry se ještě v té době staral PC speaker, ale i to má své kouzlo. Kdo wolfa hrál si
určitě vybaví otevírání dveří, štěkot psa a aííííí nebo i vítězné Eva auf wiedersehen.
Hra měla jeden nedostatek, který byl z hlediska dlouhodobého hraní už trochu nudný, a to když se
ze hry občas stávalo bludiště, které bylo bez mapy docela oříškem.
A na závěr jen taková nostalgická vzpomínka - ještě jsem hrál bez myši, pouze na klavesnici.

Pro: grafika, secrety, zvuky.

Proti: občasné bloudění.

+35
  • PC 65
Přes svojí popularitu mě Wolf 3D nikdy moc nebral, FPS jsem si oblíbil až později kolem buildovek. Do letoška byl pro mě Wolfděda jen šedé bludiště s hrstkou skopčáků, kde člověk sbírá zlato, žere psí žrádlo a kdybych chtěl spočítat užitečné zbraně na prstech ruky, mohlo by mi vyjít sprosté gesto.

Nebudu tvrdit, že hra graficky dozrála či se tam nějakým bugem na nových Windowsech objevilo dalších 10 zbraní, jen teď mnohem víc doceňuju pořádné bloudění chodbičkama, hledání tajných a atmosféru - prvky, co u dnešních FPSek vypadají úplně jinak.

Pro: Atmosféra, bloudění, fajn bossové

Proti: počet zbraní a nepřátel, zabíjete pejsky (těžko se obcházej), některé textury stěn vypadají bídně

+28
  • PC 85
Asi každý, kdo pamatuje minule století, tuhle hru distribuoval na CD se spoustou dalších klasik. Dnes tu naštěstí máme Gog, a tak mi ani absence mechaniky nezabránila dokončit záchranu světa a vysvobodit ze zakletého hradu princeznu …to je vlastně Mário. … a tak jsem konečně zbavil svět největšího zlosyna historie na západ od Volhy.

Úkol to byl nesnadný, ovládání hry bylo složité jako gramatika nacistických letáčků na stěnách bunkru. Nic však nedodá energii jako nalezená miska psího žrádla a tak jsem vytrval. Psát o čtvrtstoletí staré hře, že přinesla svěží závan do mých hráčských dnů, působí poněkud staromilsky. Ale tehdy byl svět tááák jednoduchý: věděli jste, že vám stačí najít správně barevný klíč, že nepřítel bude opravdu za rohem, a že i když zabloudíte v bludišti, tak vám ani po 10 minutách nezačne na obrazovce blikat nápis „wrong way“. Samozřejmě, spousta lidí by mohla vytýkat nepříliš vysokou inteligenci protivníkům, avšak německý voják byl známý svou schopností poslouchat rozkazy a nikoliv tím jak dovedl z fleku řešit integrály. Stejně by mohl být hře vytýkán i malý počet zbraní (čtyři), tedy pouze tehdy, pokud si neuvědomíme, že s prohlubující se válečným nedostatkem surovin si prostě nemůžete vyrábět kdejakou zázračnou zbraň (kromě superkyborgského těla pro führera).

Jestli vám tedy nestačí, že tuhle klasiku prověřil čas, máte i mé požehnání: jděte a hrajte.

Herní výzva 2016, kat. 6

Pro: skvělá atmosféra, vysoká návykovost - prostě klasika

Proti: oldschool ovládání

+27
  • PC 80
Původně jsem Wolfa rozehrál jen tak na zkoušku. Zkusit si první slavné FPS. Zkusit si, jestli mě to bude bavit. Jestli mě neodradí grafika. Stále stejné zdi. Stále stejné prostředí. Rovina. Jestli mě neodradí bludiště bez mapy. Jestli mě neodradí na dnešní poměry už dost nepohodlené ovládání. Kdy se ještě úkroky nebraly jako zásadní prvek. Kdy myš ještě nebyl samozřejmý standard každého počítače.

Grafika, mě neodradila. Hrál jsem na malé okno a všechno co jsem potřeboval vidět jsem viděl. Design map je občas docela solidní bludiště. Dřív jsem někde slyšel radu. Když jseš v bludišti, drž se jedné stěny. Skoro celou hru jsem tedy pochodoval stále doprava. A ono to fungovalo. Párkrát jsem zabloudil ve čtvrté epizodě, kde se klíče občas povalovali v tajných místnostech. Ale jinak v pohodě.

Docela slušné ozvučení a muzika. Pár druhů nepřátel. Pár druhů zbraní. Brokovnice by tady ale asi ještě vypadala dost komicky. Zajímavé je, že nepřátelé vám mohou zasadit kritickou ránu. Když vás dobře trefí, tak někdy stačí i jedna rána. Moc her žánru se k tomuto prvku poté neohodlalo. Styl hry se celou dobu nemění. Raději jsem si to dávkoval po menších dávkách.

Ačkoliv hra vypadá dost primitivně, tak mě to docela bavilo. Hra má docela slušnou dynamiku. Tohle IDSoftware uměl už tenkrát. Zábavní bossové. Hra mě překvapila. Až na nějaké úlety jsem se nemusel nutit do postupu. Na tehdejších 286kách za 90 000 korun to musela být pecka.

Pro: slušná dynamika, zábavní bossové, slušné ozvučení, kritická rána

Proti: ukryté klíče, málo druhů nepřátel

+35
  • PC 80
Nostalgie je mrcha hrozná, pamatujte na to. To takhle k večeru shlédnete pár videí z nové akční pecky Old Blood a místo toho, abyste si to tedy koupili, vás napadne po skoro dvou dekádách oprášit herní legendu.

Natrefil jsem na emulátor, který umožňuje hru spustit pod Win 7 bez sebemenších problémů. Horší je, že myška během hraní nefungovala, takže jsem byl odkázán na těžkopádné otáčení se šipkami. Emulátor ale má jednu vychytávku, díky které byly problémy s myší odpuštěny – přehlednou mapku všech úrovní! S ní zcela odpadá mnou nenáviděné objímání zdí ve snaze najít všechny tajné oblasti. Původně jsem myslel, že si projdu jednu, dvě úrovně, zavzpomínám na staré časy, pak mě hra omrzí a bude pokoj. Samozřejmě, že jsem si nakonec musel projít celou hru, včetně tajných úrovní, o kterých jsem tehdy ani nevěděl, že existují. Líně jsem sáhnul po nejnižší obtížnosti předznamenávající rychlý průchod hrou a vrátil se o nějakých osmnáct let zpátky.

A tady jsou dojmy z epizod.
PS: Uvedené HP nepřátel je jen pro zajímavost, přičemž uvádím nejnižší a nejvyšší možné.

1. Escape from Wolfenstein
První, původně demo epizoda, kterou jsem v dětství projel snad dvacetkrát. A i teď to byla zábava. Až mě místy zaráželo, jak je možné, že jsem si po tolika letech vzpomínal na některé mapy.
Čtveřice zbraní, z toho jedna nepoužitelná. Jediný typ munice. Tři druhy nepřátel. Asi deset druhů předmětů… Zdá se, že je toho hrozně málo a přitom to vůbec nevadí. Design map je navzdory té 2D rovině nápaditý a vůbec neomrzí. Úrovně jsou sice velké, ale díky využití různě barevných stěn se snadno vryjí do paměti. A prostředí kolikrát představuje víc než jen slepenec chodeb. Jednou je to věznice, podruhé jídelna, ložnice, kuchyně, psinec anebo třeba vstupní hala.
Nezapomenutelné zbraně v čele s kulometem, čtveřice pokladů, lékárna, jídlo, psí žrádlo… mimochodem až teď jsem zjistil, že je-li hodnota zdraví pod deset, je možné se léčit krví! A pak, že mě Wolf už nemůže ničím překvapit.
Příjemně mě potěšila i tajná úroveň dostupná z E1M1, která nabízí zajímavý řetězec dlouhých chodeb a to vše v nové, fialové barvě! :)

Fašouni
Hnědý týpek (25 HP) – Zcela běžná překážka. Každá Doomovka asi potřebuje jeden druh zmetka, který se bude moct počítat po stovkách. V Doomu hnědý Imp, v Hexenu hnědý Ettin a ve Wolfovi hnědý nácek… kdyby to v Hereticu neobstaral rudý Gargoyle, řekl bych, že ID měli hnědou úchylku.
Pejsek (1 HP) – Trochu zbytečná potvora, ale zase jich je málo a čeho je málo, to příjemně zpestří hru.
Modrý týpek (100 HP) – Nezapomenutelný protivník s hláškami, kterým jsem nerozuměl tehdy a nerozumím jim ani teď. Ovšem dnes už vím, že to nejsou jen neartikulované výkřiky. Je zajímavé, že Wolf krom bossů nepředstavuje žádného vyloženě silného nepřítele. 5-6 výstřelů pistole na nejsilnějšího běžného zmetka… to je docela zvláštní.

Boss
Modrý rambo s dvojící kulometů (850/1200 HP) – Jako malý capart jsem se ho hrozně bál. Bál jsem se otevřít ty dveře, za kterými tahle gorila stála. Tehdá jsem nebyl schopen ho sundat ani kulometem. Pak jsem našel tajnou oblast s hromadou lékáren a už to bylo o něčem jiném. Zvláštní, největší nostalgické vzpomínky budu mít asi na bosse. Jinak při téhle hře jsem se rozhodl každého bosse sestřelit pistolkou… doporučuji všem - je to sranda :)


Čas – 78:48


2. Operation: Eisenfaust
Epizoda mě docela překvapila velkou přehledností většiny úrovní. Úrovně jsou o fous menší než v první epizodě, snadno se v nich lze vyznat a hra odsýpá rychleji. Velkou část mapy kolikrát zahrnují oblasti za tajnou stěnou, v jednom případě to je asi 90% mapy! Novinkou je přítomnost druhého typu klíče a hlavně nového zmetka. Nechybí ani řádka designérských perliček. Například mapa E2M5 tvarem odpovídá hákovému kříži. V mapě E2M8 je zase polovina mapy tvořená sítí tajných chodeb. Nemít mapu, musel bych si ji kreslit, protože jinak je to neskutečný bludiště, zvláště když v něm jsou schovaní dva bossové z první epizody. Nicméně mapa jasně ukázala, že tvůrce své megabludiště tak úplně nezvládl, neboť v mnoha případech jedna posunovací stěna zakryje stěnu jinou, čímž je znemožněn přístup k některým předmětům a nejde dosáhnout 100% statistik.
Tajná úroveň, dostupná opět z E2M1 se nese v duchu celé epizody – bez tajných oblastí ji lze dohrát asi za 20 sekund!

Fašouni
Černý týpek (45/65 HP) – Je černý, strašidelný, nebezpečný a vydává hnusné zvuky… asi proto jsem se tenkrát druhé epizodě vyhýbal. Nahrazení nepřítele číslo jedna černým mutantem dost zvedlo obtížnost. Díky nim je tahle epizoda velmi specifická a to se cení.

Boss
Doktor (850/2400 HP) – Trochu mrzí, že obsah tajných oblastí, kde je celkem asi 1000 HP dělá z boje frašku a to i když jsem dědka pižlal pistolkou. Obtížnost bossů by měla plynule vzrůstat, ale zatímco u první epizody jsem vychcípal asi třikrát, tady ani jednou. Zajímavé je, že při maximální obtížnosti má dědek dvakrát tolik HP, co první boss. Na nejlehčí ale mají oba stejně…


Čas – 85:04 (z čehož asi 30 minut dělá bludiště z E2M8 :) )


3. Die, Fuhrer, Die!
Poslední epizoda původní verze hry. Úrovně jsou snad ještě menší a ještě přehlednější. Přijde mi, že tuhle epizodu jsem prolétl rychlostí blesku, ale užil jsem si ji. Jen kdyby ke konci tvůrci nepředvedli řádku klasických bludišť. Epizoda opět nabídne pár fičur. Tou největší jsou asi zamčené dveře v tajné oblasti. Kde kdo by hledal klíč a přitom stěna opodál jde odsunout a dveře pohodlně obejít.
Výtečná je tajná úroveň, dostupná z E3M7. Už tehdy ID překypovali nápaditostí a Pac-Man v provedení Wolfa je toho důkazem.

Fašouni
Bílý týpek (50 HP) – Celkem nebezpečný, ale neřekl bych, že více než mutant. To, že se nepřítel dokáže pohybovat rychle, činí problémy jen na velkých prostranstvích s mnoha překážkami a těch ve Wolfovi moc není.
Duch Hitlera (200/500 HP) – Je dobré, že třetí epizoda opět přináší vícero nových nepřátel, ale tyhle zmetci jsou strašně vzácní. Přitom jejich zbraň je natolik specifická, že kdyby si s nimi tvůrci víc vyhráli, mohli by hráči pořádně zatopit.

Boss
Adolf! (800+500/1200+900 HP) – S Adolfem je sranda. Tedy v rámci možností, které u Wolfa zase tak pestré nejsou. Ale jako boss má šťávu, tím spíše, že léčiva okolo není mnoho, salva ze čtyř kulometů je solidně vražedná a bossfight má vlastně dvě části, což později zopakuje až final boss Hereticu.


Čas - 53:44


4. A Dark Secret
Bohužel druhá trojice epizod nezačíná nejlépe. V těch minulých epizodách čekaly na hráče vždycky nějaké novinky. Pokud ale nepočítám bosse a pár nových textur není v této epizodě nic, na co se dá těšit. Opět je tu k mání pár zdařilých úrovní, ale mnohem více převládají nic neříkající slepence chodeb. Z dětství jsem si nevybavil ani jedinou úroveň a to už o něčem svědčí.
Nicméně tajná úroveň dostupná z E4M3 patří k nejnáročnějším mapám vůbec. Asi 70 nepřátel, které vyburcuje jediný výstřel. Lahůdka :)

Boss
Bílý důstojník (850/1200 HP) – Bossfight je klasicky zábavný a samotný boss také není špatný. Skutečnost, že má v rukou raketomet, však dává tušit, že Wolf už je pro takovou zbraň částečně uzpůsobený, pouze k explozím ještě nedochází.


Čas - 68:45


5. Trail of the Madman
Z druhé trojky bezpochyby nejlepší epizoda. Malá, krátká, přehledná, akorát tak obtížná a navíc s mnohdy lehce odhalitelnými tajnými oblastmi.
Tajná úroveň, dostupná z E5M4 představuje poměrně jednoduchý slepenec chodeb s mnoha poklady. Za mnoho to nestojí, ale opět se to trochu liší od běžných úrovní.

Boss
Červená rambolina s dvojicí kulometů (850/1200) – Tvůrci předvedli do puntíku to samé monstrum jako v první epizodě, pouze změnili vzhled a zvuky. A i ten souboj mi přijde vzhledem k prostředí a počtu léčiva snazší. To, že je boss pro pátou epizodu?! To nemohli té mrše aspoň přidat na zdraví?! Ovšem… kdyžtak mě někdo opravte, ale není tohle vůbec první ženský nepřítel v historii PC her?


Čas – 40:31


6. Confrontation
Poslední epizodu jsem neměl rád už tehdy a ani teď se nic nezměnilo. Velké, rozsáhlé a především těžce nepřehledné mapy. Obtížnost je místy docela vysoká… jo, na tu nejlehčí obtížnost taky. Asi hraju fakt děsně, ale bez myšky je to strašně nepohodlné.
Tajná úroveň, dostupná z E6M3 je znovu něčím zvláštním. Nechybí tu mutanti, trojice bossů z první epizody a ještě Pac-Man. Prostě tajná úroveň jak má být.

Boss
Hnědý důstojník (850/1200) – Kombinace raketometu a kulometu je hezky vražedná, nicméně na tomhle finále je podstatně těžší samotná úroveň a ne bossfight. Docela škoda.


Čas -. 87:01


No… zase se ten koment nějak protáhl. A to jsem o hře jako takové mnoho neřekl. Nicméně každý určitě ví, co je Wolfenstein za legendu. Já mohu jen dodat, že za nějakých deset-patnáct let si určitě dám další rundu, protože tahle hra je věčná.

Pro: Dokonalé využití toho mála, co hra a engine nabízí, bossové, tajné úrovně

Proti: Chybí mapa, v závěru moc bludišťákových map

+43
  • PC 80
Poznámka: Komentář je ke hře Wolfenstein: Final Solution
PC-Freeware/ Grafika 8/10 Hudba 10/10 Hratelnost 10/10 Zábavnost 10/10

Snad mi nikdo nebude mít za zlé, když si prostor určený ke hře Wolfenstein 3D vypůjčím pro jeho nepřímého následovníka v podobě freeware hry, jež nese podtitul Final Solution.

Činím tak čistě z nadšeneckého popudu, protože se musím podělit o své dojmy z této přibližně hodinu dlouhé hry, čítající nějakých 8 misí, 6 druhů nepřátel, 5 zbraní, 4 bose a 3 úrovně obtížnosti. (Go Easy On Me!, I´m a Hero..., Suicidal Tendencies!) Pro zajímavost, obtížnost se liší pouze větším zásahem který obdržite, nikoliv počtěm nepřátel, což je trošku škoda. I přesto je hra nabitá prtivníky za každým rohem, takže se dočkáte i pořádného masakru. Nechybý tajné dveře a skrýše, které ukrývají poklady, jídlo, lékárníčky a munici. Nechybý klasické propriety jako ornamenty na zdi. Zlatý, stříbrný, nebo broznový klíč pro otevření dveří k dalšímu postupu. A to celé uzavírá, nebo přesněji obklopuje jednoduchá příběhová zápletka.

Grafická stránka, nebo přesněji textury jsou bohatší, než je u starších verzí zvykem. Ovládání s myší a na klávesnici pomocí WSAD je plynulé, intuitivní a svižné. Největším lákadlem a největší devizou hry je však samotná hudba, která je dovedena k dokonalosti. Setkáte se s ní už v menu a v každé z misí vám nabídné jinou sklatbu, u nichž se možná natolik zaposloucháte, že zapomete pokračovat dál.

Negativ moc není. Opět mi sice chybí mapa, to by ovšem nemělo u této značky překvapit. Nehledě na to, že mise nejsou tak spletité že by jste bez mapy dlouho bloudili. Misí mohlo být i více. Na druhou stranu na free titul je hodina zábavy docela slušná vyzitka.

Pokud tedy budete číst tyto řádky, tak mi nemějte za zlé využitého prostoru a hru určitě vyzkoušejte. Dá vám vzpomenout na atmosféru vaší první 3D střílečky a některé z vás možná donutí vytáhnout pozapomenuté cédéčko s původním Wolfensteinem.

Hru jsem začal hrát: 13.3.2014
U hry jsem strávil: 75 minut
Hodnocení této verze: 95%

Pro: Atmosféra, soundtrack, nové zbraně, nový nepřátelé, vylepšéné textury, ovládání myší.

Proti: Pouze 8 misí, stále bez mapy, u vyšší obtížnosti se nezvýší počet protovníku.

+21
  • PC 75
Naprostá legenda mezi hrami. Přesně tahle hra dala základ FPS žánru. Rozlehlé a často nepřehledné bludiště, kupa nácků, nacistické symboliky a bossové. To jsou věci které se snad každému vybaví. Na tu dobu příjemné grafické zpracování, spousta zbraní i prostředí a tajných chodeb. ID software v čele s Johnem Carmacem věděli přesně co dělají a povedlo se jim to na jedničku.

Tehdy (1992) hra vyšla v podobě shareware za pár kaček. Dnes si ji můžeme zahrát přímo v internetovém prohlížeči.
+14 +15 −1
  • PC 80
Wolfenstein je jedn z nesmrtelných klasik mého mládí. Sice jsem ho hrál až po navazující epizodě : "Spear of Destiny", ale i tak mě bavil a párkrát jsem si ho projel.

Wolfenstein je z těch her, které byly hrány stále dokola a to protože, nic lepšího nebylo. Často to pak hráč hrál jen z důvodu aby nějakou misi projel rychleji, aby našel všechny tajné místností, či aby získal všechny poklady, néjlepe na těžší obtížnosti. Tyto prvky jsou velice motivující a vedou k opětovnému hraní, takže časem přestane vadit, i jak příšerným bludištěm je každá mise.

Je to rok 92, takže nelze čekat nějaké velké množství herních prvků a možností, ale o to v této hře nejde. Jde o to co nejdřív získat kulomet a solit do nacistů, co to jen půjde (ani "modrej gestapák" už není tak obávanej, když do něj člověk nasolí dávku z kulometu. Často to člověk hrál jen proto aby slyšel ty komické výkřiky a i když to může znít zvráceně, my jsme se u těch zvuků královsky bavili.

Popravdě Wolfenstein toho moc nenabízí. Dnešní hráče by nejspíše odradilo každé bludiště/mise, ve kterém jde o to samé. Ale je to sakra pořádná klasika a nostalgie.

Pro: prostě klasika

Proti: strašný bludiště

+18 +20 −2
  • PC 95
Dlouho jsem přemýšlel, co dalšího zařadit do mého retro koutku. Rozhodl jsem se pro hru, na kterou rád vzpomínám a která mi uvízla v srdci na dlouhé věky. Je jí Wolfenstein 3D. Se hrou jsem se poprvé setkal v roce 1992 na mém vůbec prvním PC. Tenkrát jsem ještě nevěděl jak vypadají barvy, protože jsem měl černobílý monitor o velikosti tuším nějákých 13 palců :) Taky to byly doby, kdy se FPS střílečky hrály pouze na klávesnici, což si dnes už jen velmi nerad zopakuji. Pamatuji si směrové šipky pro pohyb, mezerník pro otevírání dveří a klávesa CTRL pro střelbu. Tuším, že když se podržela klávesa ALT a šipka doleva, či doprava, tak se udělal úkrok. No tolik k ovládání, to Vás jistě nezajímá :) Nicméně nemožnost hrát na myši, skákat atd., ze mne udělala hráče se skillem. Dodnes nechápu, jak jsem byl schopen takhle hrát (už jsem asi namlsanej dnešních her), ale to nemění nic na situaci, že to hraji doteď. Nicméně už s myší. Měl bych jistě zmínit, že pro samou slávu původní hry, se ještě téhož roku vydala hra další s názvem Spear of Destiny, byl to nicméně takový menší datadisk, který měl víceméně stejné mapy jako původní Wolf, ale přidal nové zvuky i hudbu, pár nových levelů a také nové bossfighty. Hra se hrála stejně dobře jako původní. Obě hry se dají sehnat prostřednictvím služby Steam a dost možná i na GOG.com, tam jsem to ale nezkoumal.

Ale zpátky ke hře původní. Tu vydala společnost ID Software, která je dnes považována za průkopníka FPS her. Odehrávala se v roce 1943 a zmocnily jste se role spojeneckého špiona BJ Blazkowicze. Obsahovala šest epizod a ve třetí z nich jste dokoce mohli sundat samotného vůdce. Vašim arzenálem se stal bojový nůž, pistole, samopal a také rotační kulomet. Proti Vám byly protivníci všeho druhu, ale zmíním zde například základní esesáky s pistolkou, gestapáci se samopalem, nebo například bojové ovčáky. Zdraví jste si mohli doplnit buď lékarnou, které nebyly moc k sehnání, nebo psím žrádlem, či snad dobrou večeří, která vypadala jako kuře s bramborem (já tomu tenkrát říkal kuře). Hra Vás také vybízela ke sbírání různých pokladů, když jste nasbíraly určitý počet bodů, na který si teď přesně nevzpomínám, dostali jste život. Hledat a sbírat se tedy vyplatilo. Při použití cheatů se skóre vynulovalo. Zámek byl jedno velké bludiště, plné tajných chodeb, portrétů vůdce, hákových křížu a esesmanů. Ztratit se nebylo vůbec těžké :) Stávalo se to hlavně ve chvílích, kdy jste pracně hledali klíč k zamčeným dveřím a když už jste ho tedy našli, tak jste nenašli cestu zpět :) Dalo se to hrát hodiny a hodiny a každý kdo k tomu jednou přičichl, se závislosti na hraní této pecky už jen tak nezbavil. Měl bych také zmínit že dostala spousty ocenění od různých časopisů. Mám ten pocit, že jediná země kde se to moc nesetkalo s úspěchem bylo Německo, kde jste si hru nemohli koupit a dokonce ani dovézt ze zahraničí.

Myslím si, že by si tuto hru měl jednou zahrát každý. Dnes to není opravdu problém, jednak se dá zakoupit a potom se dá také hrát ve webovém prohlížeči, což je prima věc :) Já sám vlastním několik verzí, od původní až po hodně upravené. A pokud bych tuto hru neměl buď na disku, nebo v knihovně Steamu, asi bych nebyl ve své kůži. Tolik k mému retru o Wolfensteinovy 3D. Snad se Vám tedy článek líbil a budete se těšit na další. Nezapoměňte hrát a když už Vás ty dnešní novinky nebudou bavit, vždycky máte možnost, vrátit se časem k tomu, co se hrálo opravdu skvěle :) Budu rád za každý komentář či hodnocení článku. Přeji pěkný zbytek dne, či večera!

Pro: - Výtečná FPS své doby - Dobré ozvučení

Proti: - HC hratelnost - Místy dosti velký hlavolam

+16 +17 −1
  • PC 85
Wolfenstein 3D je jedna z prvních 3D her na světě a první Wolf ve 3D.
Hra se koná většinou v bludišti, což mě někdy mátlo a vracel jsem se do stejných lokací.
Zbraně jsou dobré, narazíme celkem na 4 zbraně, nejvíce jsem používal machine gun a chain gun, pistoli jsem používal ze začátku hry a někdy i na psi a nůž jsem použil pouze na psi. Nepřátelé se mi jevili dobře, potkáme ve hře celkem 5 nepřátel, nejvíce jsem si oblíbil boje s SS vojáky. Boje s bossi jsem si užil, celkem je jich 6.

Pro: Vše.

Proti: Nic.

+39 +44 −5
  • PC 90
perfektní hra, kterou jsme pařili jako mladíci, a když ještě nebyl DOOM, tak jsme z této hry byli uplně vedle :-)
-3 +8 −11
  • PC 100
Wolf 3D se řadí mezi vůbec první hry, které jsem kdy hrál. Tehdy jsme měli v počítači pouze několik her jako Prince of Persia, Sokoban, demo k Alone in the Dark I a pár dalších, které by dnes snad nikdo už nepoznal. K Wolfensteinovi 3D se řadí určité prvenství, které se dost těžko popisuje někomu, kdo tu dobu tehdy nezažil.

Počítačová hra, kde můžete hrát sami ze svého vlastního pohledu, pohybovat se plynule po chodbách, místnostech (tj. ne frame po framu), to bylo něco, co do té doby prostě neexistovalo. Zůstaval jsem nechápavě stát nad tím, když jsem stál za bratrem, který seděl u počítače a tohle poprvé hrál. Ta postava chodí, střílí nepřátele, může být i zabita, sbírá jídlo a lékárny a dostává se dál a dál. Tehdy jsem byl možná příliš malej, abych vůbec pochopil všechny ty možnosti (které jsou možná dnešním hráčům k smíchu). Tohle jste si ale prostě museli zažít.

Mohlo mi být nějakých 6 nebo 7 let a tohle byla hra, která prakticky započala můj vztah k počítačovým hrám jako takovým (rodiči mnohdy odsuzovaným). Tehdy jsme PC doma ještě neměli a jediná příležitost k hraní byla u táty v práci na firemním počítači (cena průměrného PC se tehdy pohybovala kolem 40-ti tisíc a je třeba si uvědomit, že tehdy stejná suma byla dneska jako... no, těžko vůbec odhadovat...).

Wolfenstein zkrátka a dobře nabídl na tu dobu nevídané možnosti, svobodu a nechat hráče dělat si co chce. Byl to v podstatě prototyp Dooma, který vyrobila stejná firma později. I tady se ke konci každého levelu sčítaly procentuálně zabití nepřátelé, nasbírané poklady a secrety. V podstatě obdoba Dooma. Secrety byly vůbec tehdy zajímavá kapitola. Věřilo se, že Hitler schovává různé poklady a cenosti, které jsou ukryté a hráč je může, ale nemusí, najít. I po letech pro ostřílené hráče, secrety zde pořád zaujímají čestnou pozici, tedy za předokladu, že nejste jeden z těch, kdo si vygoogluje mapu aby věděl, kam má jít najisto. Oproti Doomovi zde nemáte žádnou mapu levelu, ve kterém se nacházíte. Tehdy to byla možná nevýhoda, ale měla své kouzlo. Aby se člověk v levelu dobře orientoval, musel ho skutečně poznat a na vlastní kůži celý projít.

Jako takový pomyslný prequel Dooma, už tady byla použita spousta věcí, které člověk v Doomu později objevil, ale byly poprvé vynalezené právě tady (xicht hráče, HP bar, ammo bar, pickupy...). Hra samotná měla 6 epizod přičemž každá měla 9 levelů + jeden bonusový. Pro většinu map pak složil skladatel Robert Prince vlastní hudbu, čímž se dosáhlo toho, že člověk nemíval pocit, že se mapy opakují nebo že si jsou mezi sebou podobné. Wolfenstein položil tehdy základ pro mapu typu - start - exit, přičemž abyste mohli mapu dohrát, museli jste najít jeden klíč, kterým se otevřela uzamčená místnost s klíčem 2, který terpve odemykal místnost s exitem (totožné schéma použili id software u Dooma).

Sice jsem odehrál u Wolfensteina stovky hodin hrací doby (a častokrát jsem se k tomu vracel), ale pořád se to nedalo srovnávat s tím, co teprve mělo přijít. Wolfenstein 3D položil základ, ze kterého po čase vzešel Doom..., který přepsal historii počítačových her na další leta dopředu a vytvořil tak samostatný herní žánr.
+36
  • PC 95
Svého času výborná hra a dlouho trvající mýtus o první first person akci. Musím uznat, že Spear of Destiny považuji za notně kvalitnější kousek po všech strankách. Byl tam i přijatelný soundtrack. Levely byly zajímavější a často těžší.

Pro: cheaty

Proti: grafika, ovládání, levely

-33 +8 −41
  • PC 85
Moje uplně první střílečka (a mám pocit že také uplně první střílečka v historii počítačových her) se spoustou nácků co potřebují zastřelit a s Hitlerem s rotačákem. V bludišti chodeb se sice velmi snadno ztratíte a půjdete okolo míst, která jste už několikrát prošli což je dost k naštvání, ale tadle hra stojí zato.

Pro: Souboj se závěrečnými bossy, prostě pro lidi co rádi zavzpomínají na starého dobrého Wolfa

+27 +28 −1
  • PC --
ať žije král, respect a úcta, zde leží ten co proslavil 3d person střílečky natolik, že se stali herním fenoménem, mějte pokorně na paměti, že všechny 3d střílečky jsou potomkem této

Pro: vše

Proti: nic

-12 +7 −19
  • PC 100
Hra, které v mých očích překonala Dooma v atmosféře. Když už totiž chci srovnávat, tak hry z podobné doby.

HAF řekl pes

Procházení dlouhými a temnými (ač osvětlenými) chodbami mi nahánělo strach. Nevím co mě hnalo dopředu, protože jsem se bál podívat se za každý roh, každé dveře, co jsem našel. Nějaká zvrácená touha, podobná té, co nás směruje k dívání se na hororové filmy. Chceme se bát, ale některé strachy jsou těžší s dalekosáhlými následky. Přesně jako Wolf. Atmosféra tu zkrátka exceluje. K tomu ještě paranoidní pohled BJovo očí, poslouchání každého zvuku, jestli se někde neotevřou dveře (brrr). Dojmu pomáhala i hudba, místy šílená (poslouchání zvukových stop samostatně bez hry už není ono, jen pro nostalgisty jako jsem já), místy zvráceně sugestivní. Nezapomeňme také na titulní znělku když se zapne hra. Pro drtivou většinu hráčů to byla první příležitost, kdy slyšeli hymnu Nacistů Horst Wessel Lied, i když tedy v MIDI verzi (dnes se tomu říká polyfonní). Ale zas táta mi k tomu zpíval slova "Pes jitrničku sežral". Naštěstí jsme tenkrát měli kvalitní zvukovku, tak jsem si mohl užívat hudby ve hře I zvuků (což tenkrát nebylo časté, jak jsem pochopil).

AIIÍÍ řekl hnědej

Možná nejde o první FPS, ale to mě ani trochu netrápí. Je nejslavnější, pro mě extra-vzpomínková a koneckonců Catacomb je oproti Wolfu dost slabá. Pro mě bude první tato, i když znám fakta). Kontroverzností je neméně "drsná", krev v Doomu je jedna věc, ale obrázky Hitlera (jeden typ dokonce ve skleněné vitráži) a ostatních symbolů je věc druhá. A krev tu byla také, i když jí nebylo tolik. Tak jako tak, odhadem se za těch 60 levelů zabije několik tisíc nepřátel. Slušný počet. Když už jsme u nich, ani mi nevadila jejich jednotvárnost (4 typy běžných nepřátel, z toho pátý typ je jen v jednom "světě" a pak jen na speciálních místech). Oni se krásně roztřídili podle obtížnosti zabití, podle nebezpečnosti. Základní typ, dnes bych ho nazval grunt, poté rychlý typ - bílej a těžkej/silnej typ umpapa. Psi dokáží potrápit, ale většinou jsou jen potrava pro kanóny. Ano, kanóny, ty neexistující (Wolf má omezené i zbraně).

Vtipné je, že ač jsem šetřivý a dokážu zajistit, aby mi náboje vydrželi i při "rotačáku", tedy čtvrté zbrani, nepoužíval jsem ho. Z jednoduchého důvodu - moc hlučný. Jakkoliv divně/směšně to zní, mě ten zvuk vadil. Vyhovoval mi štíhlý vzhled a krásný zvuk samopalu, neboli trojky. Pistolka je směšná a nůž jen pro fajnšmejkry. Když jsem natáčel dohrání všech levelů a zrovna byl u Bosse prvního světa, chtěl jsem zamachrovat a zničit ho jen nožem. Vymstilo se mi to a tak jsem musel natáčet znovu. Zkoušel jsem ho zabít několikrát a nakonec jsem to vzdal a zabil ho normálně sapíkem, šedou zbraní.

Teď už samozřejmě hraji na nejtěžší, cokoliv menšího by byla potupa (i kdybych byl špatný hráč, celoživotní hraní by naučilo i největšího troubu a já se za troubu určitě nepovažuji). Jako dítě jsem hrál tuším na nejmenší. Sice mě štval ten obrázek plínek a dudlíku, ale "ty hezké obrázky" (těžší obtížnosti) se hrát nedaly. Hrálo se tenkrát na šipkách+ctrl+space+alt (v pořadí důležitosti), tenkrát jsme nic jiného neznali a tak i když šlo ovládání přenastavit, i nyní bych to hrál na šipkách. Ze zvyku, jako poctu i nostalgii. Dokonce i šlo běhat, ale nemyslím, že bych to nějak využíval. Jednou mi kamarád ve škole řekl, že existuje nějaký cheat kde by se dalo jezdit po chodbách džípem. Teď mi to přijde jako pěkná blbost, ale tenkrát jsem tomu věřil a líbila se mi ta představa. Také se mi do spárů dostalo klasické ILM (později to v historii překonalo IDDQD/IDKFA ve známosti), ale nepoužíval jsem tento kód, jednoduše proto, že resetoval skóre a to mě štvalo.

UMPAPA řekl umpapák

Když jsem tedy před pár lety jel level za levelem (abych hru komplet dohrál), narazil jsem a to poměrně brzy, v E2L8. To je ten level, který jde normálně dohrát a vůbec ničeho zvláštního si nevšimnete, jenže když otevřete jednu určitou zeď, otevře se vám cesta do pekla miniaturních místností, slepých uliček, dvou BOSSŮ, pár bonusům a hlavně šílenství, totálnímu zmagoření z pobíhání doleva/doprava ve stejnorodých místostech, v identických stěnách. Tento level jsem musel dělat s mapou otevřenou vedle okna DOSBoxu a i tak to byla fuška obrovská. Krutá hra level-designéra/ů, ale také jeden z vrcholů toho kam až se dá zajít. Zatím toto šílenství žádná hra (AFAIK) nepřekonala.

Také bych se rád pozastavil nad bonusovými koly, jsou totiž vpravdě šílené. V jednom z nich utíkám jako bych byl Pacman před nesmrtelnými duchy (přičemž Wolf umí vykouzlit pěkné bludiště), jenže do toho se občas projeví nedostatek nábojů, nápor "normálních" nepřátel a také moje potřeba vysbírat všechny poklady a dohrát hru na 100%. Šílené bylo bonus kolo (nevím přesně kde, jestli 2/3/4 episode), kde mapa tvořila čtverec postavený na jeden vrchol. Celé kolo bylo symetrické a dělané jako jedna velká místnost. Stačil jeden výstřel a desítky nepřátel vyrazili k mé pozici. Šlo udělat jediné - najít místo, kde bych se mohl schovat a kosit nápory "oficírských" nepřátel. Takové místo jsem našel, jenže nastaly dva problémy. S oběma jsem si poradil, ale ten druhý mě trochu nasral (byla to chyba hry). Docházeli totiž náboje, proto jsem musel odběhnout od škrtícího místa (kde byla jediná cesta, kudy nepřátelé mohli proudit ke mně) a nasbírat vzadu náboje. To by bylo v pohodě, dalo se to zvládnout, jenže nastal druhý problém - bug - neboli když bylo na jednom místě naskládáno více jak X nepřátel, protivníci kteří přes toto místo přešli se stali neviditelní. A zkuste zabíjet nejrychlejší potvoru ve hře, když vám dochází náboje a není vidět.

I to jsem ale zvládl. S natáčením jsem přestal v šesté epizodě, když jsem kvůli dalšímu bugu nemohl otevřít jeden tajný vchod => neměl jsem 100% => to mě štvalo a tak jsem si nahrál jen 5/6 epizod. I tak mi to ale stačí. Jako hold minulosti, jako radu hráčům kteří potřebují radu a hlavně - ten zážitek z hraní je nenahraditelný.

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé/naposledy) -------- 1993 (2011)
KOLIK (hodin circa) ----------- 1000
DOJEM (ano/hmm/ne) ------------ ANO
OBTÍŽNOST (pokud je/pamatuji) - I'M DEATH INCARNATE
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Long Live old buddy, brzy to bude 20 let co jsi na světě.

Pro: Atmosféra, Strach, Hudba/zvuky a nakonec i ta grafika

Proti: Původně jsem chtěl říct omezenost (zbraní, nepřátel), ale nakonec ta omezenost pomáhá pocitu stísněnosti

+31
  • PC 90
I přes své stáří jde o velmi dobrou střílečku, v níž neabsentuje jediný prvek klasických old schoolovek žánru. Akce je adekvátně zpracovaná, s nádechem jisté frenetičnosti a arkádovosti, secrety s účinnějšími zbraněmi a cennými poklady slušně poschovávané, klíče od dveří dobře střežené, bossové hojní a místy i tuzí. Level design už plošší být nemůže, ale nedá se říct, že by to bylo na škodu. Jelikož díky němu vyniká každá úroveň svým pojetím a nutí tak hráče se neustále vracet, nebo se (ne)zamotávat do zdejšího herního prostředí. Samozřejmostí je vyvážený postup hrou, závislý i na momentálně dostupných zbraních. Kdy např. na začátku druhé epizody není zbraní a nábojů dostatek, takže, zatímco je možné se vyzbrojit municí a MP 40 ve zbrojnici za normálně přístupnými dveřmi, nechybí ani účinnější varianta v podobě získaného Chain Gunu z tajného úkrytu poblíž. S nímž je to při likvidaci nepřátel teprve ta pravá zábava.

Taktéž statistiky po absolvování úrovně potěší, neboť se z nich dozvím procenta zabitých nepřátel, objevených sekretů atd. Nejvíc si cením všech stoprocentních statistik v sedmé úrovni druhé epizody, v níž nechyběly opravdu bravurně navržené tajné lokace napěchované velkým počtem itemů a nepřátel. Byť normálně jde tento level zvládnout hned, tak nalezení zmíněného úkrytu jeho projití o něco pozdrží, což v tomto případě vůbec nevadí. V jedné úrovni dokonce vedla, ke střeženému klíči, cesta i skrz secret a nacisty proto šlo obejít. Ukazatel dosaženého score v levé části poměrně archaicky vypadajícího HUDu také zahřeje na srdci. Z přítomných šesti hutných epizod se nenechají zahanbit ani poslední tři z packu The Nocturnal Missions, dávající hráčům možnost opět prožít další dobrodružství.

Čtyři dostupné obtížnosti patřičně prověří skill každého, ať už ostřílenějšího nebo méně zdatného. Fakt je, že kvůli těm ikonkám, ilustrujícím jejich obtížností stupeň, mému zraku nejvíce uhranula ta třetí s tváří zkušeného drsňáka. Při samotném hraní se tato obtížnost připomínala snad jen při velké sprše kulek z řad nepřátel nebo menšímu stavu životů, ale po pár loadech a opatrnějším postupu jejich eliminace, to takovou potíž zase nepředstavovalo. A pak také v souvislosti s funkcí Save, třebaže při častém uložení byl průchod levelem jako po másle, tak pokud save nebyl zrovna na pořadu dne, já nerušeně a plynule hrál, o to markantněji mé nervy následně pocuchal neúspěch, kdy můj avatar čuchal ke kytkám od spoda. Opětovné nahrání pozice, sebrání klíče, zneškodnění nepřátel, nalezení již předtím objeveného úkrytu a znovu vracení se ke dveřím na mnou získaný klíč, dokáže tedy místy, při opomíjení častého ukládání, dosti naštvat.

Za sebou má Wolfenstein 3D již téměř dvacet let od svého vydání, tomu ale nijak neubírá kouzlo z hraní i v dnešní době. A ačkoli má jeho původní grafika stále něco do sebe, já si oblíbil port Wolf4SDL, který zachovává původní rys vzhledu a nechybí mu i vyšší rozlišení 1280x800, toho využijí zejména ti hráči, co používají, jako já, širokoúhlý monitor. Na displeji viditelné kostičky nijak nekazily zážitek, stejně tak plynulá kamera a přehršel podporovaných neoficiálních add-onů do hry, využívajících též kvalit uvedeného portu. K vizuální stránce hry ještě doplním můj celkový dojem z ní. Líbí se mi ta křiklavost barev, pěkná viditelnost a ta stylizace obecně. Neboť hře dodává jistý nádech jedinečnosti, lišící se od spousty dalších her, jenž jsem doposud hrál.
+19
  • PC 90
Jako hráč sám sebe nepovažuji za nejmladšího, ale vzpomínky na první setkání s dnes už legendárními hrami, útrapami s nimi spojenými a onen pionýrský pocit, který vzbuzovaly, si vybavuji jako by to bylo včera. Tou první hrou, kterou nosím ve svém srdci (jako nostalgický předmět typu céček, čokoládové tyčinky Artemis, či žvýkačky Pedro) se stal Wolf3D. Bylo to těsně po převratu, kdy se v našem městě otevřel první obchod s kancelářskou a výpočetní technikou, uvnitř se nacházelo první PC a na něm hrál starší kluk tuto, pro mnohé žánrově průkopnickou FPSku. Chodíval jsem tam kdykoliv to čas dovolil, zanedbajíce své školní povinnosti s nadějí, že se také někdy dostanu na řadu – nikdy se tak nestalo! Naštěstí netrvalo dlouho a do naší rodiny zavítalo také jedno obstarožní PC, určené primárně k zdokonalování se ovládání stroje a naučení se účetního programu. A co čert nechtěl, krom samotného PC (bez zvukové karty) a jehličkové tiskárny, byly přibaleny 5¼ diskety a na nich i obdivovaný Wolfenstein 3D.

Hra se pro mě stala zábavou i prokletím na obrovské kvantum hodin, trávených před monochromatickým 14“ monitorem, až se sám divím, že dnes ještě nenosím brýle. Nikdy nezapomenu na zvuky jako byl štěkot německého ovčáka, otevírání železných dveří nebo zasouvání zdí při nalezení tajné místnosti, které vyluzoval PC speaker...

Ve své době poskytovala hra šílené ztvárnění pro mě nic neříkajících nacistických symbolů, mě šlo ale “jen“ o projití (pokud možno za potlesku rotačního kulometu nebo jiné ze tří palných zbraní a bodáku) šikovně navržených lokací a utkat se tváří v tvář se závěrečnými bossy daných episod (na mnou pojmenovaného “kuchaře“ (on to byl Dr. Schabbs) nebo “Helgu“ (Gretel Grosse) se opravdu nedá zapomenout).

Ovšem i tato hra se nevyhnula pár momentům, kdy by člověk nejraději přestal hrát. Jednak to byl level design některých kapitol, kde docházelo ke zdlouhavému bloudění, částečně i postupný stereotyp a pro hráče bez zvukovky i ony nezapomenutelné zvuky, které po hodinách hraní odeznívaly jen pomalu. Jinak se ale dá tento protifašistický odboj v podání B.J. Blazkowicze považovat za povedený kousek (nejen z nostalgické pozice) a pro dnešního mladého hráče cestou do začátků herní historie.

Pro: nostalgie, bossové, rotačák, zvuky

Proti: zvuky, někdy level design

+38 +39 −1
  • PC 90
Wolfenstein 3D byla hra, která pro mnoho lidí, kteří začínali hrát v první polovině 90. let znamenala vstup do světa pořádných počítačových her. Nebo aspoň byla jednou z těch prvních, se kterou se setkali. Nejinak tomu bylo i u mě.

Po všech těch jednoduchých 2D skákačkách nebo kostičkovaných hrách s pár barvami byl Wolfík něco jako zjevení a možnosti to znovu natřít náckům po několika desítkách let se jen těžko odolávalo. Co na tom, že hra by dle dnešních měřítek byla možná dost politicky nekorektní, vzhledem k četnosti zobrazených hákových křížů a blonďatých ubermensch v řadách wehrmachtu a SS. Opravdovou herní extázi zažívali šťastlivci vybavení zvukovkou Sound Blaster, která nabízela mnohem lepší zážitek, než obyčejný PC speaker.

Dnes ta hra působí spíš směšně a i když se říká, že to nebyla první hra, která přinesla "3D" rozměr, nikdo jí to místo na výsluní už asi nikdy nevezme :)

Pro: Tehdy to byla pařba neskutečná

Proti: Dnes už je lepší jen vzpomínat, opětované hraní by bylo spíš pro sebemrskače

+21
  • PC 85
Wolfenstein byla vůbec moje první 3D střílečka. Když mi ji taťka přinesl z práce na disketě, byl jsem nadšen. První setkání s 3D proběhlo ve velkém stylu. Hru jsem dohrál sice jen jednou, ale prvních pár levelů si doteď pamatuji nazpamět.

Graficky to byla skoro bych řekl revoluce. Já osobně jsem měl u hry obtíže, protože v mém věku jsem nebyl zrovna odvážné dítko a proto jsem se bál každého rohu "aby na mě někdo (nebo něco) nebafl"

I když novejší "Return to Castle Wolfenstein" mám o mnoho radši, občas si z nostalgie prvního 3D Wolfa zahraju.

Pro: grafika a originalita, moje první setkání s 3D

Proti: stereotyp, možná trochu dlouhé a nepřehledné

+23
  • PC 90
Na úvod musím podotknout, že jsem Wolfenstein 3D hrál kdysi dávno ještě v době PC 286, nicméně až v červnu 2009 jsem Wolfa proběhl od začátku do konce bez použití cheatů. Toto jen pro upřesnění, že se nebude jednat o nostalgický komentář.
Wolfenstein 3D je opravdu pamětník, ostatně je mu, byť neprávem, přisuzována role zakladatele žánru FPS jako takového. Stejně tak jsem k Wolfovi přistupoval. Nejprve jsem si chvíli zvykal na ovládání v kombinaci klávesnice a myš. Citlivost myši je o dost menší než v současných hrách, ale po prvním levelu jsem to dostal do ruky. Co se týče grafického zpracování, tak se jedná opravdu o průkopníka, ale musím z vlastní zkušenosti říct, že jsem hrál i ošklivější hry. Obzvláště v některých levelech je grafika tak trochu nepřehledná. Co mi na hře vadilo asi nejvíc, je design některých pozdějších levelů, kde jsem se několikrát ztratil a bloudil pořád dokola, než jsem našel klíč, dveře apod. Většina levelů je logicky a přehledně navržených, ale občas se najde nějaký ten chaotický úlet. Absence mapy tedy není, až na výjimky, nikterak skličující. Druhů nepřátel sice není mnoho, ale neurazí a ani nenadchnou. Stejně je to se zbraněmi, většinu času jsem používal samopal a na závěrečné bossy rotační kulomet. Co mě příjemně překvapilo, je velikost zranění závislá na vzdálenosti od nepřítele. Prostě na jeden metr vás jeden výstřel zabije, na delší vzdálenost jen škrábne atd. To jsem u hry z roku 1992 nečekal.
I přes všechny vyjmenované zápory má Wolfenstein 3D pořád své kouzlo a atmosféru, jen musíte být ochotní na chvíli zapomenout, že existují Doom, Half-Life či Crysis.

Pro: Atmosféra, závěreční bossové

Proti: Občas nepřehledný design levelů, absence mapy

+50
  • PC 80
Na rozdíl od takového Dooma je Wolf dnes už prakticky nehratelný, je až příliš stereotypní, prostředí je pořád stejné, při letmém pohledu na obrazovku ani nepoznáte o jaký level se jedná, nepřátelé nic moc a hratelnost se také s postupem hry nevyvíjí. V roce 1992 byla však úplně jiná situace, člověl byl zvyklý na ploché hopsačky, když tu Wolfenstein začal sténat "deeper, deeper!" - ano, konečně jste se ve střílečkách mohli pohybovat dovnitř obrazovky a pěkně z pohledu vlastních očí. Rázem bylo jedno, jaký jiný Wolf vlastně je, hlavně když se hráč mohl cítit "uvnitř" hry a povýšit prožitek ze stříleček na další level. Mimochodem jako malí kluci jsme hráli Wolfensteina vždy ve dvou, jeden hrál a druhý měl přichystané prsty na I+L+M a zejména u závěrečného bose zběsile mačkal... A pak, že hra nepodporovala cooperative mod!

Pro: První FPS, pocit vtažení do hry, vlastnoruční podílení se na potírání nacismu :o)

Proti: Stereotypnost - stejný design prostředí, stejná hratelnost...

+16 +17 −1
  • PC 95
Klasika všech klasik, zakladatel 3D her z vlastního pohledu, srdcová záležitost. Wolfenstein 3D jsem poprvé hrál ve svých 5 letech na mém Windows 98 a celkový dojem si držím v paměti i dodnes - neuvěřitelně poutavá atmosféra, příjemná grafika, zajímavé prostředí, labyrint, výborné hlášky, nepřátele - to je zkrátka vše, čím W3D zaujme. Na druhou stranu jsem měl velmi špatné pocity ze čtvercové grafiky, často mě velmi bolely oči apod. Nicméně je Wolfenstein 3D velmi povedenná a dá se říci, že i první hra, kterou jsem měl tu čest hrát ...


Pro: Ovládání zbraní, labirint, temná atmosféra ...

Proti: Čtvercová grafika ...

+6 +13 −7
  • PC 80
Tak hele, Hitlere, nakopu ti koule!

Krásné vzpomínky na potemnělý počítačový klub ozářený blikajícími, mizernými monitory. Zde na dvou počítačích fungoval Wolf. Jen hádejte, které byly vždy obsazeny jako první?

Pro: hratelnost, možnost nakopat Hitlerovi zadek

Proti: tehdy žádné proti neexistovalo, snad až na absenci více počítačů, které by tu hru rozjely

+11 +14 −3
  • PC 80
Jedna z prvních pořádných FPS, to byly časy, když jsem se poprvé dostal k prvnímu bossovi a ta radost za zdárně dokončenou epizodu:). Bez téhle hry by možná pořádné FPS, jak je dnes známe, ani neexistovaly, občas mě trochu sice vytáčely zdlouhavé labyrinty, ale o to tu v téhle hře jde především (aby to nebyla jen tupá střílečka). Škoda jen, že je zde tak malá variabilita nepřátel a zbraní.
Můj památný moment: Pamatuji si, jak jsem jednou procházel nějakou dlouhou chodbou, nikde nikdo a najednou z rohu na mě vybafl SSak, jsem až leknutím spadl ze židle:D (jsem měl docela nahlas reproduktory a on docela zařval).

Pro: Bludiště(pro někoho spíše mínus,ale bez tohohle by hra byla pouhá nudná, tupá střílečka), Atmosfera, První pořádná FPS:).

Proti: malá variabilita zbraní a nepřátel

+19 +22 −3
  • PC 60
Jsem asi jediný, koho Wolf nikdy moc nebavil. Jistě, nelze mu upřít novátorství a obrovskou zásluhu na poli akčních her, ale stereotypní design, pouze čtyři zbraně a hrozné zvuky PC Speakeru (kdo měl tenkrát zvukovku, byl král), to prostě nebylo nic pro mě. Právě ty zvuky speakeru při sebemenším dotyku se zdí na mě působily jako pěst na oko a brzo mě z nich bolela hlava. Wolfa mám propařeného skrz naskrz, ale nikdy jsem u něj nevydržel dlouho. Častokrát, ale po malých dávkách :)

Pro: Byl to prostě Wolf :)

Proti: Stereotyp, málo zbraní, zvuky speakeru.

+16 +19 −3
  • PC 95
Tohle je srdcovka. První hra, kterou mi bratránek ukázal na PC a já z ní byl naprosto na větvi z grafiky, rozlehlosti a celkově jsem měl prostě dojem, že můžete cokoliv a že lepší hra neexistuje. Tuto hru jsem zapnul cca před 1 až 2 lety na hodině informatiky, protože jsem se dočetl, že v jednom levelu (nepamatuji se kde) je tajná zeď a za ní zhruba dalších 200 tajných a za ní čeká easter egg. Nuže dobrá řekl jsem si... účetní programy počkají a projdu to. Bohužel než jsem našel oné místo a pak vždy v malé, nově odkryté místnůstce novou odsunovací zeď byl konec hodiny a já musel jít, ale nebyl jsem blbej a hru si po těch cca 50 zdech uložil. Následující hodinu jsem naprosto nevnímal nic, jen jsem usedl k PC, kde jsem měl uloženo, nahrál jsem hru a pokra... PROKLÍNAL celou hru! Celá ta "práce" byla na prd, protože se to musí udělat na jeden zátah... do dnes nevím co za zdmi je.

Pro: všechno

Proti: z té čtvercové grafiky přecházeli oči a pobolívala hlava

+11 +12 −1
  • PC 85
Šílené labyrynty, někdy až k zbláznění, všechny chodby vypadaly stejně. Ale je to už strašně dávno a v těch dobách jsem neuměl dospát

Pro: Vzpomínka na hodně dávnou dobu

Proti: Bludiště

-7 +4 −11
  • PC 100
Jelikož Wolfensteina považuju za hru, která po všech stránkách exceluje - ať už mám na mysli geniální 3D stylovou grafiku, ovládání, zbraně, nepřátele, tajné chodby, hlášky, zvuky, HRATELNOST a ZNOVUHRATELNOST (minimálně pětkrát hru projetou mám), stylizaci či atmosféru a nevím, co ještě; prostě všechno, nemůže to skončit jinak než plným hodnocením. Vedle prvního dílu Heretica se jednoznačně jedná o to nejlepší, co jsem kdy v žánru her viděných z prvního pohledu hrál.

Pro: ikonka ukazující zdravotní stav B.J.-e

Proti: průkopník čítování > ILM

+13 +17 −4
  • PC 90
Melodie z této fantastické 3D akce mi zní v uších prakticky neustále. Stejně tak hlášky nacistů po otevření dveří ... Alles klar? ...ratatatata a o jednoho nácka méně. Prostě špičková hra s výbornou hratelností a na svou dobu povedenou grafikou. Level design nemohl být kdovíjak propracovaný, takže jsme se museli spokojit s chodbami v pravém úhlu. Potěšila motivace v podobě sbírání pokladů a nalézání tajných místností. A na závěr jsme se vždycky vyřádili na tuhých bossech v čele s Adolfem. Paráda. Co víc si od akční hry z roku 1992 přát?

Pro: Střílení nacistů, závěreční bossové, německé hlášky, německý ovčák, pohodová hratelnost

Proti: pravoúhlý level design, stereotypní prostředí...na tu dobu to jsou ale přehlédnutelné detaily

+15
  • PC 85
Fakt je ten, že na svou dobu pecka.. Pouze u mě s tím rozdílem, že jsem to hrál na 286. PC Speaker jel jak o život, při střelbě z kulometu jsem myslel, že se blíží jeho poslední hodinka. Z dnešního pohledu by hra možná uspěla tak na mobilních telefonech, ale jak již bylo řečeno, tehdy to byl nářez. Sice pouze 4 zbraně (nůž jsem použil tuším jednou na psa :) ), a totálně jednotvárně úrovně. Ale jelikož hru hodnitím z hlediska doby kdy vyšla, dávam hodnocení jaké vydíte...

Pro: Průkopník v žánru FPS, bossové (včetně Hitlera).

Proti: málo zbraní, málo typů nepřátel, jednotvárnost.

+10 +12 −2
  • PC 85
První FPS, kterou jsem kdy na své 386ce hrál. Vzhledem k mému tehdejšímu věku docela dost atmosferický zážitek. Chraptivé zvuky pípajícího PC speakeru asi už od smrti nezapomenu, stejně tak jako kombinaci kláves MLI :)

Pro: Střílení nacistů :), atmosféra, průkopník na poli FPS

Proti: ...

+6 +9 −3