Budgetová first person střílečka, která vychází z podobného principu jako Serious Sam – zastřel všechno, co se pohne. Jde tedy o bezduchou střílečku na odreagování, odehrávající se ve starověkém Řecku. Do něj jste se dostali ze současnosti pomocí tajného vchodu na úpatí hory Olymp. Avšak poté, co do vchodu vejdete, unesou vaši kamarádku Emmu. Vy ji samozřejmě musíte zachránit, a to skrz 35 map plných starořeckých mýtických monster, mezi něž se řadí například minotauři nebo kentauři.
Kromě klasických zbraní typu pistole a brokovnice jsou ve hře i zajímavější kousky. Například Medusa Gun, který zkamení nepřítele a on se poté rozpadne; Acid Gun, díky kterému se nepřítel nafoukne a poté rozprskne v zelených cuckách nebo Atomic Gun, což je taková mala nukleární střela. Herní složku Will Rock dále obohacuje o překonávání nastražených pastí, používání katapultů s plošinkami a sbírání cenného pokladu. U bossů tak existuje šance k aktivaci speciálních dovedností, s jejichž pomocí jsou souboje snazší. Level design dovoluje nelineárněji koncipované oblasti. Tempo akce je protkané adrenalinem, ale i klidným průzkumem, který lze využít k hledání secretů a řešení občasných hádanek.
K výběru je trojice obtížností, Will Win, Will Play a Will Die.
- Žánr
- Forma
- placená hra
- Rozsah
- samostatná hra
- Multiplayer
- ano
Poslední diskuzní příspěvek
Nejlépe hodnocené komentáře
Nečekal jsem, že Will Rock bude hratelností až tak hodně podobný Serious Samovi. Hordy nepřátel v obrovských arénách pospojovaných chodbami. Stejný styl zjevování nepřátel. Stejný adrenalinový (ne tak častý) pocit v boji proti obrovské početní převaze. Podobné prostředí. Sam se odehrává ve starověkém Egyptě a Will Rock ve starověkém Řecku. Hry jsou si tak podobné, až to skoro zavání lehkým plagiátorstvím. Až na to, že Serious Sam je, snad ve všech ohledech, lepší.
Už od samotného začátku, při vstupu do první velké arény, se toho pocitu nedá zbavit. Jediné, co má Will Rock navíc, je možnost koupit si za nalezené zlato časově omezenou nesmrtelnost, zpomalení času nebo maxisílu. Bonusy, díky kterým se mění souboje s bossy v jednoduchou frašku. Celkově hra patří spíš k jednodušším dílům. Na konci každé mise vám, totálně zbytečné statistiky, ukážou počty zabitých nepřátel v rozmezí 500 až 1000 kusů. Díky postupnému dávkování nepřátel to (střední obtížnost) není velký problém. Je tady pár vypjatějších pasáží, kdy jsem napjatý a trochu mi trochu trnulo, ale není jich tolik. Will Rock je především odpočinková střílečka, kterou je potřeba rozumně dávkovat.
Nepřátelé jsou nemastní neslaní. Žádní zapamatovatelní bouchači. Jediné, z čeho jsem měl větší respekt, byli malí, výbušní a sebevražední potkani. Zbraně nejsou moc dobře vyvážené. Na některé jsem nesáhl celou hru a některé jsem občas použil jen aby se neřeklo. Úplně v pohodě bych si vystačil celou hru s brokovnicí, kulometem a na bosse je ideální rotačák kombinovaný s maxisílou a nesmrtelností. Hudba je dobrá jen v menu. Bohužel se i tam vypne, pokud jí vypnete ve hře. Mě osobně dost rušila. Celkově je ozvučení spíš chudé. Nepřátelé moc zvuků nevydávají a dvě nejčastější věci, co uslyšíte, je střelba a zvuk jejich výskoku ze země.
Díky problémům s kompatibilitou mých grafických ovladačů jsem byl nucený oprášit historický notebook z 256 MB paměti, Windows XP a nějakou Radeon kartou. Díky tomu jsem na vlastní kůži zjistil, že hra ve své době nebyla vůbec náročná. Ani na hardware, ani na hratelnost. Pokud chcete svižnou, nenáročnou hru, která vás procvičí v míření myší, tak se Will Rock docela hodí. Zabaví, ale vrchol žánru rozhodně není.
Příběhový konec je totální mind fuck. Už jenom pro něj stojí za to hru zkusit.
"Vzkaz ze záhrobí"
Už od samotného začátku, při vstupu do první velké arény, se toho pocitu nedá zbavit. Jediné, co má Will Rock navíc, je možnost koupit si za nalezené zlato časově omezenou nesmrtelnost, zpomalení času nebo maxisílu. Bonusy, díky kterým se mění souboje s bossy v jednoduchou frašku. Celkově hra patří spíš k jednodušším dílům. Na konci každé mise vám, totálně zbytečné statistiky, ukážou počty zabitých nepřátel v rozmezí 500 až 1000 kusů. Díky postupnému dávkování nepřátel to (střední obtížnost) není velký problém. Je tady pár vypjatějších pasáží, kdy jsem napjatý a trochu mi trochu trnulo, ale není jich tolik. Will Rock je především odpočinková střílečka, kterou je potřeba rozumně dávkovat.
Nepřátelé jsou nemastní neslaní. Žádní zapamatovatelní bouchači. Jediné, z čeho jsem měl větší respekt, byli malí, výbušní a sebevražední potkani. Zbraně nejsou moc dobře vyvážené. Na některé jsem nesáhl celou hru a některé jsem občas použil jen aby se neřeklo. Úplně v pohodě bych si vystačil celou hru s brokovnicí, kulometem a na bosse je ideální rotačák kombinovaný s maxisílou a nesmrtelností. Hudba je dobrá jen v menu. Bohužel se i tam vypne, pokud jí vypnete ve hře. Mě osobně dost rušila. Celkově je ozvučení spíš chudé. Nepřátelé moc zvuků nevydávají a dvě nejčastější věci, co uslyšíte, je střelba a zvuk jejich výskoku ze země.
Díky problémům s kompatibilitou mých grafických ovladačů jsem byl nucený oprášit historický notebook z 256 MB paměti, Windows XP a nějakou Radeon kartou. Díky tomu jsem na vlastní kůži zjistil, že hra ve své době nebyla vůbec náročná. Ani na hardware, ani na hratelnost. Pokud chcete svižnou, nenáročnou hru, která vás procvičí v míření myší, tak se Will Rock docela hodí. Zabaví, ale vrchol žánru rozhodně není.
Příběhový konec je totální mind fuck. Už jenom pro něj stojí za to hru zkusit.
"Vzkaz ze záhrobí"
Docela ucházející střílečka s neokoukaným starořeckým prostředím, kde je jedinou starostí držet tlačítko pro střelbu.
Procházení rozlehlých chrámů a typických antických arén mě bavilo, občas se lokace opakují, ale nic hrozného. Stejně tak jsem s radostí kosil originální nepřátele (na střílečku). Bohužel ne všechny nestvůry se povedly. Bossové působí obyčejně a není potřeba na ně vymýšlet speciální strategii. Nejzpackanější nepřátelé jsou ale amorci (či co to je), nejen že mi nezapadli mezi kostry a dvouhlavé psy, ale vydávají dětské vzlykání. Není nad to slyšet výstřel z brokovnice a pak pláč dítěte... Proč místo nich autoři nezvolili třeba harpyje, mi je záhadou.
Zbraně jsem si do sytosti užil (nafukování, zapalování a zkameňování je super). Malá poznámka k brokovnici, která se pyšní až neskutečnou přesností a dá se s ní i dokonale sniperovat. Zato titánské síly jsem nevyužil ani jednou, hra je jednoduchá i bez nich.
Největší problém jsem měl se zjevováním monster přímo před obličejem a za zády. Občas prázdné lokace jednoduše čekaly až zajdu na určité místo (většinou jich bylo víc), aby se mohli objevit nepřátelé a po jejich likvidaci se teprve otevřela cesta dál. A nakonec pár nepatrných budgetových chybek. Proč pod vodou stříká krev? Proč stříká krev z koster? Proč pod vodou lítá hmyz nad mršinami?
Procházení rozlehlých chrámů a typických antických arén mě bavilo, občas se lokace opakují, ale nic hrozného. Stejně tak jsem s radostí kosil originální nepřátele (na střílečku). Bohužel ne všechny nestvůry se povedly. Bossové působí obyčejně a není potřeba na ně vymýšlet speciální strategii. Nejzpackanější nepřátelé jsou ale amorci (či co to je), nejen že mi nezapadli mezi kostry a dvouhlavé psy, ale vydávají dětské vzlykání. Není nad to slyšet výstřel z brokovnice a pak pláč dítěte... Proč místo nich autoři nezvolili třeba harpyje, mi je záhadou.
Zbraně jsem si do sytosti užil (nafukování, zapalování a zkameňování je super). Malá poznámka k brokovnici, která se pyšní až neskutečnou přesností a dá se s ní i dokonale sniperovat. Zato titánské síly jsem nevyužil ani jednou, hra je jednoduchá i bez nich.
Největší problém jsem měl se zjevováním monster přímo před obličejem a za zády. Občas prázdné lokace jednoduše čekaly až zajdu na určité místo (většinou jich bylo víc), aby se mohli objevit nepřátelé a po jejich likvidaci se teprve otevřela cesta dál. A nakonec pár nepatrných budgetových chybek. Proč pod vodou stříká krev? Proč stříká krev z koster? Proč pod vodou lítá hmyz nad mršinami?
Pro: Antika, zbraně, pernamentní střelba
Proti: Amorci, zjevování monster, stereotyp, pernamentní střelba
Jedna z her v kategorii dohrál jsem, nepamatuji si. Není se čemu divit, Will Rock je naprosto totální kopírka Serious Sam, které bohužel chybí vše co bylo v Serious Sam dobré.
První co mě zaujalo byla písnička I Wanna Rock od Twisted Sisters v titulkách, kterou miluju, protože si kouzelně dělá prdel ze všech metalových klišé 80. let. Když jsem ji slyšel po tisící při všech pauzách, ukádání či vypínání, začal jsem ji pomalu nenávidět.
Příběh a celé pozadí? Největší vtip celé hry. Obyčejný archeolog je svědkem toho, jak teroristi otevřou horu Olymp a vyvalí se odsud armáda potvor, které unesou dívku Evu. Will, přestože ji vidí nejspíše poprvé v životě se vydá probít deseti levely plné bájných potvor a nakopat prdel samotnému Diovi, aby se s ní na konci mohl vyspat. Zřejmě není nikdo jiný po ruce (armáda?). Nikoho nepřekvapí že uprostřed Olympu se nachází rozlehlé a monumentální lokace včetně chrámů, měst, hradů. Navíc je intro i outro stvořeno pomocí ručně kresleného obrázku s doprovodným textem jak z nějaké automatovky. V průběhu hry už Vás čeká jen střílení, žádný dialog, žádná animace a tak když jsem po hodinách putování dorazil k Diovi, úplně jsem zapoměl, že zachraňuju nějakou holku. Všechno je to navíc myšleno smrtelně vážně, ani náznak vtipu, naopak se ještě hrdina občas pokusí utrousit (nepovedenou) drsňáckou hlášku.
Graficka je celkem malebná, atraktivní prostředí jako jsou řecké báje tvůrci zkazit nedokázali, naopak občas vykouzlili pěkné a povedené lokace jako Tartarus, Hefaistovu kovárnu, hradby s trojským koněm či závěrečný výstup k Diovi.
Hratelnost je ovšem špatná. Stejně jako v Serious Sam Vás čekají přestřelky s hordami nepřátel, jenže narozdíl od vyváženého Sama je to nuda. Nepřátel je prostě strašně moc, vyskakují nelogicky ze zdí, ze země a zkrátka odevšad a každý ten boj trvá o několik minut déle, než by měl. Navíc jsou nepřátelé většinou obšlehnutí ze Sama, nechybí vybuchující potvory, křehké kostry, jezdci co Vás naberou nebo harpyje (zde amorci).
Tvůrci se snažili aspoň u zbraní a tak kromě takového toho základu (pistole, puška, kulomet, rotačák, raketomet) máte sniperskou kuši se zápalnými šípy, nádhernou kyselinovou zbraň co enemíka nafoukne až rupne či zkameňovač. Jenže všechny ty zbraně mají společné to, že chvíli trvá, než potvora shoří/rupne/zkamení a tak v bitevní vřavě sáhnete stejně radši po spolehlivém rotačáku.
No a dál už nic moc není. Občas použijete katapult či berandilo (asi tak 5x), občas narazí na vylepšení (krátká nesmrtelnost, quad damage, bullet time - ten jen úplně nahovno). A taky jsou tu secrety, jenže tvůrci vůbec nepochopili smysl secretu. V tom by člověk měl najít něco co mu pomůže, nebo něco vtipného (jak to fungovalo v Serious Sam 2). Tady nacházíte jen zlato, které je Vám úplně k ničemu (resp. nakoupíte vylepšení, které se hodí stejně jen na bosse).
Zkrátka když příběh neexistuje a u většiny bojů si říkáte proboha ať už to skončí a můžu jít dál, nepomůže nic. Ani moje milované staré řecké báje, ani slušný level design a pěkná grafika. A nebýt toho, hodnocení půjde ještě dolů.
První co mě zaujalo byla písnička I Wanna Rock od Twisted Sisters v titulkách, kterou miluju, protože si kouzelně dělá prdel ze všech metalových klišé 80. let. Když jsem ji slyšel po tisící při všech pauzách, ukádání či vypínání, začal jsem ji pomalu nenávidět.
Příběh a celé pozadí? Největší vtip celé hry. Obyčejný archeolog je svědkem toho, jak teroristi otevřou horu Olymp a vyvalí se odsud armáda potvor, které unesou dívku Evu. Will, přestože ji vidí nejspíše poprvé v životě se vydá probít deseti levely plné bájných potvor a nakopat prdel samotnému Diovi, aby se s ní na konci mohl vyspat. Zřejmě není nikdo jiný po ruce (armáda?). Nikoho nepřekvapí že uprostřed Olympu se nachází rozlehlé a monumentální lokace včetně chrámů, měst, hradů. Navíc je intro i outro stvořeno pomocí ručně kresleného obrázku s doprovodným textem jak z nějaké automatovky. V průběhu hry už Vás čeká jen střílení, žádný dialog, žádná animace a tak když jsem po hodinách putování dorazil k Diovi, úplně jsem zapoměl, že zachraňuju nějakou holku. Všechno je to navíc myšleno smrtelně vážně, ani náznak vtipu, naopak se ještě hrdina občas pokusí utrousit (nepovedenou) drsňáckou hlášku.
Graficka je celkem malebná, atraktivní prostředí jako jsou řecké báje tvůrci zkazit nedokázali, naopak občas vykouzlili pěkné a povedené lokace jako Tartarus, Hefaistovu kovárnu, hradby s trojským koněm či závěrečný výstup k Diovi.
Hratelnost je ovšem špatná. Stejně jako v Serious Sam Vás čekají přestřelky s hordami nepřátel, jenže narozdíl od vyváženého Sama je to nuda. Nepřátel je prostě strašně moc, vyskakují nelogicky ze zdí, ze země a zkrátka odevšad a každý ten boj trvá o několik minut déle, než by měl. Navíc jsou nepřátelé většinou obšlehnutí ze Sama, nechybí vybuchující potvory, křehké kostry, jezdci co Vás naberou nebo harpyje (zde amorci).
Tvůrci se snažili aspoň u zbraní a tak kromě takového toho základu (pistole, puška, kulomet, rotačák, raketomet) máte sniperskou kuši se zápalnými šípy, nádhernou kyselinovou zbraň co enemíka nafoukne až rupne či zkameňovač. Jenže všechny ty zbraně mají společné to, že chvíli trvá, než potvora shoří/rupne/zkamení a tak v bitevní vřavě sáhnete stejně radši po spolehlivém rotačáku.
No a dál už nic moc není. Občas použijete katapult či berandilo (asi tak 5x), občas narazí na vylepšení (krátká nesmrtelnost, quad damage, bullet time - ten jen úplně nahovno). A taky jsou tu secrety, jenže tvůrci vůbec nepochopili smysl secretu. V tom by člověk měl najít něco co mu pomůže, nebo něco vtipného (jak to fungovalo v Serious Sam 2). Tady nacházíte jen zlato, které je Vám úplně k ničemu (resp. nakoupíte vylepšení, které se hodí stejně jen na bosse).
Zkrátka když příběh neexistuje a u většiny bojů si říkáte proboha ať už to skončí a můžu jít dál, nepomůže nic. Ani moje milované staré řecké báje, ani slušný level design a pěkná grafika. A nebýt toho, hodnocení půjde ještě dolů.
Pro: Prostředí starých řeckých bájí, pěkná grafika, některé zbraně.
Proti: Nekonečné zástupy potvor, absence příběhu, nuda, kopírka Serious Sam.
Nepovedený klon prvních dvou Serious Samů, který sází hlavně na grafiku (tenkrát byla opravdu dobrá a hýbala se i na slabších strojích), jinak kopíruje Sama kde jenom může. Zpočátku sice baví, ale po načnutí druhé tisícovky zářezů vše upadne do stereotypu (vystřílej arénu a otevřou se ti dveře, za kterýma je další aréna...), tedy hrát jen pečlivě po dávkáv ve chvilkách nudy.
Pro: velké arény, hodně nepřátel, nenáročné a odpočinkové střílení
Proti: nudní nepřátelé, zbraně by to chtělo ještě vyvážit, směšně jednoduché a nezáživné boje s bossama, každý aspekt hry je horší Serious Sam