Králíci jsou v ohrožení a na jejich komunitu i zbytek živočichů obývajících les doléhají následky nebezpečného zemětřesení v srdci téhle divočiny a tou je posvátná sopka, po jejíž erupci jsou duchové lesa uvězněni. Některým z nich se podaří uniknout a snaží se vyhledat pomoc. Zde přichází na scénu náš protagonista – kočičí stvoření se schopnostmi měnit světy, ve kterých se nachází. To mu dává schopnosti, se kterými může vzniklou situaci vyřešit.
Wenjia vychází dějově z čínských legend a tamní kultury, ale tvůrci zcela jistě nezapřou značnou inspiraci především v titulu Ori and the Blind Forest (2015), zejména co se stylizace týče. Hratelnost je ale spíše logického rázu a naše kočičí hrdinka má k pacifismu velmi blízko. K cíli hry, kterým je dostat do bezpečí co nejvíce duší, lze dojít jen logickým postupem, ve kterém je hráč nucen chytře využívat přepínání mezi světy a jejich možnosti. Těmi jsou levitace a teleportace a navíc se mění i prostředí a jejich plošinky. Náplň hry se tak jistě více podobá například hře Seasons after Fall (2016).
morlun
Prvně je třeba zmínit, že i když se to tváří jako Ori and the Blind Forest, má to do skvostu od Moon Studios daleko. Což samozřejmě neznamená špatnou hru. Hrajete tu za lišku (jak jinak než bílé barvy), která se vydává zachránit králíky (ano, opravdu králíky) před vybuchující sopkou. Přiznejme si, že příběh žádné terno není. Na druhou stranu, nemá ani čím urazit.
Za druhé, tedy, špatná hra to není. Dokonalá ale také ne. Označit ji za průměrnou mi je taky ale trochu proti srsti. Byly momenty, kdy jsem si hru užíval. Byly momenty, kdy jsem hru proklínal.
K tomu užívání... Hodně velkou službu tu dělá audiovizuál. Na krásnou, připomínajíc ručně malovanou, krajinu je radost pohledět. K tomu hraje povedená hudba, ne málo připomínající tu z Oriho (i když ji do velkoleposti něco chybí). Herní mechanika také není špatná. Přepínáte mezi dvěma světy, kdy v každém můžete provést jiný úkon.
Například, skáčete přes velkou propast pomocí odrazových plošin. Háček je v tom, že každá z nich je vidět v jiném světě, takže je musíte stále přepínat. Nebo například v tom druhém světě, ponurém, Vás nadnáší v urřitých místech vítr, zatímco v tom druhém, barevném, máte k dispozici portály. Nebo....
... nebo... no, to je v podstatě vše. Víc toho v této hře nečekejte. Budiž ke cti autorům, že se hru nesnažili nijak natahovat. Podle walktroughu na youtube (a achievementu) se dá hra projít do hodiny. Mě se hra protáhla ale ke třem hodinám (s ohledem na celkových 572 úmrtí během hraní se asi není čemu divit). S těmi úmrtími se dostávám k další složce hry a k mému avizovanému proklínání. Takže...
... k tomu proklínání. Čekal jsem pohodovou hopsačku. Buď jsem vyměkl, a nebo se tvůrci ke konci hry pokusili o celkem solidně těžkou hru. Nadával jsem. Proklínal jsem.
Hodně skákacích překážek je založena na perfektně načasovaném odrazu s přesností na milimetry (vzpomněl jsem si na Super Meat Boy), který neodpouští chyby. Žádné životy nemáte, stačí se nepatrně otřít o trn a jede se znova. Naštěstí to alespoň trochu jistí celkem četně rozmístěné checkpointy. Nemám nic proti těžkým hrám, ale tady ta obtížnost není nijak "uspokojující" jako například v Bloodborne či již zmíněném Super Meat Boy.
Hodnocení se pohybuje v rozmezí 60-70%, sám se ještě nedokáži pořádně rozhodnout. Důležitější fakt spíše bude, že bych hru i tak s klidným srdcem doporučil. Ale přeci jen bych k tomu dodal, že není s nákupem kam spěchat a klidně bych vyčkal na menší slevu (a to i přesto, že stojí jen něco málo přes 7 eur). Jednohubka je to ale stále pěkná, leč celkem rychle vyšumí z hlavy.
Za druhé, tedy, špatná hra to není. Dokonalá ale také ne. Označit ji za průměrnou mi je taky ale trochu proti srsti. Byly momenty, kdy jsem si hru užíval. Byly momenty, kdy jsem hru proklínal.
K tomu užívání... Hodně velkou službu tu dělá audiovizuál. Na krásnou, připomínajíc ručně malovanou, krajinu je radost pohledět. K tomu hraje povedená hudba, ne málo připomínající tu z Oriho (i když ji do velkoleposti něco chybí). Herní mechanika také není špatná. Přepínáte mezi dvěma světy, kdy v každém můžete provést jiný úkon.
Například, skáčete přes velkou propast pomocí odrazových plošin. Háček je v tom, že každá z nich je vidět v jiném světě, takže je musíte stále přepínat. Nebo například v tom druhém světě, ponurém, Vás nadnáší v urřitých místech vítr, zatímco v tom druhém, barevném, máte k dispozici portály. Nebo....
... nebo... no, to je v podstatě vše. Víc toho v této hře nečekejte. Budiž ke cti autorům, že se hru nesnažili nijak natahovat. Podle walktroughu na youtube (a achievementu) se dá hra projít do hodiny. Mě se hra protáhla ale ke třem hodinám (s ohledem na celkových 572 úmrtí během hraní se asi není čemu divit). S těmi úmrtími se dostávám k další složce hry a k mému avizovanému proklínání. Takže...
... k tomu proklínání. Čekal jsem pohodovou hopsačku. Buď jsem vyměkl, a nebo se tvůrci ke konci hry pokusili o celkem solidně těžkou hru. Nadával jsem. Proklínal jsem.
Hodně skákacích překážek je založena na perfektně načasovaném odrazu s přesností na milimetry (vzpomněl jsem si na Super Meat Boy), který neodpouští chyby. Žádné životy nemáte, stačí se nepatrně otřít o trn a jede se znova. Naštěstí to alespoň trochu jistí celkem četně rozmístěné checkpointy. Nemám nic proti těžkým hrám, ale tady ta obtížnost není nijak "uspokojující" jako například v Bloodborne či již zmíněném Super Meat Boy.
Hodnocení se pohybuje v rozmezí 60-70%, sám se ještě nedokáži pořádně rozhodnout. Důležitější fakt spíše bude, že bych hru i tak s klidným srdcem doporučil. Ale přeci jen bych k tomu dodal, že není s nákupem kam spěchat a klidně bych vyčkal na menší slevu (a to i přesto, že stojí jen něco málo přes 7 eur). Jednohubka je to ale stále pěkná, leč celkem rychle vyšumí z hlavy.
Acurry33
