Warhammer 40,000: Inquisitor - Martyr

Drtivá většina ARPG padá na "itemizace". Martyr padl celkem dost drsně, jen se to snaží maskovat za obstojnou story a fajn cutscény. Slíbil jsem si, že koment bude krátký, takže hned startujeme!

Takže. Proč máme tak rádi ARPG? Musíme si přiznat, že máme tak trochu rádi RNG. Tak trochu víc. Milujeme padání lootu a i když je to povětšinou špína, kterou prodáme nebo rozebereme, tak stále doufáme, že nám padne něco lepšího. Když ne, tak alespoň dostaneme zkušenosti na rozvoj postavy. Nic víc v tom není. Problémem je, že itemizaci a odměňující drop rate nezvládá většina ARPG. Aby jste si ten trash, co vám padnul, nějak obhájili, tak musíte používat podivný crafting system. Některá hra to umí líp (Grim Dawn, PoE) a některá hůř (Martyr, Helsing). Někdy v mezi prostoru je pár her, který mají crafting systém dostatečně zábavný (Last epoch), aby vás i přes ten dropující trash udržel u hry. Martyr to není. Není to ani tak proto, že by vám padaly extra hovna, ale proto, že jednoduše staty nevidíte v praxi. Jejich účinnost nereflektuje přímo gameplay. Dám příklad. V Grim dawn dropnete šílenej item, který má komplexní staty. Každý jednotlivý řádek něco znamená a musíte ho zvážit ve svém buildu. Musíte vyloženě vědět, co chcete a po čem jdete. Diablo má zase setovky. Tam je to prostý a odměňující. Jdete po určitým setu, aby jste vytvořili build, který bude trhat prdele. Martyr ale nic takovýho nemá. Nebo jsem se nedostal tak daleko v endgamu, abych na to narazil. Je prostě nuda, když opakujete tu stejnou herní smyčku, když vlastně ani nevíte, co přesně chcete. Martyr se s tím nesral a jakoukoliv kvalitu lootu ohodnotil jediným statem na kterým záleží. Quality. Na jeho obranu je ale extrémní problém, najít ARPG, který tohle zvládá dobře. Nic to ale nemění na tom, že to stojí přinejlepším za nic. Jakou mám motivaci opakovat stejný mapy a stejný mise, když mi stejně padne odpad, který pak rozeberu nebo prodám?

Celý to zachraňuje celkem uspokojující systém pasivek a perků. Ty máte roztříděný do určitých kategorii (melee dmg, defense, health...) a díky jejich rozsáhlosti je celkem zábavný sbírat zkušenosti, protože jste za ně ve výsledku náležitě odměněni. Perky zase fungují na principu "zabij x nepřátel x způsoby". Nic složitýho, ale jedná se o celkem fajn způsob, jak udržet hráče při smyslech.

Ok, takže staty nejsou moc zábavný (v ARPG!). Zbývá nám gameplay, který stojí tak nějak na hraně. Máte neužitečný systém krytí a svižný mapy. Přímo použití skillů se odvíjí od vámi používané zbraně. Nejsem fanoušek tohoto způsobu, ale chápu, že to dodává hře jistý prostor pro kreativitu a vyvolává pocit experimentování. Musím se ale přiznat, že jsem většinou ani skilly nečetl. Profrčel jsem tak nějak kampaní, jako nůž máslem a nemusel jsem řešit žádný staty. Pro casual hraní je to fajn. Časem vám ale začne chybět alespoň nějaká komplexnost. Něco, díky čemu budete alespoň maličko vyčnívat a dá vám pocit dominance nad nepřáteli. Těchto situací je extrémně málo. Kvůli tomu tak nemáte šanci pocítit jednotlivý údery a skilly. Co na tom, že hra má dodge systém, když necítíte jistý sadistický uspokojení z kosení hordy nepřátel? Tohle by měl být základ každýho ARPG.

Abych ale jen nehanil. Soundtrack je příjemně synthový a jednotlivé mise jsou krátké. Ideální pro hráče, kteří nemají moc času. Kampaň taky nemá úplně stupidní příběh. Na jeden průchod asi dobrý, ale abych čekal na jednotlivý sezóny? To fakt ne. Navíc tenhle macek zabírá na disku neoprávněný místo cca 60gb+. Když se na hru podíváte, tak si to absolutně nemá jak obhájit. Škoda, tak zase jindy u W40k universa. Když to klaplo u prvního dílu Dawn of War, tak to určitě klapne znovu. Jednou to prostě padnout musí!