Urban Runner

Coktel Vision byla zajímavá vývojářská společnost zaměřená na adventury, která se k žánru pokoušela přistupovat originálně a nekopírovala pouze zaběhnuté postupy adventur od Sierra a LucasArts tak, jako třeba Revolution Software. To však, společně se skutečností, že nikdy nevydali opravdový hit, znamenalo jejich konec a Urban Runner je jejich poslední hrou. Po pokusech s kombinací adventury a vesmírného simulátoru (oba díly Incy, The Last Dynasty) se tedy vrátili ke koncepci rozpracované v jejich asi nejznámější hře Lost in Time, tedy k full motion videu s tím, že UR je tentokrát již typickým představitelem žánru interaktivních filmu, který byl sice tehdy ještě docela v módě. Coktel Vision ale hru vydali o něco později, než by bylo záhodno v situaci, kdy už těžko mohli někoho ohromit technickým zpracováním, FMV se stávalo normou a na pomalu skomírající adventurní trh se vracely poctivě kreslené adventury.

Větším problémem je ale fakt, že příběh UR je podprůměrný i na poměry počítačových her, myšleno samozřejmě her, které se o nějaký příběh seriózně pokouší. Proti rádobyfilmové ultrabéčkové stóry UR je jakýkoliv noname půlnoční videofilm s Dannym Baldwinem a Madchen Amick hotový Občan Kane. Story se točí kolem amerického novináře, který vpravdě investigativně shání info od drogového barona (autoři měli trochu přehnané představy o práci novináře), toho však najde mrtvého a rázem je mu v patách tajná organizace čítající dohromady asi 5 členů včetně negramotné gorily, plánující ovládnutí světa a vyvinutí nové, dokonalejší formy člověka. Nádhera. Vše vypadá jako nechtěná parodie, kterou dále korunují výkony některých "herců" s hlavním padouchem v čele. Příběh je evidentně směřovaný s cílem oslovit amerického hráče (patrně díky vlivu vydavatele Sierry), Francouzi tohle ale už tradičně vůbec neumí, tedy pokud se zrovna nejmenují Luc Besson.

I přes velmi slabý příběh jsem nicméně UR dohrál do konce a při hraní se docela slušně bavil, hra se dobře ovládá (ovládání je prakticky celé přejato z Lost in Time) a má ideální obtížnost, není ani úplně jednoduchá, ani frustrující a hráč si navíc může vypomoci použitím "jokera", tedy počtem omezených rad k určité části hry - opět stejný princip jako v Lost in Time. Hra navíc velmi slušně odsýpá, delší premýšlecí pasáže jsou střídány s momenty, kde je třeba v časovém limitu zareagovat pouze na několik podnětů a jsou tu i delší pasáže omezené časovým limitem, UR tak až do konce, který přijde bohužel nečekaně brzy, není nikdy stereotypní. Nebýt poloamatérského scénáře a stokrát ohraného a nedomyšleného příběhu by se mohlo jednat o opravdu solidní adventuru, takhle je UR jen poměrně zajímavou dobovou záležitostí, kterou by si neměl nechat ujít ten, kdo by si chtěl vyzkoušet opravdový interaktivní film - dnes již mrtvý žánr a slepou odbočku ve vývoji her v polovině 90. let.