Začínám se pomalu dostávat k tomu horšímu, co žánr "interaktivního filmu" nabídl za tu poměrně krátkou dobu slávy. The Beast Within bylo po všech stránkách vyvážené a dost možná jde o nejlepší kdy vydanou adventura. Black Dahlia zaujala profesionálním zpracováním, propracovaností mnohdy až neřešitelných puzzlů a i samotnou délkou hry. Série Tex Murphy se bez problémů může stavět do stejné řady jako Monkey Island či King's Quest. A tím se více méně dostáváme ke konci výčtu toho lepšího. Jistě, je tu ještě celá řada titulů oscilujících na hranici průměru až nadprůměru v podobě série Journeyman Project nebo Spycraft: The Great Game, to však i tak nepřebije zástupy her na které si dnes nikdo s pocitem dobře stráveného času nevzpomene. Schválně, kdo má dobré vzpomínky na Psychic Detective či filmového Johnny Mnemonica?

A ano, jednou z her tohoto typu je i Urban Runner, ačkoliv se svou nekvalitu snaží zamaskovat přes řadu docela zajímavých prvků, díky kterým má toto dobrodružství určitou cenu na několik hodin podniknout, pokud se tedy zrovna nevěnujete jiné, zajímavější činnosti.

Prvotní dojem není vůbec špatný. Rozechvěná kamera, pocit intenzity děje a nutnosti jednat v co nejkratší době. Vcelku svižnou hratelnost podpořenou nízkou obtížností založenou na kombinaci dvou tři předmětů na jedné obrazovce však záhy střídá rozčarování nad tím, co se na obrazovce začíná dít. Ať už jde o knokautování zločince dobře mířeným kopem do meruny nebo podpálení malého koše před stolem recepční (o uškvaření člena gangu v olejové skvrně – do které si stoupl, ani nemluvě). Nejde o to, že by pár takových scén nějak výrazně kazilo zážitek – však téměř každá adventura má pár takových momentů. Zde to však Pařížské studio tak nějak přehnalo, což v kombinaci s tím, že příběh je generickou a nezajímavou kriminálkou béčkového zpracování, začne působit na hráče jako nechtěná komedie. Abych ale jen nekritizoval, potěší retrospektivní odvyprávění děje při cutscénách – takže je hráč ušetřen od přibližně hodiny zbytečných řečí. Což však vede k dalšímu negativu, a to tomu, že mluvenému slovu není v některých částech tak dobře rozumět díky menší kvalitě nahrávky (pod ScummVM).

Kdybych nevynaložil poměrně velké úsilí o sehnání hry, tak bych pravděpodobně závěrečné dílo Coktelů zabalil po patnácti minutách. Hru tak nedoporučuji prakticky nikomu – raději si zahrajte, pokud hledáte něco z kolekce "FMV hell" nápaditého Harvester spolu s druhou Phantasmagorií nebo sáhněte po daleko kvalitnějším Woodruffovi od nadaných francouzů.