Unreal Tournament

Unreal Tournament (4) versus Quake Champions – jak může mít tento legendární duel, přímo souboj titánů, dva poražené? Zatímco na přelomu devadesátých a nultých (fuj) let, obě herní série vítězily, nyní je koncept jednoduchých a rychlých stříleček (Arena FPS) ve stadiu klinické smrti. Poslední Unreal Tournament měl v době vydání své první funkční verze (2014) dobře nakročeno, ovšem nyní se píše rok 2020 a hra je stále ve fázi „pre-alpha“ s ukončenou oficiální podporou z důvodu změny (sexuální) orientace tvůrců na (homo) Fortnite.

Na první pohled vypadá UT i po letech velmi pěkně, grafika naštěstí v dnešní době tolik nestárne. Hratelnost zůstala skálopevně věrná předchozím dílům, pocitově se mi hned vybavil UT2003/UT2004. V rukou se vám prostřídají staré známé zbraně, žádné velké novinky se nekonají. Návrat ke kořenům může být ten nejlepší recept pro staré hráče UT, avšak nové příznivce bude získávat jen těžko. Rytířský odznak za chrabrost však náleží za nulovou cenu hry, UT je free to play.

Vyblbnout se v deathmatchi můžeme jako za mlada, k dispozici máme hrstku docela fajnových arén, které ctí starý známý koncept UT. Tedy spíše členitější, uzavřenější, či užší prostory a docela dost plošin,, v kterých vyniknou jinak pomalejší (raketomet), či méně obratné (pulse gun) zbraně. Ale jsou i výjimky, např. legendární mapa Facing Worlds. Novinkou je mód Blitz, z kterého cítím velké ambice, ale u mě se nesetkal s pochopením. Ve zkratce jedná se o 5v5 hru, kdy v každém kole musí útočící tým donést vlajku na základnu obránců. V teorii měl Blitz přinést do UT špetku taktického hraní (viz Counter-Strike), ale v praxi jsou jednotlivé střety stejně jen o mušce a skákání. Kempení (rozuměj: střežení nějaké taktické pozice, či držení úhlu) není v podání UT příliš efektivní a dostávat se půl minuty přes celou mapu po každé smrtí zase nudí. Budu však benevolentní a připustím, že se jedná pouze o „pre-alpha“ verzi hry, která sama hlásí, že je třeba na ni odvést ještě spousta práce.

Jako obvykle jsem omrknul nějaké profi hraní duelů a tím se dostávám k jedné z mála novinek UT a tím je vylepšení pohybu. Kromě klasického skákání, máte nyní možnost dělat tzv. wall dodge, tedy speciální rychlé odskoky od zdi, které je možno řetězit a získat tím větší rychlost v určitém úseku mapy. Přibyl také crouch slide, tedy poměrně rychlý skluz, kterým se také můžete dostat přes určité plošiny, kde by byl pohyb nemožný, anebo příliš nebezpečný. Osvojit si mechaniky pohybu nového UT nějakou tu chvilku zabere, výsledkem však může být alespoň o chloupek rychlejší a elegantnější hra. Při sledování hrstky profi duelů jsem viděl, jak obrovskou roli hraje design map. Pokud mapa umožňuje hráči využívat co nejvíc tyto nové skoky, resp. řetězit je na sebe, vypadá hra příjemně svižně. Bohužel spousta klasických koridorových arén nedokáže tento potenciál plně využít. Zde vidím tedy největší prostor ke zlepšení. Je to potenciál, který kvůli pozastavenému vývoji už nebude využit a to je škoda. Co se týče zbraní v duelu, opravdu bych se zamyslel nad tím, proč je v každém díle UT mezi profíky zdaleka nejpoužívanější shock rifle (ASMD), resp. proč nejsou ostatní zbraně schopny jí tolik konkurovat. Shock rifle svojí kombinací sekundární a primární střelby slouží primárně k zónování soupeře, velký damage se však podaří uštědřit jen málokdy, takže v UT padají fragy spíše méně a s tím je také třeba něco udělat – tedy pokud by měla hra ambice útočit na progaming a být divácky atraktivní...

Ve výsledku mám pocit, že UT (4) nic nezkazil, ale jsme pořád tak nějak tam, kde jsme byli. Je to starý známý UT v nové grafice, se solidní porcí zábavy a je zdarma. Nelze si stěžovat, jen povzdechnout nad umírajícím herním žánrem…