Diskuze

@MickTheMage (19.11.2016 16:14): I tak je víc možností, jak situaci vyřešit. Ukrýt se, utéct, dobrovolně ustoupit...
Konkrétněji, po celou hru jsem věrně složil Kyrosovu zákonu, o moc, které se mi dostalo, jsem neusiloval. Když se ze mě stal archon, tak ok, to se podle lore občas stává. Že po mně hra vyžaduje, abych seslal edikt proti nepřátelům, kteří mi klepou na dveře, to bych si z hlediska roleplaye spíše vyložil jako to, že mi tu moc propůjčil Kyros, protože chtěl, ať zvítězím (jiné vysvětlení by přinejmenším hraničily s kacířstvím).

Nicméně nutnost použít další edikt proti němu mi prostě nedává smysl. Kyros je po celou dobu brán jako postava s mocí rovnou nebo blížící se božské. Hlavní postava je vykonavatel jeho vůle ve světě a dá se hrát způsobem, při kterém nemá sebemenší důvod proti Kyrosovi jít. Z hlediska roleplayingu je to v tomto případě bezdůvodná zrada, až rouhání.

Dohráno. Oproti častým výtkám na netu mi to nepřišlo ani krátké, ani náhle ukončené. Celkově mi to trvalo něco přes 20 hodin, což je v pohodě (a ve srovnání s průměrnou hrací dobou mívám obvykle u her menší počet hodin). Třetí akt byl sice krátký, ale nepůsobil nijak uspěchaně nebo nedokončeně.
Jedinou výtku mám, že mi hra vnutí, abych šel proti Kyrosovi. Proč?

Mně to taky zatím baví hodně. Asi srovnatelně s Pillars, v něčem mi to přijde trochu lepší, v něčem trochu horší.

Lepší je například systém frakcí, vylepšování schopností jejich používáním a možnost volby. Při většině rozhodnutí si říkám, že to příště musím zkusit jinak, abych zjistil, co se stane. Nepůsobí to jen jako kosmetické drobnosti.

Na druhou stranu, společníci mě zatím moc nenadchli (nejsou špatní, ale ani výrazně dobří), a trochu zamrzí absence charakterových vlastností, které byly v Pillars (stoic, rational, atd.). Soundtrack taky není nijak zvlášť výrazný.

Stejně mám ale pocit, že Obsidian je nejsilnější ve hrách, které nejsou fantasy (KotOR 2, New Vegas, Alpha Protocol).