Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Tony Hawk's Pro Skater 2

83
177 hodnocení Platformy
Žánr:
sportovní > nezařazeno *
simulátor > nezařazeno
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
19.09.2000 PS1
24.10.2000 PC
07.11.2000 Dreamcast
22.08.2001 N64
Vývojáři:
, (PC verze), (Dreamcast verze), (N64 verze)
Tony Hawk's Pro Skater 2 je arkádový simulátor skateboardingu z pohledu třetí osoby, v němž je hlavním cílem v prázdné aréně v pevně daném časovém limitu posloupností triků dosáhnout co nejvyššího přídělu bodů. V kariérním módu, který je dominantním režimem hry, hráč prochází osmi lokacemi, z nichž některé jsou smyšlené, jiné jsou adaptacemi skutečných skateparků a zbylé z opravdových skateboardových kolbišť čerpají. Hra se ovládá výhradně klávesnicí, přičemž prim hraje správné načasování klávesových stisků, kdy klíčové je při dosednutí na zem neupadnout.

Ve hře, jejíž tvář vedle Tonyho Hawka tvoří tucet dalších profesionálních nebo známých amatérských skateboardistů, je implementována velká spousta triků, rozmanitost, jejichž použití, ruku v ruce s jejich kombinováním mezi jednotlivými dopady, má příznivý vliv na skóre; některé byly přeneseny z prvního dílu, mnoho jiných, např. tzv. manual – balancování na dvou kolečkách – zažívá premiéru až v tomto pokračování. Skateři se od sebe odlišují úrovní dovedností jako velikost výskoku, rychlost jízdy, rychlost otáčení, stabilita na hraně rampy, stabilita na zábradlí atp., podle čehož se člení do dvou specializací: rampy a pouliční skateboarding.

Peníze, jimiž je celá kariéra propojena ve funkční celek, hráč rozděluje mezi zdokonalování postavy, učení speciálních triků a nákup nových prken; zpřístupňování levelů je rovněž vázáno na finance, zde však rozhoduje celkově nabytý objem – otevření úrovně není spojeno s útratou prostředků. Ke každému hernímu prostředí, jež se dělí na standardní a soutěžní, se váže checklist; na jeho začátku se vždy vyskytují tři položky na dosažený bodový zisk, další se týkají sbírání předmětů a dolarových bankovek, nebo se vztahují k vykonání určitých triků na předepsaných místech. Každou arénu lze absolvovat v libovolném počtu opakování, omezených v případě pěti běžných lokací dvouminutovým intervalem a v případě soutěžních míst, zastoupených triptychem dějišť, trojicemi jednominutových časových úseků. V kompetičních kláních o body usilují také konkurenti a pro zápočet výsledků je potřeba umístit se v první trojici – získat medaili.

Kromě kariérního režimu hra obsahuje volnou jízdu a hru více hráčů, která je možná po síti i v tzv. split-screen multiplayeru u jednoho počítače. Hra podporuje tvorbu vlastních skaterů a skateparků, zasahovat lze i do kombinací triků. Stran destinací se hráč podívá do Benátek, Marseille, New Yorku nebo Philadelphie. Levely mají skryté oblasti. Herní atmosféru dotváří soundtrack, nesoucí se v duchu punk rocku, metalu a hip hopu, jenž je složený ze skladeb reálných interpretů.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Tony Pírko pro prkýnko 2... Naprosto nádherná záležitost a bez nadsázky, tedy doslova, úžasná etapa mého života. Tahle hra ovlivnila můj život snad nejvíc ze všech. Začal jsem díky ní chovat obdiv ke skateboardingu jako ke sportu a jakémusi umění, začal jsem díky ní poslouchat punkovou hudbu a především, začal jsem svoje propařený hodiny počítat na desítky hodin v kuse... Bylo jedno kolikrát jsem dojel kariéru, vždycky jsem chtěl udělat tohle nebo tamto kolo lépe a to si myslím udělalo ze hry takovou legendu. Jen málokdo se od ní může jenom tak odtrhnout a když už se to fyzicky povede, už přemýšlíte, jak ten zatracenej gap udělat, nebo tak podobně. Je jasné, že z dnešního pohledu má THPS2 poněkud hranatou grafiku a leckterý mladší hráč by nad ní jen mávl rukou, že třeba "takovej hnus hrát nebude", ale jen my, ti věkem praví lidé, kteří jsme okusili tu řemeslně dokonalou hratelnost, nekonečnou životnost a hodiny a hodiny zábavy a otlačených prstů, můžeme s klidným svědomím říci, že dělají obrovskou chybu. Jsem naprosto vděčný pánům z Activision, že jsem mohl okusit dokonalost jedné hry. Když si vezmeme singleplayer. Koho v jiných hrách dlouho baví freerun, freeplay, sandbox atp.? Nikoho moc dlouho ne, páč je to bez cíle, ale freerun v THPS2, to člověk paří a říká si, že i tenhle zatracenej mód je kurňa cool! Kariéra, to je epický zážitek sám o sobě a kdo ji nehrál, jako by zkrátka vůbec nikdy nežil... Multiplayer je také super skvělá věc. HORSE, TAG a podobné kalbičky dělají z THPS2 totálně skvělého společníka, když přijdou kámoši na pivko a kalbu. Hrál jsem samozřejmě i pozdější díly Tonyho Hawka, poslední verzí co jsem hrál byl Tony Hawk Project 8, ale žádná (kromě jedničky, ta je taktéž epická) verze nebyla tak super, jako dvojka. Jasně bavily mě i oba díly undergroundu, ale jen proto, že nabízely lepší grafiku a nové možnosti (Underground jedna byl ale o kus lepší právě kvůli remakeovanému kolu školy ze dvojky), ale všem prostě něco nepopsatelného chybělo... Za mě jasných 100 nepřekonatelných %

Pro: Hratelnost, Triky, Odměny ve formě super videí, Dechberoucí kariéra, Kulervoucí životnost a k tomu Rodney Mullen

Proti: Kariéra nebyla delší, Absence revertů (ale to je jen kosmetická vada)

+12+11 / 0
  • PC 90
Tony Hawk's Pro Skater 3 byla jedna z mých prvních her. Vlastně přes Return to Castle Wolfenstein, Mafii a Unreal Tournament 1999 to byla hned čtvrtá, kterou jsem měl. Tehdy jsem ještě nevěděl jak se dělají jakékoliv triky, protože vše bylo navolené na numerické klávesnici a hra zobrazovala klávesy jako K G R, takže jsem se vždycky jen rozjel a na rampě otočil zpět a hru vypínal bůhvíjak, snad jsem kvůli tomu možná restartoval PC (nevěděl jsem jak odkliknout menu se splněnými úkoly).

Až pak jednoho dne přišel kamarád a ukázal prstem na kouzelnou klávesu 2, kterou se dělalo ollie. A tím započala naše cesta do světa skateboardingu.

A ač trojku považuju za nejlepší díl série, u onoho kamaráda jsme zase hrávali dvojku

A O TÉ JE TENTO KOMENTÁŘ!

Zjistil, že tam je zajímavý mód pro dva, kdy spolu soupeříte na body a kdokoliv prohraje, obdrží nějaké písmenko. Původně tam bylo anglicky myslím „horse“ my jsme z toho udělali „osel“, občas jsme šli i dál a psali tam jména učitelů a učitelek, které jsme nesnášeli. Tam to ale vždy skončilo v posledním kole kdy jsme hru raději vypli, protože oproti oslíkovi nám to přišlo už jako velmi silné kafe, protože nikdo není tak hrozný jako oni učitelé a tak jsme se vždycky nad tím druhým, prohrávajícím, slitovali – nebyli jsme holt takoví zmetci jako dnes.

Zlaté to časy. Ale jak je na tom hra jako taková? To jsem si po letech díky výzvě 2016 (hra starší 2006) zkusil v kariéře pro jednoho hráče, kdy jsem za Rodneyho (k Tonymu jsem ztratil respekt za jeho promování THPS5) ovládl svět skateboardingu. A páni… ta hra je těžká.

Další díly ustupovaly hráčům a veškeré překážky (které ale dávají smysl!) se ze hry postupně vytrácely. Zatímco zde nejde prakticky nic a pro zlatou medaili jsem se musel hodně snažit, ve trojce se miliónová komba jen sypou (zdravím eskalátory v letišti! a celé Tokyo!). A to nemluvím o těch dílech, které vám ani z končícího railu neudělají překážku, protože existuje jistý „sticker slap“ kdy na zeď nalepíte samolepku a odrazíte se zpět na rail. Pak myslím přišla i možnost na chvíli slézt z boardu a když už čas došel mohli jste desítky sekund šaškovat v manualu. Ne, zde je vše o těch krásných základech a za jakoukoliv odvážnou snahu o co největší kombo budete potrestáni. Dokonce se zde zrakvíte i po skoku z velké výšky, což nejde občas dost dobře odhadnout.

Úkoly jsou podobné jako v novějších dílech, v tom ohledu jsem byl doma – vždy se jedná o nápis SKATE, kazetu, trio nejlepších skóre, specifické triky na specifických místech. Nevím nakolik budou lidem levely památné, ale minimálně ten školní mám hodně rád – protože osel. A už tehdy v mladých letech jsme se dostali do stejného dilematu jako profesionální skejťáci, zatímco kamarád vždy házel triky na rampách já si zamiloval manuály, flipy a grindování. Škoda že ten pojem dnes znamená i něco, co nenávidím.

A 10% procent navíc jde čistě jen za ten fakt, že jsem ji hrával a v reálu na prkně jezdil s mým BFF se kterým se dnes už nevídám. Tolik k tomu, jak na mě zapůsobil i Life is Strange - lidé z vašeho života holt miznou, i ti nejdůležitější. A vy ani nevíte jak.

Pro: Povzbuzovalo to v mladých zálibu ve sportu, také jsme jezdili, byla to úplně jiná doba a ještě se to tolik nespojovalo s fetem a sprejováním.

Proti: Žádná kvalitní skejt hra není v dohledu. Škoda že jsem s tím skejtováním seknul - občas si nad tím pofňuknu.

+11+11 / 0
  • PC 90
Nikdy jsem nehrál žádnou podobně zaměřenou hru, takže k THPS2 jsem přistoupil se značnými rozpaky, ale ty brzy vzaly za své a já si hru oblíbil. Na pochopení jednoduché ovládání, poměrně různorodé checklisty a naprosto jasný časový limit. Hratelnost této hry těží evidentně především ze soutěživosti hráčů. Splnit některé položky na seznamu totiž vyžaduje píli a i trochu štěstí, přičemž motivačním prvkem je, že hráč vidí, kolik mu do splnění chybí.

Přítomnost několika konkrétních osobností skateboardingu vnímám pozitivně, nicméně nemohu se zbavit dojmu, že je víceméně jedno, koho si hráč vybere. Grafika ani v době vydání nebyla zrovna oslnivá, za to hudební doprovod přímo vybízel ke stahování soundtracku k samostatnému poslechu.

Pro: herní systém, rozumný rozsah úkolů, šikovně vyvážená obtížnost

Proti: malé výchozí rozdíly ve skateboardistech, slabší grafika

+10+9 / 0
  • PC 95
Jednoznačně nejlepší díl Tonyho. Od 4 už to začalo být přeplácané. Legendární kola jako škola, přehrada nebo skate heaven jsem odjel tolikrát... No až to zdravé není.
U kamaráda jsme to sjížděli každý den a dokonce jsme vyhráli 1 a 2 místo za nejvíc bodů za dvě minuty v soutěži, kterou pořádala nějaká herna. On byl první a já druhý.
Jednoduchost, žádné kupování hader, účesů, nebo ježdění po městě a hledání úkolů, to je Tony 2. Super zábavná skejtová arkáda, kterou si zahraju dodnes.
Jo a soundtrack super.

Pro: Skvělá hratelnost, jednoduchost, level Přehrada a Škola

Proti: Nic

+9+8 / 0
  • PC 90
Ze začátku musím říci, že nejsem skejťák, sprejer, mathafakanigga ani nic podobného, tahle kultura je mi úplně cizí, ale tento díl Tony Hawka, který jsem hrál jako jediný mě naprosto bavil. I když je mi to vše cizí od "skejtu" až po hudbu hrající ve hře, byl jsem schopen celé hodiny, lítat vzduchem jako ďábel jen abych v časovém limitu vycucal z pár triků nějaké úžasné kombo. Netušil jsem, že něco co je mi protivné mě může v podobě hry takhle dokonale bavit.

Neliboval jsem si ani tak v nějakém ježdění na kdejaké překážce, spíše jsem si oblíbil rampy kde bylo možné dělat ta nejlepší a nejsložitější komba a triky, vždy když se podařilo nějaké kombo za desítky tisíc bodů, které neskončilo držkopádem, člověk se cítil fakt dobře a měl motivaci jet dál a zkoušet to znovu. Skryté bonusy, sbírání písmen a další vychytávky dávaly mapám šmrnc a vždy jsem se snažil tyhle bonusy a achievmenty plnit.

Pro: komba a triky, design map, zábava

Proti: nevím

+9+9 / -1