Tomb Raider: The Angel of Darkness

Ať si říká, kdo chce co chce, tento díl má ten nejúžasnější příběh ze všech, a jeden z nejlepších příběhů vůbec. Grafiku to má hodně pěknou (ačkoliv nikdy nepochopím, jak to mysleli s těma ušima), soundtrack je fantastický, délka optimální a troufám si tvrdit, že právě tento Tomb Raider nabízí i ty nejnamakanější cutscény.

Obtížnost je velmi nízká, ovšem zdrojem frustrace je zde pro mnohé ovládání, místy nepřátelská kamera a pomalost Lary (později i Kurtise). Jenomže, na to všechno se dá zvyknout, a ačkoliv jsou některé Lařiny animace nesmyslně dlouhé, pořád se na většinu z nich dobře kouká, a neměly by způsobovat sebemenší potíže. Oproti tomu velký problém spočívá v nedomyšleném systému "zesilování" Lary - aby vykopla nějaké dveře, pohla nějakým barelem nebo přeskočila nějakou tu díru, kolikrát jí nejdřív musíte poskytnout možnost zvýšit její sílu. To nezní až tak nelogický, ovšem může mi někdo vysvětlit, proč jsou tyto triggery dané vždy pouze na jednom objektu, jedných dveří atd.? Když trávíte 10 minut přesouváním naprosto identických beden, abyste se dopracovali k jedné na vrcholu, která je mimochodem taky naprosto stejná, a po dotknutí se jí vám najednou naroste síla, naskočí vám na tváři "WTF" výraz.

Ovšem vůbec největí problém této hry je skutečnost, že celkově docela solidně nudí. Zatímco to dává jakýsi smysl, přece jenom ta hra má být o bádání a procházení se a...badání...ale, nemělo by všechno to bádání být rozumně zkombinováno s nějakou tou akcí? Mělo. A je? No jistě že je, ale ne rozumně. Totiž, narozdíl od předešlých dílů, ve kterých jste taky hodně bádali, zde se akce dostaví pouze v podobě patetických strážníčků, netopýrků nebo přihlouplých kostlivců, a ještě k tomu málokdy. Opravdu, v této hře je mnohem větší výzva zemřít zabitím, než přežít. Na druhou stranu, takto tu hru bezpečně dohraje opravdu každý, kdo bude mít chuť.

Za zvláštní zmínku také stojí levely odehrané za Kurtise. Ty jsou samy o sobě skvělé, atmosférické, nikterak přehanně těžké a vlastně to jsou možná nejlepší levely celé hry. Ovšem Kurtis je ču*ák. Neumí sprintovat, je POMALÝ a v cutscénách frajeří s něčím, co hraničí s magií, ovšem využít to během hraní není možné (co to?). Nicméně, jak se nakonec ukáže, je důležitou součástí příběhu, takže těch pár chvil s ním nejsou zbytečné.

Další vada na kráse je kvalitní sbírka bugů. Troufám si říct, že nepatchlá verze je nehratelná, a i ta patchlá občas spadne, chybějící textury přetrvávají, Laře se občas natáhnou končetiny apod.

Ovšem stále hra zcela dominuje již několikrát pochváleným příběhem, který jednoduše stojí za to utrpení. Kromě toho, zde Lara ještě byla ta chladná a nelítostná, tedy taková, jakou ji mám rád.