Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Znáte ty klasické 3D akce, které vám na první pohled představí široký svět a přitom vám dovolí v něm postupovat jen jednou uzounkou cestičkou? Znáte ty epické příběhy o neohrožených vojácích, vědcích ve zbrani, náhodných hrdinech a charismatických psancích, kteří loví psance? Myslíte si, jak neodhalujete něco nového, prožíváte přátelství i zrady herních protagonistů, pociťujete, jak ve vás sílí pocity spojení, sepjetí, identifikace… A přitom vaše emoce nemají originální kořeny, stáváte se jen loutkou herních designerů, kteří dávno předpověděli a nalajnovali všechno, co si myslíte, že je pro vás unikátní. Stáváte se bezmyšlenkovitým objektem, spotřebitelem, který si od ostatních nechá diktovat své prožívání. Jste jako ubohý Stanley Parable – prostý úředníček mačkající klávesy na vyžádání počítačového programu…

Počítačová hra Stanley Parable vám zprostředkuje náhled mimo klasický, zažitý rámec uvažování v počítačových hrách. Svým způsobem vás ponižuje, ale stejně tak vám otvírá oči a s humornou nadsázkou ukazuje, jak probíhají zautomatizované činnosti, jaké to je, když někdo nepoužívá vlastní rozum a jen následuje ostatní, jaké to je, když se někdo bojí být kreativní a hlavně utahuje si z iluze možnosti volby a iluze kontroly. Právě tyty iluze se již několikrát staly rozebíraným tématem psychologie. Spousta z nás si namlouvá, že má určité věci pod kontrolou, i když skutečnost může být opačná. Přeci již moudrý Morpheus v Matrixu dobře věděl, že je rozdíl mezi tím znát cestu a jít po ní. Spousta životních situací nám předkládá iluzi volby, ale charakteristika naší osobnosti, potažmo celá charakteristika dnešního člověka přitom dávno předurčila řadu našich budoucích rozhodnutí.

Stanley Parable pracuje s konceptem nesvobodného člověka v zdánlivě svobodném světě a je jen na vás, jak se s tím vypořádáte. Jste zbabělec? Experimentátor? Obcházíte pravidla? Nebo se chcete od mačkání čudlíků osvobodit zmáčknutím čudlíku, který vám slíbí, že vás od mačkání čudlíků osvobodí? Hra vám ve svých 13 pěkně vypointovaných koncích objasní důsledky vašich rozhodnutí. Je to velice pěkné a vtipné. Je pravda, že když půjdete těmi samými chodbami už po páté, šesté a více, začne vás to otravovat, ale za odhalení dalšího konce to stojí. Vypravěč působí sympaticky a zejména Confusion ending, či Serious room jsou vážně legrační. Osobně bych přivítal nějaké drobné zpestření při opakovaném procházení počátečních místností, např. nějaký logický úkol, či více možností, jak hru „přechytračit“, viz výskok z okna, seskok z rampy apod. Celkově je Stanley Parable nesmírně osvěžující jednohubka, kterou by si měla každá kancelářská krysa vyzkoušet. :)
+27
  • PC 75
The Stanley Parable si s vámi hraje hned od samého začátku jako kočka s myší, ať už přistoupíte na její pravidla či ne. Ale to vůbec nevadí. Tím, že má hráč tolik možností volby, zvědavost jej nutí zkoušet všechny různé možnosti. Hrou jsem prošla od začátku minimálně desetkrát a stále mám pocit, že jsem ještě neobjevila vše, co hra nabízí. Nejvíce mě bavilo, když jsem již poněkolikáté prošla některou cestou a hra se zachovala jinak, než obvykle. Takto mě, po tom, co jsem asi 10x prošla první kanceláří, zaskočil zvonící telefon. Člověk si lehce zvykne na stálost prostředí a takováto nepatrná věc dokáže lehce vyvést z míry.

Během hraní jsem se zabývala nejednou filosofickou otázkou a to je to, co hru tolik odlišuje od ostatních. Nejlepší na tom je, že mě netrápily vyřčené otázky, ale naopak ty, které vyvstávaly v průběhu hraní. To, že mě hra donutí se samotnou zamyslet, považuji za velký klad oproti jiným hrám, kde vám ve většině případů všechny odpovědi naservírují na konci hry jako na stříbrném podnose.

Navzdory tomu všemu jsem za celou dobu neprožila nic natolik intenzivního, co by se mi ať už pozitivně či negativně vrylo do paměti. Zklamalo mě také malé množství interaktivních předmětů, které by hru více zpestřily.

Nad hrou jsem strávila necelé čtyři hodiny, a i když ji hodnotím převážně pozitivně, neudělala na mě takový dojem, aby mi utkvěla na delší dobu v paměti.
+25 +26 −1
  • PC 70
Podobenství o Stanleym není hra, nýbrž nahlédnutí do vytváření a kontrolování herní narativy a obnažení konstrukce fiktivního herního světa a příběhu. Budu předpokládat, že podobný počin v rámci počítačových her nemá obdoby, jelikož například co se týče filmů, samozřejmě už tu něco je (Stranger than Fiction). Zkrátka od chvíle, co byli lidé schopni představovat si fiktivní světy, vytvářeli více či méně arbitrární příběhové linky, na které jsme si zvykli natolik, že v nich vidíme i vlastní život, který nakonec může být jen sousledností momentů, nad nimiž nemáme kontrolu. Tenhle herní meta komentář se zabývá narativou v médiu, které nabízí nebývalou interaktivitu mezi hráčem a prostředím a příběhem, ale přesto nás musí určitým způsobem navádět a limitovat, abychom po příběhové lince postupovali. Některé poznámky vypravěče, zvlášť když se mu vzepřete, schválně chvátáte nebo se marně snažíte neudělat to, co musíte udělat, jsou opravdu trefné. Celkově zajímavá zkušenost, na chvíli máte o čem přemýšlet.

Pro: meta komentář ke hrám

+16
  • PC 75
Stanley Parable je celkem zajímavá experimentální hříčka. Bez spoilerů je asi největším kouzlem hry objevování různých možností a Stanleyho "životních" rozhodnutí, které se v průběhu hry naskytují a ovlivňují následující pasáž nebo rovnou konec, čemuž napomáhá i kratší herní doba. Jenom škoda, že se některé úseky kvůli zkoušení nových voleb opakovaly stále dokola. Nicméně bych vypíchnul i humorně zvolený styl vyprávění pro různé situace, který se více umocňoval díky dobře zvolenému dabérovi.

Grafická stránka hry a její design v rámci své prezentace ani dnes neurazí (dokonce bych řekl, že se na tento typ her Source engine zkrátka hodí), ale občas mi tam chybělo nějaké výraznější audiovizuální zpracování, které by více zdůraznilo danou atmosféru.
+16
  • PC 70
Chytrá a zábavná hříčka, ve které máte zaručenou možnost vlastní volby a můžete si jít prakticky kam chcete. Nebo ne? Jistě, vždyť jste svobodný člověk. Ale i tak doporučuji projít těmi levými dveřmi.

Přestože se dá The Stanley Parable projet za pár minut, je to hra, u které se dají strávit i dvě hodiny. Nejenom díky velkému množství roztodivných konců a jejich hledání, ale také díky příjemnému humoru. Navíc je hra přeci jen větší, než se tváří - konců je hodně a najít všechny bez návodu je když ne nemožné, tak velmi obtížné. Vypravěčův dobře vybraný hlas také přidává k povedené atmosféře.

Nicméně The Stanley Parable má také své mouchy. Například, neustálé pobíhání po stejných chodbách začne být po chvíli zdlouhavé. Zároveň to není hra, ze které by si jeden sednul na zadek, spíš je to zpestření na jedno odpoledne. Zahrát, pobavit se, zasmát se, zamyslet se, odinstalovat.

Ve výsledku fajn zážitek na nějakou tu hodinku, záleží kolik konců chce člověk objevit.
+15
  • PC 70
Hraní The Stanley Parable je velice zajímavá zkušenost. Hra totiž působí velmi profesionálním dojmem, přestože pochází z rukou tvořivého modera. Popravdě ani moc nedokážu zprostředkovat to, co ve mně "Stanleyho paraple" vzbuzovalo.

Nejdříve jsem si užíval různé vtípky, z některých konců jsem byl zmatený (confusion ending, apartment ending a chvíle, kdy se Stanley zblázní), nebo mi pořádně stoupl adrenalin (vydání se po únikové cestě, nebo pokus o nastartování zařízení na ovládání mysli - ten odpočet byl perfektně atmosferický). Pak se ale stalo, že procházení stále stejných chodeb ve mně začínálo vzbuzovat určitou stísněnost, a když jsem hru procházel už asi po patnácté, znatelně se to podepsalo na jednotvárnosti, kterou už nedokázaly zachránit ani velice vtipné komentáře, ani další roztodivná zakončení (skok z plošiny, původní příběhová linka).

To je důvod, proč jsem se musel The Stanley Parable poněkud předčasně zbavit - začínal jsem se totiž cítit přesně, jako Stanley, který celý život opakoval činnost pořád dokola.

Pokud někdo hledá netradiční hru (možná až filosofickou), která na chvíli zabaví a poskytne poněkud odlišný zážitek od všeho ostatního, toto je vskutku ta pravá volba. V případě, že má však dotyčný problém s opakováním určitých úseků stále dokola, bude se jistě po nějaké době cítit stejně stísněně, jako já. Nelze doporučit nic jiného, než si "tím" projít na vlastní pěst.

Pro: Vtipné situace, absurdita, perfektní komentář, velmi dobré nápady, originální koncept postavený na volbách, kvalitní audiovizuál (Source engine je stále mlád)

Proti: Pro mě po čase velmi nepříjemný stereotyp, který ale možná nebyl nezamýšleným faktorem, nicméně jej chtě nechtě musím promítnout do hodnocení

+11
  • PC 60
Místo toho, abyste hráli tuto hrou, tak tato hra si hraje s vámi... anebo ne?

Po pravdě, po zahrání dema (a vyslechnutí chvály TotalBiscuita) jsem očekával tuto hru trochu jinou a lepší (demo se mi líbilo více). Vypravěč je naprosto perfektní, ale hra samotná mohla být více o volbách a následcích, spíše než o hledání absurdně skrytých herních konců. Také jsem doufal, že to bude více o snaze uniknout z prázdného snového světa a konfrontování vypravěče, ale opět není. Je to zajímavý zážitek, ale s koupí bych počkal na slušnou slevu.

Celkové hodnocení: Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+9
  • PC 65
The Stanley Parable je poměrně vtipnou satirou o významu volby ve hrách. Tak se tedy alespoň zpočátku tváří. Samozřejmě je možné ji hrát jako opravdovou hru, ovšem v takovém případě se hráč nedočká ničeho jiného, než krátkého banálního příběžíčku, který rychle dojde k plytkému rozuzlení. Pokud z toho člověk chce něco mít, neobejde se tu bez ochoty zkoumat, zkoušet a interpretovat.

Přes prvotní veselou nótu, na které vypravěč začne komentovat dění, mi Stanleyho podobenství přišlo docela depresivní. Částečně k tomu přispívá ono strohé kancelářské prostředí, ze kterého, až na několik různých úseků, není úniku a kterým jsem se musel proplétat znova a znova, až se mi z toho začalo dělat špatně od žaludku. Ta zajímavá část přichází až tehdy, kdy se vzbouříte proti tomu, co vám vlídný hlas vašeho průvodce říká, abyste udělali. Pokud jste ten typ hráče, který ve hrách rád zkouší, co se stane, když udělá tohle a tohle a neustále testuje možnosti daného světa, pak vaše srdce nejspíš zaplesá nad tím, co všechno vám The Stanley Parable dovolí. Troufám si však říct, že si něco takového může dovolit jen právě díky uniformní prázdnotě, a tudíž přehlednosti, svého prostředí, nicméně si nejsem jistý, jestli lze něco takového oslavovat. Bohužel, volby pro volby jsou vlastně to jediné, co z herního hlediska tato hra nabízí, tudíž veškerou interpetaci, která z nich následně plyne, si dovolím schovat v následujícím odstavci.

Ano, The Stanley Parable trefně glosuje o tom, jak téměř univerzálně funguje veškeré rozhodování ve všech hrách, co kdy vznikly. Ať už uděláte cokoliv, ať už se stanete kýmkoliv, hra je vždycky nějak naprogramovaná a stane se to, s čím autoři počítali. Mnohdy si můžeme myslet, kdo ví jak jsme nějakou situaci nevyřešili chytře a hru takříkajíc "obešli", ale nakonec jen činíme, co nám pravidla dovolují. Možná právě proto je tak ve všeobecné oblibě plíživý postup ve hrách, které to umožňují. Svým způsobem totiž máme pocit, že obcházíme nástrahy, které na nás designeři úrovní nachystali, a že jsem tím pádem vynalézavější a důvtipnější, i když tomu tak vlastně není. Ve Stanleyho případě je to činěno vcelku vtipně - hra vztahuje paralely k běžným herním standardům, a my si tak uvědomujeme směšnost některých takzvaných voleb, před které jsme často stavěni. Někdy je to až skoro urážlivé, k hráči i k těm, co hry tvoří.

Co si zaslouží ocenění, tak fakt, že The Stanley Parable je o spoustě věcí, některé z nich mají přesah mimo hry, a nutí člověka přemýšlet. Teď hrajeme hru a smějeme se, jak jsou všechny ostatní hry vlastně lineární. Nicméně není tomu tak i v našem osobním životě? Jistě, na první pohled máme spoustu voleb, jsme naprosto svobodní, stejně jako v dobře navrhnuté hře. Ale odvážíme se po některých z nich sáhnout? Co si budeme namlouvat, většina z nás žije život, během nějž si vychodíme různý počet stupňů škol, pak si najdeme práci, možná ji párkrát vyměníme za jinou, dojdeme do důchodu, umřeme. Někdy v průběhu života si najdeme někoho, s kým můžeme žít, ozkoušíme si nějaká ty menší dobrodružství, poznáme lidi... ale kdo má opravdu tu sílu se vzepřít zdánlivé nevyhnutelnosti dění kolem nás? Kdo má odvahu klást odpor zaběhnutým cestám jakékoliv společnosti, ve které žije? Přitom ta možnost tu je. Zamilovali jste se do někoho, ale ten člověk vás dost dobře nezná, bydlí daleko, možná se už nikdy neuvidíte... tak proč se namáhat? Ono to časem přejde - stejně by to bylo moc práce, cesta by to byla složitá a kdo ví, jestli by to vyšlo. Jenže někde podvědomě tušíte, že jste se o něco připravili, že jste s celou situací mohli něco přinejmenším zkusit udělat. Není právě ta pravá svoboda v tom, že děláte to, čeho se málokdo odváží?


Na každý pád, Stanleyho tvůrci nejspíš zapomněli, nebo to záměrně ignorovali, že hrát neznamená jen rozhodovat se. Je to taky estetický či zábavný zážitek. I ta nejlineárnější hra, v mém případě třeba Dear Esther nebo Brothers: A Tale of Two Sons, přece může na člověka zajímavě působit, může ho popudit k nové myšlence či s ní může nějak osobně souznít. A The Stanley Parable nic takového nepřináší. Umožňuje jen volby, kterým se sám vysmívá, a sám nepřichází s ničím novým do diskuse. Stejnou či podobnou tématiku již předtím zkoumal například můj milovaný Pathologic (2005), lehce ji nakousnul Bioshock (2007) nebo ve stejný rok jako Stanley Save the Date (2013), jen s tím rozdílem, že všechny tyto tři počiny krom této myšlenky nabízí i opravdovou hru.

O tomto experimentálním simulátoru, či jak to nazvat, od Galactic Café se totéž říct nedá. Rozhodně bych ho doporučil hráčům, kteří mají hodně zkušeností s mainstreamovou produkcí a jsou inteligentní a přemýšliví, ale nemyslím si, že je to kdo ví jak dobrá hra.
+8 +9 −1
  • PC 90
Rozkošná narativní hříčka o vztahu vypravěče a postav v příběhu. V podstatě dokonalá dekonstrukce RPG hraní... a z této pozice v podstatě taky snad jediný čistý videoherní art. Nebo aspoň kratičké vykročení jeho směrem.
+5 +6 −1
  • PC 75
OH, DID U GET THE BROOM CLOSET ENDING? THEB ROOM CLOSET ENDING WAS MY FAVRITE!1 XD