The Many Pieces of Mr. Coo je surrealistická humorná point and click animovaná adventura, za kterou stojí uznávaný španělský výtvarník Nacho Rodríguez, který se na hře podílel jako vedoucí projektu, grafik i animátor.
Pokusil se do hry přenést duch krátkých animovaných filmů, takže hra nemá žádný interface, žádný inventář, žádná slova. Vše se děje jen prostřednictvím ručně kreslených obrazů a spousty mnohdy ztřeštěných animací.
Příběh se točí kolem hlavní postavy jménem Mr. Coo, která se objeví v podivném tajemném surrealistickém světe a je v průběhu hry rozřezána na tři části, přičemž každá z těchto částí bude mít svou vlastní osobnost. A bude na hráči, aby seskládal tyto kusy zpátky do jediné postavy a pomohl jí opustit vpravdě podivný svět.
malarkey
Jakmile někde vidím žánr 2D adventura, hned jsem na pozoru a říkám si, že každý herní zážitek z podobné hry je zážitek, který je třeba zažít. Vždyť ještě před nedávnem to byl žánr takřka vymřelý, ale vzhledem k indie scéně zažívá už mnoho let obrovské obrození. Takové, že v něm vychází i hry, které jsou spíš abstraktní zážitek než regulérní hra.
Něco podobného totiž nabízí kousek s názvem The Many Pieces of Mr. Coo. Hra, která se dá dohrát za půl hodiny když víte co dělat, ale můžete u ní zkejsnout klidně i na několik hodin. Hra, která mi v některých momentech hrozně připomínala i starý Neverhood. Hra, která je opravdu víc zážitkem, než regulérní hrou.
Dostáváte se totiž do role pana Coo, který je animovanou postavičkou v nějakém surrealisticky snovém světě, ze kterého se chce dostat. Jenže tamní příšery ho rozřežou na tři části a vy ho musíte nejdříve dát dohromady. Po vizuální stránce jsem měl pocit, jak kdybych sledoval nějakou starou kreslenou grotesku ze studia Looney Tunes. Nějaký takový styl a la Pták Uličník nebo ty kreslené vsuvky, kterými vždycky začínaly filmy o Růžovém panterovi. Něco jako když si pustíte jednu epizodu z těchto zábavných kreslených hříček. Prostě a jednoduše se bavíte milou, lehce strašidelnou, ale zároveň i příjemně vtipnou animací a do toho mimo jiné sem tam na něco kliknete a místy i docela bádáte, aby Vám to klaplo. To všechno v atmosféře příjemně podkreslené jazzovými motivy.
Ve výsledku se sice jedná o jednohubku, ale dá se u ní docela zaseknout. Navíc tu máte více cest, jak se dostat k cíli. Takže ano, absolutní indie záležitost, ale svým obsahem velice nápaditá, zábavná a vtipná. Určitě to nebyla ztráta času, ale jak jsem řekl výše. Více než herní zážitek se tu spíše jedná o takovou surrealistickou hříčku a tak je třeba k tomu také přistupovat.
Něco podobného totiž nabízí kousek s názvem The Many Pieces of Mr. Coo. Hra, která se dá dohrát za půl hodiny když víte co dělat, ale můžete u ní zkejsnout klidně i na několik hodin. Hra, která mi v některých momentech hrozně připomínala i starý Neverhood. Hra, která je opravdu víc zážitkem, než regulérní hrou.
Dostáváte se totiž do role pana Coo, který je animovanou postavičkou v nějakém surrealisticky snovém světě, ze kterého se chce dostat. Jenže tamní příšery ho rozřežou na tři části a vy ho musíte nejdříve dát dohromady. Po vizuální stránce jsem měl pocit, jak kdybych sledoval nějakou starou kreslenou grotesku ze studia Looney Tunes. Nějaký takový styl a la Pták Uličník nebo ty kreslené vsuvky, kterými vždycky začínaly filmy o Růžovém panterovi. Něco jako když si pustíte jednu epizodu z těchto zábavných kreslených hříček. Prostě a jednoduše se bavíte milou, lehce strašidelnou, ale zároveň i příjemně vtipnou animací a do toho mimo jiné sem tam na něco kliknete a místy i docela bádáte, aby Vám to klaplo. To všechno v atmosféře příjemně podkreslené jazzovými motivy.
Ve výsledku se sice jedná o jednohubku, ale dá se u ní docela zaseknout. Navíc tu máte více cest, jak se dostat k cíli. Takže ano, absolutní indie záležitost, ale svým obsahem velice nápaditá, zábavná a vtipná. Určitě to nebyla ztráta času, ale jak jsem řekl výše. Více než herní zážitek se tu spíše jedná o takovou surrealistickou hříčku a tak je třeba k tomu také přistupovat.
