Ve Wadjet Eye Games (The Blackwell pentalogie) se prostě nezahálí. Po krátké pauze opět výrazně ovlivnili tvář jednoho indie rukopisu, jehož hlavními stvořiteli jsou Technocrat Games. Řeč je o třídílné cyberpunkové záležitosti Technobabylon (The Prisoner of Faith, The Weight of the World a In Nuntius Veritas), které se ve své době nedostalo zasloužené pozornosti. Technocrati si proto řekli, že svou freeware trilogii stáhnou z webů a pokusí se ji "znovu" dostat pod záře reflektorů a tak vznikl staronový "Technobabylon" v moderním pojetí. Proměnil se nejen vizuální identitou, ale i celým obsahem.
Dějově se vracíme do orwellovsky laděné metropole Newton roku 2087. Tu čtyřiadvacet hodin sleduje a diriguje vševědoucí umělá inteligence CENTRAL. V dystopických aglomeracích je nevyvratitelně zřejmé, že budou v přímém vztahu s aspekty chudoby, kriminality, extrémní sociálně-ekonomickou nerovností a dalšími rozdíly. Z trendu nevybočuje ani Newton. Nicméně, v jedné věci jsou si všichni newtoňané rovni, a to v přístupu na Trans (Internet 2.0) skrze zátylkový interface, kterým oplývá téměř každý. V něm osedláte avatara a sdílíte svou paměť či osobnost s ostatními. Dlouhodobé užívání však některým userům natolik narušuje psychiku, až propadají těžké závislosti na virtualitě a v podstatě ztratí samu sebe.
Hráč okusí konflikt, který sevře celý svět z pohledu tří postav. Vůči virtuální adiktivitě imunní dívky Lethy Sesame, alias Mandalou, na níž mají políčeno neznámí nájemní vrazi a dvou CEL detektivů - Charlieho Regise a Max Lao, kteří pátrají po kyberzločinci Mindjackerovi, jenž se vkrádá do mozků a data zneužívá ve svůj prospěch. Ovšem, tohle vše je jenom začátek. Situace postupně houstne a náznaky budované napětí dává tušit, že se schyluje k něčemu mnohem většímu. Řada voleb, akcí a reakcí, učiněných hráčem, rozhodnou o pozdějším vývoji událostí.
Hra odkazuje na klasické pixel-art adventury, čili vyhlížejte zaběhlé principy pixel-huntingových klikaček. K autentičnosti kyberpunku přispívá řádně temná hudební stopa z pera Nathana Allena Pinarda (Gemini Rue).
Cyberpunk. Všichni, co jsme tady, ten pojem dozajista známe. Jenže kromě prakticky dvou záležitostí jako jsou Deus Ex a Cyberpunk 2077, Vás na druhou dobrou nenapadne, co jiného by v tomto žánru mohlo vládnout. A ejhle, máte tu Technobabylon. Adventuru pro všechny příznivce klasického 2D klikání v dnes velice oblíbeném pixel artovém střihu.
Četl jsem, že Technobabylon má zajímavou minulost. Původně vyšla jako freeware titul rozdělený na tři díly, tedy do klasické trilogie. Jenže Wadjet Eye Games, kteří jsou profíci na 2D pixel art adventury současnosti, pochopili, že tahle hra si zaslouží větší pozornost. A tak ji dali do kupy, troškou poladili a vydali tak, jak ji dnes můžete znát. Za mě osobně super, protože nebýt tohoto, nikdy bych se o ní nedozvěděl a jako freeware titul bych asi hodně bádal, než bych se k ní vůbec dostal.
Přitom by to ale byla hrozná škoda. Což zřejmě pocítili i u Wadjet Eye.
Ti totiž svým očkem šmátralkem přišli na příběh, který si pozornost komunity zaslouží. Technobabylon má totiž super příběh. Příběh, který překračuje příběhy jiných adventur a řadí se díky tomu na pomyslný žebříček těchto her za posledních třeba deset let. A že jsem jich za tu dobu už pár zahrál. Ten příběh nicméně svojí kvalitou překračuje i kvality herních mechanismů, takže musíte přijmout fakt, že Vás těší především to, jak se hra odvíjí na úkor toho, co v ní děláte.
Ono toho totiž po herní stránce není zase tak moc. Jasný, jsou tu klasický kombinace předmětů, pak je tu zajímavý, ale dost nezáživný vstup do virtuální reality - do tranceu, což bych za normálních okolností jakožto fanoušek hudebního žánru ocenil, ale v případě této hry to je spíš k neprospěchu a k přičinění počáteční závislosti. Pak je tu pár miniher, ale nic extra zásadního, no a to je vlastně vše.
I tak je Technobabylon super zážitek. Jeden z těch nejpřednějších, se kterými jsem se za poslední léta v rámci žánru setkal. Sice do adventury nepřidala nic nového, ale zato zase odvyprávěla perfektní příběh. A na to já hodně slyším.
Četl jsem, že Technobabylon má zajímavou minulost. Původně vyšla jako freeware titul rozdělený na tři díly, tedy do klasické trilogie. Jenže Wadjet Eye Games, kteří jsou profíci na 2D pixel art adventury současnosti, pochopili, že tahle hra si zaslouží větší pozornost. A tak ji dali do kupy, troškou poladili a vydali tak, jak ji dnes můžete znát. Za mě osobně super, protože nebýt tohoto, nikdy bych se o ní nedozvěděl a jako freeware titul bych asi hodně bádal, než bych se k ní vůbec dostal.
Přitom by to ale byla hrozná škoda. Což zřejmě pocítili i u Wadjet Eye.
Ti totiž svým očkem šmátralkem přišli na příběh, který si pozornost komunity zaslouží. Technobabylon má totiž super příběh. Příběh, který překračuje příběhy jiných adventur a řadí se díky tomu na pomyslný žebříček těchto her za posledních třeba deset let. A že jsem jich za tu dobu už pár zahrál. Ten příběh nicméně svojí kvalitou překračuje i kvality herních mechanismů, takže musíte přijmout fakt, že Vás těší především to, jak se hra odvíjí na úkor toho, co v ní děláte.
Ono toho totiž po herní stránce není zase tak moc. Jasný, jsou tu klasický kombinace předmětů, pak je tu zajímavý, ale dost nezáživný vstup do virtuální reality - do tranceu, což bych za normálních okolností jakožto fanoušek hudebního žánru ocenil, ale v případě této hry to je spíš k neprospěchu a k přičinění počáteční závislosti. Pak je tu pár miniher, ale nic extra zásadního, no a to je vlastně vše.
I tak je Technobabylon super zážitek. Jeden z těch nejpřednějších, se kterými jsem se za poslední léta v rámci žánru setkal. Sice do adventury nepřidala nic nového, ale zato zase odvyprávěla perfektní příběh. A na to já hodně slyším.
Pro: Ohledávání místa činů (skvělé lokace a postavy), příběh a způsob jeho vyprávění
Proti: Virtuální realita a útěky (nic moc lokace a postavy), nenaplněný potenciál originality