Supreme Commander 2

Supreme Commander 2 měl být strategií, která všem vyrazí dech. Povedlo se? Ano, i když asi ne přesně tak, jak vývojáři zamýšleli. Čekal jsem obři bitvy, obří jednotky, obří mapy, skvělou hru. Co jsem dostal? Tak se na to podívejme.

Předpokládal jsem, že na druhém dílu mé oblíbené strategie se nedá nic pokazit. První díl byl pořádně napěchovaná bedna střelného prachu a datadisk, ten tomu nasadil korunu. U druhého dílu ale nejspíš vývojáři chtěli předvést, že mají vlastní hlavu a pustili se do inovací, které se mi však do hry jako je Supreme Commander 2 opravdu nehodí.

Když to vezmeme od začátku, první na řadu přichází grafické zpracování. S prominutím, tohle se mi opravdu nelíbí. Jednotky vypadají spíš jako hračky z mého dětství a celkově je všechno až příliš hranaté. Když vezmu v úvahu první díl, paradoxně zjišťuji, že tři roky stará hra vypadá mnohem lépe, než její mladší bratříček. To byla rána pod pás.

Samozřejmě chápu, proč to tvůrci udělali. Chtěli, aby druhý díl nebyl tak náročný, jako první, ale výsledek je prostě špatný. Má to být akčnější, ale je to prostě jen rychlejší a ošklivější. Zdá se mi, jako by SupCom trochu "zestarcraftovatěl" a to je při vzpomínce na první díl hodně velké mínus.

Další věc je příběh. Samotná zápletka předchozího dílu nebyla nijak okouzlující, ale na strategii si pořád držela jakýsi standard. To, s čím přišel druhý díl, se mi zdá trochu jako výsměch. Hráč má být ve válce, která ale vypadá spíš jako menší šarvátka, a řeší problémy hlavních hrdinů. Snaha tam je, to se nedá upřít...ale vrazit takovou věc do strategie tak, aby to fungovalo, musel by být výsledek geniální. A to není...vůbec není. Abych pravdu řekl, všechno je předvídatelné a to se už dnes nenosí. Tvůrci se zároveň v příběhu snaží, aby se hráč vžil do role příslušného Supreme Commandera, ale to by ty hlavní postavy musely být sympatické alespoň jako osina v zadku...a to rovněž nejsou.

Dále se dostáváme k samotným jednotkám. Měl jsem pocit, že mě hra vyloženě nutí, abych je postupně využíval všechny...a to nesnáším. Když potom vezmeme v úvahu experimetální jednotky, je sice hezké, že jich je hodně, ale...grrrrr...jsou slabé a většinu z nich jsem si postavil jen jednou, abych věděl, jak vlastně vypadají.

Jak jsem naznačil, mapy se změnšily a to o dost. Za to nejspíš může zase ta snaha o zrychlení hry. To se sice povedlo, ale za jakou cenu? Všechno je více chaotické, hráč nemá čas se připravit na obří útočnou vlnu a hlavně - epické bitvy už se nekonají. Ve srovnání s nastavenou laťkou z prvního dílu jsou to spíš opilecké bitvičky o poslední soudek zvětralého piva.

Za zmínku ale stojí výzkum. Pro ten jsem měl vždycky slabost a musím říct, že i tady je to docela vítané zpestření hry. Osobně bych ale uvítal, kdyby byl proveden nějakou šťastnější cestou, než shromažďováním bodů za boje, či stavěním výzkumných stanic. Když si totiž už po padesáté odemykáte stejnou jednotku, jen v jiné mapě, začne vám ten výzkum lézt na nervy.

Snad jediné opravdové zlepšení oproti předchozímu dílu je větší výdrž Supreme Commandera jakožto jednotky. Už to není ta v bázi se krčící jednotka, kterou si obestavíte štíty, aby ho náhodou nezasáhl nedbale vystřelený projektil z artilerie, nebo atomovka. Teď se o sebe dokáže tak nějak postarat sám.

Tak tedy na závěr: Supreme Commander 2 ze svého potenciálu využil málo. Měl být rozlehlý, ale je malý. Měly se v něm bít tisícihlavé armády zbraněmi se ježících robotů, ale bijí se tu fanatické davy farmářů s vidlemi. Nějaké to kouzlo si hra zachovala, ale mě osobně drsně zklamala a při odchodu ze dveří nakopla do rozkroku. Škoda...tak moc jsem se těšil. Tak moc...