Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Černý kůň, který bohužel nedokázal splnit nemalá očekávání, která jsem do něj po přečtení recenzí a komentářů vkládal. Nabízí však herní zážitek, který u většiny jiných her nenajdete.

(+) Plusy:
- Postapokalyptická atmosféra a prostředí, které víc než moderní konflikt připomíná sérii Mad Max
- Poselství, které hra nese.
- Morální přesah. V několika momentech je jen na Vás, jak se zachováte. Budete milosrdní, odpustíte, nebo necháte mluvit zbraně? Volba přitom není prezentována žádným menu s možnostmi, nýbrž spočívá pouze v tom, jak budete hrát.
- Skvělá grafika
- Velký zbrojní arzenál

(-) Mínusy
- Příběh, který včetně svého vyvrcholení dává asi takový smysl, jako seriál The Lost (Ztraceni).
- Z nalajnovaného koridoru vás hra nepustí ani o metr. Call of Duty je vedle toho open world zážitek.
- Hra se snaží být realistická a syrová. V praxi ale hrajete za nezničitelného terminátora, kterého ani celý pluk vojáků nezastaví.
- Podivné ovládání
+20
  • PC 70
Podle zdejších hodnocení a komentářů i podle různých recenzí jsem očekával nevšední a vysoce kvalitní počin ne nepodobný filmu "Apocalypse Now", ze které se hra inspirovala, stejně tak jako z díla "Srdce temnoty" od Josepha Conrada, z kterého se zase inspiroval F. F. Coppola u své "Apokalypsy". Zatímco film u mě zabodoval, tak knížka mě trochu zklamala a stejně tak tomu je i u herního zpracování.

Hře sice dávám pěkných 70 procent (protože jsem s ní ve výsledku vcelku spokojen), ale nalejme si čistého vína. Nebýt příběhu, který nám tvůrci naservírovali a který drží celou hru pohromadě, jednalo by se o tuctovou, ničím nevybočující střílečku typu CoD či MoH. A ani zajímavé prostředí válkou zničené Dubaje spolu s nadprůměrným soundtrackem by to nezachránilo. Vše ostatní je jaksi více méně průměrné, hlavně tedy gameplay, jehož zápory jsem vyjmenoval v závěru komentáře. Hra má sice také samozřejmě spoustu světlých stránek, ale o těch se už zmiňovat v komentáři nehodlám, poněvadž předchozí uživatelé to u svých komentáře učinili až vyčerpávajícím způsobem.

Na závěr bych tvůrce Spec Ops: The line rád pochválil, že se rozhodli jít trochu jiným směrem než tvůrci jiných stříleček bez ohledu na to, zda se jim to podařilo více či méně úspěšně. Musím také říct, že celá hra mi ještě nějakou chvíli v hlavě zůstane a doufám, že někdy v budoucnu se někdo jiný pokusí o vytvoření čehosi podobného a ještě lépe dotaženého do konce.

Pro: morální aspekt celé hry, příběh (i když místy jsem se v něm ztrácel), soundtrack, některé wow momenty, zpracování válkou zničené Dubaje, trochu té taktiky, slušná optimalizace, surfovací prkna ve hře jako odkaz na film Apocalypse Now

Proti: krycí systém, ovládání, konzolovitost, AI nepřátel, zvuky zbraní a výbuchů granátů, občas kamera, zpočátku pomalejší tempo hry, zbytečně moc nepřátel a jejich rambo kosení ve stylu Call of Duty, nebýt nadprůměrného příběhu, hru bych nejspíš ani nedohrál

+18 +19 −1
  • PC 85
Tak tohle byl mazec... Do slova a do písmene mazec... Taková hra tu dlouho chyběla... Kam se na ní se*ou všechny CoD a MoH... Ten příběh... Ten závěr... Tedy jeden ze tří... To bylo opravdu něco... Zážitek... A teď bez emocí...

TPS (FPS) ukazující zvěrstva války tu snad nikdy nebyla, tedy do teď... Každý,kdo má v sobě alespoň kousek citu se s postavami ve hře dokonale zjiže... Ze začátku je to sice standartní klišé typu přijdeme,zabijeme,vyhrajeme... Ale v průběhu hry se vše začne otáčet a měnit v depresivní melu typu já vás nechci zabíjet,ale musim... Co jiného mi zbývá... Prej zachráníme Dubaj... Haha... Jak naivní... Úplně sem cítil tu bezmoc z obou členů týmu... A pak smrt chůdaka Luga... Nas*anost Adamse... Říkam si,vždyť já za to nemohl,tak proč se na mě zlobí... Závěrečné outro a "prásk"!!! Tady máš vole... Čum a div se,cos všechno provedl... No a co jiného sem mohl dělat,než si prostřelit hlavu... Toliko k příběhu a mým pocitům...

Co se grafického zpracování týče... Písek,písek a znova písek... A kdyby vám to nestačilo,tak další nálož písku... Okolí vypadá nádherně,bohužel většinou jen z dálky... Z blízka už to taková nádhera není,ale kouká se na to pěkně... AI protivníků a kumpánů není zrovna nejsilnější a párkrát sem se opravdu podivil (Adamse stojící na pytlích,protivníci běhající kolem mě bez jakékoli reakce),ale to se dá přehlédnout,není toho mnoho... Co se mě osobně nejvíce líbilo,byly detaily... Lano,díky kterému sem přežil pád z mrakodrapu sem si nevytáhl z kapsy jako u většiny her,ale poctivě sem si ho tahal na zádech,při udělování rozkazů Walker skutečně hýbe ústy a to i pod palbou,když skočíte z hrany nebo z budovy a zůstanete stát,jeden z kumpánů vám skočí na záda... Ale ne tak,že vámi propadne jako duch,ale opravdu vám skočí na záda a stalo se mi,že mě to i zranilo,prostě paráda...

Co se hratelnosti týče,je celkem solidní... Samozřejmě má své mouchy - proč ke sprintu stačí ťuknout do mezerníku a pak běží jak nafetovanej Bolt??? Já chci sám určovat dobu běhu... Proč musim vůbec k jakékoli blbosti bouchat do mezerníku??? K obyčejnému skoku??? A shiftem přeskakovat překážky a navíc jen na určitých místech??? No,sou to jen drobnosti,ale docela to zamrzí... Časem sem si na to ale zvykl,takže to šlo...

A co závěrem?? Všichni,kteří mají v hlavě mozek a nejsou zaměřeni jen na bezmyšlenkovité hry typu jdi a vystřílej a rádi si projdou i příběh hry by si toto dílko měli zahrát... Zbytek nemyslících,příběh neprožívajících,videa skipujících hráču by se mu měli vyhnout,jinak ho budou hanit,kudy budou chodit... A to by nebylo ke hře takových kvalit fér...

Pro: Příběh,detaily,hudba,post - apo město

Proti: občas slabší AI,hratelnost

+17 +18 −1
  • PC 85
Hodnocení 8,5/10 , Splněné Achievementy 40 z 50 , Curator

Dubaj. Kdysi metropole bohatá na ropu se změnila na peklo na zemi, protože řada apokalyptických písečných bouří zpustošila ráj Středního východu a jeho dominantní památky.

Hratelnost? Naprostá klasika pro střílečky. Nepokouší se inovovat nebo zavádět nic nového. Pevná střelecká mechanika, skákáni, krytí i když mechanika krytí není tak dokonalá, házení granátů, boj z blízka. Zajímavý způsob, jak sprovodit protivníky ze světa, umožňuje střílet do oken nebo skleněných stropů a zasypat vaše nepřátele hromady písku. Účinek je působivý, ale tyto momenty jsou předurčené a mechanické, čímž se zbavuje jeho nepředvídatelnosti v boji, stejně tak jako skupina nepřátel stojící vedle červeného sudu :-D.
Můžete zde také přiřadit příkazy svým spolubojovníkům a zacílit nepřátele, tak aby na ně zaměřili palbu. Z tohoto hlediska je hra prostým průměrem.

Ale bez ohledu na to, jak uspokojivé je její hraní, je tu něco jiného na čem hra staví, čím je jedinečná. A to její příběh. Vyprávění usiluje o něco mnohem víc a z hry dělají silný zážitek.

Příběh nevýrazného vojenského střelce, odehrávajíc se v Dubaji, který byl pohlcen arabskou pouští a „Zatracený“ 33. prapor armády Spojených států, kteří byli posláni k evakuaci města, o kterém nebylo po několik měsíců ani vidu ani slechu. Evakuace byla neúspěchem a Dubaj byla označena jako země bez člověka, odříznuta od zbytku světa. To je přinejmenším do té doby, než byla vyslána nouzová zpráva od velitele praporu, plukovníka Johna Konrada. Aby vynutil vojenskou aktivitu.

Převezmete roli kapitána Martina Walkera z americké armády, který byl vyslán se svým dvoučlenným týmem, aby oblast prozkoumal a prozkoumal zdroj zprávy. Ale věci nejdou tak hladce, jak by se vám líbilo. Nejprve bojujete s povstalci ze Středního východu, ale jakmile najdete vojáky od 33, věci se brzy rychle začnou měnit. Najednou jste pod palbou jednotek USA a jedinou věcí, kterou můžete udělat, je vystřelit. Je to nepříjemné střílet své domnělé krajany, i když jako první zahájili palbu. Existují otázky bez odpovědí – nevíte, co se stalo nebo co dělala 33., a nyní je kosíte jednoho po druhém, protože je to jediný způsob, jak přežít. Tohle není žádná skupina beznadějných povstalců, ale uniformovaných vojáků USA, a to je zneklidňující. A dál už si to musíte zahrát sami :-)

8,5/10 pro boj s hrůzami války a s dopadem, který má na lidskou mysl, pro skvělou atmosféru. Za zmínku také stojí dost podařená hudba, často od známých interpretů.

P.S. ACH 40 z 50, k hře se jednou vrátím a dodělám na full, možná....
+17
  • PC 80
Gentleman, welcome to Dubai!

Původně jsem měl v plánu nechat Spec Ops proplout okolo mě a to hlavně po demu, které na mě neudělalo vůbec žádný dojem. Přesto jsem si po pár přečtených recenzích řekl, že by to nemuselo být tak špatné a když to má těch pár hodin ... proč to nezkusit? The Line bych přirovnal ke kombinaci Gears of War a Rainbow Six: Vegas, ať už jde o systém krytí, zadávání drobných příkazů, či grafickou stránku v podobě Unreal Engine 3.

Spec Ops: The Line, ale nestojí ani na jedné ze zmíněných vlastností! To, v čem převyšuje všechny své "konkurenty" je příběh! Nejzajímavější na něm totiž je, jak jeho síla, tak i způsob vyprávění! Je naprosto normální, uvěřitelný! Není to jen o "wooow, buum, ratata, bum, wooow momentech" je to o lidech a jejich psychice, co s nimi dokáže udělat válka. Právě z toho důvodu The Line strká do kapsy všechny ty směšné útoky proti teroristům, mimozemšťanům a robotům. I když jsem si po dvou hodinách říkal, že mi to prostě nemůže nic nabídnout, jsem rád, že mě zbytek hry přesvědčil o opaku! Level design sice v druhé části poměrně ztrácí, ale vynahrazuje to fakt, že každý moment v druhé polovině prostě za to stojí!

S hratelností jsem nakonec přeci jen spokojený. Nabízí všechno, co mají moderní střílečky – jízdu za rotačním kulometem, ochranu parťáků před nabíhajícími šílenci, nádherná panoramata … Zbraňový arzenál je na moderní střílečku obligátní – M4, AK47, M9, Desert Eagle, brokovnice, odstřelovačky a hlavně můj oblíbený kulomet M249. Ohledně morálních voleb - mezi které jste postaveni a kterých sice moc není – tak ty jsou pro mě milým překvapením, avšak o jejich vyšší hodnotě by se dalo polemizovat. Co ale hratelnost výborně podporuje, je fakt, že hra nestojí na klasickém instrumentálním ozvučení, ale na pořádných hudebních nářezech s jejichž podtextem je opravdu radost střílet.

Ještě mám živě v paměti první videa z The Line. Jsem rád, že v nich byla stále ukazována možnost s pískem, kdy můžete zasypat své nepřátele. Příběh byl tak trošku pod pokličkou a to je dobře! Řekl bych, že právě proto je to příjemné překvapení!

V kostce: Spec Ops: The Line je solidní střílečka s příběhem, který má koule a nebojí se s nimi chlubit! Zároveň díky tvůrcům, že se nebáli v dnešní době vypustit něco tak … dospělého! Díky!

Pro: atraktivní prostředí zasypané Dubaje, drsná atmosféra, rozsáhlý zbrojní arzenál, morální volby, vyjímečně krátkost hry, která je dostačující!

Proti: Unreal Engine 3 už není nejmladší, velmi pomalý rozjezd, který může odradit

+16
  • PC 85
O koupi hry Spec Ops: The Line mě kdysi dávno přesvědčila volně dostupná demoverze, ale od té doby se krabička válela na poličce a lehal na ní prach. A tak jsem se ke hře dostal pořádně až nyní. Už tehdy jsem hru kupoval za pár stovek a neočekával jsem od ní moc. Musím jednoznačně říct, že je hra velmi nedoceněná a při jejím hraní jsem prožíval upřímné emoce, stres a vinu. Nejde totiž o obyčejnou střílečku, ale vážnou příběhovou záležitost o hrůzách války, která budou nastávat pod vaším velením a vašimi rozhodnutími.

Uběhlo 6 měsíců od chvíle, co jedno z nejluxusnějších měst světa - Dubaj, začali ničit silné písečné bouře. Nyní je z tohoto místa pustina, kde každý bojuje o přežití. John Konrad a 33.armádní pluk jsou vysláni město evakuovat. Akce ovšem končí nezdarem se slovy „Pokus o evakuaci Dubaje skončil naprostým selháním... Počet obětí... příliš mnoho“. V tuto chvíli se na scéně objevujete vy. Jako kapitán Martin Walker jste posláni s vaším týmem zachránit poslední přeživší a najít vašeho starého známého, Konrada. Vašimi parťáky jsou Adams a Lugo, a budou vás doprovázet po celou dobu hraní. Ovšem už od prvních momentů, které v post-apokalyptické Dubaji strávíte, bude tušit, že tu něco není v pořádku.

Drsná atmosféra a hrůzy války jsou tu vykresleny na jedničku, čemuž dodává i všudepřítomná brutalita. Jsem už dost otrlým hráčem her, ovšem ve spojení s atmosférou ve mě Spec Ops občas vyvolával lehké lechtání v žaludku. A to rozhodně není špatně ! Jelikož se příběh netočí jen okolo přestřelek mezi po krk vyzbrojenými vojáky, ale i okolo žíznícího civilního obyvatelstva, pocítíte emoce tak, jak ne v ledajaké hře. Vývojáři šli dokonce tak daleko, že se hrůzy války nevyhnout ani dětem. Příběh podtrhují i velmi povedené filmové Cutscény. Dechberoucí zvraty se budou odvíjet od vašich rozhodnutí. A ta emoce, stres a pocit viny ještě umocňují, protože nemálo kdy si zašpiníte ruce krví nevinných. Mě osobně naprosto odrovnal útok fosforem na údajnou nepřátelskou vojenskou základnu. Po útoku jsem ovšem zjistil, že jde o tábor civilistů. Pohled na spálené tělo matky svírající v posmrtné křeči tělo své dcery... nebo spíš toho co z ní zbylo, mi vážně vyrazil dech. Všechny tyto události a následné výčitky budou mít v pozdějších fázích hry dopad jak na vaše parťáky, tak i na vaše psychické zdraví. Mile mě překvapili pasáže, kdy je na vás rozpoznat halucinaci od reality. Hra má několik možných konců, které závisí opět na vašem rozhodování. Každopádně, všechny vám dokážou vyrazit dech a nad většinou budete ještě dlouho přemýšlet s pocitem viny. Jediným větším negativem je krátká herní doba, protože děj se rozhodně mohl ještě více rozrůst.

Hratelnost je na tom dobře, ovšem přestřelky jako takové můžou časem omrzet a stát se mírně stereotypními. Za to ovšem může i fakt, že hra není dvakrát jednoduchá, a tak si stejnými přestřelkami projdete několikrát. Nerozvážným postupem vpřed si totiž maximálně vysloužíte kulku mezi oči. Proto je tu výborně zvládnutý režim krytí, a vyplatí se používat taktický postup. Často se budete muset starat i o vaše parťáky. Ti totiž nejsou nesmrtelní, a čas od času nějakou kulku schytají. Na vás poté bude je oživit. Pokud ovšem budete zrovna zaneprázdněni střelbou, můžete dát rozkaz druhému kolegovy, aby práci udělal za vás. Rozkazy typu ,,omráčit nepřítele,, , nebo ,,zaútočit na označený cíl,, můžete podávat kdykoli během hraní, ovšem já je využil během celé hry maximálně tak 5x. Mezi klasické prodlužování herní doby patří nalézání nahrávek s informacemi.
Ve hře nechybí ani Multiplayer a Kooperace. Oba módy jsou zábavné, ale rozhodně nejsou tolik výrazné jako samotný hlavní příběh.

Atmosféru a vizuální zážitek tvoří také vynikající grafické zpracování. Pohled na zasypané město pískem, písečné duny a post-apokalyptické lokace dokáží vyrazit dech. Mimika postav, a to i během boje, dokáže zase podtrhnout vyjadřované emoce a stav vojáků. Překvapila mě i zničitelnost prostředí a simulace sypajících se vln strženého písku. Detaily jako měnící se Menu hry, podle toho, v jaké části příběhu se nacházíte, jsou jen třešničkou na dortu. Nechybí zde ani povedené ozvučení s nadupaným Soundtrackem, z něhož největší pecky vám např. k přestřelkám bude pouštět místní DJ. Ovšem, kdo ten záhadný DJ je, si budete muset zjistit sami.

Hra Spec Ops: The Line je velmi nedoceněná. Je sice kratší, ale nadupaná brutální akcí z hrůzného válečného prostředí s vynikajícím příběhem, dechberoucími vraty a s několika možnými konci. Hlavním triumfem je zde možnost rozhodování, která emoce, pocity a krutost války ještě umocňuje.

Pro: Příběh, atmosféra, rozhodování, zvraty, filmové cutscény, brutalita, několik konců, grafika, mimika postav, hratelnost, soundtrack, obtížnost, zranitelnost parťáků, emoce, hrůzy války

Proti: Krátká herní doba, občas stereotypní přestřelky

+16
  • PC 100
Spec Ops: The Line. Asi jedna pro mne nejsilnější hra co jsem do této doby hrál. Ačkoli píši spíše o konzolové verzi. A proč pro mě byla vlastně ,,silná" ? Díky poselství které bohužel ne každý najde.

Když se budete dívat opravdu pozorně kolem sebe a tak dále tak si můžete všimnout spoustě zvláštních věcí. Ku příkladu obrázky na zde mají vydloublé oči. Ale jen na místech kde se udál nějaké to zabijení. Další věcí je to že hlavní hrdina Walker je zřejmě mrtví. Proč si to myslím? Kvůli jeho větě kterou pronesl když jste byly ve vrtulníku. Další věcí jsou iluze. Jako Konradova fotografie na billboardech a další. Nebo nápis na budově ,,Hell" Dubai má být pro Walkera osobní peklo kterého si však všimnete až na konci. Na konec vám začne vrtat hlavou ,,Bylo tohle vůbec skutečné?" Sám odpověd neznám. Další věcí je obrazovka která se trochu sbělá pokaždé když Walker řekne nějakou lež. Co se týče těchto věcí tak bylo vše perfektně kryté, a pokud projdete celou hru za jediný den budete nadopovaní jak skvělé to bylo.

Ale vzpomenete si na ty civilisty které jste zabily pomocí bíleho fosforu. Ale pořád sis to užil ne? Bavilo tě zabíjet ty lidi kteří chtějí přežít, všechny ty bezbranné a nevinné lidi. Ano Bavilo. Víc než kdykoliv předtím. A také jste zabily vojáky kteří se snažily lidem pomoct, na to nezapomínejte. Všechno je vaše chyba.

Právě na to hra naráží. Že postupně se měníte v monstrum a hráči to vlastně ani nevadí protože jsou zvyklí na hrdinské stereotypy ve střílečkách. Hrdina má vždy pravdu, jeho úsudek je vždy správný, dělá jen co je správné, všechny zachrání.. NE! Poselství hry je to že by lidé měli u her více přemýšlet než jen chodit a střílet do všeho co se pohne. A že jediná možnost jak vlastně zastavit hraní hry která ve vás vzbuzuje pocit viny, je to že hru přestanete hrát.

Hra nabitá spousty negativních prvků. Morální možnosti a skvělá atmosféra kterou doplňoval líbivý Soundtrack. Užil jsem si každý kousek téhle hry a za to se cítím blbě. Proč? Protože jsem udělal přesně to co kritizuji. Zabíjel nevinné. Tato hra opravdu zanechá silný dojem, pokud je pochopená dobře.

Ladies and Gentleman, Welcome to the Dubai

Pro: Negativita, Morální možnosti, Soundtrack, Příběh

Proti: Kratší délka

+15 +18 −3
  • PC 70
Komentář ke Spec Ops: The Line se bude psát těžko. Hra má svůj, díky námětu možná trochu kontroverzní, příchod na svět už dávno za sebou, ale s odstupem času se při dohánění herních restů dostala i do mého hledáčku. Jako u valné většiny her jsem před vlastním zahráním víceméně ignoroval veškeré preview, (před)prodejní hype, videa, recenze, návody a diskuse, které se kolem hry rojily a o The Line jsem tak věděl jen něco mále ve smyslu je to tak trochu jiná střílečka. Snažil jsem se prostě vědět co nejméně, abych si po zahrání udělal vlastní a ničím nezkreslený úsudek.

No a dopadlo to... pokud nic jiného, tak hodně dvojsečně. Asi nebudu první, kdo by hodnocení The Line rozdělil na dvě části - hra samotná a příběh. Tohle dělení se totiž přímo vybízí, protože mezi těmito dvěma "světy" je zcela propastný rozdíl.

Nebudeme zbytečně chodit kolem horké kaše, po stránce herních mechanik je The Line dost špatná hra. Koridor by člověk "moderní střílečce" i odpustil (zvlášť v tak zajímavých kulisách), ale tragicky (ne)fungující systém krytí nebo hodně nevyváženou obtížnost už méně. Ono opravdu vypadá divně, když člověk přežije dvě salvy z těžkého kulometu, ale když k němu doběhne šílenec s nožem, tak se poroučí po první ráně. "Mezihry" v duchu on-rail stříleček či stacionárních palebných věží jsem považoval za zlo všude a nejinak je tomu i zde. Velení jednotce a AI obecně je také na pováženou. Po udání pokynu se místo odstřelení sniperkou oba vaši tatrmani občas nesmyslně rozběhnou přes rozlehlý plac přímo mezi hordy nepřátel, kde zdechnou dřív než by člověk řekl švec a nezbývá nic jiného než reload od posledního checkpointu. A ano, checkpointy jsou taky zlo, cca stejné jako zprasené ovládání.

Zatímco jako hra The Line naprosto selhává, po stránce příběhové je to naprostá bomba! Mnohokrát jsem si při hraní říkal: "Tohle by byl výborný film," což se po zakončení příběhu ještě umocnilo. Mám opravdu rád hry, které člověka po příběhové stránce nevedou po jasně nalajnované cestě, ale člověk u nich musí i přemýšlet. Nabízí se díky tomu otázky: Je první část hry opravdu jen blouznění a rekapitulace posledních hodin před smrtí? Způsobila nehoda vrtulníku smrt a je druhá půlka hry opravdu jakási forma očistce? Kdy zemřel Konrad a co s tím má společného CIA? Odpověď na tohle se člověk nikde nedozví, je jen na něm, jak si věci přebere. Při zpětném pátrání vyplývá na povrch, že ani sami tvůrci (snad) nikdy nedali jasnou odpověď bylo to tak a tak. Je to zkrátka o tom, jak si to kdo chce vyložit, což beru jako obrovské plus. Trochu se mi do mysli vkrádá v jistém smyslu podobná Dear Esther, kterážto také vznáší výrazně víc otázek než na kolik je ve hře explicitně odpovězeno. Přesto je pro mě Dear Esther lepší hrou, protože se nesnaží naroubovat nenaroubovatelné, příběh je prim a ona "herní náplň" je mu zcela podřízena formou. Zde to tak úplně neplatí. Příběh je tu sice také prim, ale k němu je násilím přilepena nepříliš povedená herní variace na Gears of War.

Jakkoliv bych chtěl za příběh dát The Line vysoké hodnocení, pořád je to hra a v tomto ohledu The Line opravdu neoslňuje. Ba naopak, na to jak je hra krátká, jsem asi 2x kvůli technickým a herně-mechanickým problémům uvažoval o její odinstalaci a byl to pouze příběh, co mě u hry udrželo. Musím se tak smířit se 70%.

Pro: příběh, atmosféra, stylizace

Proti: herní mechanismy, "mezihry", nevyvážená obtížnost, ovládání

+15 +16 −1
  • PC 50
Yager prišiel s počítačovou hrou a tvrdí nám, že ak v nej nechcete robiť zlé veci, tak hru nehrajte. Ja mám s týmto prístupom trošku problém, preto skúsim byť stručný a dotknem sa iba hernej časti hry.

Máme tu vojnovú FPS na Unreal Engine 3. Vizuálne to nie je na ochkanie od blaženosti, ale dá sa to. Viac ma trápi strieľanie v hre. To je tá časť, ktorej sa viete vyhnúť len tým, že hru proste nebudete hrať :) Je neuspokojivé.

Spravím 10 krokov, schovám sa za najbližší stĺp, múr, zvalenú skriňu alebo neviem čo a moji súperi spravia to isté. Potom po sebe strieľame, pokiaľ nepadne posledný protivník a ide sa ďalej. Toto zopakujte asi 60x a máte predstavu o akčnej zložke hry. Už dávno som nehral hru, kde by mi chýbala AI tak veľmi ako tu. Asi je to tým, že od kostričiek, goblinov alebo démonov žiadnu AI nečakám, ale vo vojnovej hre je to skrátka nutnosť. Kreténi sa zastrčia za kryt spoza ktorého v pravidelných intervaloch vystrkujú hlavičku. Keď im tam hodím granát, tak sa v polovici prípadov skrčia na mieste a ... nie, žiadne prekvapenie sa nekoná, granát proste vybuchne a je po vojačikovi. Je to presne taká zábava, ako je to napísané.

Aby som im len nekrivdil, tak niektorí idú aj ku mne, lenže to by som musel byť slepý a chromý zároveň, aby som ten ich pomalý pohyb ku mne nevidel a nevyužil. Logickým riešením nefunkčnej AI je, že vojačikov býva často veľa. Lenže nábojov je zase pomerne dosť aj keď nosiť môžete len 2 zbrane. Ku cti hry slúži to, že obtiažnosť je vymyslená s rozumom. Vyššia obtiažnosť neznamená, že sa zo súperov stanú špongie na strelivo, ale sa zníži hráčova výdrž. Nebol problém vyčistiť celú oblasť headshotmi a to ma veľmi tešilo, ale headshot som mohol chytiť aj ja. O to viac na sralo, že je AI taká, aká je.

Zhrnuté a podčiarknuté, je to priemerný cover based shooter s pridanou hodnotou (vojna je zlá, zabíjanie je zlé) a príbehom, ktorý pochopia asi len najpozornejší hráči. Ak chce niekto spraviť hru, v ktorej záleží na najmenších detailoch, tak musí lepšie pracovať s vnímaním hráča. Oveľa väčší dojem na mňa hra spravila, keď som o nej čítal recenzie, než to bolo pri samotnom hraní.

Hry hrám tak, ako mi to autori umožnia a v tejto hre možnosti nie sú. Osveta je taká dobrá, aký dobrý je spôsob jej šírenia. Ak mi niekto povie, že keď nechcem v hre použiť biely fosfor, tak ju musím prestať hrať, potom cítim podraz. V hre ho použijem (hry bez možností výberu vnímam inak ako skutočnosť), ale skutočnosť by bola iná. V reáli sa správam úplne inak. Do nikoho nestrieľam, ani nechcem strieľať, ani nemám chuť niekoho napadnúť len preto, že boxujem. Práve naopak a JT to tu vysvetlil veľmi jasne a presne (pre netrpezlivých, je to od 06:51).
Mier.

P.S. Vrátil by mi Yager peniaze, keby im napíšem, že som hru prestal hrať, lebo sa mi nepáčilo, čo v hre robím ?
+15 +19 −4
  • PC 60
Je to jako znamení, mé hodnocení je sté. 100 hodnocení je dostatečně vypovídající. A opět jsem se musel zklamat, v generaci dnešních hráčů. To, co dnešnímu hráči stačí k uspokojení je smutné. Tak málo a stačí to. Je povrchní si stěžovat na CoD a honorovat a přehlížet chyby mnoha průměrných her, které již pár let vycházejí jako houby po dešti. Ne, že bych pedantně stál na starých dobrých hrách (2006 a starší) i v dnešní době vyjde (ač okleštěné až na kost) něco slušného, je jen problém, že je to doslova 1-2 hry z 10ti. Kupuji všechny velké hry daného roku, ale většina stojí za prd a je mi líto, že jsem za to ty peníze dal, jsou prázdné, neosobité a nikdo by si na ně nevzpomněl. Je to smutné. The Line mělo být jiné, bohužel. Již se nelze ani spoléhat na lidi s podobným vkusem, kterých jsem si tady na DH cenil, za odměřené, střídmé, střízlivé a nonteen overrated hodnocení. Že se hra o něco snaží a snaží se býti jinou, neznamená, že slepě odhlédnu od faktu, že ta hra je děsně průměrná až k základnímu kódu.

Přitom jsem byl velkým fandou téhle hry, vyhlížel jsem ji ještě o rok dříve, než o ni většina věděla a hltal vše o téhle nadějné TPS. Měj jsem ji i předobjednánu, ale nějaký ten 6tý smysl velil jinak(díky!). Pro rok 2012 to pro mne byla magická 3jka - GR: Future Soldier, SO:The Line a Max Payne 3. GRFS nebyl žádný zázrak, SOTL byl košatější průměr a Maxe jsem raděj ještě nehrál, jelikož už asi tuším :/.

Proklamovaný písek se smrsknul na pár lineárních okamžiků, které bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Ty kecy jakože to bude velký prvek v hratelnosti a bude hrát velkou roli byly jen prázdné výkřiky do tmy. Základní prvek hratelnosti - cover systém vůbec nefunguje, což byl dosti velký hřebíček do rakve. Demo tupé coop akce Army of Two 3 mělo alespoň skvělý a funkční cover systém. Zde vůbec nefunguje prosté přebíhání do krytů. Díky sprintu se kolikrát postava "nepřilepí" k překážce a vůbec celé ovládání bylo zmatené.

Druhý podstatný hřebíček byla směšná AI, hlavně spolubojovníků, která frustrovala snad nejvíce. To, že hraji jen já a oni střílí slepými, takže jsem na vše sám jsem ještě přežil, ale to že si chodí přímo pod hlavně nepřátel a pořád mi chcípají(od poloviny dále) a kvůli nim se hlavně vše opakovalo bylo k vzteku. AI nepřátel taky moc nepředvedlo, ale u těchhle cover TPS to není nic nového...Samozřejmě jsem hrál na HARD a spíše házela hra klacky pod nohy, než by byla těžká. O životnosti nepřátel vs hl.postavy ani nemluvě...

Ozvučení? Totální katastrofa! Hlavně zvuky výbuchů(granáty) byly jako petardičky od Vietnamců. Dabing nezachránil ani můj milovaný Nolan North, postava Martina Walkera mne neoslovila a spíše mi jeho (jindy skvělý) hlas lezl na nervy.

Captain Martin Walker, toť taky zajímavé téma. Na něm to vše stojí. Emoce od hráče? Jak? Za jednu scénu? Když hra netrvá ani 4,5hodiny(!!!)(na Easy 3h nebo co?) a animací a dialogů je minimum. Za tak krátkou dobu se vyloženě žádné vztahy mezi Walkerem a 2ma souputníky nevybudují. Ano, povrchní, ale taky čekejte povrchní zážitek. Příběh je jiný, tím je zajímavý, ale rozhodně ne dobře zpracovaný. Nic není dostatečně zakořeněno, prohloubeno. Tahle Walkerova pouť mi byla tak nějak putna. Oba teamati byli nevýrazní, jen pyskovali, jak je vše se** a špiclovali se mezi sebou. Žádný zajímavý background. Žádné silné a zajímavé dialogy. Je to jen procházka zajímavým prostředím, kde na vás střílí každý, koho potkáte, nikde se nezastavíte si odpočinout, si trochu zauvažovat, proč všechny musíte vraždit. Příběh má spoustu děr a působí nekonzistentně, je fajn že je "jiný" ale je průměrný (ale pořád lepší než ostatní válečné hry na hodné a zlé). Ale to z toho nedělá žádný zázrak pro další generace. Takže rovnice "jiný" ale průměr nerovná se propracované drásající sociální drama, které nenechá jedince klidného a začne přemýšlet nad otázkami války a zabíjení. Rovnice "jiný" ale průměr = ok, fajn, lepší jak průměrné kliše = dobrý , je ta, která se více blíží..

To někomu došlo až teď co je válka a zabíjení? Pár mrtvol v řadě a ztuhlý popel figurín to v téhle prezentaci rozhodně neukáže ani zdaleka. Natož nad tím fňukat, či přemýšlet.

Celá hra tak byla pouhou nudnou vatou, stejně tak jako jeho předobraz filmový, kde se putovalo po řece(ve hře po písku) oba velitelé vypadali na BOHY

(se kterými se nemohu dočkat, až se setkám, vždyť to bude ta nejlepší část, že? viď že ano? slib mi to! prosím!)

ale rychlý konec u obou zklame a je jakoby useklý. Zklamání. Divák/hráč je tahán za ruku a ty nejlepší konspirace on vymýšlí sám, je v rauši, jak to dopadne a on je vlastně ten konec tak prázdný. Člověk je tak manipulován, za hledání cesty na konec, to ho žene a motivuje, jenže dostane facku a uvědomí si, že za tím, za čím se hnal nestálo za ty fantazie, ale hlavně celá jeho cesta k cíli byla zbytečná a naprosto prázdná, nudná šeď...


Ještě bych zmínil naprosto tragickou jízdu na cisterně s vodou, která byla jako z roku 2000! Naprosto nejhorší(gameplay/prostředí/AI/fyzika?) a nejhnusnější část celé hry! Tlumiče jsou k ničemu, když to hrát stealth nejde a choise momenty taky nic nezmění.

The Line je jen prostě průměrná hra(hratelnostně): 50% se zajímavým příběhem : +10%, která se jednou zahraje a zapomene = 60%...nic víc bych v tom nehledal.


Z nejvíce očekávané hry 2012 se stal jen stín a s povzdechnutím jedeme dále. Už mne nebaví probírat se tou znětí průměrných her. Alespoň letos(doufejme) dorazí Ground Zeroes, první část MGS5, která nezklame ve všech ohledech. Bude to bohužel zase jen jedna hra roku 2013, která bude opravdu stát za to, bude jiná, než to stokrát viděné a stejné.

Jak se rozloučit? asi jen písní s naivní představou, že se situace zlepší, že nebudou jen průměrné a dobré hry. Že ještě budou zase i výborné a excelentní hry a že se lidi proberou se svými chabými nároky. To co Vám stačí, to dostanete! Nic navíc...

Pro: prostředí

+14 +17 −3
  • PC 85
Toto je jedna z hier, ktoré sa naozaj dajú posúdiť až po dokončení. Hlavne po stránke deja je v podstate nutné hru najprv dohrať, pretože finálna kapitola (po vzoru mnohých moderných hier) prevracia celú hru naruby a vykresľuje pred hráčmi posolstvo desivej vojny ako kontrast proti rollercoasterom typu Call of Duty.

Aj bez konca je však nutné uznať, že SOTL je omnoho tvrdší v deji a hutnejší v atmosfére, než iné moderné strieľačky. K tomu dopomáha vynikajúci dabing Nolana Northa a samozrejme tiež okolitý svet - postapokalyptický Dubaj zaviaty pieskom je naozaj výborné prostredie a hra vďaka nemu pôsobí veľmi jedinečne.

Keď som ale pri tom piesku, musím povedať, že som bol jeho spracovaním mierne sklamaný. Trailery a interview hovorili o piesku ako o taktickom prvku, ale obvykle pri prestrelkách sa buď piesková pasca nevyskytne, alebo je použitá veľmi primitívne... Zrovna tu by som čakal, že vám hra dovolí "premanévrovať" opozíciu a dostať ich do pasce a následne na nich pustiť pieskovú prietrž.

Vo všetkom ostatnom je totiž gameplay veľmi solídny. Neobsahuje nijaké extrémne inovatívne prvky, ale hrá sa dobre, nie je príliš jednoduchý - umelá inteligencia na strednej obtiažnosti vie čo robí a váš avatar rozhodne nie je typická špongia na náboje. Checkpointov je tiež omnoho menej, než sme zvyknutý, takže každá smrť zabolí. V hre funguje obstojný cover systém a z množstva zbraní si isto každý vyberie sadu svojich obľúbených. Hra (vďakabohu) neobsahuje levelovanie ani podobné vylomeniny. Je to proste klasícká akcia z tretej osoby so všetkým, čo k tomu patrí.

V rámci možnosti sa celkom slušne obmieňajú herné prvky a tak napriek tomu, že celá hra sa odohráva v jednom meste, nezačne vás len tak nudiť. Pokiaľ náhodou áno, môžete sa pokúsiť o jednoduché taktizovanie pomocou svojich dvoch umelointeligentných spolubojovníkov.

Grafika sa podarila a autorom sa veľmi šikovne podarilo zamaskovať použitie Unreal Engine 3, takže hra nevyzerá ako všetky ostatné Unrealovky (áno, Bioshock, na teba sa dívam). Piesok je spracovaný pekne, aj keď Uncharted 3 je Uncharted 3. Hudba mi trochu vadila, myslím, že zrovna sem by sa viac hodilo niečo na štýl Zimmerovho Black Hawk Down. A dabing som už pochválil...

Spec Ops: The Line však stojí na smutnom príbehu a silnej atmosfére. Je to solídna hra, ktorá má však aj to čosi navyše. Hier, ako SO:TL a Medal of Honor (2010) potrebujeme čo najviac, aby si náhodou mladšia generácia nezačala myslieť, že vojna je nejaká extrémna zábava na štýl CoD - Spec Ops krásne vykreslili brutálnu realitu vojenského remesla a to je dnes veľmi zriedkavé.

Pro: atmosféra, dej, postavy a ich psychika, grafika (hlavne piesočné búrky)

Proti: hudba, koniec mohol byť trochu obšírnejší

+14 +15 −1
  • PC 90
O Spec Ops: The Line jsem viděl jenom krátké gameplay video a okamžitě mě zaujalo. Pak vyšli první recenze a hra sklidila obrovský úspěch, díky skvělému příběhu. Nechtěl jsem se ochudit o nějaké překvapení, tak jsem ani recenze nedočetl. Bál jsem se že se do vím příliš. Proto je možné, že se budu psát to co už je tady několikrát omýváno v jiných komentářích. Přečtu si je až po dopsání svého ať nejsem ovlivněn.

Spec Ops: The Line hrajete za vojáka jménem Walker váš cíl je najít 33 jednotku v písku zasypaném Dubaji. V partě máte dva další vojáky (Adams, Lugo). Děj se vyvíjí a svojí váhou doléhá na všechny tři aktéry. Zde se ukazuje jak má každá osoba jinou osobnost a že voják není jenom guma. Adams a Lugo mají rozdílná vidění situaci v kterých se nacházíte a je jen na Vás co se stane.
Každý je strůjce svého osudu a u této hry to platí dvojnásob.

Grafické zpracování je až neskutečné, pískem zasypaný Dubaj vypadá krásně. Do toho skvěle propracované světelné efekty odraz světel či slunce dává městu reálnost až s toho mrazí. Ani postavy nezaostávají dobře prokreslená mimika obličeje, dává vědět, že hlavní hrdina je už pěkně na s..ný.

Hratelnost si osaháte během první kapitoly a pak už není nic problém. Jenom ta AI jak nepřátel tak i Vaší jednotky. Kdy dáte rozkaz zabít a oni to pochopí jako nechat se zabít. Nebo když přiběhnete ke svému parťákovi do krytu, tak to znamená, že ho vyháníte. Vstane a běží jinam, což je smrt. Tuto malou chybu zase napravuje hudba. Která má výborný rádius. Když je vypjatá situace dokáže z ní dostat vše nebo jí odlehčit jako když vstoupíte do místnosti a začne Vám hrát hudba ze 60-70 let z dob Vietnamské války a Vy střílíte vojáky ostošest. Za zmínku stojí i zvuk zbraní a jejich rozdílnost.

Hra dále nabízí i multiplayer. Zkusil jsem pár her ale nic mi to neřeklo. Proto zatím nebudu hodnotit. Popřípadě ještě doplním.

Verdikt: Jak se říká: Válka je svinstvo! Ale tohle svinstvo je parádní kousek, který by neměl minout hráče, kteří mají rádi silný děj s akcí a s krásnou podívanou.
90%

Pro: Skvělý scénář hry, prostředí, grafika, hudba a zvuk zbraní.

Proti: AI nepřátel i vlastní jednotky.

+12 +13 −1
  • PC 65
Spec Ops : The Line je akce z vojenského prostředí ze současnosti. Odehrává se v Dubaji zasažené katastrofou. Hrajete za vojáka, který má s pomocí dvou svých kolegů, za úkol najít 33. vojenskou jednotku.

Hra je na můj vkus až příliš hektická a koridorová. V podstatě nemáte kam zabloudit, nemůžete ani přepadnout přes okraj nebo seskočit na místě jiném než tomu určeném. Tudíž absenci mapy nemohu brát ani jako mínus. Taktéž mi na začátku chyběla baterka, ale ve hře vlastně nejsou ani tmavá místa. Všude písek a prostředí se nemění. Hrajete bud na poušti nebo v prostorách budov. Čelit musíte nejen po zuby ozbrojeným vojákům, ale také písečným bouřím. Co se týče obtížnosti, tak hra je postupem čím dál těžší a proto se není čemu divit, že když jste první půlkou hry doslova prolétli, tak druhou vidíte loading častěji než je obvyklé. Veškeré akce jsou předem určené a tak se nestane, že by při opakování bylo něco jinak. AI nepřátel je velice chabá, mnohdy se vůbec nekryjí a pokud ano stačí počkat než vystrčí hlavu téměř vždy na stejném místě a nezřídka se na vás vrhají jako můra po žárovce. Za to vy jako hlavní hrdina musíte krytí využívat téměř vždy. Co se mi na hře líbilo, bylo velké množství reálných zbraní a hudební doprovod zasazený do 70 – 80 let. Ale to je asi tak vše.

Hra mě tedy moc nenadchla a to ani po grafické stránce. Sice vše běží svižně, ale až na vymodelování vojáků je vše takové strohé a minimalistické. Dohráno jsem měl za necelých 7 hodin. Vývojářské studio Yager Development mohlo na hře přece jen víc zapracovat. Věřím, že jejich top game teprve přijde. Za mě 65%

Pro: široký výběr reálných zbraní, hudba

Proti: AI nepřátel, příběh, velice přímočarý postup hrou,

+11 +13 −2
  • PC 85
Lukáš Kus ve své recenzi na vytukej.cz dělí v podstatě všechny hry (kt. lze takto dělit) na hry, které sází na příběh a hry, kde jde příběh stranou a dává nám vybrat, kam nové Spec Opsy zařadíme...

Osobně je tedy řadím do první skupiny, jelikož pochybuji, že bych hru vůbec dohrál, kdybych nebyl zvědav, jak to všechno dopadne. A když tak o tom přemýšlím, to samé bych si tvrdil dovolit o sérii CoD, zároveň tím ale nechci srovnávat Spec Ops: TL a sérii CoD, to v žádném případě.

Zpět k samotné hře. Po celou dobu hraní mě prováděla takřka filmová atmosféra, čemuž se dá vděčit mimo jiné také výbornému soundtracku. A nebo kulervoucí momenty typu kosení nepřátel minometem s bílým fosforem.

Právě některé chvíle jsou ve hře dosti důležité, protože vás čeká pár chvil, kdy se budete muset sami rozhodnout, zda například udělíte pár lidem milost, či naopak. Hra má celkem čtyři různá zakončení.

Co ale ještě mohu posoudit je grafika. Ta je na dnešní dobu, troufám si říci dosti slušná, v určitých chvílích jsou na tvářích hlavních aktérů dosti rozeznatelné emoce, což rozhodně velice cením.

Inu, co říci nakonec. Už delší dobu je ze mě jen příležitostný hráč, proto ocením titul jako byl například tento. Nezabere příliš mnoho času, dočkáte se pořádné akce, velice zajímavého příběhu a hlavně, párhodinového útěku z reality :)
+10
  • PC 85
Hratelnost přiblblé střílečky, alá "nech mozek na věšáku a postřílej vše, co se hejbne". Prostředí, byť dobře zpracované, pořád na jedno brdo, prostě písek i za trenkama. Navíc v kontrastu s vyzněním hry až nepochopitelně velké množství nepřátel. Tak proč tedy tolik příjemně překvapených chytrolínů internetových vod a množství poměrně pozitivních recenzí? Příběh! Scénář! Ačkoli je celé příběhové martyrium vysvětleno vlastně tím nejnelogičtějším a pro scénáristy zároveň nejpohodlnějším způsobem, má to koule. Koule takové jako žádná jiná hra široko daleko.
+10 +11 −1
  • PC --
Nedalo mi to a po nějaké době jsem SOTL rozehrál znovu, ačkoli jsem ho poprvé zabalil někde v polovině pro nudu. Neustálé vychvalování příběhu ve mně vyvolalo zvědavost, jestli jsem opravdu nepřišlo o hodnotný zážitek. Bohužel, byla to ztráta času.

Na samotné hratelnosti určitě stavět nemůže, protože je to obyčejná generická cover-based střílečka s jednou z nejhorších AI, kterou jsem měl kdy možnost vidět. Levely jsou koridory s minimální interakcí a ani samotná Dubaj nedokáže vykouzlit sílu okamžiku pro celkovou technickou zastaralost hry.

Několik momentů rozhodování co dál je jen naoko, protože např. ona profanovaná scéna s bílým fosforem je předem daná a nelze se jí vyhnout, ačkoli mi hra napovídá, že tady jiná možnost je. Použít standardní zbraně vede jen k nekonečnému náběhu nepřátel a samozřejmé smrti. Autoři hráče tak jako tak natlačí ke zdi a nutí ho provádět exekuce umírajících vojáků, protože jen tak z nich vytřískám munici.

Bytostně nesnáším, když musím vysvětlení příběhu hledat někde na netu a nakonec zjistím, že ani tam není vysvětlen dost logicky. Jen úvahy a domněnky, co to mělo vlastně být. Někomu to možná vyhovuje, já to považuju za blbost.

*/5
+9 +14 −5
  • PC 90
Spec Ops: The Line jde na válečnou střílečku jinak. Jednak pohledem z třetí osoby, konzolovým systémem krytí, ale hlavně vyprávěním a pointou. Hrůzy války postupem hry gradují a místo toho, abyste se cítili jako jedinej správnej tvrďák, díky kterýmu jůesej vyhraje další konflikt, cítíte... něco jiného. Což je příjemná změna.

Důležitá rozhodnutí toho ve skutečnosti až tak moc nezmění, přesto doporučuji volbu vždy zvážit, vše se totiž promítne v závěrečném "zúčtování". Vypravěčské tempo je plynulé a postupně graduje. Příběh vás zaručeně bude hnát dál.

Akce z trochu netradičního pohledu pro válečnou střílečku je povedená. Nechybí dynamika, AI je... no vcelku stabilní, dělá to, co očekáváte, jen někdy (např. na schodech nebo v užších koridorech) aktivně nabíhají do dráhy vašeho olova. Výhodu mají samozřejmě v počtu. Moji dva parťáci se mi zdáli trochu chytřejší. Zaujímali lepší pozice, lépe se pohybovali. Tři jednoduché rozkazy (tiché zneškodnění cíle, soustředění palby na jeden cíl, a pomoci (healnout) druhého parťáka) mi bohatě stačily a ani jsem je nevyužíval tak moc. Se dvěma zbraněma jsem si vždy vystačil, munice je tak akorát, občas dojde (většinou když se to fakt nehodí).

K nepříčetnosti mě přiváděl [SPACEBAR]. Všechno se tu dělá mezerníkem, hlavně zakleknutí za nějakou překážku. Hodněkrát mě mezerník v boji zradil. Stál jsem za překážkou, chtěl se skrýt, ale Walker prostě nic neudělal. I když jsem natočil pohled k místu krytí, i když jsem stál zaraženej přímo o překážku. Tohle vedlo k několika fakt vzteklým restartům checkpointu. Ale je to asi jediná větší chyba na hře.

Těžko hledám nějaké další chyby, Spec Ops: The Line ukazuje něco, co jinde opravdu neuvidíte, jakoby se hra snažila trošku brzdit ty šílené davy fandů CoD nebo Battlefieldu, ve snaze jim ukázat, co že se jim to vlastně tak moc líbí, že skutečnost je trochu jinde. Obrazy války na mě zaútočily ještě dřív, než jsem měl čas odložit hru kvůli výrazné konzolovosti a [SPACEBAR]u. Nakonec jsem si zvykl... na obojí.

Velká škoda, že hra neměla větší komerční úspěch a nedostala se do širšího podvědomí. Možná by pomohla větší mediální kampaň, ale i tak je tohle pro obrovskou masu konzumní společnosti trošku jinak chutnající sousto. Dávám 90% za originální prostředí, příběh (inspirovaný filmem Apocalypse Now), velmi naturalistické zobrazení moderní války, dynamickou a zábavnou akci a skvělou "ruční" kameru.

Pro: Prostředí, cutscény, příběh, vyvážená a dynamická akce

Proti: Výrazná konzolovitost [SPACEBAR]..., minimální důsledky vašich rozhodnutí

+9
  • PC 60
Levou rukou držet žebřiňák, druhou střílet z granátometu a ještě stihnout přebíjet? Chápu, že tato hra obsahuje hlubší myšlenku o tom jak je válka na pytel a že hrdinové neexistují, ale je to hra a ne knížka a proto moc nechápu tak velké hodnocení co tu má.

Mise sou uplně padlé na hlavu jen valíte kupředu, střílíte triliony nábojů a ještě se staráte o dvě děcka, kterým když neřeknete koho mají zabít tam si hodí kostkou a buď hodí 6 a chovají se jako vojáci nebo rozpětí 1 - 5 a sou to uplní arcádový šašci co vám zavazí, vrhají se kamsi kupředu do palby a ještě mají blbý kecy když vám vběhnou před hlaveň - Hey watch your aim man!

Velký plus bych dal hře za ten příběn, ten je ve srovnání s ostatními jatky, kde sundáte polovinu populace zeměkoule a jestě si hodíte prďáckou hlášku "Kill is fucking confirmed!" , docela dobře vymyšlený, zamotaný, ale jakéhosi rozuzlení se člověk dočká.

Bohužel hlavnímu hrdinovi - vám - celou dobu hrabe a z těch rozhodnutích co musíte jako postava udělat - respektive je nascriptováno video shotama, by se jeden posral - scénka koukáte na týpky jak drží růkojmí a nějakýho bad ass vůdce odporu, který má vyklopit nějakou velmi důležitou informaci nepříteli a tak ti zlí borci vemou jedno růkojmí za druhým a zastřelí ji pokud jim to nevyklopí. No normálně už když berou první tak bychom ve třech ty týpky asi sejmuli - zachránili situaci, šli na pivo. Ale ne my budem čumět jak odbouchnou nějakou ženu a pak až zbytek růkojmí odvedou tak si hodíme mincí jestli půjdeme zachránit zbylé civilisty nebo toho borca na zemi. Takových kurva co se tady děje, proč nemůžu vzít příběh trochu do svých rukou je tu spousta a to mi teda vadilo Situací, kde hráč pouze sedí a kouká na monitor a říká, no já bych teďka asi.. já bych už udělal tohle je hodně a to hře dost ubírá.

Graficky dobré - pokud někoho fascinuje pohled na tuny písku (Obelix by byl rád za informaci, že ho sem přivezla písečná bouře) rozpadlé budovy a poházená auta tak si přijde na své.

Hratelnost - klasická střílečka, schovávejte se za balvany a střílejte nabíhající potravu pro děla
Celkově: Rambo style activated, Rest in pieces suckers!

Zbraně - celkem velká různorodost, ale jelikož jdete proti jednotce americké armády co se zvlčila rozkazům - nevím odkdy fasují AKčka nebo jestli vybrali armory nějakýmu šejkovi?

Herní doba je kolem 7 hodin, tady nevím jestli je to plus nebo mínus vzhledem k náplni hry , ale pokud bych si to kupoval za plnou palbu tak bych asi nebyl uplně spokojen



Pro: Zajímavý příběh, brutální scény (nejsu magor, ale příběh to podtrhovalo), naštěstí jen 7 hodin kampaň

Proti: nenaštěstí jen 7 hodin kampaň? , nascriptovaný až bak bak, hratelně bezduché rozhazování nábojů do davu

+7 +11 −4
  • PC 70
Střílečkám z moderního prostředí zkrátka nepřicházím na chuť. Navzdory šerednému názvu je však vhodné poznamenat, že autoři se pokusili pracovat s nefalšovaným příběhem a ne jen se snůškou siláckých řečí a testosteronu. Zhruba takto by vypadal Shellshock, kdyby na něj kdysi byly peníze a talent.
+6 +11 −5