Sniper Elite: Resistance

Jsem rád, že vývojáři z Rebellionu opět vytvořili simulátor snipera a rozšířili tak známou sérii Sniper Elite o další titul, ovšem ani tentokrát si podle recenzí příliš fanoušků nezískali. Já jsem však opět výjimkou, tudíž nejnovější díl Resistance jsem ani v tomto případě nechtěl minout.  

Příběh je tentokrát situován do Francie a opět se tu budeme utkávat s nacisty ve snaze překazit jejich válečné plány. Musím říct, že jediná a pro mě vcelku citelná změna, byla obměna hlavního hrdiny, kterým není Karl Fairburne, ale mladší nástupce Harry Hawker. Možná je to jen obyčejná síla zvyku, ale pravdou je, že muselo uplynout pár misí, abych vytěsnil Karlův hlas a jeho charisma ze svojí mysli a nahradil jej někým, z něhož tolik nečiší typická profesionalita, kterou Karl vyloženě oplýval. Zarážející je to pro mě o to více, beru-li v potaz to, že Karl byl v předchozích dílech třicátníkem a ve svojí kariéře tak mohl v klidu pokračovat. Ale budiž.  

Pokud jsem zmínil ne tak úplně kladné recenze tohoto dílu, o nichž jsem se dočetl, musím i přes moje vysoké hodnocení uznat určité pochopení. Faktem je, že pokud by hlavní postava zůstala přece jen neobměněna, jiné změny bychom se vlastně nedočkali, otázkou však zůstává, zda-li v takto zaměřené hře lze něco radikálně změnit. Mně osobně absence změn citelně nevadila, a to zejména ze stále stejného  důvodu, kterým je možnost takřka ideálně kombinovat akční styl s tichým postupem. Není totiž nadto po úspěšném použití sniperky vyvolat u nacistických nepřátel zmatek a z úkrytu, do něhož se vzápětí přemístím, tiše i hlučně likvidovat další a tak trochu škodolibě pozorovat, jak bezradně se snaží zjistit moje aktuální místo výskytu, které před nimi stále bedlivě skrývám. Naopak u likvidace konkrétní osoby z řad německých pohlavárů je vyloženě libůstkou, provedu-li toto odstranění tak diskrétně a čistě, že o mojí přítomnosti a provedené likvidaci nemá zbytek nepřátel sebemenší tušení. A toto vše odehrávající se v různorodých objektech, kterými jsou např. nádraží, rezidence apod., a rozprostřené do obsáhlých misí, mě přivádí k tomu, že i když se v průběhu hraní může dostavit určitá monotónnost, nijak radikálně bych hru neměnil, nebo alespoň nevím, jakým způsobem by to mělo být. Jediné, co mě v tuto chvíli napadá, je snad jen Unreal Engine, který by udělal hru přece jen o dost vizuálně atraktivnější.  

Co dodat? I když Resistance byl v podstatě vydařenou kopií dílu předchozího, který jsem si z celé série oblíbil suverénně nejvíce, já jsem po dohrání opět spokojený a z Adolfa Hitlera, kterého jsem nechal vyhodit do vzduchu při vykonávání velké potřeby, kterou si evidentně užíval, mám pocit ještě výrazně lepší.