V pořadí čtvrté dobrodružství pubertálního Simona začíná během hádky s bratrem, na který televizní kanál se budou dívat. Bratříček nakonec Simona klepne dálkovým ovladačem a náš hrdina se pohrouží do mdlob. V bezvědomí se Simonovi zjeví kamarádka Alix ze světa kouzel s prosbou, aby přišel její zemi opět zachránit. To Simon samozřejmě nemůže odmítnout, a tak se pomocí staré dobré skříně vydává na záchrannou misi. Věci ale naberou poněkud jiný směr než by očekával – Alix se s ním hned po přistání rozejde, aniž by s ní kdykoliv chodil a celé okolí jej považuje za hodného a vychovaného mladíka. Vysvětlení na sebe nenechá dlouho čekat – po pohádkovém světě pobíhá Simonovo dvojče, které je jeho přesným opakem a to pravý Simon pochopitelně nemůže nechat jen tak.
Po rozporuplně přijatém předchozím dílu Simon the Sorcerer 3D od Headfirst Productions získali práva na pokračování němečtí Silver Style a rozhodli se pro návrat ke kořenům série, na který jsme si museli kvůli lokalizaci počkat o rok déle než naši němečtí kolegové. Po vesele se tvářícím pohádkovém světě se potuluje řada starých známých postav, Alix počínaje a Swampym s jeho příšernou bahenní polévkou konče. Simon sám si uchoval svou prořízlou pusu i téměř bezedný inventářní klobouk. Veškeré podstatné události jsou zaznamenávány do jeho deníku, který ke každé z nich obsahuje možnost tří rad jak dál. První jen napoví, jakým směrem se ubírat, závěrečná třetí už prakticky vyzvoní hotové řešení, díky čemuž odpadá nebezpečí nepříjemného zaseknutí se během hry.
Ke čtvrtému Simonovi jsem přistupoval s obavami, i když se mi kdysi docela líbil. Ale zbytečně, je to pohodová adventura a zdejší hodnocení 70% v podstatě sedí.
Po příšerné grafice a hratelnosti ve trojce se vrací tradiční 2,5D pohled, ba co víc. Simon 4 vypadá naprosto stejně jako Everlight ze stejného roku. Stejná mapa, ovládání, inventář a trošku nešťastný způsob kombinování předmětů. Je tu i stejný systém questů vypsaných v deníku a také styl nápovědy. Grafika je o fous hezčí, protože obsahuje více pestřejší a barevnější lokace a stejně jako v Everlightu tu bohužel nejsou žádné filmečky.
Příběhově je to solidní průměr. Simon se opět ocitá v říši pohádek, chaos z konce trojky se tvůrci ani příliš nepokouší vysvětlit. Navážou na něj ale postavou Simonova dvojníka, který v pohádkové říši škodí. Chová se totiž jako nezištný, nesobecký, čestný a poctivý hrdina a za zády přitom pomáhá zrádnému rádci Kalabovi s přípravou atentátu na krále. Příběh se rozjíždí pomalu, Simon stejně jako v prvních dvou dílech řeší spíše věci okolo, ale když dojde ke zdánlivému finiši, přichází solidní zvrat po kterém přijde ještě parádní pasáž v řeckém podsvětí a také solidní finiš, kde se střídají oba Simonové. Hratelně i příběhově se to díky tomu u mě vyšvihlo na tu sedmdesátku.
Co se týče postav a věcí okolo. Simon je zase "jen" sobecký vychcánek s dobrými úmysly a ne sociopat ze třetího dílu. Jeho dvojník je sice poctivý, ale také nesnesitelný upjatý pedant, který mě chvíli připomínal nesmrtelného Arnolda Jidáše Rimmera. Brutální humor z trojky zmizel, ale hra je stále relativně vtipná, i když v mezích. Je tu geniální přehrání pohádky o Červené karkulce, těžký osud čeká trolla z mostu, opět se vrací dvojice démonů, zlodějka Zlatovláska a tradičně nesmí chybět Bahňák se svou odpornou polívkou. Autoři ze Silver Style mají slabost pro kozaté teenagerky, protože stejně jako v Everlightu Laura je tu Alix s doslova přetékajícím výstřihem. A Calypso je ještě více mimo než obvykle.
Hratelnost je zdánlivě podobná Everlightu - systém nápověd, mapa, zobrazování aktivních míst se nezměnil. Čtvrtý Simon je ale mnohem delší a těžší. Ze začátku máte pár obrazovek v lese, pak se k tomu přidá město a nakonec hrad. Objeví se podsvětí, otevírají se nové lokace a až do konce se budete vracet na stará známá místa. Navíc ve finiši střídáte dvě postavy a i když jsem koukání do návodu omezil na minimum, ke konci jsem trojboj bez návodu prostě nedal.
Co se mi opravdu nelíbilo a štvalo mě celou dobu je přístup tvůrců k stylu adventury. Simon 4 je totiž adventurou, kde se posouváte převážně běháním za postavami a dialogy s nimi. Kdo by chtěl zkoušet všechno na všechno, ze zlou se potáže, protože každá z mnoha obrazovek je doslova zaplevelená milionem krámů z nichž 90% není naprosto k ničemu. Bohužel těch 10% tvoří naprosté šílenosti, na které se jinak přijít nedá a bez kterých se nehnete. Použijte klacek na krtka a máte lopatu. Zkombinujte jehlu, magnet, korek a misku s vodou a máte kompas. Dlouhý zásek mě způsobila ponožka v chatě babičky, která se "mazaně" nehlásí tlačítkem na zobrazení předmětů.
Ale čert to vem. Celkem slušná hratelnost, grafika i příběh a na 70% mě to stačí.
Po příšerné grafice a hratelnosti ve trojce se vrací tradiční 2,5D pohled, ba co víc. Simon 4 vypadá naprosto stejně jako Everlight ze stejného roku. Stejná mapa, ovládání, inventář a trošku nešťastný způsob kombinování předmětů. Je tu i stejný systém questů vypsaných v deníku a také styl nápovědy. Grafika je o fous hezčí, protože obsahuje více pestřejší a barevnější lokace a stejně jako v Everlightu tu bohužel nejsou žádné filmečky.
Příběhově je to solidní průměr. Simon se opět ocitá v říši pohádek, chaos z konce trojky se tvůrci ani příliš nepokouší vysvětlit. Navážou na něj ale postavou Simonova dvojníka, který v pohádkové říši škodí. Chová se totiž jako nezištný, nesobecký, čestný a poctivý hrdina a za zády přitom pomáhá zrádnému rádci Kalabovi s přípravou atentátu na krále. Příběh se rozjíždí pomalu, Simon stejně jako v prvních dvou dílech řeší spíše věci okolo, ale když dojde ke zdánlivému finiši, přichází solidní zvrat po kterém přijde ještě parádní pasáž v řeckém podsvětí a také solidní finiš, kde se střídají oba Simonové. Hratelně i příběhově se to díky tomu u mě vyšvihlo na tu sedmdesátku.
Co se týče postav a věcí okolo. Simon je zase "jen" sobecký vychcánek s dobrými úmysly a ne sociopat ze třetího dílu. Jeho dvojník je sice poctivý, ale také nesnesitelný upjatý pedant, který mě chvíli připomínal nesmrtelného Arnolda Jidáše Rimmera. Brutální humor z trojky zmizel, ale hra je stále relativně vtipná, i když v mezích. Je tu geniální přehrání pohádky o Červené karkulce, těžký osud čeká trolla z mostu, opět se vrací dvojice démonů, zlodějka Zlatovláska a tradičně nesmí chybět Bahňák se svou odpornou polívkou. Autoři ze Silver Style mají slabost pro kozaté teenagerky, protože stejně jako v Everlightu Laura je tu Alix s doslova přetékajícím výstřihem. A Calypso je ještě více mimo než obvykle.
Hratelnost je zdánlivě podobná Everlightu - systém nápověd, mapa, zobrazování aktivních míst se nezměnil. Čtvrtý Simon je ale mnohem delší a těžší. Ze začátku máte pár obrazovek v lese, pak se k tomu přidá město a nakonec hrad. Objeví se podsvětí, otevírají se nové lokace a až do konce se budete vracet na stará známá místa. Navíc ve finiši střídáte dvě postavy a i když jsem koukání do návodu omezil na minimum, ke konci jsem trojboj bez návodu prostě nedal.
Co se mi opravdu nelíbilo a štvalo mě celou dobu je přístup tvůrců k stylu adventury. Simon 4 je totiž adventurou, kde se posouváte převážně běháním za postavami a dialogy s nimi. Kdo by chtěl zkoušet všechno na všechno, ze zlou se potáže, protože každá z mnoha obrazovek je doslova zaplevelená milionem krámů z nichž 90% není naprosto k ničemu. Bohužel těch 10% tvoří naprosté šílenosti, na které se jinak přijít nedá a bez kterých se nehnete. Použijte klacek na krtka a máte lopatu. Zkombinujte jehlu, magnet, korek a misku s vodou a máte kompas. Dlouhý zásek mě způsobila ponožka v chatě babičky, která se "mazaně" nehlásí tlačítkem na zobrazení předmětů.
Ale čert to vem. Celkem slušná hratelnost, grafika i příběh a na 70% mě to stačí.
Pro: grafika, zvuk, pár nápadov a pasáží (ale nedotiahnutých)
Proti: detinskosť, toto nie je skutočný Simon the sorcerer, príbeh, záporák, cz lokalizácia