Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Shadow of the Comet

Call of Cthulhu: Shadow of the Comet

Infogrames •  BANDIT Inc. (PC98)
1993
03.03.1995
83
19 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Adventura vycházející z díla H. P. Lovecrafta. Později vyšlo volné pokračování, asi známější a oceňovanější: Prisoner of Ice.

Hra začíná v roce 1910, kdy do izolovaného Novoanglického městečka jménem Illsmouth (odkaz na Lovecraftův Innsmouth) přijíždí britský fotograf John Parker, aby zachytil průlet Halleyovy komety.

V roce 1834, při posledním průletu, totiž navštívil toto město lord Boleskine veden teorií, že právě z tohoto bodu je možné pozorovat vesmírné jevy nejlépe. Rozhodl se ověřit tuto tezi a přijel pozorovat kometu do Illsmouthu. Leč stalo se cosi nepředvídaného, zešílel a zbytek života strávil v londýnském ústavu pro duševně choré. John Parker se dozvěděl z Boleskinových záznamů o událostech roku 1834 a rozhodl se dovést jeho záměr do konce. Po příjezdu se však zaplete do sítě místních podivných vztahů a událostí...

Tolik zápletka. Hra sama zaujme zvláštní kombinací scanované a kreslené grafiky v podzimních barvách a hustou atmosférou ovzduší městečka uzavřeného vůči přivandrovalci, postupně gradující odhalováním místních podivností.

Jako většina adventur z této doby je i Shadow of the Comet obtížný na dohrání.


Poslední diskuzní příspěvek

@Red (02.01.2023 02:35): Mě právě dabing ruší, občas to zdržuje, když titulky přečtu rychleji, než se postava vypovídá. Mají pro mě smyls jen v případě, že je to filmová adventura typu Gabriel Knight 2, Under a Killing moon, Phantasmagoria a pod. Kreslené postavičky ve hře mluvené v podstatě nepotřebuji.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Už řadu let sním o tom někde vyhrabat zašlou 486ku, dát ji do vůně, vyčistit jakékoliv smítko prachu ze všech karet včetně pevného disku a horního větráku, nakoupit kuličkovou myš, klasickou klávesnici, vyladit všechno do stavu absolutní funkčnosti, nainstalovat MS-Dos, popřípadě Windows 3.11 (jen pro fajnšmekry) a na disketu natlačit nějakou hru, abych mohl onanovat nad nostalgií a užívat si to, čím jsem před dvaceti lety absolutně žil. Kdybych tohle všechno měl, tak pak by mi k dokonalosti už chyběla jen ta hra, kterou bych si na tom počítači zahrál. Jenže aktuálně nemám ani stolní 486ku, ani kuličkovou myš a už vůbec nemám prostor, kam bych tyhle excesy dospělosti s pocitem, že návrat do nostalgie mi něčemu pomůže, vůbec mohl vyskládat. Jediné, co vím, že teď jednoznačně mám, je hra, kterou bych na tom počítači pustil jako první - byla by to Shadow of the Comet.

Jenže za ty léta už vím, že nostalgie je strašná kurva. Když bych už totiž všechno do kupy dal, vyvoněl do absolutna a hru se vší vážností s pocitem totálního uspokojení spustil, vydrželo by mi to uspokojení na tom počítači asi prvních půl hodiny, čímž křivka uspokojenosti by rapidně klesala až k bodu mrazu každou další vteřinou. Do doby, než bych vztekem komp na tvrdo nevypnul (ano vím, dělat se to nemá) s tím, že takhle pomalej počítač jsem před 25 lety určitě neměl. Jenže tady je ten kámen úrazu. Zároveň jsem totiž přesvědčenej, že tak dobrou adventuru jsem si měl užít právě na tom počítači před dvěma dekádami, než dneska na kompu tisíckrát rychlejším s DosBoxem, který dnes splní všechny Vaše sny (ano, ani to tenkrát nebyla zdaleka jistota, jako je tomu dnes). Jo, nostalgie je prostě strašná kurva. Na tom novém počítači to totiž už prostě není ono a tak se tu stále točím ve smyčce s pocitem, že tohle prokletí minulosti prostě nerozřeším ani když by mi na operačním stole Prastaří trhaly nehty u rukou.

Každopádně zpátky ke hře. Komentář jsem se snažil napsat trošku jinak, než jak napsal Londo Mollari, protože ten ho napsal naprosto dokonale. Vlastně musím říct, že není co vytknout. Na svá léta se totiž jedná o adventuru, která vypadá i na dnešní poměry pořád vysloveně hodně hezky. A co víc, překvapuje mě, že tvůrcům prošly tváře některých postav. Rázem si tu totiž můžete potykat s půlkou filmové branže své doby. Jean Marais, Vincent Price, Jack Nicholson je jen smítko toho, co jsem na první dobrou poznal a co se tu v hlavních rolích objeví. Pochybuju, že na ty tváře tvůrci tenkrát žádali o povolení, co si budeme. Devadesátý léta na tohle byla hodně taková špinavá.

Jenže dobře, vraťme se zpátky ke hře. Musím říct, že jsem hodně rád, že takhle povedená hra odkazuje na jeden z příběhů H. P. Lovecrafta. Zároveň můžu říct, že je to i rázem jedna z nejlepších her z tohoto světa, co jsem dosud hrál. Přitom ale i jedna z nejtěžších adventur, se kterými jsem se setkal. Ne nejtěžší, na Maupiti Island asi nikdy nic mít nebude. A ano, přiznávám, už nemám ty nervy na to, abych podobné hry hrál bez návodu, takže jsem si s návodem často pomáhal. Ony to tyhle staré adventury totiž obecně nedávají moc zadarmo. Když už jsou těžké, tak jsou kurva těžké a tady je to teda vzorový příklad té devadesátkové těžkosti. Tenkrát jste neměli možnost jak si poradit, internet neexistoval, jediné, co fungovalo, že to ve škole hrálo pět kluků naráz a na hajzlech jste si místo kuliček radili, kdo se kam v tu chvíli dostal. Ale proč se trápit dneska? Když je čas tak drahocené zboží? Přitom na rovinu můžu říct - bludiště je peklo, motanice v lese je peklo. A to ovládání? To je taky peklo. Měl jsem to s myší, ale řekl bych, že původní ovládání jen klávesnicí tu dává smysl.

Ale co naplat - táhne Vás příběh. Ten je totiž výborný. Má atmosféru, dialogy mají hlavu a patu, dabing na svojí dobu je excelentní, rozhovory, záběry na postavy "herce" mají emoce. Ano, tohle hrát před 25 lety, tak na to asi nikdy nezapomenu. Dneska je to příjemný návrat do dob minulých na stroji a emulátory doby dnešní. Nicméně návrat je to hezký a kdyby takových za život bylo víc, vůbec bych se nezlobil.
+26
  • PC 100
Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn.

Na přelomu let 2021 a 2022 jsem se přenesl do Léta Páně 1910, kdy novinář a fotograf John Parker v honbě za sólokaprem přesvědčí svého nadřízeného, aby mu zafinancoval cestu do Illsmouthu, kde jsou údajně nejlepší podmínky pro vyfocení Halleyovy komety. Parker se do Illsmouthu dostane tři dny před příchodem komety a vůbec netuší, že zde potká největší dobrodružství své novinářské kariéry. Přelet komety totiž není vhodnou příležitostí jen pro náruživé fotografy, ale také pro okultisty, kteří se snaží přivést rasu Prastarých zpět na zemi.

Hra Shadow of the Comet inspirovaná díly H. P. Lovecrafta přináší na monitory hráčů syrový horor. Lovecraft je jedním ze zakladatelů moderního hororu. Jeho mýtus Cthulhu přináší děs do zdánlivě pustého vesmíru. Lidská rasa totiž není prvním obyvatelem Země. Před námi tu byli Prastaří, kteří se nyní nacházejí buď v jiné dimenzi, nebo spí skryti někde v našem světě. Takže jestli při plavání v moři vyhlížíte Dagona, při houbaření v lese se straníte Mi-go a při pohledu na noční oblohu hledáte Hastur, pak je Shadow of the Comet hrou právě pro vás.

Shadow of the Comet byla ve Score tak trochu tajným kultem. Občas se někde vynořila jako poznámka pod čarou nebo přirovnání, ale ve Score nikdy nebyla zrecenzovaná, pouze byl zveřejněn návod. Jedinou českou recenzi Andreje Anastasova přinesl Excalibur 17. Recenze byla na Andrewa neskutečně suchá. Zrovna u této hry bych očekával, že se autor víc odváže. Ale asi Cthulhu není Andrejovou parketou. Hra dostala hodnocení 78%.

Když se řekne Shadow of the Comet, vybaví se mi následující vzpomínky - duhový pásovec, nádherná kreslená grafika a neskutečná obtížnost. Duhový pásovec je samozřejmě logem firmy Infogrames, které na nás vyskočí při každém spuštění hry. Grafika severoamerického maloměsta a okolních lesů je prostě dokonalá. Navíc má většina obrazovek svou denní a noční variantu. Při rozhovorech vidíme obří pohyblivý portrét obličeje postavy, se kterou hovoříme a nutno říct, že ty se opravdu povedly. Nesmím zapomenout ani na příšery, které jsou dostatečně příšerné. A stejně tak příšerná je obtížnost hry. Podle mě jde o jednu z nejtěžších adventur vůbec. Dost možná strčí do kapsy i pověstný King's Quest 3. Jenže zatímco u pohádkové hry mě pekelná obtížnost vytáčela, k Cthulhu prostě patří. Každý rozhovor může přinést důležitou informaci. Naštěstí není nutné si vše zapisovat, protože hra obsahuje perfektní obsáhlý deník, který na konci hry má 60 stránek. Když nevíte, jak dál, není na škodu zkonzultovat právě deník, zda jste na něco nezapomněli. Počínaje prvním večerem stále častěji může přijít situace, kdy Parker zemře. A těch možností úmrtí je opravdu mnoho. Hra obsahuje i akční mezihry. Opět, ve většině her je nenávidím, ale k Cthulhu tak nějak patří. Takže je nutné vyhýbat se různým pastem a příšerám. Vrcholem obtížnosti je pak večer druhého dne, kdy vás čeká podzemní úprk bludištěm přes 20 obrazovek se supícím monstrem v zádech, kdy sebemenší zaváhání znamená smrt. Při prvním pokusu jsem zde zařval asi 30x a i tentokrát jsem tuto sekci se znalostí postupu dohrál asi na pátý pokus. Celé podzemí pod hřbitovem je co do obtížnosti noční můra. A lehčí není ani následná eliminace hlav čtyř rodin, kteří v Illsmouthu udržují při životě kult Cthulhu.

Kromě parádní grafiky hra oplývá slušnou hudbou, která však hraje jen místy a těch skladeb by mohlo být víc. Zejména úvodní hudební téma je parádní. Hra je rozdělena do tří dnů, kterými musíme provést Johna Parkera. A když říkám provést, myslím tím hezky ručně a na klávesnici. Myš tentokrát zůstane nevyužita, což je na hru z roku 1993 poměrně odvážný krok. Andrew tehdy za ovládání Shadow of the Comet sepsul a je fakt, že si na něj člověk musí chvíli zvykat. Ve finále se těch pár klávesových zkratek naučíte poměrně rychle, ale ne všechny jsou logické. D pro diskové volby je naprosto smysluplnou volbou, ale proč I spouští deník a O otevírá inventář, mi hlava nebere. Ovládání klávesnicí mi nevadilo. Nepovažuji ho za kaz hry a připomnělo mi staré časy prvních Sierrovek.

Shadow of the Comet je povedeným převedením mýtu Cthulhu do počítačové hry, jde o důstojnou poctu králi hororu Lovecraftovi. Ve hře potkáme vše, co k Cthulhu patří - kultisty, příšery, zmínky o Prastarých, dokonce si sáhneme i na Necronomicon (jak se asi do Illsmouthu dostal?). Pro mě je Shadow of the Comet skvělou hrou, kterou mohu každému milovníkovi adventur a/nebo hororu jen doporučit. Případný hráč však bude muset zkousnout pekelnou obtížnost, ale, koneckonců, nesliboval jsem vám procházku růžovým sadem. A kdybyste někdy při potápění náhodou narazili na ruiny R'lyehu, nešťouchejte spícího Cthulhu do oka. Mohli byste probudit něco, co už byste nemuseli dokázat zapudit zpět.

Pro: "Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn." H. P. Lovecraft

Proti: "I never promised you a rose garden." Ed Kemper

+25