Sam & Max Hit the Road je devátá hra postavená na SCUMM enginu vycházející z komiksu Steva Purcella, ve kterém účinkují antropomorfní pes Sam a hyperkinetická králičí věc Max. Konkrétně se hra inspirovala komiksem "On the Road" z roku 1989, ve kterém se Freelance Police, jak si Sam & Max říkají, snaží najít yettiho, jenž zmizel z nedalekého cirkusu.
Hráč se ve hře ujímá Sama, Maxe nemůže přímo ovládat. Ten jen pobíhá okolo, dělá neplechu a vypouští jednu hlášku za druhou. Hra se ovládá pouze myší, přičemž pravým tlačítkem se přepíná mezi akcemi (jdi, seber, prozkoumej, použij, mluv) a levým se akce vyvolává. Zajímavostí je, že v inventáři lze nalézt i Maxe, jehož "použití" je ve hře nutné dokonce několikrát.
Mezi lokacemi se Freelance Police přesouvá pomocí DeSota Adventurer (auto objevující se i na obalu). Hra obsahuje i několik miniher jako třeba Whac-A-Mole (mlácení z děr vykukujících hlav kladivem) nebo obdobu Lodí, kdy se protivník hádáním souřadnic snaží zničit ty vaše a naopak.
Jak už bylo zmíněno, příběh se točí okolo yettiho Bruna, jenž byl donedávna zamrzlý v kostce ledu a stal se hlavní atrakcí cirkusu. Jednoho dne ale spolu se žirafí ženou Trixie zmizel a zbyla po něm jen hrstka chlupů. Podivní majitelé cirkusu tedy zavolají Sama & Maxe a požádají je, aby Bruna našli. Pátrání zavede Freelance Police do všech možných i nemožných lokací, namátkou třeba k "World's Largest Ball of Twine" (Největší klubko na světě) nebo do domu slavného country zpěváka a hlavní záporné postavy Conroye Bumpuse.
Hra vyšla původně pro DOS ve verzích na CD a floppy discích (tato verze neobsahovala dabing), v roce 1995 pro Mac OS a v roce 2002 vyšla re-edice kompatibilní s Windows. Používala systém iMUSE, jehož cílem je synchronizovat zvukovou stránku hry s děním na obrazovce, což dříve nebyla samozřejmost jako dnes. Jako jedna z prvních byla kompletně nadabována profesionálními dabéry Billem Farmerem a Nickem Jamesonem. Stejně jako většina her od LucasArts dodržuje "LucasArts Game Design Philosophy" - hráč nemůže zemřít, ani se dostat do situace, kdy musí načíst starou pozici. Účelem je hráče bavit a ne ho trestat za chyby.
Hra byla přijata velmi dobře, byla chválena za vytříbený humor, hratelnost, grafické zpracování, hudbu a namluvení postav. Obsahuje narážky na ostatní hry LucasArts, Star Wars, Indiana Jonese atd. Několik pokusů o pokračování bylo zrušeno, až práva odkoupili Telltale Games, kteří v roce 2006 kult obnovili a vydali první díl nových epizodických dobrodružství Sama & Maxe.
Právě dohráno zcela bez návodu, což je pro mě překvapení. Jak Day of the Tentacle, tak Sam&Max jsem kdysi zavrhoval kvůli zvěstem o obtížnosti a nelogičnostech a mě to teda všechno vesměs překvapivě hned napadalo, až na pár drobnějších zákysů, u kterých jsem ztvrdnul hodinu, než mi to docvaklo, A hře se opravdu omlouvám, už zvěsti v 90. letech v časopisech mě od hry skoro navždy odradily a teď jsem ji dal šanci, jak DOTT tak Sam and Max a u obou jsem se královsky pobavil. Sam and Max je z nejvtipnějších her, co jsem kdy hrál, asi největší blbina, ale v pozitivním slova smyslu. Myslel jsem, že tenhle styl mě nemá šanci nikdy bavit ale měním na to názor teda. Když se to povede, a tady se to povedlo, je to fakt zábava. Dávám 85% a dokonce jsem váhal o 90%. Nakonec z mého pohledu z těch humorných her zůstává (tak trochu i k mému překvapení coby ortodoxního Sierrovkáře) absolutně nejhorší Larrry 1, 2, 3, které přesně definuje, jaký styl se mi nelíbí.
Pro: Sam & Max | Humor | Hlášky | Grafika | Hudba | Minihry
Proti: Příběh | Nelogické hádanky