Němý soví chlapec Otus je snaživý nešika, o kterém nemají ostatní valné mínění. Přesto se mu ale podaří dokončit zkoušku a stane se členem váženého Sovího bratrstva. Otusovi je pak svěřena ochrana rodné domoviny před vzdušnými piráty, kde se však situace neustále zhoršuje a aby Otus mohl svou zemi zachránit, je nucen vydat se do světa a stát se hrdinou.
Jedná se o 2D explorativní adventuru, ve které kromě průzkumu a soubojů budete také řešit řadu logických hádanek. Během hry se k vám přidá několik společníků, které můžete dle situace přivolávat a kteří vám propůjčí různé schopnosti. Tvůrci dále slibují mnoho dungeonů a tuhých bossů a to vše ve stylizované pixel-artové grafice.
Rujha
Žil, byl, ve světě, kde se pevnina vznášela kdesi ve stratosféře planety, jeden němý soví kluk. Jmenoval se Otus. Nebyl to žádný Rambowl, spíš ustrkovaný nešika, proto jeho přijetí do Sovího bratrstva nebylo vůbec jisté a jednání jeho mentora příliš vřelé. Navíc se hned v úvodu několikrát ztratil ve své roztahané domovské oblasti, takže jeho vyhlídky na úspěch byly zpočátku mizivé. Sice uměl vcelku slušně létat, v letu činit hbité přískoky a otočky, kterými odrážel nepřátele, ale s tím by si po útoku nebeských pirátů určitě nevystačil. Naštěstí se poměrně brzy nachomýtnul k prvnímu ze svých budoucích společníků, Geddymu, který zajistil Otusovi potřebnou palebnou sílu v případě, kdy ho Otus, jakožto prostého nelétavce, drže za kabát tahal po úrovních, házel na zdi a ubližoval mu různým jiným způsobem, protože věděl, že za 1000 ublížení na zdraví dostane achievement. Do party pak nabral další dva nebožáky s jinými schopnostmi, aby měl možnost mezi nimi přepínat, společně prošli řadu nepřehledných úrovní, pokořili řadu bossů a nakonec zachránili svět.
Owlboy je z boku viděná plošinovka, ve které místo skákání postava létá. Do popředí vystupuje velmi pěkné pixel-artové zpracování s řadou oku lahodících detailů. S označením metroidvanie bych byl opatrný, protože Otus nezískává během hry příliš zásadních vylepšení, design propojenosti světa je spíš přímočarý a opětovné navštěvování již prošlých lokací je zejména z důvodu absence jakékoli mapy nebo záchytných bodů pro rychlé cestování spíš za trest a mám dojem, že krom naplnění sběratelské vášně a achievement-metru je většinou nepovinné. A pokud povinné je, tak jsem se v oblastech ztratil natolik, že si to ani nevybavuji.
Dále bych si dovolil předpokládat, že takovýto typ hry nebudete hrát primárně kvůli originálnímu, objevnému příběhu. V takovém případě bude záležet, kolik máte nahráno. Může vás příjemně překvapit, nebo přinejhorším neurazí. Herní svět je načrtnut poměrně zajímavě a několik "překvapivých" zvratů se taky najde. Postavy mají odlišitelný charakter, občas jsou ale zbytečně upovídané. Do party se připojují postupně, klasicky v pasážích, ve kterých jste si ozkoušeli, jaké je to bez jejich schopností a následně s nimi. Pokud jste ve vzduchu, můžete si postavu přivolat do rukou a pak ji nosit kolem. Otus je přes svou subtilní konstrukci evidentně silák, takže se tím neunaví, ani nějak zásadně nezpomalí svůj let. Mezi postavami pak můžete svižně přepínat a střídat tak v boji jejich odlišné schopnosti, respektive zbraně. Ty budete používat na různé typy nepřátel napříč měnícími se oblastmi, jak to u podobných typů her bývá. Narazíte také na různé, zejména prostorové a pohybové hádanky a několik nepovinných miniher a výzev.
Když to shrnu, jde o milou, krásně graficky zpracovanou plošinovku s pěknou hudbou, zajímavým světem, postavami, které občas dostanou záchvat ukecanosti, s tak akorát nastaveným rozvojem či změnami hratelnosti, které ubližuje bloudění a lov některých achievementů.
(Ke hře jsem se dostal v rámci Herní výzvy 2022.)
Owlboy je z boku viděná plošinovka, ve které místo skákání postava létá. Do popředí vystupuje velmi pěkné pixel-artové zpracování s řadou oku lahodících detailů. S označením metroidvanie bych byl opatrný, protože Otus nezískává během hry příliš zásadních vylepšení, design propojenosti světa je spíš přímočarý a opětovné navštěvování již prošlých lokací je zejména z důvodu absence jakékoli mapy nebo záchytných bodů pro rychlé cestování spíš za trest a mám dojem, že krom naplnění sběratelské vášně a achievement-metru je většinou nepovinné. A pokud povinné je, tak jsem se v oblastech ztratil natolik, že si to ani nevybavuji.
Dále bych si dovolil předpokládat, že takovýto typ hry nebudete hrát primárně kvůli originálnímu, objevnému příběhu. V takovém případě bude záležet, kolik máte nahráno. Může vás příjemně překvapit, nebo přinejhorším neurazí. Herní svět je načrtnut poměrně zajímavě a několik "překvapivých" zvratů se taky najde. Postavy mají odlišitelný charakter, občas jsou ale zbytečně upovídané. Do party se připojují postupně, klasicky v pasážích, ve kterých jste si ozkoušeli, jaké je to bez jejich schopností a následně s nimi. Pokud jste ve vzduchu, můžete si postavu přivolat do rukou a pak ji nosit kolem. Otus je přes svou subtilní konstrukci evidentně silák, takže se tím neunaví, ani nějak zásadně nezpomalí svůj let. Mezi postavami pak můžete svižně přepínat a střídat tak v boji jejich odlišné schopnosti, respektive zbraně. Ty budete používat na různé typy nepřátel napříč měnícími se oblastmi, jak to u podobných typů her bývá. Narazíte také na různé, zejména prostorové a pohybové hádanky a několik nepovinných miniher a výzev.
Když to shrnu, jde o milou, krásně graficky zpracovanou plošinovku s pěknou hudbou, zajímavým světem, postavami, které občas dostanou záchvat ukecanosti, s tak akorát nastaveným rozvojem či změnami hratelnosti, které ubližuje bloudění a lov některých achievementů.
(Ke hře jsem se dostal v rámci Herní výzvy 2022.)
Kubostromo
Crono
LoganCZ
JohnyX
Pro: grafické zpracování, několik originálních herních prvků, hudba, někteří bossové
Proti: absence mapy či rychlého cestování a s tím spojené bloudění a protahování herní doby