Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Po více jak čtyřech letech na mém profilu přibývá další stovka v hodnocení. Dalo se to tak nějak očekávat. V posledních letech jsem se stal fanouškem filmů studia Ghibli, kterými se údajně vývojáři z Moon Studios inspirovali, žánr plošinovek mě hojně provází mým herním životem již od dětství a také jsem si dost oblíbil environmentální tematiku. V neposlední řadě pak, samozřejmě, i předchůdce ode mě dostal stovku. Vše tak nahrávalo tomu, že tohle bude neskutečná zábava. A byla.

Co vlastně od druhého Oriho můžete čekat? Vše, na co jste zvyklí z jedničky a porce vylepšení k tomu. Koncept hry zůstal nepozměněn, vizuál jakbysmet a hudební doprovod se drží známých melodií s lehkými úpravami. Patrnou změnou prošly souboje, které nyní nabízí podstatně více možností a jsou jaksi komplexnější i díky Oriho schopnostem a prostředí, které se vás snaží zaměstnat na maximum. Jak je však u metroidvanií zvykem, počáteční trable přechází do velmi uspokojivého pocitu čím více je Ori vylepšen a s blížícím se koncem je tak vyloženě slast probíhat svižně a neohroženě mapou.

Zatím co jednička šla zvládnout na stoprocentní kompletaci za nějakých deset hodin, u Will of the Wisps počítejte minimálně s pěti hodinami navíc. Herní dobu natahuje především množství vedlejších úkolů a aktivit, které se sice převážně zaměřují na přines a najdi, popřípadě na několik závodů s časem, ale rozhodně nijak při hraní neobtěžují. Vše je ve hře tak plynulé a propojené, že většinu úkolů uděláte, aniž byste jim cíleně věnovali pozornost. Třešničkou na dortu je pak vylepšování jedné lokace díky nalezeným předmětům a řeknu vám, že ze sledování proměny lesa a jeho roztomilých obyvatel za doprovodu příjemné hudby, jsem se rozplýval blahem a těšil jsem se na každé další semínko k zasazení, či dostupné vylepšení.

Ti z vás, kteří si stěžovali, že je jednička příliš těžká, se připravte, že dvojka vám také nic nedaruje. Díky zmíněné komplexnosti a množství schopností a tlačítek k používání je občas poměrně namáhavé stíhat vše, co se děje na obrazovce. Především to pak jde znát u proslulých částí, kde jste před něčím na útěku. Přesně tak, ani dvojce se nevyhnuly a pokud jste je nesnášeli v jedničce, zde to nebude lepší. Na druhou stranu mi však přišlo, že hra již tolik nestojí na precizním platformingu, ale tohle se mi jako uživateli gamepadu těžko soudí, neb jde o problém spíše klávesnice a myši. Celkově vzato však nejde o žádnou hardcore výzvu a na trhu je řada těžších záležitostí.

Ori and the Will of the Wisps je ukázková 2D plošinovka áčkových kvalit. Špičkové animce a krásnou stylizaci s detailním prostředím sráží dolů v podstatě jen trochu graficky nedokonalé cutscény, za což dost možná může i užití Unity. Pochvalu však zaslouží bezproblémový chod hry hned po vydání, kde jen občas lehce hapruje zvuk. Krásné zakončení vám pak už jen zanechá nějakou tu slzu v očích a spokojený pocit z dohrání kusu opravdového umění.
+42
  • PC 100
Na druhý díl Oriho jsem se těšila hned od oznámení. Jestli jsem říkala, že první díl, byl nejlepší hra, tak nevím co bych dodala ke druhému dílu. Naprostá dokonalost. Dechberoucí podívaná na krásné pohádkové prostředí a vymakaný příběh, který musí připadat alespoň trochu dojemný i těm největším drsňákům. Přišlo mi, že oproti jedničce je více vylazené ovládání a vylepšování schopností.

Nebudu se dopodrobna rozepisovat o příběhu, protože prostě stojí za to, si ho prožít „na vlastní kůži“, ale ve zkratce jsem já, světelná duše Ori na výletě s kamarádkou sovičkou, ale něco nás srazí z oblohy a nemůžeme se najít. Hrála jsem hru na normální obtížnost a bylo to pro mě tak akorát. Většinu hry jsem se kochala, sem tam jsem narazila na nějakou potvůrku co mě více potrápila, kupodivu nejčastěji mě nějakým záhadným způsobem zabíjeli komáři ;o)

Většinu hry jsem si říkala, jací jsou ti tvůrci borci, jak se jim to opět povedlo. A pak přišli hlavní bosové a tam jsem tvůrce proklínala do sedmého kolena. Nejprve Mora – pavoučice. Nemohla jsem přijít na to, jak jí porazit, ale nakonec se povedlo. Pak mi dal hodně zabrat úprk před červem. Taky jsem o půlnoci musela hru vypnout a zkusit jí znova a fakt jsem to hrála dokola určitě přes hodinu, než se zadařilo. Ovšem boj s ptákem, to bylo nejvýživnější. To už jsem si říkala, že to prostě zabalim, že to nejde. Nakonec se naštěstí povedlo ;o)

Konec jsem čekala jiný, ale i tak to hře neubralo na kráse. Co mě dalo také hodně zabrat, byla část u Zřídla, kde se točila kola všema směry. Kdo mě zná, ví že nemohu hrát hry z první a třetí osoby, vadí mi ten pohled jak se vše okolo hýbe. Dokážete si proto představit jak jsem trpěla tady. Ovšem nemohla jsem to vzdát! Takže i přes to, že mi bylo doslova na zvracení, motala se mi hlava, přesto jsem tuhle pasáž zvládla odehrát a pak jsem si musela jít lehnout ;o)

Kdo hrál jedničku, toho nepřekvapí, že se ve hře lze neustále vracet na již navštívená místa. Je to doslova potřeba, protože postupem času se Ori naučí nové schopnosti, které ho dostanou například o něco výš a dosáhne tak v již 100x prolezlé lokaci na nějaký bonus, na který se předtím nemohl dostat.

Co se týče Achievementů, chtěla bych je mít všechny, ale jsem realista a mám se moc ráda na to abych se o to pokoušela. Protože projít hru bez smrti, nebo za 4 hodiny pro mě není možné. Splnila jsem, co se dalo a ještě si nechávám poslední 3, u kterých jsem ochotná zabojovat a splnit je. Teď si chci dát ale od hraní oddech, abych na ně pak měla větší chuť.

Mnohokrát jsem se ve hře zasekla a procházela lokace křížem krážem a nevěděla si rady, co dál. Ale nebylo to chybou hry, ale mojí nepozorností, proto se mi nakonec s velkou radostí vždy podařilo odhalit, co jsem přehlédla. K Orimu kromě nádherné animace patří také vypilovaná příjemná hudba a zvuky. Je to nevšední herní zážitek a myslím si, že každý, kdo rád hraje skákačky, by si hru měl určitě zahrát.

Pro: animace, příběh, ovládání, hudba

Proti: občas jsem nevěděla, kam mám dále pokračovat

+30
  • PC 90
Snad jak na Nový rok, tak po celý rok. Vlastně jsem si ani neuvědomil, že jsem hned první den v roce dal hře devítku. První Ori pro mě bylo seznámení s metroidvánií, zároveň velmi silný audiovizuální zážitek a zároveň kopa frustrace. Will of the Wisps vyšperkoval to dobré a eliminoval to špatné. Smekám před rakouskými vývojáři.

V prvním díle jsem s krví zalitýma očima vyřvával po padesátým pokusu plachtění v únikové pasáži, že tu zku***enou hru už nikdy hrát nebudu, tuplem na STŘEDNÍ obtížnost. Po úspěšným osmdesátým pokusu jsem vyměkl a že si tu dvojku teda dám, ale na lehkou. No a po dvou letech jsem to zase odpálil na střední, páč nejsem máčka, ne? Dopředu jsem si donesl čokoládu na uklidnění, začal jsem hrát, hrál jsem dál a dál a je to nějaká pohoda, říkám si. No a po 13 hodinách jsem tu čokoládu ani neotevřel.

Druhý Ori je totiž o level jednodušší než jednička a zároveň se vyvaroval moru všech plošinovek a to nevyvážené obtížnosti. Na ty nejhorší pasáže totiž hráč dostane set nových abilit, které usnadňují a zrychlují pohyb. Ze zdejší diskuze jsem s hrůzou čekal na písečnýho červa a nakonec ho dal napoprvé. Zbytek hry je potom mnohem logičtěji vyskládán tak, aby hráč moc netápal, zda se na to nebo ono místo jde dostat. Jo a máte regeneraci života, což je u bossfightů cheat sám o sobě. Tím ale neříkám, že je to procházka, ono to nějakej ten cvik s gamepadem a rychlé reakce bude chtít, na klávesnici si ani neumím představit, že bych tu hru hrál.

Poslední novinkou je sbírání zvláštních šutrů a kytek, ze kterých potom vylepšujete jakýsi centrální hub, ze kterého dostanete další šutry, kytky a questy. U Oriho jsem se znovu nadechl, zavřel oči a smířil se, že 100% nedám, protože i když je to celý jednodušší, pořád mám jen jedno zdraví a funkční gamepad, takže jsem se se všemi úkoly a závody netrápil, na konci už jsem stejně byl přeboostěný životy i energií.

Myslím, že jsem dostal přesně to, co jsem chtěl. Krásná stylizovaná grafika, lehce obměněná a stále výborná hudba, milý a silně emotivní příběh a navrch vyčištěné slzné kanálky. Kdo pochybuje, že jsou hry umění, tak Ori je jasný důkaz, že ano.
+23
  • PC 90
Po dlouhé době jsem měl od hry velká očekávání a rovněž můžu říct, že je hra v plné míře naplnila. Will of the Wisps je ve zkratce vše co se mi líbilo na jedničce plus další vylepšení navíc. Zůstává krásná grafika a hudba, poutavý pohádkový příběh, perfektní pohyb a herní mechaniky, skvělý level design.

A co tedy přibylo? Není toho málo. Pár zajímavých nových pohybových mechanik (pohyb pískem, modrý mech a další), úplně nový rozměr boje doplněný o celou řadu bojových schopností (tady musím říct, že jich možná bylo až příliš, vystačil jsem si většinu času asi se třemi), bossfighty spojené s únikovými pasážemi (které se opět povedly parádně) a nově se také více potkáte s tvory obývajícími herní svět spolu s jejich hlavním útočištěm, o které můžete pečovat a vylepšovat ho plněním úkolů. Pak byl také trochu změněn způsob vylepšování schopností, přidány nějaké bojové a závodní pasáže a možná ještě nějaké další drobnosti.

Pokud bych měl hledat nějaká negativa, tak to bude akorát pár bugů - párkrát se úplně seknul zvuk ve videu, párkrát jsem byl v bossfightu promlácen skrz stěnu do nicoty (ale to je i moje chyba :D).

Shrnuto celkem, jelikož jsem byl zcela unesen z Ori and the Blind Forest, z pokračování si odnáším obdobný pocit spokojenosti. A ač nejsem moc fanda vytěžování herních sérií, tady bych se ani nezlobil za ještě jedno pokračování.
+22
  • PC 80
První Ori pro mě představoval perfektně zvládnutou plošinovku. Perfektní technické zpracování a zábavné herní mechaniky. Bohužel subjektivně byla hra těžší, než by mi vyhovovalo. Hlavně únikové pasáže představují věc, kterou ve hrách z duše nenávidím. Opakování stejných úseků stále dokola v mám případě ničí zábavu. Uvědomuji, že se jedná o moji nešikovnost a netrpělivost, ale pokud má hra primárně zabavit, tak takhle ne.

Z tohoto důvodu jsem pro hraní druhého dílu zvolil pro mě netradiční obtížnost snadnou. Díky tomu jsem si hru užil o něco víc. Ubylo výrazně frustrace. V pokračování navíc přibyla k únikům i novinka kombinující je s bossfighty. Brrr. Hra na snadnou obtížnost hodně odpouští. Boje jsou snadné a umřít se při nich prakticky nedá. Po bodlinách se dá skoro chodit a laser dokonce procházet. To už bylo asi zbytečně moc a ze hry se vytratila větší výzva. Na druhou stranu hra byla pro mě plynulá a rychle odsýpala.

Novinek oproti prvnímu výrazně nepřibylo ale nějaké jsou. Je zde nový je systém schopností. Ten podle mě ale není příliš funkční, protože si po krátké době hraní nějaké vyberete a pokud nemáte velkou chuť experimentovat v podstatě nemáte důvod je měnit. Nic vás k tomu totiž nenutí. Meč a regeneraci jsem používal od začátku do konce. Další levelování schopností je pro hraní hry zbytečné a bez efektu. Tohle ale může být specifikum snadné obtížnosti a nevylučuji, že celý systém dostává smysl s obtížností vyšší. Pokud to tak je pak by to bylo jedině dobře.

Při hraní za vámi nezůstává tolik nevyřešených míst. I s nově získanými schopnostmi se tak naštěstí v přehnaném množství nekonají návraty do již prošlých oblastí. Autoři trochu lépe pracují i s učením nových schopností. V prvním dílu jsem párkrát novou schopnost nepobral úplně hned. Tady je to hladší.

Nově hra obsahuje i nepovinné úkoly. Není to úplně na škodu, ale spočívají jen v nošení věcí sem a tam. Stejně tak vylepšování osady Mokiů. Trend doby je asi takový. Naštěstí oboje je jen něco navíc a není nutné se tím zabývat. Trochu větší smysl mají nové bojové arény a zejména úseky které je nutné zvládnout na čas. Já s tím čas neztrácel, ale tohle může pro jiné hráče představovat výzvu, a i díky vestavěnému žebříčku touhu se zlepšovat a porovnávat s ostatními.

Grafika opět nádherná. Hudba na mě působila jako recyklát z prvního dílu. Nicméně toto není výtka. Audiovizuál je opět parádní. Zvuk měl menší bug a občas podivně zabzučel. Hra je možná o něco náročnější na hardware. Ve hře je implementovaný nový systém ukládání. I když mi ze začátku chyběl ten původní, tak nový systém beru jako pozitivum. Ukládá skoro všude a po tom starém se vám velmi brzy stýskat přestane.

Pro: Opět nádherné audivizuální zpracování

Proti: Oproti prvnímu dílu nic moc nového

+21
  • PC 95
Už nějakou dobu si říkám, že bych mohl zkusit sepsat zhodnocení nějaké videohry. Vybral jsem si k tomu hru Ori and the Will of the Wisps, kterou jsem si zahrál bezmála půl roku po dohrání prvního dílu (k důvodu se ještě dostanu). Vzhledem k tomu, že jsem od většiny lidí slyšel, že tato hra je kvalitou srovnatelná s prvním dílem, tak jsem neměl příliš vysoká očekávání. Čekalo mě však překvapení ve formě hry, která svého předchůdce překonala v téměř každém ohledu (výjimkou byl snad jen soundtrack a ending).
Vzhledem k tomu, že jedná skutečně o mou první recenzi, chtěl bych poprosit o shovívavost, protože nejsem nikterak zdatný pisatel.

GAME DESIGN

Hra nabízí poměrně velké množství schopností, které Ori ve hře může naučit. Některé z těchto schopností (zejména ty, které se využívají při souboji) jsou volitelné a hráč si může využívat ty, které mu více vyhovují. U některých schopností se pak může stát, že je hráč nevyužije nikdy. Dále jsou tu schopnosti, které hráč potřebuje k postupu ve hře. Herní mapa je často navržena tak, že se hráč při vstupu do určité oblasti dostává do "pasti" ze které dokáže uniknout jen tehdy když se naučí schopnost, která se v dané oblasti nachází. Tímhle způsobem hra zamezuje tomu, že hráč mine strom u kterého získá novou schopnost, což se vlastně může stát jen tehdy, pokud se z dáné oblasti teleportuje pryč.
Hra neobsahuje žádný tutoriál. Místo toho se hráč na začátku hry "nenásilnou cestou" naučí využívat všechny zásadní herní mechaniky, které hra nabízí, a s postupem hry se na to nabalují další mechaniky. Hezkým příkladem je i první bossfight, který je velmi jednoduchý a hráč jej nemusí dokončit celý. Celkový zážitek ze hry také zlepšuje fakt, že oblasti, které hráč navštívil na začátku hry s omezenými možnostmi pohybu se stávají v pozdější fázi hry "průstupnějšími" a hráče nezdržují. Zároveň se v místech, kde hráč hru začínal později objevují náročnější nepřátelé, díky kterým tyto oblasti nepůsobí prázdně. Těmto místům dodává na bohatosti také to, že se jejich vizuál po prologu změní, takže působí jinak než na začátku hry.
Velkým nezmarem předchozí hry byly "zdrhací sekce", kde hráč typicky ztratil možnost využívat checkpointy. Byly většinou velmi napínavé, ale zároveň výrazně obtížnější než ostatní části hry. Této hře se podařilo zachovat nával adrenalinu, který hráč při průchodu těmito částmi zažívá, a zároveň snížit jejich obtížnost tak, aby byly tyto sekce vyvážené.
Pravděpodobným důvodem vysoké obtížnosti "zdrhacích sekcí" v první hře byl fakt, že první hra neobsahovala žádné bossfighty (které obyčejně ve hrách mají představovat výzvu). Do této hry se autoři rozhodli bossfighty přidat a udělali dobře. Po dohrání první hry jsem si nemyslel, že přidání bossfightů do hry je dobrý nápad, hra mě však přesvědčila o opaku. Bossfighty v této hře jsou většinou vyvážené podobně jako již zmíněné "zdrhací sekce", tedy až na jeden. Kwolok byl pro mě osobně asi nejnáročnější částí hry, do té míry, že jsem asi po třech hodinách nekonečného souboje vztekle hru odinstaloval a dal si od ní pauzu na celý půl rok (důvodem může být hlavně to, že jsem hru příliš rushoval a do souboje jsem vstoupil masivně underleveled).
Combat ve hře je opravdu hodně dobrý. Možná bych vytknul to, že hlavně na začátku hry spočívá 90% combatu v tom, že hráč mashuje jedno tlačítko a seká do nepřátel hlava nehlava. V náročnějších částech hry je ovšem combat velmi zábavný, protože schopnosti, které hráči mají usnadnit pohyb lze velmi dobře využít i při souboji. Velmi dobrým příkladem je třeba grapple, díky kterému lze velmi pohodlně bojovat s nepřáteli i ve vzduchu.
Hra využívá ingame měnu nazvanou spirit light, kterou získává pravidelně při poražení nepřátel, nebo při větším množstí při dokončení questů. Trochu mě mrzelo, že pro 100% completion jsem se nevyhnul tomu, že jsem spirit light musel nějakou dobu farmit, abych jej měl dost na všechny upgrady.
Poslední částí, kterou bych u game designu rád zmínil jsou spirit shardy. Spirit shardy rozšiřují hráčovy schopnosti podobně jako tomu bylo třeba ve hře Hollow Knight. Hráč si může počet slotů na spirit shardy rozšířit při dokončení combat shrines. Tato rozšíření mi osobně přišla velmi dobře vybalancovaná, protože v různých částech hry jsem měl tendenci spirit shardy obměňovat.

PŘÍBĚH A POSTAVY

Příběh hry zde nebudu vypisovat, protože bych to stejně udělal špatně. Můžu ale říct, že narozdíl od velkého množství sequelů nepůsobí příběh tohoto dílu jako zbytečné pokračování, ale je organickým pokračováním Oriho příběhu. Cutscény, které hra obsahuje bývají většinou přímo součástí hry. Těch málo vyjímek, kdy se cutscény oddělují od hry, jsou místa, která bývají pro příběh zcela klíčová a přeskočit je můžou snad jen hráči, kteří aktivně odmítají videohry jako formu vyprávění.
Většina postav v této hře opravdu netvoří stěžejní část příběhu. Dialogy často bývají stručné a o postavách nám poví pouze nějaké základní informace. Přesto jsou tyto dialogy po obsahové stránce velmi zdařilé a žádný z nich nepůsobí jako výplň, ale jako něco, co by postava skutečně v podobné situaci skutečně řekla. Postavy tak působí reálně, přestože o nich ve výsledku vlastně moc nevíme, což mi osobně příjde strašně hezký.
Podobně jako ve hře Hollow Knight je zde dialog řešen tak, že text je doplňen hlasem, který je ale v umělém jazyce. V této hře mi to navíc připadalo zvládnute snad ještě lépe než v Hollow Knightovi, protože jsem měl mnohem častěji pocit, že to co postavy říkají je opravdu překladem toho co vidím na obrazovce, nikoliv jenom náhodné zvuky.
Přestože mi zakončení prvního dílu připadalo o trochu lepší než zakončení tohoto dílu, i u toho to dílu se konec opravdu povedl. Autoři tímto koncem v zásadě oznámili, že série dále pokračovat nebude, protože s tímto koncem končí zároveň i Oriho příběh. Bylo mi trochu smutno z osudu Shriek, ale předpokládám, že k tomu autoři měli nějaký důvod.

VIZUÁL A HUDBA

Ve zkratce mi nezbývá říct nic jiného než... perfektní.
Soundtrack této hry je opravdu něco co je téměř nepřekonatelné (podobně jako u prvního dílu, kde soundtrack vnímám jako nejsilnější stránku hry). Autorem je Gareth Coker, který je mimo jiné zodpovědný i za soundtrack hry ARK. Jednotlivé části soundtracku skvěle dotváří prostředí hry a obsahují motivy, které se během hry objevují v různých variantách, skvělým případem je Kwolok.
Po vizuální stránce je hra neuvěřitelně krásná (v některých místech tak krásná, že to nezvládá ani můj počítač). Většinou je hra dost přehledná, přestože mívá typicky poměrně detailní pozadí. Občas jsem se však setkal s problémem v částech, kde je pozadí velmi světlé. Protože Ori nemá na okrajích v podstatě žádný outline je ho (nebo ji, nevím) občas poměrně špatně vidět. V místech kde se nachází velké množství nepřátel se mi dokonce pákrát stalo, že jsem Oriho ztratil úplně a nevěděl jsem kde je, zatímco mi nepřátelé nemilosrdně ubírali životy. Tyto problémy byly však spíše ojedinělé a detailní artstyle hře většinou spíše prospěl než uškodil.

VERDIKT

Jak jsem již zmínil, první díl tato hra překonala téměř v každém ohledu. Přestože hra byla o poznání jednodušší, jsem si ji výrazně více užil a byl jsem poměrně smutný, když jsem došel na konec (což bývá většinou dobré znamení). Hra samozřejmě nebyla úplně perfektní a neměla na mě tak silný dopad, abych ji mohl dát perfektní hodnocení. Kombinace perfektního soundtracku, krásného artstylu, věrných dialogů a propracovaného gameplaye z ni ale stále dělá jednu z nejlepších her, které jsem kdy měl tu čest hrát. 95%.
+20
  • XOne 90
Hneď na začiatok sa musím priznať, že toto vôbec nie je štýl hier, ktorý by ma bavil. Pamätám si, že som ešte kedysi kukal videá a streamy Ori and the Blind Forest a vravel si, že tá hra by ma isto nebavila. A pritom to bola tak ospevovaná hra. A zrazu tento rok vyšiel ďalší diel a nikto nebol prekvapený, že sa vzniesla na túto hru opäť samá chvála. Zhodou okolností som práve v tejto dobe mal zaplatený Game Pass, v ktorom sa obe hry nachádzali, tak som si povedal, že to teda vyskúšam. Rovno som preskočil prvý diel a vrhol sa na ten novší.

Aj napriek veľkej šanci, že ma hra nebude baviť, tak opak bol pravdou. Stačilo pár desiatok minút a nemohol som sa od nej odtrhnúť. Zakaždým, keď som ju hral, tak som mal problém ju vypnúť. Vždy som chcel ešte nejaký kút preskúmať. Prostredie je spracované úžasne a ovládanie jednoduché. Postupom času sa učíte nové pohyby a schopnosti, vďaka ktorým sa dostanete na miesta, do ktorých sa predtým nedalo dostať. Aj keď pre mňa bolo pri konci tak veľa rôznych schopností, že už som sa v tom strácal. Ale to bude tým, že ja takéto hry proste nehrávam. Svet bol dostatočne veľký a rozmanitý. A hlavne nádherný. Rôzne miesta, rôzne ročné obdobia, rôzne možnosti. Všade bolo niečo, čo ma upútalo a bavilo. Hra mi neprišla ani nejak moc ťažká, len niektoré úseky boli na mňa frustrujúce. A trochu mi vadili pasáže, kde som musel rýchlo utekať pred niečím. To bolo vlastne len na štýl pokus a omyl. Inak je v hre naozaj čo robiť. Mne dokončenie zabralo asi 16 hodín a to som zďaleka nerobil všetko, takže aj po prejdení príbehu mám stále veľa možností.

Príbeh nebudem prezrádzať, ale je dobrý a hlavne dojemný, no nie je to prehnané. Úžasne to dopĺňa nádherný vizuál a perfektná hudba.

Som rád, že som dal šancu tejto hre a je veľká pravdepodobnosť, že si zahrám aj jej predchodcu a vrátim sa aj k tejto časti. Jednoznačne odporúčam. Stále by mala byť v Game Passe, takže odporúčam aj ľudom, pre ktorých tento štýl nie je zrovna ich šálka kávy.

Pro: príbeh, vizuál, hudba, dlhá herná doba, zábavnosť, úžasný svet a lokácie

Proti: občas trochu frustrujúce

+19
  • PC 85
Herní výzva 2020 - 5. Moje jméno je...

Protože mě první díl hodně bavil, byla koupě a odehrání dvojky jen otázkou času. Ten právě nastal a já jsem plný dojmů, které jsou naštěstí opět pozitivní. Ori běhá, skáče, plave, bojuje, zkrátka se jedná prakticky o to samé s novým příběhem a několika vylepšeními. A to je jedině dobře.

Konečně si někdo řekl, že na fungující koncept se sahat nemá a nadělil nám "pouze" nášup. V tomto případě je to ale to hlavní pozitivum, protože jednička byla zkrátka parádní. U dvojky jsem se bavil úplně stejně, obdivoval nádherné scenérie v kombinaci s krásnou podmanivou hudbou, případně nadával u některých obtížných míst.

Dvojka mě opět přikovala k monitoru jako dlouho žádná jiná hra. Radost z postupu a získávání nových schopností působí jako magnet, takže zatímco jsem se včera přes některé místo dostával horko těžko pěkných pár minut, dnes ho s trojitým skokem a pomocnou koulí mám za sebou za pár sekund a ani se nezapotím.

Hra je sice obtížná a to občas vážně pekelně, ale není to nijak nefér. Jedinou výtku bych měl ke zrhacím pasážím, kterých je ve hře několik a pokaždé jsem u nich nadával jak špaček. Jednou jsem také seskočil na místo, ze kterého jsem se neměl jak dostat zpátky. Neměl jsem ještě zakoupenou schopnost teleportu odkudkoliv a ani větší skok a prostě se odtamtud nešlo dostat (a podle nejrůznějších diskuzí jsem nebyl ani zdaleka sám). Naštěstí to řešil starší save.

Druhý Ori je tedy za mnou a přestože jsem si u něj kvalitně zanadával, užil jsem si ho náramně. Víc takových her!

Pro: Nádherný audiovizuál; hratelnost; rozmanitost prostředí.

Proti: Zdrhací pasáže; občas obtížnost.

+15
  • PC 90
První setkání s Orim bylo jako blesk z čistého nebe. Mé srdce doslova zaplesalo radostí, když jsem viděl další plošinovku, která vypadá skvěle a prvotní dojmy naznačovali i cosi o skvělé hratelnosti. To co mi však před čtyřmi lety první díl naservíroval bylo těžko popsatelné, v dobrém slova smyslu. Emoční mix, který jsem při hraní zažil mě doslova roztrhal na kusy.

Samotné oznámení, že hra byla úspěšná a tohle malé studio Moon Studios, se pustí do dalšího pokračování mě ani náhodou nenachalo chladným. Ty roky do dalšího pokračování nebrali konce a moje touha zažít další dobrodružství neutuchala.

A konečně je to tady, konečně jsem si zahrál pokračování a úspěšně jej dohrál. Zážitek si troufám tvrdit, že po stránce emoční byl naprosto stejný, jen ten herní je trochu jiný.
Zatím co první díl, byl v mnoha ohledech originální a skutečně zajímavě kombinoval postup hrou, získávání schopností, jejich odemykání, evoluce v tomhle ohledu se dala očekávat, ale míra neoriginality v druhém pokračování, konkrétně v tomto ohledu mě opravdu značně zaskočila.
Nevím kolik zdejších hráčů hrálo Hollow Knight, ale pokud ano, tak i vás muselo nutně profackovat 1:1 použité rozhraní menu, inventáře i principy některých útoků, zbraní a dobíjení života, které se zde náhle objevili. Tady ani nebyla snaha předstírat, že by tomu mohlo být jinak. Celkově změna přístupu v tomhle ohledu měla vliv i na hratelnost, sice nijak výraznou, hra je to stále vyzývavá, ale ta neoriginalita bylo těžké zklamání. Jasně, proč vymýšlet kolo, když to jinde funguje, ale zastihlo mě to nepřipraveného.
V důsledku byl dopad minimální, ale nějak mi to utkvělo.

Co se hry samotné týče, je tu všechno, je toho víc. Kombinace pohybu, útoků a různých dalších úkonů, jsou stále servírovány v hektickém sledu v poměrně povědomých oblastech s povědomým rozložením i vlastnostmi z předchozího dílu, byť některé elementy byly změněny, tak se člověk neubrání pocitu, že to už tu bylo a vyloženě jsem i v některých pasážích vcelku snadno odhadl co mě asi tak čeká. No ale co, minimálně člověk který má za sebou jedničku aspoň nijak zásadně netápe a může se soustředit na ty podstatnější, skvělé věci.

Těmi je bezesporu fakt, že je to krásná hra a téměř každá lokace, je doslova uměleckým dílem, kde se člověk nejej rád toulá, ale i se tam rád vrací, aby dosáhl do míst s novými schopnostmi, kam zprvu nedošel. Trochu zamrzí snad jen modely některých NPC tvorů. Nevím jestli to bylo mým slabším strojem, nebo nějakým kompromisem ze strany vývoje, ale zatím co prostředí a nepřátelé v něm zasazení, jsou uhlazení, hrají přirozenými barvami tomu či onomu biomu, NPC mi místy přišla jako dolepená na poslední chvíli, jako by tam vůbec nepatřila. Nejpatrnější to asi bylo u kartografa.

Hra jako celek je ovšem stále "must have", jen to tentokrát nebude ode mě stovečka, kterou by si to jistě zasloužilo, ale počkám si na zlepšení ve trojce, které doufám, že bude! Drobně pootevřená vrátka této možnosti jsem tuším v malinkatém cliffhangeru postřehl, tak uvidíme. Příběh vás zase rozebere. Budete trpět nejen s hrdinou, za hrdinu, ale i okolní postavy nejsou ploché jako v jiných hrách a i zabití toho nejodpornějšího vás někdy zamrzí, že to tak nemuselo skončit. Ale dost, tohle si musí opravdu zažít každý sám. Skutečně, to stojí za to.

Pro: Umělecké dílo, vizuál, hudba, příběh, více obsahu,

Proti: Značný ústupek originality oproti předchozímu dílu

+14
  • XboxX/S 70
Kto by to bol povedal, že práve ja budem z pokračovania Oriho v rozpakoch? Prvý diel ma nadchol a na dvojku som sa tešil. Lenže niečo bolo inak. Kam sa podela tá návykovosť a zábavnosť? Vôbec som sa do hry nevedel dostať. Pritom po audiovizuálnej aj hernej stránke je perfektná a vlastne sa jej nedá príliš veľa vyčítať.

Sám teda neviem, prečo ma hranie nebavilo a musel som sa doň nútiť. Možno to bolo tým, že to už v sebe nemá ten „wow efekt“ jednotky, možno proste tým, že je to vlastne „more of the same“ a už to nepôsobí tak sviežo. Rozšírenie bojového systému sa mi páčilo, ale okrem toho som vlastne nenašiel príliš veľa zmien. Side questy sa do tohto typu hry podľa mňa príliš nehodia a zvyšok je vlastne veľmi podobný jednotke.

Len s tým rozdielom, že Will of the Wisps je hra očividne väčšia a ešte viac graficky premakanejšia. Ale to mi akosi nestačí. Nemal som motiváciu riešiť zase veľmi podobné hádanky či bojovať proti podobným nepriateľom ako v jednotke. Dal som druhému Orimu pár hodín, následne som si povedal, že zrejme nemám tú správnu náladu a dal som si na niekoľko dní pauzu. Ale ak mám pravdu povedať, vôbec nemám nutkanie sa k hre vracať. A dosť ma to štve.

Pro: grafika, štylizácia, súboje

Proti: prakticky rovnaké ako jednotka, len väčšie

+12
  • XOne 100
Druhý díl se snaží jako většina pokračování být lepší a větší a téměř ve všech aspektech se mu to daří. Graficky si hra stále drží krásný kreslený styl jedničky, ale je tam vidět výrazný posun např. jak se pohybuje tráva, jak se pod Orim při skoku prohne shnilej kmen, prostředí působí živějším dojmem. Nové přibyly boss fighty, podle některých recenzentů dost obtížné, ale pro mě spíš byly těžší únikový pasáže v jedničce. Ty jsou tady taky , ale zdají se mě kratší než minule. Boss fighty nejsou nějak nápadité, ale zase jich není tolik, aby vás nějak obtěžovaly.
Další výraznou novinkou je příklon k RPG, je zde nové velké množství NPC, který vám dávají questy, některé obvyklé něco odnes a vrať se mě úplně nebavily, naopak stavba vesnice a sbírání semínkem byly zábavné.
Jedinou malou výtkou může být, že množství schopnosti, které nasbíráte je asi zbytečně velké, něco kolem 14 a z nich jsem reálné použil asi polovinu (některé použijete jednou v konkrétním problémů a už se k nim nevracite, např. koule světla v temné oblasti).
Příběh podobne dobrý jako minule, opět dojme, pomáhá mu opět úžasný soundtrack.
Rád bych hru po prvním dohrání kompletoval, ale na Xbox One jsou velké problémy s achievementy, mě nevyskočil ani ten za dohrání hry. Snad to vývojáři dají brzy do kupy.
Celkově skvělý zážitek, snad na další díl nebudeme čekat pět let.

Pro: Grafika, hudba, dobře nastavená obtížnost, hratelnost.

Proti: Stačilo by polovina schopností, rozbitý achievementy

+8