Organ Trail: Director's Cut

Den 1
Dnes jsme vyrazili na cestu. Říká se, že někde na západním pobřeží je opevněné útočiště. Opevněné útočiště se spousty lidí a zásobami. Tady nemáme šanci přežít a tak si to právě teď šineme v starém kombíku směrem na západ. Mámě nějaké zásoby jídla, munice a pár kanystrů benzínu (jeho cena je šílenější než kdykoli jindy). Vojta přinesl i nějaké lékárničky, tak to snad zvládneme v pohodě.

Den 7
Rupnula nám pneumatika. Nikoho nenapadlo vzít náhradní. Po chvíli vzájemného obviňování nám nezbývá, než si sednout na zadky a čekat, dokud kolem nepůjde nějaká dobrá duše, co by svolila k obchodu. Hned první člověk co jde okolo nám nabízí lékárničku za naše jídlo. Pepa je zatraceně nenažrané prase, vzal ho na začátku cesty hodně (stejně jako munice), takže s radostí uzavíráme obchod. Lékárničky se vždy hodí. S dalším člověkem vyměňujeme jeho náhradní pneumatiku za pár krabiček munice. Můžeme jet dál!
Po cestě do města si Vojta v autě zlomil ruku. Tomáš má úplavici.

Den 15
Dneska jsem procházel trosky městečka pro zásoby. Munice mám pořád dost, takže to byla pohoda. Našel jsem docela dost jídla, nějaké peníze a dokonce i náhradní výfuk, přičemž jsem sejmul 12 zombíků. U jednoho stanoviště jsme se dohodli, že prodáme všechny zbývající lékárničky a koupíme si do auta přístroj na zmrzlinu. Ušetříme tím prý dost jídla. Zdá se mi to jako dobrý nápad. Ještě než ze stanoviště odjedeme, splníme pro místních dva úkoly. Odměnou nám jsou cenné peníze, za které nakoupíme další jídlo, protože to nenažrané prase Pepa má pořád hlad. Nezbylo nám na náhradní tlumič ke kombíku, ale snad se nic neděje. Pepa je přesvědčený, že s tlumičem se nemůže nic stát.
Tomáš má spalničky. Honza ztratil v sedačkách kombíku nějaké peníze. Jsou nenávratně ztracené.

Den 16
Vysral se nám tlumič. Začínám být na Pepu dost nasraný. Beru kvér a jdu zas oddělat pár mrtváků. Výfuk naštěstí za chvíli najdu. Varuju Pepu, že jestli mě bude srát, tak končí veškerá legrace. Honza zase ztratil v sedačkách nějaké prachy a zlomil si žebro. Vojta si zlomil druhou ruku. Jsou snad mentálně zaostalí nebo co. Jedeme kurva v kombíku, všichni připoutaný a oni se mrzačej.
Tomáš má zas úplavici.

Den 24
Pepa držel mapu obráceně, takže jsme hodinu bloudili. Říkám Pepovi, že mě fakt točí do vysokejch otáček a že jestli nepřestane dělat tyhle obludnosti, tak se mi splašej kladiva.
Potkali jsme po cestě nějakého muže, stál vedle svého SUVčka a volal na nás. Zastavil jsem u něj a hned jsem viděl, že je zle. Byl k smrti vyděšený. Křičel že jeho dcery šly do školy u cesty pro zásoby a teď tam jsou obklíčení nemrtvými. Neváhám, beru svou věrnou pušku a běžím za ním. Chvíli ho následuji, až vtrhne dveřmi do jedné ze tříd.
Je to hrozný pohled. Jednu dceru okamžitě střílím do hlavy, je z ní mrtvák. Muž na mě začne řvát, že jí mohl vyléčit. Jeho druhá (a už nemrtvá) dcera ho však přepadne zezadu. Běžím zpátky ke kombíku a okamžitě vyrážíme na cestu.
Ten duševní mrzák Honza zas ztratil v sedačkách prachy. Tomáš má zas spalničky.

Den 27
To blbé hovado Pepa si sednul na kanystry s benzínem a tak tři zničil. Nemohu tomu uvěřit. Nevím jak je to možné. Zase držel mapu obráceně, takže jsme zas zabloudili. Přitom jsme narazili na hrob. Někdo, kdo jel na západ před námi. U hrobu byla nějaká munice, tak jsme si jí vzali.
Tomáš má zas úplavici. Vojta si zlomil během poklidné jízdy nohu. Přepadá nás písečná bouře, jedeme pomalu. Mám čas přemýšlet. Hodně přemýšlím. Pepa se evidentně nudí, takže si začal velice nahlas pobrukovat nesmírně otravnou písničku a dělat odporné zvuky.
Honza ztratil v sedačce poslední peníze.

Den 30
Potkal jsem nějaké otrokáře či co. Řekli, že když jim vydám jednoho z nás, dají mi benzín. Hodně benzínu. Jakože fakt hodně. Bez rozmýšlení jim dávám Pepu. Konec sraní se s ním, kreténem pitomým. Doufám že chcípne na úplavici. Když jsme u ní, už jsem střelil do hlavy Tomáše. Ten smrad v kombíku se už nedal vydržet, jedna rána do hlavy a byl konec. Jelikož mám už nervy v hajzlu, tak jsem se aspoň od trenéra ve městě naučil rychleji přebíjet. Moje projektily jsou teď taky rychlejší. Neptejte se proč a jak. Při posledním shánění zásob mě přepadl obří nemrtvý medvěd. Jel jsem do něj dobrý palby a nakonec padl. Našel jsem tak hodně peněz a za ně nakoupil na auto solární panel. Už se nemusíme tolik starat o benzín.

Den 33
Vojta si dneska zlomil znova nohu. Už na toho dementa nemám nervy, tak ho jednoduše popravím jednou ranou do hlavy. Celou cestu nic nedělal, seděl v autě a dokázal si zlomit snad každou kost v těle. Vlastně jsem mu ulehčil. Honza má ze mě asi strach, protože už prachy neztrácí. Včera mě v lese zranili zombíci, ale naštěstí mám dost lékaren. I dost paliva. Jídla je taky dost od té doby, co jsem prodal tu svini Pepu.
Vypadá to dobře. Za chvíli už budeme na západním pobřeží. Jen co se ale znova vydáváme na cestu, vyráží za námi gang motorkářů. Takže vlastně nevypadá dobře.

Ale tak co, sakra.
Odpravil jsem své "přátelé", postřílel stovky zombie, zabil zombie medvěda, umím střílet a nabíjet rychleji než kdokoli jiný, dokážu se kombíkem proplížit skrz hordu zombie...

Jsem legenda.